21 Cdo 235/2017

21 Cdo 235/2017

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka

Novotného v právní věci žalobkyně MUDr. R. B. Y., zastoupené Mgr. Tomášem

Císařem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská č. 1233/22, proti žalovaným

1) Univerzitě Palackého v Olomouci se sídlem v Olomouci, Křížkovského č. 511/8,

IČO 61989592, a 2) doc. MUDr. J. N., CSc., , o ochranu před diskriminací,

vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 C 342/2008, o dovolání

žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. dubna 2016 č. j.

16 Co 133/2015-649, takto:

Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k

dalšímu řízení.

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 19. 11. 2008

(doplněnou na výzvu soudu podáními doručenými soudu dne 29. 4. 2009 a dne 21. 2. 2011) domáhala, aby bylo rozhodnuto, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni

společně a nerozdílně „otisknout“ v periodiku Univerzity Palackého v Olomouci

„Žurnál UP“ omluvu v tomto znění: „Omlouváme se paní MUDr. R. B. Y., Ph.D. za

šíření nepravdivých údajů o tom, že měla při svém výzkumu zaměřeném na

metabolický syndrom prováděném na Ústavu fyziologie LF UP v Olomouci v roce

2007 používat prošlý laboratorní materiál, tzv. kity a za zpochybňování

validity výsledků tohoto jejího výzkumu.“, dále omluvu v tomto znění:

„Omlouváme se paní MUDr. R. B. Y., Ph.D. za šikanózní chování doc. MUDr. J. N.,

CSc. vůči ní, spočívající zejména v tom, že oproti zavedené praxi na Ústavu

fyziologie LF UP v Olomouci po MUDr. R. B. Y., Ph.D. vyžadoval spolu s

vyplněním formuláře ,Žádost o udělení dovolené‘ i písemně zpracovanou žádost o

udělení dovolené s uvedením důvodu čerpání dovolené a v souvislosti s čerpáním

dovolené dne 7. září 2007 jí neoprávněně udělil dne 14. září 2007 tzv. ,Upozornění na porušení povinností vyplývajících z právních předpisů

vztahujících se k práci‘, které bylo v rozporu s platnými předpisy, neboť MUDr. R. B. Y., Ph.D. neporušila ,pracovní povinnosti‘ vyplývající z právních

předpisů vztahující se k práci a měla právo na udělení volna z důvodu ostatních

překážek v práci a že oproti zavedené praxi na Ústavu fyziologie LF UP v

Olomouci po MUDr. R. B. Y., Ph.D. vyžadoval vyplňování ,propustek‘ při

vyřizování pracovních záležitostí v rámci univerzity.“, dále omluvu v tomto

znění: „Omlouváme se paní MUDr. R. B. Y., Ph.D. za jednání doc. MUDr. J. N.,

CSc., a to za: nepravdivé obvinění, že MUDr. R. B. Y., Ph.D. měla falšovat

faktury společnosti PERT SEE s. r. o. ze dne 20. 3. 2007, 16. 4. 2007 a 23. 4. 2007 za překlad odborného textu do anglického jazyka, který zajišťovala a za

vyjádření se o MUDr. R. B. Y., Ph.D., že je lhářka a podvodnice a v této

souvislosti i za neoprávněné udělení ,důtky‘ za dne 15. května 2007, nepravdivé

zpochybňování pedagogických schopností MUDr. R. B. Y., Ph.D., a to především

její schopnosti vést výuku v českém jazyce, zkoušet studenty, šíření

nepravdivých údajů o tom, že MUDr. R. B. Y., Ph.D. měla studenty ponižovat,

stresovat, za nevhodné projevy ohledně etnického a rasového původu MUDr. R. B. Y., Ph.D., zejména za vyjádření doc. MUDr. J. N., CSc.: ,že její manýry jsou

africké a že si nenechám přerůst černošku přes hlavu a ať si takové manýry

uplatňuje v Africe‘.“. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že její pracovní poměr u žalované 1), na jejíž

lékařské fakultě pracovala od 2. 2. 2004 jako samostatná odborná pracovnice a

po absolvování doktorského studia jako odborná asistentka, byl ukončen dne 30. 4. 2008 dohodou na základě jejího návrhu ze zdravotních důvodů a že byla

zejména „v závěru svého pracovního poměru“ podrobena „bossingu“ a toto jednání

„splňující atributy šikany“ se projevovalo zejména „ostrakizováním, bezdůvodnou

kritikou plnění pracovních povinností, pomluvami a osočováním“.

Byl zpochybněn

nejen její dlouholetý a ve světě uznávaný výzkum a jeho výsledky, ale i její

postgraduální studium, které se o výsledky výzkumu opíralo, neboť žalovaný 2) a

prof. K. „šířili“ své pochybnosti o výzkumu tím, že prohlašovali, že při

výzkumu používala prošlé materiály, že slovní ataky na její osobu, například

vyjádření žalovaného 2), který byl vedoucím Ústavu fyziologie lékařské fakulty

Univerzity Palackého, o její osobě jako o „černošce z Afriky, se kterou je

třeba vyběhnout“, byly častým jevem, že během čtyř měsíců obdržela dvě důtky s

nepravdivými údaji, se kterými nesouhlasila a na její „odvolání“ nebylo nikým

reagováno, že prof. K. „veřejně a bezdůvodně“ prohlásil na schůzce vědecké

rady, které byl přítomen rektor univerzity i prof. E., že žalobkyně je

podvodnice, která falšuje faktury a výsledky výzkumu, a že všemi těmito

jednáními byla dotčena její osobnostní práva porušením ustanovení občanského

zákoníku, „zákona na ochranu osobnosti“ a zákoníku práce. Uvedla, že dlouhodobý

stres vzniklý jednáním nadřízených se podepsal na jejím zdravotním a psychickém

stavu a že proto byla od 1. 9. 2007 do 31. 4. 2008 v pracovní neschopnosti, že

ale útoky na její osobu nepřestávaly a že celou záležitost řešila s rektorem

Univerzity Palackého v Olomouci prof. D. a domáhala se „nesoudní“ cestou

omluvy, avšak neúspěšně. Uvedla, že pomluvy a křivá obvinění její osoby

přesáhly „i území“ lékařské fakulty, když jí byl „znemožněn“ přestup nejen v

rámci Univerzity Palackého v Olomouci na fakultu tělesné kultury nebo na

pedagogickou fakultu, ale nezískala ani pracovní místo na fakultě zdravotních

studií Ostravské univerzity. Okresní soud v Olomouci – poté, co Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. 1. 2009 č. j. Ncp 1509/2008-23 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou

v prvním stupni příslušné okresní soudy - rozsudkem ze dne 1. 4. 2015 č. j. 23

C 342/2008-541 rozhodl, že žalovaná 1) je povinna zveřejnit v periodiku

Univerzity Palackého v Olomouci „Žurnálu UP“ omluvu žalobkyni v tomto znění:

„Omlouváme se paní MUDr. R. B. Y., Ph.D. za šíření nepravdivých údajů o tom, že

měla při svém výzkumu zaměřeném na metabolický syndrom prováděném na Ústavu

fyziologie LF UP v Olomouci v roce 2007 použít prošlý laboratorní materiál,

tzv. kity, a za zpochybňování validity výsledku tohoto jejího výzkumu.“, dále

omluvu v tomto znění: „Omlouváme se paní MUDr. R. B. Y., Ph.D. za šikanózní

chování doc. MUDr. J. N., CSc. vůči ní spočívající zejména v tom, že oproti

zavedené praxi na Ústavu fyziologie LF UP v Olomouci po MUDr. R. B. Y., Ph.D. vyžadoval spolu s vyplněním formuláře ,žádost o udělení dovolené‘ i písemně

zpracovanou žádost o udělení dovolené s uvedením důvodu čerpání dovolené a v

souvislosti s čerpáním dovolené dne 7. 9. 2007 jí neoprávněně udělil dne 14. 9. 2007 tzv. ,Upozornění na porušení povinností vyplývajících z právních předpisů

vztahujících se k práci‘, které bylo v rozporu s platnými předpisy, neboť MUDr. R. B. Y., Ph.D.

neporušila ,pracovní povinnosti‘ vyplývající z právních

předpisů vztahující se k práci, a měla právo na udělení volna z důvodu

ostatních překážek v práci a že oproti zavedené praxi na ústavu fyziologie LF

UP v Olomouci po MUDr. R. B. Y., Ph.D. vyžadoval vyplňování ,propustek‘ při

vyřizování pracovních záležitostí v rámci univerzity.“, a dále omluvu v tomto

znění: „Omlouváme se paní MUDr. R. B. Y., Ph.D. za jednání doc. MUDr. J. N.,

CSc., a to za nepravdivé obvinění, že MUDr. R. B. Y., Ph.D. měla falšovat

faktury společnosti PERT SEE s. r. o. ze dne 20. 3. 2007, 16. 4. 2007 a 23. 4. 2007 za překlad odborného textu do anglického jazyka, který zajišťovala, a za

neoprávněné udělení důtky ze dne 15. 5. 2007, a za nevhodné projevy ohledně

etnického a rasového původu MUDr. R. B. Y., Ph.D., zejména za vyjádření doc. MUDr. J. N., CSc., ,že její manýry jsou africké a že si nenechám přerůst

černošku přes hlavu a ať si takové manýry uplatňuje v Africe‘.“, zamítl žalobu

vůči žalované 1) v části, ve které se žalobkyně domáhala zveřejnění omluvy v

periodiku Univerzity Palackého v Olomouci „Žurnál UP“ v tomto znění: „Omlouváme

se paní MUDr. R. B. Y., Ph.D. za jednání doc. MUDr. J. N., CSc., a to za

vyjádření se o MUDr. R. B. Y., Ph.D., že je lhářka a podvodnice, za nepravdivé

zpochybňování pedagogických schopností MUDr. R. B. Y., Ph.D., a to především

její schopnost vést výuku v českém jazyce, zkoušet studenty, a šíření

nepravdivých údajů o tom, že MUDr. R. B. Y., Ph.D. měla studenty ponižovat a

stresovat.“, a vůči žalovanému 2) zamítl žalobu zcela; současně rozhodl, že

žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 34 650 Kč k

rukám advokáta Mgr. Tomáše Císaře a České republice „na účet Okresního soudu v

Olomouci“ na náhradě nákladů řízení 4 731 Kč a na soudním poplatku 2 000 Kč, že

žalobkyně a žalovaný 2) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení, že

žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice „na

účet Okresního soudu v Olomouci“ 1 932 Kč a že Česká republika nemá právo na

náhradu nákladů řízení vůči žalovanému 2). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně, která byla zaměstnána

na Ústavu fyziologie Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen

„Ústav fyziologie“) na základě pracovní smlouvy od 2. 2. 2004 nejprve jako

odborná pracovnice, později jako odborná asistentka, vedla výuku praktických

cvičení z fyziologie a její přímou nadřízenou byla MUDr. R. L., Ph.D., že její

pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 30. 4. 2008 ze zdravotních důvodů a

že přednostou Ústavu fyziologie byl od 1. 1. 2007 žalovaný 2). Vzal za

prokázané, že žalobkyně při výzkumu zaměřeném na metabolický syndrom, ve kterém

pokračovala v průběhu roku 2007 a při němž spolupracovala s MUDr. L., Ph.D., a

MUDr. J., nepoužívala prošlý laboratorní materiál, „tzv.

kity“, že žalovaný 2),

který zastával názor, že „kity“ jsou prošlé, zpochybňoval validitu výsledků

uvedeného výzkumu žalobkyně, že oproti zavedené praxi na Ústavu fyziologie

spočívající v tom, že zaměstnanci nepodávali žádosti o čerpání dovolené a

čerpání dovolené nemuseli zdůvodňovat, požadoval žalovaný 2) po žalobkyni

zvláštní žádost ohledně čerpání dovolené s uvedením důvodu, že žalovaný 2)

žalobkyni dne 14. 9. 2007 neoprávněně upozornil na porušení povinností

vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k práci z důvodu, že se dne

7. 9. 2007 nedostavila do zaměstnání, i když byl o její nepřítomnosti předem

informován, neboť jej žalobkyně dne 6. 9. 2007 písemně požádala o čerpání

dovolené se zdůvodněním, že má na 7. 9. 2007 naplánováno ošetření u dvou

lékařů, což doložila propustkami, a žalobkyni tak vzniklo právo na udělení

pracovního volna z důvodu ostatních překážek v práci, že žalovaný 2) požadoval

po žalobkyni v případě nepřítomnosti v práci tzv. propustky, které u MUDr. L.,

Ph.D., a prof. P. nevyžadoval, že žalobkyně nefalšovala faktury společnosti

PERT SEE s. r. o., neboť je ani nevystavovala, navíc byly stornovány a

zaměstnavatelem nebyly proplaceny, proto mu ani nevznikla žádná škoda, že

žalovaný 2) udělil žalobkyni dne 15. 5. 2007 „písemnou důtku“ za hrubé porušení

pracovních povinností, kterého se měla dopustit tím, že opakovaně předložila

fakturu za překlad anglického textu, která byla v příkrém rozporu s platnými

předpisy, o čemž informoval účastníky porady Ústavu fyziologie dne 15. 5. 2007,

na které žalovaný 2) neřekl, že žalobkyně je podvodnice a lhářka, že žalobkyně

měla problémy s výukou v českém jazyce, studenti jí špatně rozuměli, což vedlo

i ke zpochybňování jejích pedagogických schopností, že ze strany žalobkyně

docházelo k ponižování a stresování studentů při praktických cvičeních a že

žalovaný 2) se při jednání s Ing. P. S. vyjádřil ve vztahu k žalobkyni tak, že

„její manýry jsou africké a že si nenechá přerůst černošku přes hlavu a ať si

takové manýry uplatňuje v Africe“. Dovodil, že žalovaný 2) jako zaměstnanec

žalované 1), která za něj odpovídá, není ve věci pasivně legitimován, a proto

vůči němu žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že v uvedených oblastech, ve kterých

žalobě vyhověl, žalovaný 1) nepřistupoval k žalobkyni jako její zaměstnavatel

rovně a diskriminoval ji; ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. K odvolání žalobkyně a žalované 1) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 4. 2016 č. j. 16 Co 133/2015-649 změnil rozsudek soudu prvního stupně v žalobě

vyhovujících výrocích tak, že žalobu zamítl, a ve výroku, kterým byla žalované

1) uložena povinnost zaplatit České republice „na účet Okresního soudu v

Olomouci“ soudní poplatek 2 000 Kč, jej změnil tak, že žalované 1) se tato

povinnost neukládá; současně rozhodl, že žalobkyně a žalovaná 1) nemají vůči

sobě právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, že žalobkyně

je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 495 Kč a

že Česká republika nemá vůči žalobkyni a žalované 1) právo na náhradu nákladů

řízení před soudy obou stupňů.

Poté, co žalobkyni poučil podle § 118a odst. 1 a

3 občanského soudního řádu, aby doplnila vylíčení rozhodných skutečností k

posouzení otázky přiměřenosti a účinnosti požadované formy morálního

zadostiučinění a označila k jejich prokázání potřebné důkazy, a poté, co

žalobkyně v tomto směru doplnila svá skutková tvrzení, dovodil, že v případě

žalobkyní tvrzených neoprávněných zásahů (šíření nepravdivých informací o

použití prošlého laboratorního materiálu a zpochybňování validity výsledků

výzkumu, vyžadování písemného zdůvodnění žádosti o čerpání dovolené, vyplňování

„propustek“ při vyřizování pracovních záležitostí v rámci univerzity a

neoprávněné upozornění na porušení pracovních povinností v souvislosti s

čerpáním dovolené dne 7. 9. 2007, nepravdivé obvinění z falšování faktur za

překlad odborného textu do anglického jazyka, neoprávněné udělení „důtky“ ze

dne 15. 5. 2007 a nevhodné projevy ohledně etnického a rasového původu

žalobkyně) nebyla „šíře jejich ohlasu“ taková, aby vyžadovala zveřejnění omluvy

v „Žurnálu UP“, který je celouniverzitním periodikem určeným celé akademické

obci žalované 1), neboť k nevhodnému projevu ohledně etnického a rasového

původu žalobkyně mělo dojít tzv. mezi čtyřma očima a v případě ostatních

neoprávněných zásahů se svojí povahou jednalo o vnitřní vztahy na pracovišti

Ústavu fyziologie mezi žalobkyní a žalovaným 2) jako přednostou tohoto ústavu,

jejichž „ohlas“ nepřesáhl hranice tohoto ústavu, případně lékařské fakulty, a

že nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že v důsledku neoprávněné kritiky plnění

pracovních povinností jí byl znemožněn přestup na jiné pracoviště v rámci

žalované 1). S přihlédnutím k celkové povaze a jednotlivým okolnostem tohoto

konkrétního případu dospěl odvolací soud k závěru, že požadované zadostiučinění

ve formě zveřejnění omluvy v periodiku Univerzity Palackého v Olomouci „Žurnál

UP“ je zjevně nepřiměřené a že za „adekvátní a účinné“ by považoval

zadostiučinění ve formě „zaslání dopisu“, jehož obsahem by mělo být omluvné

sdělení, případně zveřejnění této omluvy v rámci Ústavu fyziologie (např. na

pracovní poradě apod.), nikoli na celouniverzitní úrovni. Uzavřel, že z „důvodu

nadbytečnosti“ se nezabýval ostatními odvolacími námitkami, které se týkaly

správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že

závěr odvolacího soudu o nepřiměřenosti zadostiučinění ve formě omluvy

uveřejněné v celouniverzitním periodiku z důvodu, že okruh osob, které věděly o

zmíněných sporech, byl omezen čistě na pracovníky Ústavu fyziologie, odporuje

logice a běžným lidským zvyklostem a postupům, které existují prakticky na

každém pracovišti, univerzitní prostředí nevyjímaje.

Uvedla, že Ústav

fyziologie není nějaké „hermeticky uzavřené pracoviště, z něhož by se nic

nedostalo ven“ a veškerá zjištění a dění na tomto ústavu by zůstala zcela

skryta před pracovníky ostatních ústavů či dalších pracovníků univerzity, ať se

již jedná o akademické pracovníky, studenty nebo jiné zaměstnance a „osoby

pohybující se po univerzitě“, a že představa, že by obvinění vyučující z

falšování výsledků výzkumu a předkládání fiktivních faktur „neopustilo práh“

Ústavu fyziologie, je „zcela absurdní“, což dokazuje i dopis rektora univerzity

ze dne 7. 12. 2007, který „vznikl“ až po důkladném šetření, jež probíhalo

primárně na Ústavu fyziologie, avšak na němž se podílelo oddělení interního

auditu a kontroly a jehož výsledkem byla zpráva, s níž byli seznámeni i jiní

pracovníci univerzity jako např. děkan lékařské fakulty; daná zjištění tak

bezpochyby přesáhla hranice Ústavu fyziologie. Dovolatelka zdůraznila, že

ztratila možnost pracovat „na místě, které milovala“, kde měla spoustu přátel a

vykonávala práci, která ji přinášela uspokojení, a že nemohla dále publikovat

ani vystupovat na konferencích tak, jak činila v minulosti, neboť byla

zpochybňována pravost jejích výsledků. Má za to, že zveřejnění omluvy v

univerzitním periodiku je „skutečně absolutní minimum“, které by mohla

požadovat a které by jí mělo být poskytnuto po dlouhých letech soudního řízení,

a že s ohledem na úzký okruh univerzitní obce a její povědomí o těchto

existujících problémech je právě zveřejnění omluvy v periodiku univerzity zcela

přiléhavou formou zadostiučinění, kdy za takové nelze považovat odvolacím

soudem navrhovaný omluvný dopis, s nímž by snad měla „chodit po univerzitě,

respektive celé ČR a tento dopis ukazovat, aby bylo vidět, že skutečně výzkum

nefalšovala“. Uzavřela, že omluvou by bylo potvrzeno a odborné veřejnosti

sděleno, jaký je pravý stav věci, a byla by tak „očištěna od bahna, které na ni

docent N. naházel“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího

soudu, nebo aby jej změnil tak, že odvolání žalované 1) se zamítá. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního

řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení v projednávané věci

bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.,

kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších

předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému

rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve

lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou

přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon

připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí

odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí

závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se

odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo

která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím

soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní

otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). V projednávané věci se odvolací soud při úvaze o přiměřenosti žalobkyní

požadovaného zadostiučinění ve formě zveřejnění omluvy v periodiku Univerzity

Palackého v Olomouci „Žurnál UP“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe

dovolacího soudu, a proto je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle

ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,

které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud

České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je opodstatněné. Projednávanou věc je třeba – vzhledem k tomu, že k nerovnému zacházení a

diskriminaci žalobkyně došlo (mělo dojít) v roce 2007 – i v současné době

posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb. a č. 181/2007 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do

31. 12. 2007 (dále jen „zák. práce“). Podle ustanovení § 16 odst. 1 zák. práce zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat

rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky,

odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité

hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného

postupu v zaměstnání. Podle ustanovení § 16 odst. 2 zák. práce v pracovněprávních vztazích je

zakázána jakákoliv diskriminace. Pojmy přímá diskriminace, nepřímá

diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k

diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení

přípustné, upravuje zvláštní právní předpis. Podle ustanovení § 17 zák. práce právní prostředky ochrany před

diskriminací v pracovněprávních vztazích upravuje zvláštní právní předpis. Vzhledem k tomu, že zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních

prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů

(antidiskriminační zákon), který je zvláštním právním předpisem, jenž upravuje

právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích (ve

smyslu ustanovení § 17 zák. práce), nabyl účinnosti až dne 1. 9. 2009, je třeba

v posuzované věci s ohledem na dobu, kdy mělo dojít (došlo) k nerovnému

zacházení a diskriminace žalobkyně, použít – jak správně uvedl odvolací soud –

analogicky ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění

zákonů č. 58/1969 Sb., č.131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb.,

č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 89/1996

Sb., č. 94/1996 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č.

159/1999 Sb., č. 363/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 227/2000

Sb., č. 367/2000 Sb., č. 229/2001 Sb., č. 317/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., č. 135/2002 Sb., č. 136/2002 Sb. a č. 320/2002 Sb., nálezu

Ústavního soudu č. 476/2002 Sb., zákonů č. 88/2003 Sb., č. 37/2004 Sb., č. 47/2004 Sb., č. 480/2004 Sb. a č. 554/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb. a zákonů č. 359/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 57/2006 Sb., č. 107/2006 Sb., č. 115/2006 Sb., č. 160/2006 Sb., č. 264/2006 Sb., č. 315/2006

Sb. a č. 443/2006 Sb., tedy občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen „obč. zák.“). Podle ustanovení § 11 obč. zák. fyzická osoba má právo na ochranu své

osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i

soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných

zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto

zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění (srov. § 13 odst. 1 obč. zák.). Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle § 13 odst. 1 obč. zák. zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby

nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu

nemajetkové újmy v penězích (§ 13 odst. 2 obč. zák.). Výši náhrady podle § 13

odst. 2 obč. zák. určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k

okolnostem, za nichž k porušení práva došlo (§ 13 odst. 3 obč. zák.). Může-li být nemajetková újma vzniklá na osobnosti fyzické osoby zmírněna

některou z forem morálního zadostiučinění ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1

obč. zák., je třeba zvolit takovou jeho formu, jejímž cílem je přiměřeně, tj. s

ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu v co nejúčinnější míře vyvážit

a zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu. Soud při úvaze o

přiměřenosti požadovaného zadostiučinění musí vyjít z celkové povahy i z

jednotlivých okolností konkrétního případu; musí zejména přihlédnout k

intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu

zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři ohlasu a k vlivu vzniklé

nemajetkové újmy na postavení a uplatnění fyzické osoby ve společnosti (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006 sp. zn. 30 Cdo

2919/2006, který byl uveřejněn v časopise Soudní rozhledy č. 3/2007, s. 98,

nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011 sp. zn. 30 Cdo

1901/2009). V projednávané věci odvolací soud při úvaze o přiměřenosti zadostiučinění

požadovaného žalobkyní (zveřejnění omluvy v periodiku Univerzity Palackého v

Olomouci „Žurnál UP“) přihlížel zejména k tomu, že k „nevhodnému“ projevu

ohledně etnického a rasového původu žalobkyně mělo dojít tzv.

mezi čtyřma

očima, že v případě ostatních neoprávněných zásahů (šíření nepravdivých

informací o použití prošlého laboratorního materiálu a zpochybňování validity

výsledků výzkumu, vyžadování písemného zdůvodnění žádosti o čerpání dovolené,

vyplňování „propustek“ při vyřizování pracovních záležitostí v rámci

univerzity, neoprávněné udělení upozornění na porušení pracovních povinností v

souvislosti s čerpáním dovolené dne 7. 9. 2007, nepravdivé obvinění z falšování

faktur za překlad odborného textu do anglického jazyka, neoprávněné udělení

„důtky“ ze dne 15. 5. 2007) se „svojí povahou“ jednalo o vnitřní vztahy na

pracovišti Ústavu fyziologie mezi žalobkyní a žalovaným 2) jako přednostou

ústavu, jejichž ohlas nepřesáhl hranice tohoto ústavu, případně lékařské

fakulty, že nebylo prokázáno, že v důsledku neoprávněné kritiky plnění

pracovních povinností jí byl znemožněn přestup na jiné pracoviště v rámci

žalované 1) a že určitou satisfakci pro žalobkyni představoval dopis rektora

univerzity ze dne 7. 12. 2007, který „připustil“, že „příčiny konfliktů, které

se odehrály na pracovišti žalobkyně, nebyly vždy vyhodnoceny zcela korektně a

tomu odpovídal i způsob jejich řešení, kdy došlo k politováníhodným omylům a

pochybením; žalobkyně se tak mohla cítit dotčena na svých právech, přičemž za

takové situace by bylo zadostiučinění formou omluvy vhodné“, že rektor

univerzity vyhodnotil udělení upozornění na porušení pracovních povinností ze

dne 14. 9. 2007 v souvislosti s čerpáním dovolené dne 7. 9. 2007 a udělení

„důtky“ ze dne 15. 5. 2007 v souvislosti s předložením faktur za překlad

odborného textu do anglického jazyka jako neoprávněné a že tato upozornění,

která byla s žalobkyní projednána na pracovních poradách za přítomnosti

ostatních zaměstnanců Ústavu fyziologie, tedy neměla pro žalobkyni „v konečném

důsledku negativní důsledky“. Odvolací soud však při své úvaze o přiměřenosti požadovaného zadostiučinění měl

především přihlédnout k tomu, že působení nepravdivých informací

zpochybňujících výzkum žalobkyně zaměřený na metabolický syndrom (o tom, že

měla použít prošlý laboratorní materiál, tzv. kity), které se výrazně dotýkaly

profesní cti žalobkyně jako akademické pracovnice univerzity a které byly

nepochybně způsobilé zkomplikovat její další uplatnění v akademické sféře,

nelze omezit jen na pracoviště žalobkyně v Ústavu fyziologie lékařské fakulty

žalované 1), a to již proto, že tyto informace svou povahou zpochybňovaly

působení žalobkyně jako akademické pracovnice univerzity nejen na jejím

tehdejším pracovišti, ale – a to i do budoucna – v rámci žalované 1) vůbec.

Přihlédnout je též třeba k tomu, že ohlas neoprávněných zásahů do práv

žalobkyně přesáhl Ústav fyziologie lékařské fakulty žalované 1), neboť o nich –

jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů - proběhlo šetření na úrovni rektorátu

žalované 1), v rámci něhož se o zásazích do práv žalobkyně, které byly na

základě provedeného dokazování soudy shledány jako neoprávněné, mohla dovědět

další část zaměstnanců žalované 1) a její akademické veřejnosti, na niž mohly

skutečnosti, které tyto zásahy zakládaly, rovněž působit. V případě vyjádření

žalovaného 2) ohledně etnického a rasového původu žalobkyně („že její manýry

jsou africké a že si nenechá přerůst černošku přes hlavu a ať si takové manýry

uplatňuje v Africe“) je třeba dále vzít v úvahu poměrně vysokou míru závažnosti

(intenzitu) tohoto neoprávněného zásahu do jejích práv a skutečnost, že

žalovaný 2), který se měl k tomuto vyjádření uchýlit před třetí osobou (Ing. P. S.), byl nejen vedoucím Ústavu fyziologie lékařské fakulty, ale též

představitelem Univerzity Palackého, jejíž součástí lékařská fakulta je. Za

těchto okolností je požadované zadostiučinění ve formě zveřejnění omluvy v

časopise Univerzity Palackého v Olomouci „Žurnál UP“, který je pouze interním

univerzitním periodikem, přiměřeným prostředkem satisfakce, jenž může účinně

vyvážit a zmírnit nepříznivý následek neoprávněných zásahů do práv žalobkyně

zjištěných soudy. Závěr odvolacího soudu, že s ohledem na intenzitu, povahu a

způsob žalobkyní tvrzených neoprávněných zásahů a šíři jejich ohlasu by

adekvátním a účinným zadostiučiněním bylo „zaslání dopisu“, jehož obsahem „by

mělo být omluvné sdělení“, případně zveřejnění této omluvy v rámci Ústavu

fyziologie (např. na pracovní poradě), nikoli zveřejnění omluvy na

celouniverzitní úrovni, proto není správný. Protože rozsudek odvolacího soudu není – jak vyplývá z výše uvedeného – správný

a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí

dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu,

Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a

věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§

243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci

rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale

znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první

věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. září 2017

JUDr. Jiří D o l e ž í l e k

předseda senátu