21 Cdo 278/2022-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce L. J., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlou Havránkovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Město, Jana Švermy č. 38/8, proti žalovanému DIAMO, státní podnik se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova č. 201, IČO 00002739, zastoupenému JUDr. Petrem Poledne, Ph.D., advokátem se sídlem Praze 1, Maiselova č. 38/15, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 25 C 168/2020, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. září 2021, č. j. 16 Co 177/2021-62, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Dopisem ze dne 23. 3. 2020, který žalobce převzal dne 26. 3. 2020, původní žalovaná [společnost OKD, a. s. se sídlem v Karviné, Doly, Stonavská č. 2179, IČO 05979277 (dále jen „OKD, a. s.“)] sdělila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť podle závěrů lékařského posudku ze dne 4. 3. 2020 byl žalobce shledán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce důlního elektromontéra z důvodu obecného nemocnění.
Žalobou podanou dne 20. 10. 2020 se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi ze dne 23. 3. 2020 s tvrzením, že příčinou jeho dlouhodobé pracovní nezpůsobilosti byly následky pracovního úrazu ze dne 28. 7. 2011. Rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, č. j. 25 C 168/2020-29, Okresní soud v Karviné určil, že výpověď ze dne 23. 3. 2020 je neplatná, a zavázal původní žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 23 484 Kč k rukám Mgr. Pavly Havránkové. Vycházeje ze závěru znaleckého posudku Doc. MUDr. Rudolfa Ditmara dovodil, že příčinou dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti žalobce byl pracovní úraz ze dne 28. 7. 2011.
Proti tomuto rozsudku podala dne 9. 3. 2021 odvolání původní žalovaná a mimo námitky proti věcným závěrům poukázala na skutečnost, že smlouvou ze dne 23. 12. 2020 došlo s účinností ke dni 1. 1. 2021 k prodeji části obchodního závodu společnosti OKD, a. s., mimo jiné „důlní lokality XY“.
Podáním ze dne 16. 3. 2021 navrhl žalobce, aby ve smyslu ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nynější žalovaný vstoupil do řízení namísto společnosti OKD, a. s. Návrh odůvodnil tím, že podle smlouvy ze dne 18. 2. 2021 došlo s účinností ke dni 1. 3. 2021 k prodeji části obchodního závodu společnosti OKD, a. s.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2021, č. j. 16 Co 177/2021-62, bylo rozhodnuto tak, že „namísto dosavadní žalované OKD, a. s. … vstupuje do řízení DIAMO, státní podnik…“. Rozhodnutí bylo odůvodněno tak, že „… dosavadní žalovaná připojila k odvolání doklad o koupi části závodu, ze kterého je zřejmé, že … dne 23. 12. 2020 uzavřeli smlouvu o koupi části závodu…“, týkající se mimo jiné „….dobývacího prostoru XY…“. Vzhledem ke zjištění, že „… podle pracovní smlouvy žalobce u žalované vykonával práci na dole XY a obsah těchto listin prokazuje, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod povinností žalované…“, krajský soud návrhu žalobce vyhověl.
Proti usnesení krajského soudu podal dovolání žalovaný. Namítl rozpor usnesení krajského soudu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, když poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 301/2005, ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3523/2014, a ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3179/2016. Uvedl, že pakliže bylo zjištěno, že k prodeji části závodu došlo smlouvou ze dne 23. 12. 2020 s účinností od 1. 1. 2021, tedy ještě před rozhodnutím soudu prvního stupně, a k návrhu „ve smyslu ustanovení § 107a OSŘ“ došlo až v odvolacím řízení, nemohlo být tomuto návrhu vyhověno. Navrhl, aby bylo usnesení krajského soudu změněno tak, že návrh žalobce bude zamítnut a jemu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce v písemném vyjádření poukázal na to, že v řízení u soudu prvního stupně nikdo soud neinformoval o tom, že došlo k prodeji části závodu již smlouvou ze dne 23. 12. 2013, naopak až v dopisu ze dne 1. 3. 2021 byla žalobci poskytnuta informace, že k prodeji části závodu došlo až smlouvou ze dne 18. 2. 2021, a podle tohoto dopisu byl také návrh na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. formulován a žalobce tak učinil na výzvu původní žalované. Žalobce tak nemohl vědět, že k prodeji části závodu došlo již k 1. 1. 2021, uvedené skutečnosti by
měly být přinejmenším zohledněny při rozhodování o náhradě nákladů řízení, které by dovolateli neměly být přiznány.
Dovolání je přípustné podle § 238a o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.), a je i důvodné. Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelem (§ 241a odst. 1 o.
s. ř.). Podle § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje.
Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3). Podle § 119a odst. 1 o. s. ř. před skončením jednání je předseda senátu povinen účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. Ustanovení § 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.
Podle § 205a písm. e) o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst.
1. Podle § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného. V citovaném ustanovení § 107a o. s. ř. je tak upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v souvislosti se singulární sukcesí práva nebo povinnosti, tedy na základě úkonu podle hmotného práva, jímž se mění subjekt, kterému náleží právo nebo jehož stíhá povinnost. Pro vyhovění návrhu na vstup účastníka do řízení musí být splněny formální podmínky, tedy musí nastat právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinností dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení.
Přitom návrh na vstup účastníka musí být podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn.
32 Odo 1242/2004). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi, zabývaje se výkladem ustanovení § 107a o. s. ř., vyložil, že navrhne-li žalobce, aby nabyvatel práva nebo ten, na něhož přešla povinnost, vstoupil do řízení, soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva či povinnosti (zda tedy naopak nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů přechod nebo převod práva či povinnosti za následek mít nemůže), zda tato skutečnost opravdu nastala (tedy např. že smlouva byla skutečně uzavřena) a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva či povinnosti, o něž v řízení jde (tedy, že se týká práva či povinnosti, o něž v řízení jde).
Naopak otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je, nebo zda podle žalobcem uvedené právní skutečnosti opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud nezabývá, neboť tato otázka se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, nýbrž teprve a jen v rozhodnutí o věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 37/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 31/2004, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné rovněž ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 46/2012). Procesní nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř. se uplatní také v odvolacím řízení (srov. ustanovení § 211 o. s. ř., přičemž nic jiného stanoveno v daném případě není). Otázkou předpokladů, za nichž lze vyhovět návrhu podanému podle ustanovení § 107a o.
s. ř. v odvolacím řízení, se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 301/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod publikačním číslem 123/2005. V něm dovodil, že přezkoumává-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v systému tzv. neúplné apelace, uplatní se toto procesní nástupnictví, jen jestliže právní skutečnost, z níž je dovozován přechod práva nebo povinnosti, nastala po rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo nastala sice za řízení před soudem prvního stupně, avšak jen za předpokladu, že k uplatnění procesního nástupnictví není potřebné v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti, popřípadě důkazy nebo jsou-li tyto nové skutečnosti a důkazy způsobilým odvolacím důvodem podle ustanovení § 205a odst. 1 písm. d) [nyní jde o písm. e)] o.
s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3179/2016, nebo z recentní judikatury usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3095/2020). Z obsahu spisu vyplývá, že u jednání soudu prvního stupně dne 9. 2.
2021, při němž byl vyhlášen rozsudek, byli přítomní účastníci soudem prvního stupně poučeni podle ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. a dále podle ustanovení § 119a o. s. ř., na toto poučení účastníci uvedli, že „nenavrhují žádné další důkazy, ani neuvádí další nové skutečnosti“. Z uvedeného ovšem vyplývá, že pokud původní žalovaná (společnost OKD, a. s.) uplatnila skutečnost prodeje části závodu až v odvolání (tedy skutečnost, která – podle jejího tvrzení – měla vyplynout ze smlouvy ze dne 23. 12.
2021), učinila tak v rozporu s ustanovením § 119a, resp. ustanovením § 205a o. s. ř., a odvolací soud tak nemůže k uvedené skutečnosti přihlédnout, neboť původní žalovaná nepochybně o uvedené smlouvě věděla a její existenci, resp. účinky, v řízení před soudem prvního stupně neuplatnila. Oproti tomu žalobce, který (pravděpodobně) v průběhu řízení před soudem prvního stupně o uvedené skutečnosti nevěděl, ji však ve svém návrhu na postup odvolacího soudu podle ustanovení § 107a o. s. ř. neuplatnil (jak vyplynulo z předchozího textu, žalobce v návrhu ze dne 16.
3. 2021 uplatnil skutečnosti, vyplývající ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne 18. 2. 2021, jak mu to bylo ostatně sděleno v dopise společnosti OKD, a. s. ze dne 1. 3. 2021 – srov. podání na čísle listu 51 spisu). Z uvedeného přehledu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že krajský soud na straně jedné rozhodl o procesním nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř. podle návrhu, který obsahoval tvrzení, z nichž (z hlediska skutkových závěrů, ke kterým nakonec sám krajský soud dospěl) nebylo možno splnění podmínek procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a o.
s. ř. dovodit a žalobce do rozhodnutí soudu takové skutečnosti nedoplnil (ať již z vlastní iniciativy, anebo k výzvě soudu), a na straně druhé takové rozhodné skutečnosti, z nichž (by mělo) procesní nástupnictví vyplývat, dovodil ze skutkových tvrzení původní žalované, ke kterým však (z hlediska podmínek ustanovení § 205a o. s. ř.) by v odvolacím řízení nemohl přihlédnout. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.). Rozhodnutí podle návrhu, který neobsahoval dostatečné skutečnosti pro rozhodnutí o procesním nástupnictví [zde (podle skutkových závěrů krajského soudu) nesprávné tvrzení o smlouvě o prodeji části závodu ze dne 18. 2. 2021], a rozhodnutí podle tvrzení, ke kterým nebylo možno z hledisek ustanovení § 205a o. s. ř. přihlédnout (zde tvrzení o smlouvě o prodeji části závodu ze dne 23. 12. 2020), bylo nutno posoudit jako takovou vadu řízení, ke které musel Nejvyšší soud přihlédnout, a poněvadž nejsou podmínky pro změnu rozhodnutí krajského soudu [srov. § 243d odst. 1, písm. b) o.
s. ř.], Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), toto rozhodnutí zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc podle ustanovení § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 243g odst. 1 věta druhá, § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.