21 Cdo 2478/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobkyně Mgr. J. B., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) O. B. a 2)
F. Ch. P., oběma zastoupeným advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u
Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 48/2006, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. května 2007
č.j. 22 Co 885/2007-54, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 2.11.2006
domáhala, aby žalovaní vyklidili nemovitosti označené jako \"objekt bydlení s
pozemkem parc.č. 1073 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 2893 -
zastavěná plocha a nádvoří a pozemek parc. č. 480/22 - zahrada, které jsou
zapsané v katastru nemovitostí na LV pro obec a k.ú. Č. K. u Katastrálního
úřadu v Č. K.\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je vlastníkem těchto
nemovitostí a že nyní jsou \"zapsáni\" jako jejich vlastníci žalovaní, kteří
své vlastnictví \"dovozují z kupní smlouvy uzavřené s bývalým vlastníkem L. B.,
který své vlastnictví k uvedeným nemovitostem dovozoval jako vydražitel na
základě domnělé jiné právní skutečnosti, uděleného příklepu ve veřejné dražbě
dobrovolné konané 5.11.2003 dražebníkem V. spol. s r.o.\". Podle žalobkyně
\"příklep udělený ve veřejné dražbě dobrovolné nenastal, protože nenastala ani
samotná dražba, a právní úkony pana B. jsou tedy právně nepodstatné\".
Žalobkyně se touto žalobou \"nedomáhá vyslovení neplatnosti veřejné dražby
dobrovolné\", ale \"aby soud jako předběžnou otázku posuzoval, zda k veřejné
dražbě dobrovolné došlo\".
Okresní soud v České Krumlově rozsudkem ze dne 1.2.2007 č.j. 5 C 48/2006-31
zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni vyklidit nemovitosti označené jako
\"objekt bydlení dům č.p. 227 v Č. K., H. B., na stavební parcele 1073 -
zastavěná plocha a nádvoří, stavební parcelu č. 2893 a parcelu č. 480/22, vše
zapsané v katastru nemovitostí na LV pro obec a katastrální území Č. K. u
Katastrálního úřadu v Č. K.\", a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit
žalovaným na náhradě nákladů řízení 8.199,- Kč k rukám advokáta. Z provedeného
dokazování dovodil, že nemovitosti byly předmětem veřejné dobrovolné dražby,
kterou na návrh Ing. V. Č. jako správce konkursní podstaty úpadce Pro s. G.,
s.r.o., provedl dne 5.11.2003 dražebník V., spol. s r.o., že nemovitosti v této
dražbě vydražil L. B., který je prodal žalovaným (účinky vkladu vlastnického
práva pro žalované nastaly dnem 13.10.2004). Žalobkyně se za tohoto stavu věci
mohla domáhat svých práv k nemovitostem jen podle \"speciálního\" zákona č.
26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Protože v \"zákonné\" lhůtě 3 měsíců
neuplatnila právo na vyslovení neplatnosti dražby ve smyslu ustanovení § 24
odst.3 zákona č. 26/2000 Sb., nemůže obstát její názor, že \"vlastnické právo
nepozbyla, neboť je neplatná smlouva o provedení dražby podle ustanovení § 39
občanského zákoníku\".
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne
24.5.2007 č.j. 22 Co 885/2007-54 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a
rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů
odvolacího řízení 9.996,- Kč k rukám advokáta. Na základě skutkových zjištění
soudu prvního stupně odmítl argumentaci žalobkyně o tom, že \"uvedená dražba
neproběhla podle zákona, proto k ní vůbec nedošlo, a proto nemohlo dojít k
přechodu vlastnického práva na vydražitele a posléze na žalované\". Odvolací
soud dovodil, že vlastnické právo k věcem vydraženým ve veřejné dražbě
provedené podle zákona č. 26/2000 Sb. přechází příklepem, jenž je právní
skutečností, na základě které dochází k \"originálnímu nabytí vlastnictví\", a
že platná právní úprava vůbec \"nedefinuje nicotný či zdánlivý právní úkon\"
(stejně je nezbytné pohlížet obecně na právní skutečnosti), a že, nemá-li
určitý právní úkon náležitosti, které zákon vyžaduje, je neplatný. Odvolací
soud uzavřel, že \"ke zpochybnění dražby může dojít toliko s tvrzením o její
neplatnosti (protože nebyly splněny zákonem předepsané podmínky)\", a že \"pro
nesplnění zákonných předpokladů nelze hovořit o tom, že k dražbě a potažmo k
příklepu nedošlo; argumentace žalobkyně není tedy v tomto směru relevantní\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že
se domáhala, aby soud \"jako předběžnou otázku posuzoval, zda k veřejné dražbě
dobrovolné podle zákona došlo\" a že \"takovou právní otázkou se soudy dosud
nezabývaly\". Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že \"příklep licitátora je
vždy, pokud to kdokoliv deklaruje a prokáže, právní skutečností a v dalším je
možné jen vyhlásit jeho neplatnost (ve speciálním řízení)\". Domnívá se, že \"o
právní skutečnost nejde od samého začátku, je-li v rozporu se zákonem nebo k ní
dojde způsobem, který zákon nepředpokládá\", že \"se může v jiném řízení
(žalobou na vyklizení) domáhat vyslovení výroku soudu, že k právní skutečnosti,
příklepu licitátora, nedošlo\", že \"vlastníci jsou zbaveni právní ochrany a je
jim odňata možnost domáhat se svých práv před soudem\" s ohledem na taxativní
výčet osob, které mohou podat žalobu na určení neplatnosti dražby, a že \"soud
se musí zabývat platností předmětné dražby jako předběžnou otázkou v daném
případě, protože prokázala právní zájem a porušení práv, a soud není pro ni,
jako tzv. povinnou osobu, vázaný podáním žaloby podle speciálního zákona o
veřejných dražbách\". Namítla, že \"řízení trpí také jinou vadou, spočívající v
tom, že soud neprovedl a nijak se nevypořádal s navrženými důkazy dražební
vyhláškou, smlouvou o provedení dražby a výslechy svědků ing. Č. a dr. O.\".
Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]
nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§
237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo
soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem
zrušeno. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být
přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno
již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve
věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li
rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze
podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z
důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §
241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění,
které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování,
lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití
těchto ustanovení ve smyslu ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. (srov. § 241a
odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má
napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní
stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §
241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor
vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo
541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč.
2004).
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno, že dne 22.9.2003
byla uzavřena mezi společností V., spol. s r.o., jako dražebníkem, a Ing. V.
Č., správcem konkursní podstaty úpadce společnosti P. s. G., s.r.o., jako
navrhovatelem, smlouva o provedení dražby dobrovolné, že na základě dražební
vyhlášky ze dne 22.9.2003 se konala dne 5.11.2003 veřejná dražba předmětných
nemovitostí (ve vlastnictví žalobkyně), které vydražil L. B., (Protokol o
provedené dražbě ze dne 5.11.2003), a že nemovitosti jako předmět dražby byly
vydražiteli L. B. předány podle Protokolu o předání předmětu dražby dne
26.11.2003. Dne 13.9.2004 uzavřeli žalovaní, jako kupující, s L. B., jako
prodávajícím, kupní smlouvu na předmětné nemovitosti a vlastnické právo bylo
zapsáno a vloženo do katastru nemovitostí rozhodnutím č.j. s právními účinky ke
dni 13.10.2004. Žalobkyně se jako vlastník domáhá vyklizení a vychází z
argumentace, že \"k veřejné dražbě dobrovolné nedošlo, protože nebyly splněny
zákonné podmínky\", a že L. B. tedy \"nenabyl vlastnické právo k nemovitostem a
proto nemohl též převést vlastnické právo na další osoby\".
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákona o veřejných dražbách\") se
rozumí - jak vyplývá z ustanovení § 2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání,
jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na
osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné
jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání.
Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu
účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání.
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve
stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak
k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č.
427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické
nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl
uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na
základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní
skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. § 2 písm. a) zákona o
veřejných dražbách a § 132 odst.1 občanského zákoníku]. Zaplatil-li vydražitel
cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází na
něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jde-li o
neplatnou dražbu.
Podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách může každý účastník
dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel dražby požádat soud, aby vyslovil
neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen
učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě
vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 12 odst. 1 a 2, § 14
odst. 3, § 15 odst. 1 až 3, § 19, § 20, § 21, § 23 odst. 1 až 10, § 25 a v § 26
odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud
vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li toto právo uplatněno do
3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů
(srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.4.2006 sp. zn. 21 Cdo
1679/2005, který byl uveřejněn pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč.
2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006,
který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) -
neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby
přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24
odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Nebylo-li
tedy pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že je veřejná dobrovolná dražba
neplatná, nemůže být v této dražbě nabyté vlastnické právo vydražitele úspěšně
zpochybňováno v řízení o určení vlastnictví k předmětu této dražby, v řízení o
vydání (vyklizení) předmětu dražby nebo v jiném řízení, pro něž je významné
(jako předběžná otázka) vlastnictví k předmětu dražby.
Byl-li prostřednictvím veřejné dobrovolné dražby zpeněžen na návrh správce
konkursní podstaty majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce, může se jeho
vlastník domáhat určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, jen je-li
současně některou z osob uvedených v ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných
dražbách; nemůže se oprávněně domáhat svých vlastnických práv k tomuto majetku
v řízení, v němž by otázka platnosti veřejné dobrovolné dražby byla posuzována
jako otázka předběžná (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
15.6.2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise
Soudní judikatura, roč. 2007).
V projednávané věci soudy z uvedených závěrů - jak vyplývá z odůvodnění jejich
rozsudků - vycházely. Žalobkyně ostatně ani netvrdí, že by k veřejné dobrovolné
dražbě ze dne 5.11.2003 na návrh správce konkursní podstaty Ing. V. Č. nedošlo;
svůj názor ve věci vyvozuje z argumentu, že k provedení dražby ze dne 5.11.2003
\"nebyly splněny zákonné podmínky\" a že proto k dražbě nedošlo \"v právním
slova smyslu\". Žalobkyně tímto způsobem nepřípustně uplatňuje neplatnost
veřejné nedobrovolné dražby jako předběžnou otázku, ačkoliv nemovitosti byly
zpeněženy ve veřejné dobrovolné dražbě na návrh správce konkursní podstaty jako
věci patřící do konkursní podstaty úpadce P. s. G., s.r.o. a žalobkyně - jak
vyplývá z obsahu spisu - neuspěla se svými požadavky na vyloučení nemovitosti
ze soupisu majetku patřícího do této konkursní podstaty.
Žalobkyně odvolacímu soudu dále vytýká, že neprovedl jí navržené důkazy, a
dovozuje, že řízení je postiženo vadou ve smyslu ustanovení § 241a odst.2
písm.a) o.s.ř. Vzhledem k tomu, že kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu
dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst.2 písm.a) o.s.ř. nemůže být -
jak uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného
rozsudku odvolacího soudu po právní stránce, je nepochybné, že dovolání
žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §
237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nemůže mít z pohledu
uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam a že tedy
dovolání žalobkyně není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c)
o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl
věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c)
o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, neboť žalobkyně s ohledem na
výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím
řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu