U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v
právní věci žalobce JUDr. J. S., zastoupeného JUDr. Miroslavem Nyplem,
advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská č. 15, proti žalované Zdravotní
pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, se sídlem v Praze 10, Kodaňská
č. 1441/46, IČO 471 14 304, zastoupené JUDr. Petrem Šustkem, Ph.D., advokátem
se sídlem v Praze 1, Veleslavínova č. 59/3, o neplatnost výpovědi z pracovního
poměru po povolení obnovy řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.
zn. 21 C 15/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 26. listopadu 2014 č.j. 62 Co 374/2014-257, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22.3.2012 č.j. 21 C 75/2001-85,
potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21.11.2012 č.j. 62 Co
253/2012-102, byla povolena obnova řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu
10 pod sp. zn. 21 C 75/2001, ve kterém byla rozsudkem ze dne 28.8.2008 č.j. 21
C 75/2001-43 zamítnuta žaloba na neplatnost výpovědi dané žalobci dopisem
žalované ze dne 27.2.2001 č.j. ZP 2482/01-HK-01.
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8.4.2014 č.j. 21 C 15/2013-213,
kterým byl návrh žalobce na změnu rozsudku ze dne 28.8.2008 č.j. 21 C
75/2001-43 zamítnut, bylo usnesením Městského soudu ze dne 26.11.2014 č.j. 62
Co 374/2014-257 potvrzeno.
Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.11.2014 č.j.
62 Co 374/2014-257 odvíjející přípustnost dovolání z „rozporu podané výpovědi s
dobrými mravy“ není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí
odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu
[srov. k otázce výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních
vztahů v rozporu s dobrými mravy například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
28.6.2000 sp. zn. 21 Cdo 992/1999, popřípadě odvolatelem zmiňovaný rozsudek ze
dne 15.4.2010 sp. zn. 21 Cdo 1288/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
29.5.2013 sp. zn. 1582/2012, z jejichž odůvodnění vyplývá, že za výkon práva v
rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není
dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s
ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu,
k otázce skončení pracovního poměru více právními úkony rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 26.6.2001 sp. zn. 21 Cdo 2647/2000] a není důvod, aby rozhodná
právní otázka byla posouzena jinak.
Z dovolání (jeho obsahu) vyplývá že jsou v něm však převážně uplatněny jiné
dovolací důvody, než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř.
(podstatou námitek odvolatele je jeho nesouhlas se skutkovým závěrem soudů, že
nebylo prokázáno, že by zaměstnavatel zneužil svého práva a že „cílem
organizační změny celé žalované, jejího ústředí a všech poboček, kde byla
zrušena právní oddělení, musela být sankce za kritické vystoupení žalobce“, a
že tedy „není proto žádná příčinná souvislost mezi chováním žalobce a
organizační změnou uvažovanou od poloviny roku 2000“, dovolatel předestírá své
vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje odlišné právní posouzení věci), a
v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c
odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. srpna 2015
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu