U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Jiřího Doležílka v
právní věci žalobkyně PHL - G.E.N. s.r.o. se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č.
1062/58, IČO 28162684, zastoupené JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se
sídlem v Praze 1, Široká č. 36/5, proti žalovaným 1) L. Z., 2) JUDr. Jiřině
Lužové, advokátce se sídlem v Praze 1, Dušní č. 22, jako správkyni konkursní
podstaty úpadce OPZ PLUS, a.s. se sídlem v Praze 1, Hradební č. 3, a 3) OPZ
PLUS, a.s. se sídlem v Praze 1, Hradební č. 3, IČO 45274835, zastoupené JUDr.
Lambertem Halířem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kroftova č. 1, o nahrazení
souhlasu s vydáním předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod
sp. zn. 19 C 114/2008, o dovolání žalované 3) proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 7. června 2011 č.j. 21 Co 87/2011-169, takto:
I. Dovolání žalované 3) se odmítá.
II. Žalovaná 3) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího
řízení 2.760,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Michala
Žižlavského, advokáta se sídlem v Praze 1, Široká č. 36/5.
Na návrh žalované 1) Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 8.11.2006 č.j.
37 Sd 92/2006-11, které nabylo (podle potvrzení obsaženého ve spise) právní
moci dne 7.12.2006, přijal do úschovy pro příjemce OPZ PLUS, a.s. se sídlem v
Praze 1, Hradební č. 3, IČO 45274835, nebo CIMEX PRAHA a.s. se sídlem v Praze
4, Na Pankráci č. 1062/58, IČO 26013606, částku 42.388,- Kč. Složitelka svůj
návrh odůvodnila tím, že je nájemcem bytu ve 4. patře domu č.p. 761/3 v Praze -
Staré Město, že si nárok na nájemné (složená částka představuje nájemné a
zálohy na služby spojené s užíváním bytu za období od května do srpna 2006)
činí oba příjemci a že není schopna posoudit, kdo z uvedených příjemců je
skutečným vlastníkem domu.
Po té, co Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 8.1.2008 č.j. 37 Sd
92/2006-20 zamítl žádost žalobkyně o vydání předmětu úschovy s odůvodněním, že
souhlas s vydáním úschovy byl odepřen, neboť "žalovaná 2) se k vydání předmětu
úschovy odmítla vyjádřit a žalovaná 3) na výzvu soudu nereagovala", se
žalobkyně žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 12.6.2008 domáhala,
aby žalované 1), 2) a 3) byly povinny souhlasit s vydáním předmětu úschovy
žalobkyni. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je vlastníkem budovy č.p. 761 na
pozemku parc. č. 840 v kat. území Staré Město, ve které žalovaná 1) užívá jako
nájemce byt ve 4. patře a složila do soudní úschovy nájemné a zálohy na služby
spojené s užíváním bytu ve výši 42.388,- Kč, neboť v roce 1995 došlo "ke vkladu
těchto budov do základního kapitálu jejího právního předchůdce společnosti
C-majetkový fond a.s." (vklad vlastnického práva ve prospěch této společnosti
byl povolen "pravomocným správním rozhodnutím" a "vlastnické právo bylo zapsáno
do katastru nemovitostí"). I když "rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j.
11 C 143/98-32 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 55 Co
40/2000-59" bylo určeno, že vlastníkem nemovitostí je žalovaná 3), byla tato
pravomocná rozhodnutí v roce 2004 "pravomocně zrušena", čímž se "obnovil
původní stav". Poté, co byl na majetek žalované 3) prohlášen konkurs, sepsala
žalovaná 2) předmětnou budovu do konkursní podstaty úpadce; pravomocným
rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22.12.2005 č.j. 13 Cmo 200/2005-229
však byla předmětná budova z konkursní podstaty úpadce vyloučena a žalovaná 2)
ji předala žalobci. Žalované 2) a 3) nemají podle názoru žalobkyně právo na
vydání předmětu úschovy a jsou povinny [stejně jako žalovaná 1)] souhlasit s
jeho vydáním žalobkyni.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 13.1.2010 č.j. 19 C 114/2008-63
žalobě vyhověl a rozhodl, že žalované 2) a 3) jsou povinny zaplatit žalobkyni
na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně 11.680,- Kč k rukám advokáta
JUDr. Michala Žižlavského a že ve vztahu k žalované 1) nemá žalobkyně právo na
náhradu nákladů řízení. Dovodil, že "v rozhodném období roku 2006 vlastnila
předmětný dům společnost G.E.N., a.s., která zanikla bez likvidace sloučením s
nástupnickou společností TABEA, a.s., jež se změnila na obchodní firmu SIMEX
Praha, a.s., která rovněž bez likvidace zanikla rozdělením a jejíž nástupkyní
se žalobkyně v řízení stala". Žalobkyně je proto aktivně legitimována k vydání
předmětu úschovy a žalované jsou povinny s tímto vydáním souhlasit.
K odvolání žalovaných 2) a 3) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7.6.2011
č.j. 21 Co 87/2011-169 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu
proti žalované 2) zamítl, "jinak" jej potvrdil a rozhodl, že ve vztahu mezi
žalobkyní a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení
před soudy obou stupňů, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů 8.600,- Kč k rukám advokátky Mgr. Pavlíny
Čírtkové a že žalovaná 3) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
řízení před soudy obou stupňů 21.360,- Kč k rukám advokáta JUDr. Michala
Žižlavského. Žalobu směřující proti žalované 2) zamítl odvolací soud pro
nedostatek pasivní legitimace, neboť "řízení o vydání úschovy se netýkalo
majetku zařazeného do konkursní podstaty žalované 3)". Při posouzení předběžné
otázky o vlastnictví domu č.p. 761 v kat. území Staré Město dospěl k závěru, že
na základě prohlášení zakladatele OPZ PLUS, a.s. ze dne 22.3.1995 o nepeněžitém
vkladu do základního jmění společnosti C-majetkový fond a.s., které považoval
za určitý a platný právní úkon, se předmětná budova stala vlastnictvím tohoto
právního předchůdce žalobkyně (shodný závěr učinil rovněž Nejvyšší soud ČR v
rozsudcích sp. zn. 29 Odo 840/2006 a sp. zn. 29 Odo 1582/2005). Z výpisů z
obchodního rejstříku odvolací soud dále dovodil, že veškeré jmění společnosti
C-majetkový fond a.s. převzal na základě fúze její universální právní nástupce
G.E.N. a.s., jehož celé jmění opět přešlo na nástupnickou společnost TABEA
a.s., následně přejmenovanou na CIMEX PRAHA a.s. Společnost CIMEX PRAHA a.s.
zanikla rozdělením na řadu nástupnických společností, jednou z nich je PHL -
G.E.N. s.r.o., založená 1.10.2007, do jejíhož majetku podle obsahu notářského
zápisu ze dne 3.9.2007 Nz 189/2007 o smlouvě a projektu rozdělení a převzetí
obchodního jmění společnosti CIMEX PRAHA a.s. přešla mimo jiné budova č.p. 761
v kat. území Staré Město, a uzavřel, že "žalobkyně jako vlastník předmětné
nemovitosti je v souladu s § 123 a §§ 663 a 671 občanského zákoníku oprávněným
příjemcem plnění z nájmu bytu, které bylo složeno do soudní úschovy".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 3) dovolání. Nesouhlasí
se závěrem odvolacího soudu "o prokázání vlastnického práva žalobkyně k
předmětné nemovitosti" a namítá, že "soudy obou stupňů se nezabývaly
skutečnostmi, které na svoji obranu tvrdila", a že vlastnické právo žalobkyně
nelze úspěšně dovozovat "z kontextu vytrženého notářského zápisu, týkajícího se
poslední z celé řady předcházejících fúzí a z výpisů z obchodního rejstříku", a
že "žalobkyně je pouze jedním z celé řady právních nástupců společnosti
C-majetkový fond a.s."; k tomu, aby se mohla stát vlastníkem předmětných
nemovitostí, "nestačí, že je universálním právním nástupcem, ale je nezbytné,
aby vlastnické právo k těmto nemovitostem bylo předmětem všech předcházejících
fúzí a svědčilo též všem jejím právním předchůdcům". Protože odvolací soud
neprovedl důkaz jednotlivými smlouvami o předcházejících fúzích, "rozhodl na
základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu", neboť "z výpisů z obchodního
rejstříku a jednoho (v pořadí posledního) notářského zápisu o projektu fúze
nelze zjistit, že je to žalobkyně, která se na základě jednotlivých fúzí stala
postupně vlastníkem předmětných nemovitostí". Žalovaná 3) navrhla, aby dovolací
soud zrušil rozsudky obou soudů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud odmítl dovolání žalované 3) jako zjevně
bezdůvodné, případně aby je zamítl, neboť dovolatelka nevymezila žádnou otázku
zásadního právního významu, ale uplatnila pouze dovolací důvody podle § 241a
odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud pak správně posoudil
vlastnické právo žalobkyně k předmětnému domu, když dovodil, že na základě
prohlášení zakladatele OPZ PLUS a.s. o nepeněžitém vkladu do základního jmění
společnosti C-majetkový fond a.s. ze dne 22.3.1995 se stal právní předchůdce
žalobkyně C-majetkový fond a.s. vlastníkem předmětné nemovitostí. Poté, co bylo
vlastnické právo žalovanou 3) zpochybněno, byla žalovaná 3) po určitou dobu
zapsána (na základě rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 55 Co 40/2000-59) v
katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí, avšak po zrušení uvedeného
rozhodnutí došlo k obnovení původního právního stavu (z roku 1995) a vlastnické
právo k nemovitostem bylo opět zapsáno ve prospěch právního předchůdce
žalobkyně do katastru nemovitostí. Odvolací soud rovněž správně vyhodnotil
právní nástupnictví žalobkyně tak, že "u právních předchůdců žalobkyně
společnosti C-majetkový fond, a.s., G.E.N. a.s. a CIMEX PRAHA, a.s. se jednalo
o universální cesi, kdy na právního nástupce přešlo veškeré jmění právního
předchůdce, a mezi společností CIMEX PRAHA, a.s. a společností PHL - G.E.N.
s.r.o. se jednalo o singulární cesi, přičemž skutečnost, že na žalobkyni přešla
mimo jiné předmětná nemovitost, dokládá Smlouva a projekt o rozdělení a
převzetí obchodního jmění společnosti CIMEX PRAHA, a.s. ze dne 3.9.2007 sepsaná
ve formě notářského zápisu".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval otázkou subjektivní a objektivní přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení § 240 odst.1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do
dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v
prvním stupni.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze
dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání
jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník,
kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto
rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je
výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože vznik případné újmy lze posuzovat
jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu
subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že
rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma,
kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání
tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření
nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým
rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň
způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší
(srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997 sp. zn. 2 Cdon
1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
V projednávané věci odvolací soud ve věci samé změnil rozsudek soudu prvního
stupně tak, že ve vztahu k žalované 2) žalobu zamítl, "jinak" [ve vztahu k
žalované 3)] rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Výrokem rozsudku
odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, nemohla
vzniknout žalované 3) žádná újma na jejích právech, neboť se jí (jejích
právních poměrů) rozsudek odvolacího soudu netýká, a žalovaná 3) nemůže mít z
objektivního hlediska žádný skutečný zájem, aby bylo rozhodnutí odvolacího
soudu v této části zrušeno. K dovolání proti tomuto rozhodnutí tedy žalovaná 3)
není oprávněna (subjektivně legitimována), a proto Nejvyšší soud její dovolání
v této části podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm.b) o.s.ř.
odmítl.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]
nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§
237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaná 3) subjektivně přípustným dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu,
jímž byl vůči ní potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již
proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by
bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované 3) proti rozsudku odvolacího
soudu v této části tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů
uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a
odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel
v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen
nebo je v prodlení nebo má-li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem,
nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět
dlužník uloží do úřední úschovy (§ 568 věta první občanského zákoníku).
U soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se
k úschově za účelem splnění závazku (§ 185a odst. 1 o.s.ř.).
Předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo
proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy
nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu
úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech
účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do
úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro
neznámého věřitele (§ 185d odst. 1 o.s.ř.). Jiné osobě, než která je uvedena v
ustanovení § 185d odst. 1 a 2 o.s.ř. (tj. jiné osobě než složiteli nebo
příjemci), žádající o vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem
složitele a příjemce (§ 185d odst. 3 o.s.ř.).
Byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným
rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je
povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli (§ 185e o.s.ř.).
V projednávané věci složila žalovaná 1) částku 42.388,- Kč jako nájemné a
zálohu na služby spojené s užíváním bytu v domě č.p.761 v kat.území Staré Město
do úschovy soudu proto, že měla - jak vyplývá z obsahu jejího návrhu na přijetí
do úschovy - důvodné pochybnosti, kdo je jako pronajímatel bytu jejím věřitelem
[zda je to žalovaná 3) nebo právní předchůdce žalobkyně společnost CIMEX PRAHA
a.s.]. Protože nešlo o úschovu pro neznámého věřitele, není třeba k vydání
předmětu úschovy příjemci nebo jiné osobě, která uplatňuje právo na předmět
úschovy (a žádá o jeho vydání), souhlasu složitele (srov. též právní názor
vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.5.2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009,
které bylo uveřejněno pod č. 96 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2012).
Rozsudek odvolacího soudu však ve vztahu k žalované 1) dovolacímu přezkumu
nepodléhal.
O vydání předmětu úschovy požádala soud žalobkyně. Obvodní soud pro Prahu 1
usnesením ze dne 8.1.2008 č.j. 37 Sd 92/2006-20 tuto žádost zamítl s
odůvodněním, že "žalovaná 2) se k vydání předmětu úschovy odmítla vyjádřit a
žalovaná 3) na výzvu soudu nereagovala". Žalobkyně se proto domáhá ve smyslu
ustanovení § 185e o.s.ř., aby žalovaným bylo uloženo souhlasit s jí požadovaným
vydáním předmětu úschovy.
V projednávané věci je nepochybné, že právo na předmět úschovy, přijaté
usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8.11.2006 č.j. 20 Sd 92/2006-11,
má ten, kdo je pronajímatelem bytu, který žalovaná 1) užívá, tedy - řečeno
jinak - ten, kdo je vlastníkem budovy čp. 761 na pozemku p.č. 840 v kat. území
Staré Město.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno
(správnost skutkových zjištění soudů přezkoumání dovolacím soudem nepodléhá -
srov. § 241a odst. 2 a 3 a § 242 odst.2 o.s.ř.), že společnost OPZ PLUS, a.s. -
jako zakladatelka společnosti C-majetkový fond a.s., zapsané do obchodního
rejstříku dnem 21.2.1995 - vložila podle prohlášení ze dne 22.3.1995 předmětnou
nemovitost jako nepeněžitý vklad do základního jmění společnosti C-majetkový
fond a.s. Společnost C-majetkový fond a.s. byla vymazána z obchodního rejstříku
ke dni 1.9.2003 v důsledku zrušení bez likvidace fúzí splynutím se společností
G.E.N., a.s., IČO 60196688, a jmění zanikající společnosti přešlo na nově
vzniklou nástupnickou společnost G.E.N. a.s., IČO 27083730, zapsanou do
obchodního rejstříku dnem 1.9.2003. Společnost G.E.N. a.s., IČO 27083730, byla
vymazána z obchodního rejstříku dnem 1.2.2006, neboť zanikla bez likvidace fúzí
sloučením se zanikajícími společnostmi CIMEX Praha a.s., IČ 27075940, C - VHB,
a.s., IČO 25203843, C - BUSINESS CENTRUM a.s., IČO 60193255, HELISMILE, s.r.o.,
IČO 26950294, HOTELOVÝ KOMPLEX BROADWAY MARIÁNSKÉ LÁZNĚ spol. s r.o., IČO
27085384, a s nástupnickou společností TABEA a.s., IČO 26013606, která jako
nástupnická společnost převzala jmění všech zanikajících společností.
Společnost TABEA a.s., IČO 26013606, zapsaná do obchodního rejstříku dne
8.7.2004, byla ode dne 1.2.2006 přejmenována na CIMEX PRAHA a.s. Obchodní
společnost CIMEX PRAHA a.s., IČO 26013606, zanikla bez likvidace rozdělením se
založením nových nástupnických společností, přičemž jednou z nich je PHL -
G.E.N. s.r.o., IČO 28162684, (žalobkyně), která byla zapsána do obchodního
rejstříku dne 1.10.2007. Z obsahu notářského zápisu ze dne 3.9.2007 zn. NZ
189/2007 N 186/2007 o smlouvě a projektu rozdělení a převzetí obchodního jmění
společnosti CIMEX PRAHA a.s. vyplývá, že na nástupnickou společnost PHL -
G.E.N. s.r.o. přechází mimo jiné budova čp. 761 na pozemku p.č. 840 v kat.
území Staré Město.
Předběžnou otázku o tom, že prohlášení OPZ PLUS, a.s. ze dne 22.3.1995 o
nepeněžitém vkladu do základního jmění jí založené společnosti C-majetkový fond
a.s. je určitým a platným právním úkonem a že budova čp. 761 na pozemku p.č.
840 v kat. území Staré Město se na jeho základě staly vlastnictvím tohoto
právního předchůdce žalobkyně, posoudil odvolací soud v souladu s požadavky
ustanovení § 266 odst. 1, 2 a 3 obchodního zákoníku a v souladu s ustálenou
judikaturou soudů, neboť, lze-li k závěru o nezaměnitelné identifikaci
nemovitosti v písemném právním úkonu dospět (byť nikoli na základě těch
formálních znaků, jež jsou s náležitou identifikací nemovitosti obvykle
spojovány) již na základě obsahu písemného právního úkonu, pak není na místě
závěr o neurčitosti právního úkonu co do identifikace převáděné nemovitosti
(srov. též závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.7.2008
sp.zn. 29 Odo 840/2006, v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2008 sp. zn.
29 Odo 1582/2005 nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.1.2012 sp. zn.
21 Cdo 2430/2011).
Odvolací soud dále z výsledků dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně je
právním nástupcem společností C-majetkový fond a.s., G.E.N. a.s. a CIMEX PRAHA
a.s. a tedy vlastníkem předmětných nemovitostí. Dovolatelka správnost zjištění
soudu v tomto směru zpochybňuje - jak je zřejmé z obsahu dovolání - tím, že
nemá oporu v provedeném dokazování, tj. dovolacím důvodem podle ustanovení §
241a odst. 3 o.s.ř., a tím, že nebyly provedeny důkazy, které navrhovala, a že
skutkový stav byl zjištěn nedostatečně, tj. dovolacím důvodem podle § 241a
odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (a
tak tomu je v projednávané věci), lze je podat z důvodu, že řízení je postiženo
vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst.
2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci [srov. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze
skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li
dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.,
popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení § 238 a
§ 238a o.s.ř. (srov. § 241a odst.3 o.s.ř.). Na závěr, zda má napadené
rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze
přitom usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení
§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a k okolnostem uplatněným dovolacími důvody
podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení § 241a odst.3 o.s.ř.
nemůže - jak výslovně uvádí ustanovení § 237 odst. 3 část věty za středníkem
o.s.ř. - být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.
Žalovaná 3) sice vytýká soudům nesprávné právní posouzení věci, v dovolání však
- jak je zřejmé z jeho obsahu - nezpochybňuje jen právní posouzení věci, ale
také nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu
vychází (se skutkovým závěrem, že celé jmění společnosti C-majetkový fond a.s.
převzal její universální nástupce společnost G.E.N. a.s., jehož celé jmění
přešlo na nástupnickou společnost TABEA a.s., následně přejmenovanou na CIMEX
PRAHA a.s., a že CIMEX PRAHA a.s. zanikla rozdělením na řadu nástupnických
společností, a jednou z nich je PHL - G.E.N. s.r.o., na kterou přešla na
základě smlouvy a projektu rozdělení a převzetí obchodního jmění společnosti
CIMEX PRAHA a.s. předmětná budova č.p. 761 v k.ú. Staré Město). Dovolatelka
oproti odvolacímu soudu v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž
pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci.
Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní
názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale
skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem
rozhodující. Námitky žalované 3) v tomto směru nepředstavují uplatnění
dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolací
důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., který nemůže být způsobilým
podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po právní stránce.
Námitky žalované 3), že "jí soud prvního stupně odňal možnost jednat před
soudem", že "neprovedl důkazy, které navrhovala" a že "odvolací soud rozhodl na
základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu", představují uplatnění
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a nemohou tedy z důvodů
uvedených shora založit závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované 3) proti rozsudku odvolacího soudu
není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť právní
závěry odvolacího soudu týkající se žalované 3) jsou v souladu s ustálenou
judikaturou soudů. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 3)
podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem
náklady spojené s vyjádřením k dovolání, které spočívají v paušální odměně ve
výši 2.000,- Kč [srov. § 7 písm. e), § 10 odst. 3, §14 odst. 1, § 15 a § 18
odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004
Sb., č. 617/2004 Sb., č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.) a v
paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč
(srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997
Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č.
399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce
žalobkyně advokát JUDr. Michal Žižlavský osvědčil, že je plátcem daně z přidané
hodnoty, náleží k nákladům řízení vedle odměny za zastupování advokátem a
paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této
odměny a náhrad (srov. § 137 odst.3 a § 151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši
460,- Kč. Protože dovolání žalované 3) bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu
ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.
uložil, aby tyto náklady žalobkyni nahradila. Přiznanou náhradu nákladů
dovolacího řízení ve výši 2.760,- Kč je povinna zaplatit k rukám advokáta,
který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do tří dnů od
právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu