Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2017 č. j. 56 Co 415/2016-81 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu je jednak závěr odvolacího soudu o tom, že v situaci, kdy se žalobci domáhají proti zaměstnavateli akcesorického nároku na náhradu škody způsobené pracovním úrazem (nedomáhají se náhrady škody proti jinému odpovědnému subjektu), nelze věc posoudit podle jiného právního předpisu než zákoníku práce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1084/2009), jednak závěr odvolacího soudu o tom, že žalobci neměli při uplatnění akcesorického nároku na náhradu škody na výběr, podle kterého právního předpisu bude tento nárok posuzován (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1161/2014 a s tím související nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016 sp. zn. III. ÚS 353/2016), a dovolací soud neshledal důvod, aby rozhodné právní otázky posoudil jinak.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2017 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu