U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Mojmíra Putny v
exekuční věci oprávněné MAFRA, a.s. se sídlem v Praze 5, Karla Engliše č.
519/11, IČO 45313351, zastoupené JUDr. Sylvou Ševčíkovou, advokátkou se sídlem
v Brně, Fanderlíkova č. 2107/9, proti povinné JUDr. J. S., pro 389.550,20 Kč,
smluvní pokutu a příslušenství, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u
Městského soudu v Brně pod sp. zn. 79 Nc 1885/2009, o dovolání povinné proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2012 č. j. 20 Co 461/2011-264,
opravenému usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. listopadu 2012 č. j. 20
Co 461/2011-282, takto:
I. Dovolání povinné se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
K návrhu oprávněné (její právní předchůdkyně Moravské novinové nakladatelství,
a.s. v likvidaci, IČO 15546616, se sídlem v Brně, Milady Horákové č. 9) Městský
soud v Brně usnesením ze dne 18.8.2009 č.j. 79 Nc 1885/2009-19 nařídil podle
vykonatelného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20.3.2006 č.j. 14 C
139/2001-104 "ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12.5.2009
sp. zn. 21 Co 401/2006" exekuci na majetek povinné k uspokojení pohledávky
oprávněné ve výši 389.550,20 Kč se smluvní pokutou 0,1 % denně z 11.417,50 Kč
od 6. 8. 1998 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 9. 1998 do zaplacení, z
11.417,50 Kč od 6. 10. 1998 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 11. 1998 do
zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 12. 1998 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 1.
1999 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 2. 1999 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od
6. 3. 1999 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 4. 1999 do zaplacení, z 11.417,50
Kč od 6. 5. 1999 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 6. 1999 do zaplacení, z
11.417,50 Kč od 6. 7. 1999 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 8. 1999 do
zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 9. 1999 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 10.
1999 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 11. 1999 do zaplacení, z 11.417,50 Kč
od 6. 12. 1999 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 1. 2000 do zaplacení, z
11.417,50 Kč od 6. 2. 2000 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 3. 2000 do
zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 4. 2000 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 5.
2000 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 6. 2000 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od
6. 7. 2000 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 8. 2000 do zaplacení, z 11.417,50
Kč od 6. 9. 2000 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 10. 2000 do zaplacení, z
11.417,50 Kč od 6. 11. 2000 do zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 12. 2000 do
zaplacení, z 11.417,50 Kč od 6. 1. 2001 do zaplacení a nákladů předcházejících
řízení ve výši 123.986,- Kč; provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr.
Jaroslava Homolu.
Povinná navrhla, aby z exekuce "bylo vyloučeno osobní vozidlo registrační
značky 5B7 7637", neboť jí bylo soudním exekutorem zabaveno, ačkoliv je
výhradně používá a nutně potřebuje k výkonu podnikatelské činnosti - advokacie.
Povinná vykonává advokátní praxi "po celém území České republiky a i v rámci
Evropské unie, převáží objemné a těžké písemnosti, počítač", což je hromadnou
dopravou vyloučeno.
Městský soud v Brně, který podání povinné považoval za návrh na částečné
zastavení exekuce, usnesením ze dne 14.6.2011 č.j. 79 Nc 1885/2009-171 návrhu
povinné vyhověl. Dospěl k závěru, že povinná při výkonu své podnikatelské
činnosti (jako advokátka) nezbytně nutně potřebuje osobní automobil, neboť
právní služby poskytuje po celém území České republiky, popřípadě také v
zahraničí. Pro vymožení pohledávky oprávněné je žádoucí, aby povinná
pokračovala ve své výdělečné činnosti, která by byla při odkázanosti na
veřejnou dopravu zcela minimalizována, navíc soudní exekutor postihl rozsáhlý
majetek povinné, včetně nemovitostí, jejichž hodnota výrazně převyšuje
vymáhanou pohledávku.
K odvolání oprávněné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 10. 2012 č. j. 20
Co 461/2011-264, opraveným usnesením ze dne 8.11.2012 č.j. 20 Co 461/2011-282,
změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh povinné na "částečné
zastavení exekuce ohledně osobního automobilu Škoda Octavia sedan, barvy
šedobéžová světlá metalíza, RZ 5B7 7637, sepsaného soudním exekutorem dne 24.
2. 2011 pod položkou 1 soupisu movitých věcí, vedeném pod č. j. 030 EX
6842/09-122". Dovodil, že "povaha podnikání povinné není bezprostředně vázána
na použití předmětného automobilu, jako by tomu bylo v případě nějaké dopravní
činnosti, případně provozování taxislužby, která by se bez něj vůbec nedala
realizovat", a že je "podstatné, že prodej předmětného automobilu nemůže
způsobit ukončení podnikatelské činnosti povinné v dosavadním předmětu
podnikání".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá v první
řadě, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost MAFRA
a.s., aniž by "doložila relevantní a oprávněnou změnu na straně oprávněné,"
kterou byla společnost Moravské novinové nakladatelství, a.s., a že advokátka
JUDr. Sylva Ševčíková, která za společnost MAFRA a.s. odvolání podala,
nedoložila plnou moc k zastupování. Povinná dále dovozuje, že odvolací soud
rozhodoval v době, kdy již byl exekuční titul zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu
ze dne 28.6.2011 sp. zn. 26 Cdo 4503/2009, že k úhradě vymáhané pohledávky
soudní exekutor postihl její nemovitý majetek v ceně 4.000.000,- Kč a že v
rámci exekuce prodejem movitých věcí automobil postihl, ačkoliv podala návrh na
odklad exekuce. Automobil je navíc zastaven na základě smlouvy o úvěru ve
prospěch společnosti ŠkoFIN s.r.o., a proto je nemožné jej prodat. Povinná v
odvolacím řízení tvrdila a prokazovala, že automobil má zapsaný jako majetek
sloužící k podnikatelské činnosti a že jeho odebráním jí byla značně znemožněna
podnikatelská činnost advokáta, kterou dále mohla provozovat jen za využití
půjčeného vozidla, s nímž ujela jen za dobu od 1.4.2011 do 20.12.2012 celkem
60.000 kilometrů. Kdyby situaci po zabavení automobilu nevyřešila zápůjčkou
jiného, musela by svoji podnikatelkou činnost ukončit. Protože bylo řádně
prokázáno, že používání osobního automobilu v podnikání je nezbytně nutné k
výkonu podnikatelské činnosti, povinná navrhla, aby napadené usnesení bylo
dovolacím soudem zrušeno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním byl napaden rozsudek
odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č.
404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání
bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou
(účastníkem řízení), v zákonné lhůtě (srov. § 240 odst. 1 o.s.ř.), a že jde o
usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1
písm. c) o.s.ř., § 238a odst. 2 o.s.ř., § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a § 130
zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční
řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, přezkoumal
napadené usnesení bez nařízení jednání (srov. § 243a odst. 1 věta první o.s.ř.)
a dospěl k závěru, že dovolání povinné není důvodné.
Námitka, že odvolací soud rozhodl věcně o návrhu povinné na částečné zastavení
exekuce po zrušení exekučního titulu rozhodnutím Nejvyššího soudu České
republiky, není důvodná. Exekučním titulem je v projednávané věcí rozsudek
Městského soudu v Brně ze dne 20.3.2006 č.j. 14 C 139/2001-104 "ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12.5.2009 sp. zn. 21 Co 401/2006",
který byl sice rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2011 sp. zn. 26 Cdo
4503/2009 zčásti zrušen, ale jen ohledně požadované smluvní pokuty, nikoliv též
co do jistiny, a ke dni vydání usnesení odvolacího soudu (tj. ke dni
11.10.2012) byla exekuce prováděna jen pro náklady a ukončena byla podle zprávy
soudního exekutora zcela ke dni 10.3.2013.
Opodstatněná není ani námitka, že by odvolací soud jednal s jiným oprávněným,
než který byl účastníkem tohoto řízení. Před rozhodnutím odvolacího soudu totiž
soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola usnesením ze dne 7.6.2011 č. j. 030 EX
6842/09-174 rozhodl "o vystoupení dosavadní oprávněné obchodní společnosti
Moravské novinové nakladatelství, a.s. v likvidaci se sídlem v Brně, Milady
Horákové 1955/9, IČO 15546616, z řízení" a "o vstupu do řízení na její místo
obchodní společností MAFRA, a.s. se sídlem v Praze 5, Karla Engliše č. 519/11,
IČO 45313351"; usnesení nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dne
8.7.2011.
Skutečnost, že na věci vázne zástavní právo, nebrání sepisu této movité věcí do
soupisu při provádění exekuce a může se uplatnit při výplatě výtěžku prodeje
movité věci (srov. § 331a odst. 1 o.s.ř.). Námitka povinné v tomto směru proto
neobstojí.
Podle ustanovení § 321 o.s.ř. výkonem rozhodnutí nemohou být postiženy věci,
jejichž prodej je podle zvláštních předpisů zakázán, nebo které podle
zvláštních předpisů výkonu rozhodnutí nepodléhají.
Podle ustanovení § 322 odst. 3 o.s.ř. je-li povinný podnikatelem, nemůže se
výkon rozhodnutí týkat těch věcí z jeho vlastnictví, které nezbytně nutně
potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti; to neplatí, vázne-li na těchto
věcech zástavní právo a jde-li o vymožení pohledávky oprávněného, která je
tímto zástavním právem zajištěna.
Ustanovení § 268 odst. 1 písm. d) o.s.ř. přikazuje soudu zastavit výkon
rozhodnutí, jestliže postihuje věci, které jsou z něho podle ustanovení § 321 a
§ 322 vyloučeny; soud tak učiní na návrh nebo i bez návrhu (srov. § 269 odst. 1
o.s.ř.).
Smysl exekučního řízení spočívá v tom, aby nárok přiznaný exekučním titulem byl
- v případě nepodřízení se uložené povinnosti dobrovolně - donucovací mocí
uspokojen; cílem exekuce je tudíž uskutečnění subjektivního práva oprávněné
osoby, a to nuceným zásahem do jinak chráněné právní sféry povinné osoby. Je-li
exekuce prováděna prodejem movitých věcí, je účelem exekuce získání peněžních
prostředků, jimiž bude moci být oprávněný uspokojen, jestliže povinný nesplnil
povinnost zaplatit oprávněnému to, co mu bylo uloženo vykonávaným rozhodnutím
(nebo jiným titulem). Ustanovení § 321 a § 322 o.s.ř. kogentním způsobem chrání
povinného - tím, že nepřipouštějí exekuci na veškeré věci povinného - před
neúměrnými dopady exekuce, jež by mohly způsobit jeho hospodářskou
(podnikatelskou) zkázu. Zájem oprávněného jako vymáhajícího věřitele na
uspokojení pohledávky se odráží v tom, že zákon omezuje nepostižitelnost věcí
povinného jen na ty, které nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb
svých a své rodiny nebo k plnění pracovních úkolů (srov. § 322 odst. 1 o.s.ř.),
popřípadě - je-li podnikatelem - na ty věci z jeho vlastnictví
(spoluvlastnictví), které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské
činnosti (srov. § 322 odst. 3 o.s.ř.).
Hledisko nezbytně nutné potřeby je u povinného, který je podnikatelem, významné
jen ve vztahu k podnikání vymezenému předmětem jeho podnikatelské činnosti (v
projednávané věci k výkonu advokacie podle zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii,
ve znění pozdějších předpisů) a uplatní se pouze v míře, která podnikateli
zajistí alespoň v minimálním rozsahu provozovat podnikání v souladu s předmětem
činnosti. Pojem nezbytně nutné potřeby je proto vyložitelný jen tak, že
povinnému musí být zachován majetek, který mu umožní - byť v minimálním rozsahu
- provozovat podnikatelskou činnost; jinými slovy, postižení věcí (v daném
případě automobilu) nesmí mít za následek znemožnění dalšího pokračování
podnikání povinného (srov. například právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 19.6.2002 sp. zn. 20 Cdo 1766/2002, které bylo uveřejněno pod č.
33 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Závěr odvolacího soudu, že prodej automobilu, který eviduje povinná jako
součást majetku svého podnikání, bez dalšího (sám o sobě) nemá za následek
úplné skončení podnikatelské činnosti povinné, je správný. Není totiž
vyloučeno, že povinná si "při podnikání v advokacii" může zařídit náhradní
dopravu jiným odpovídajícím způsobem, ať už hromadnou dopravou či půjčkou
jiného vozidla (jak to povinná ostatně učinila), problém by nemělo činit ani
zastupování obviněného v přípravném řízení trestním při rozhodování o vazbě,
kde dopravu mimořádně může zajistit provozovatel taxislužby. Organizační
problémy tvrzené povinnou spočívající v nemožnosti přepravovat hromadnou
dopravou například objemné spisy, talár, spojené s pokračováním v podnikání bez
osobního automobilu nejsou z pohledu ustanovení § 322 odst. 3 o.s.ř. významné;
rozhodující je, že další podnikání povinné, jehož předmětem je výkon advokacie,
není - alespoň v minimálním rozsahu - vyloučeno.
Námitky povinné, že soudní exekutor k úhradě vymáhané pohledávky postihl její
nemovitý majetek v hodnotě 4.000.000,- Kč a přesto prováděl exekuci i jinými
způsoby a že sepsal automobil, i když věděl, že podala návrh na odklad
provádění exekuce, směřují proti postupu soudního exekutora při provádění
exekuce a nemohou mít vliv na správnost napadeného usnesení odvolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z pohledu uplatněných
dovolacích důvodů správné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné
podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Protože exekuční řízení je skončeno, rozhodl dovolací soud o nákladech
dovolacího řízení. Podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst.
5 věty první o.s.ř. by právo na náhradu nákladů měla úspěšná oprávněná,
oprávněné však prokazatelné náklady řízení nevznikly. Nejvyšší soud proto podle
ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst.1 části věty
před středníkem o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu