21 Cdo 2785/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci
žalobce Mgr. M. D., zastoupeného Mgr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem v
Olomouci, Horní náměstí č. 365/7, proti žalované České republice - Úřadu práce
České republiky se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 1359/1, IČO 72496991, o
neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Olomouci
pod sp. zn. 16 C 225/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 4. března 2010 č.j. 16 Co 9/2010-77, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
4.860,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jiřího Zbořila,
advokáta se sídlem v Olomouci, Horní náměstí č. 365/7.
Dopisem ze dne 13.12.2008, doručeným žalobci dne 16.12.2008, žalovaná (ředitel
býv. Úřadu práce v Olomouci Bc. R. Ch.) sdělila žalobci, že mu dává podle
ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce výpověď z pracovního poměru. Důvod
výpovědi spatřovala v tom, že podle "lékařského posudku vydaného zařízením
závodní preventivní péče ze dne 8.12.2008 žalobce pozbyl vzhledem ke svému
zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilost dále konat dosavadní práci, sjednanou
v pracovní smlouvě, tj. kontrolor - provádění komplexní kontrolní činnosti v
celém rozsahu působnosti úřadu práce".
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 27.4.2009 (a
posléze doplněnou do protokolu při jednání soudu prvního stupně dne 16.6.2009 a
26.8.2009) domáhal, aby bylo určeno, že je uvedená výpověď z pracovního poměru
neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že posudek lékařky, na který výpověď
odkazuje, nebyl "způsobilý přivodit závěry o tom, že žalobce je dlouhodobě
nezpůsobilý vykonávat práci", když je v posudku uvedeno, že "není schopen jako
kontrolor a dle dokumentace není toho času schopen ani jiného pracovního
zařazení". Podle žalobce byl posudek zpracován "primárně za účelem zjištění,
zda je způsobilý vykonávat práci kontrolor", čímž nebyla naplněna "skutková
podstata výpovědního důvodu", neboť žalobce naposledy vykonával práci vedoucího
kontrolního oddělení. Žalobci, který pracoval u Úřadu práce v Olomouci od
1.3.2006 jako vedoucí kontrolního oddělení, byl od 26.9.2007 přiznán plný
invalidní důchod a žalovaná mu poskytla "omluvené neplacené volno" do
31.12.2008. Další pracovní volno žalovaná nechce žalobci poskytnout a žalobce
pokládá výpověď z pracovního poměru za neplatnou rovněž pro rozpor s dobrými
mravy, neboť zneužívá "jeho zdravotní stav s cílem neumožnit mu opětovný nástup
do zaměstnání".
Žalovaná namítala, že žalobce byl od 6.10.2006 do 25.9.2007 v pracovní
neschopnosti, že žalobci byl od 26.9.2007 přiznán invalidní důchod a že mu
poskytla "neplacené pracovní volno" do 31.12.2008. Podle lékařského posudku ze
dne 8.12.2008 žalobce není schopen "práce kontrolora ani jiného pracovního
zařazení" a k "přezkumu jeho invalidity" má dojít dne 31.10.2009; žalobcova
neschopnost vykonávat práci je "evidentně dlouhodobá" a žalovaná nemá důvod
"dále vyčkávat, zda se jeho zdravotní stav nezlepší a neumožní mu návrat do
práce".
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22.9.2009 č.j. 16 C 225/2009-61 žalobě
vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů
řízení 11.353,-Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Zbořila. Poté, co dovodil, že
při výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce
musí být závěr lékaře o tom, že zaměstnanec není způsobilý dále konat dosavadní
práci pro "obecné" onemocnění a že tuto způsobilost pozbyl dlouhodobě, výslovně
nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vyjádřen v posudkovém závěru
lékařského posudku, soud prvního stupně dospěl k závěru, že lékařský posudek ze
dne 8.12.2008 uvedeným požadavkům nevyhovuje, když se v něm "hovoří pouze o
tom, že pacient není schopen pracovat jako kontrolor a dle dokumentace není
t.č. schopen ani jiného pracovního zařazení" (a podle svědecké výpovědi MUDr.
A. J., která vypracovala lékařský posudek ze dne 8.12.2008, nebylo v době
vyhotovení posudku možné stanovit délku onemocnění nebo neschopnosti konat
práci), a když tedy v něm není obsažen "odborný závěr o tom, že žalobce
dlouhodobě pozbyl způsobilost vykonávat dosavadní práci". Výpověď z pracovního
poměru ze dne 13.12.2008 je tedy neplatným právním úkonem.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4.3.2010 č.j. 16 Co
9/2010-77 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná je
povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.044,-Kč k
rukám advokáta Mgr. Jiřího Zbořila. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu
prvního stupně v tom, že nezpůsobilost zaměstnance konat dále dosavadní práci
je výpovědním důvodem podle ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce jen tehdy,
byla-li zjištěna lékařským posudkem, který je platný, a byl-li v posudkovém
závěru uveden výslovně závěr o tom, že zaměstnanec není způsobilý konat dále
dosavadní práci a že tuto způsobilost pozbyl dlouhodobě, a že v projednávané
věci lékařský posudek ze dne 8.12.2008 takový závěr neobsahuje, neboť je v něm
uvedeno, že žalobce "je nezpůsobilý jako kontrolor a není toho času schopen ani
jiného pracovní zařazení", a ze skutečností uvedených v lékařském posudku tedy
nelze usuzovat, že by žalobce dlouhodobě pozbyl způsobilost konat dále
dosavadní práci; svědkyně MUDr. A. J., která posudek vystavila, navíc ve své
výpovědi uvedla, že "při onemocnění žalobce nelze stanovit délku onemocnění
nebo neschopnosti vykonávat práci". Na uvedeném závěru nic nemění podle názoru
odvolacího soudu ani to, že žalobce byl již před vydáním lékařského posudku
"dlouhodobě neschopen práce" (od 1.10.2006), není totiž vyloučeno, že
"zaměstnanec může být po uplynutí dlouhodobé pracovní neschopnosti zdráv a
nadále konat dosavadní práci", a proto "samotná délka trvání pracovní
neschopnosti před vydáním lékařského posudku pro účely § 52 písm.e) zákoníku
práce nesvědčí o tom, že i do budoucna zaměstnanec dlouhodobě pozbyl
způsobilosti konat dosavadní práci".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovozuje, že k
naplnění výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce musí
být splněny všechny "kumulativní podmínky", a to "existence lékařského posudku
vydaného zařízením závodní preventivní péče, nepříznivý zdravotní stav
zaměstnance způsobující jeho neschopnost konat dosavadní práci" a "dlouhodobost
tohoto stavu". Z právních předpisů podle názoru žalované nevyplývá, že "by
součástí zdravotního posudku vydané ho pro účely ustanovení § 52 písm.e)
zákoníku práce muselo být konstatování dlouhodobosti nepříznivého zdravotního
stavu, úkolem lékaře je pouze posoudit, zda zaměstnanec je nebo není schopen
konat dosavadní práci, vyjadřovat se k dlouhodobosti tohoto stavu, by
přicházelo v úvahu jen tehdy, kdyby ke dni posuzování zdravotního stavu
nedosahoval nepříznivý zdravotní stav co do své délky hranice dlouhodobosti".
Vzhledem k tomu, že v době vydání lékařského posudku trvala neschopnost žalobce
"konat dosavadní práci a sám žalobce po žalované požadoval poskytnutí dalšího
neplaceného volna od 31.12.2008 do 31.10.2009", žalobce pozbyl způsobilosti
konat dosavadní práci dlouhodobě. Z názoru odvolacího soudu podle žalované
vyplývá, že by se "dlouhodobá nezpůsobilost konat dosavadní práci měla načítat
od vydání lékařského posudku" a že, kdyby "lékař odhadl dobu léčení na několik
měsíců a učinil by to opakovaně, mohla by doba neschopnosti konat práci trvat i
několik roků a zaměstnavatel by nemohl dát zaměstnanci výpověď"; takovýto názor
by "v praxi znemožnil použití výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. e)
zákoníku práce". Přípustnost dovolání žalovaná dovozuje z ustanovení § 237
odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a
aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Poukazuje na náležitosti
lékařského posudku, které jsou stanoveny v bodě 8 Přílohy č. 1 vyhlášky č.
385/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a dovozuje, že rozsudek odvolacího
soudu odpovídá ustálené judikatuře soudů.
V průběhu dovolacího řízení byl Úřad práce v Olomouci zrušen a výkon práv a
povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců zařazených u něho přešel na
nově zřízený Úřad práce České republiky (srov. § 1 odst.1, § 6 odst.2 a § 8
zákona č. 73/2011 Sb.). Vzhledem k tomu, že byla zrušena organizační složka
státu, která za Českou republiku v řízení dosud vystupovala, dovolací soud
pokračoval v řízení s Úřadem práce České republiky jako organizační složkou
státu, příslušnou v projednávané věci za Českou republiku jednat, aniž by o tom
vydával zvláštní rozhodnutí (srov. též právní názor uvedený v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 298/2004, které bylo
uveřejněno pod č. 128 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.
dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán
rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalované proti
rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů
uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst.2 písm.a) a § 241a
odst.3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci bylo pro její rozhodnutí významné mimo jiné vyřešení
právních otázek, jaké jsou předpoklady pro naplnění výpovědního důvodu podle
ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce a jaké požadavky musí splňovat lékařský
posudek při podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e)
zákoníku práce. Protože tyto právní otázky dosud nebyly dovolacím soudem ve
všech souvislostech vyřešeny, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu
rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší
soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího
soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá
určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která byla žalobci doručena
dne 16.12.2008 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů
č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 sb., č. 296/2007 Sb. a č.
362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., a zákonů č. 121/2008 Sb.,
č. 126/2008 Sb. a č. 294/2008 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném
do 31.12.2008 (dále jen "zák. práce"), a podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o
zdraví lidu, ve znění zákonů č. 210/1990 Sb., č. 425/1990 Sb., č. 548/1991 Sb.,
č. 550/1991 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 15/1993 Sb., č. 161/1993 Sb., č. 307/1993
Sb. a č. 60/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 206/1996 Sb. a zákonů č.
14/1997 Sb., č. 79/1997 Sb., č. 110/1997 Sb., č. 83/1998 Sb., č. 167/1998 Sb.,
č. 71/2000 Sb., č. 123/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č.149/2000 Sb., č. 258/2000
Sb., č. 164/2001 Sb., č. 260/2001 Sb., č. 285/2002 Sb., č. 290/2002 Sb., č.
320/2002 Sb., č. 130/2003 Sb., č. 356/2003 Sb., č. 274/2003 Sb., č. 37/2004
Sb., č. 53/2004 Sb., č. 121/2004 Sb., č. 156/2004 Sb., č. 422/2004 Sb., č.
436/2004 Sb., č. 379/2005 Sb., č. 381/2005 Sb., č. 109/2006 Sb., č. 115/2006
Sb., č. 225/2006 Sb., č. 227/2006 Sb., č. 245/2006 Sb., č. 342/2006 Sb., č.
111/2007 Sb., č. 28/2008 Sb., č. 189/2008 Sb. a č. 296/2008 Sb., tedy podle
zákona o péči o zdraví lidu ve znění účinném do 31.12.2008 (dále jen "zákona o
péči o zdraví lidu").
Podle ustanovení § 52 písm.e) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci
výpověď z pracovního poměru, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému
zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní
preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský
posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci.
K výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e) zák. práce smí
zaměstnavatel - jak vyplývá z jeho znění - přistoupit, jen jestliže zaměstnanec
vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, který nebyl způsoben pracovním úrazem,
nemocí z povolání nebo ohrožením nemocí z povolání, pozbyl dlouhodobě
způsobilosti konat dále dosavadní práci a jen jestliže dlouhodobé pozbytí
způsobilosti konat dále dosavadní práci vzhledem ke zdravotnímu stavu
zaměstnance stanovily lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní
péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek
přezkoumává.
Lékařskou posudkovou činnost, jejímž "předním úkolem" je posuzování
způsobilosti k práci, vykonávají v rámci léčebně preventivní péče, včetně
závodní preventivní péče, zpravidla ošetřující lékaři (srov. § 21 odst.1 zákona
o péči o zdraví lidu). Zdravotnická zařízení vydávají prostřednictvím lékařů
nebo klinických psychologů na základě posouzení zdravotního stavu pacienta
lékařské posudky; přezkoumání správnosti vydaného lékařského posudku o
způsobilosti k práci se lze domáhat způsobem uvedeným v ustanovení § 77 zákona
o péči o zdraví lidu u příslušného správního úřadu. V případě, že nebyl podán
návrh na přezkoumání, je lékařský posudek platný ode dne jeho prokazatelného
předání pacientovi (§ 77 odst. 4 zákona o péči o zdraví lidu). Nevyhoví-li
vedoucí zdravotnického zařízení nebo lékař nebo klinický psycholog návrhu na
přezkoumání lékařského posudku, postoupí návrh do 30 dnů od jeho doručení
příslušnému správnímu úřadu jako odvolání proti lékařskému posudku (§ 77 odst.
5 zákona o péči o zdraví lidu); příslušný správní úřad svým rozhodnutím vydaným
ve správním řízení buď odvolání proti lékařskému posudku "zamítne a napadený
lékařský posudek potvrdí" nebo napadený lékařský posudek zruší a věc vrátí
zdravotnickému zařízení, které posudek vydalo, k vydání nového lékařského
posudku na základě nového, popřípadě doplňujícího posouzení zdravotního stavu
pacienta (§ 77a odst. 1 a § 77b zákona o péči o zdraví lidu).
Lékařský posudek musí obsahovat především náležitosti, které jsou uvedeny pod
bodem 8 A. a C Přílohy č. 1 vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické
dokumentaci, ve znění vyhlášek č. 479/2006 Sb., č. 64/2007 Sb. a č. 187/2008
Sb. Je-li lékařský posudek vydáván "pro účely pracovněprávních nebo obdobných
vztahů", musí obsahovat rovněž náležitosti, které jsou stanoveny v bodě 8 B.
Přílohy č. 1 vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění
vyhlášek č. 479/2006 Sb., č. 64/2007 Sb. a č. 187/2008 Sb. Při vydávání
lékařských posudků se stále - i přes právní úpravu obsaženou v ustanovení § 14
odst. 2 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv,
ve znění pozdějších předpisů - postupuje zejména podle směrnice ministerstva
zdravotnictví ze dne 16.12.1967 o posuzování zdravotní způsobilosti k práci č.
49/1967 Věstníku ministerstva zdravotnictví (registrované v částce 2/1968 Sb.),
ve znění směrnice ministerstva zdravotnictví ze dne 21.5.1970 č. 17/1970
Věstníku ministerstva zdravotnictví (registrované v částce 20/1970 Sb.),
vyhlášek č. 487/1991 Sb. a č. 31/1993 Sb. a zákona č. 61/2000 Sb.
Nesmí-li zaměstnanec konat pro svůj nepříznivý zdravotní stav dále dosavadní
práci, je naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zák. práce, jen jestliže
nejde o následek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, popř. ohrožení nemocí
z povolání, a jestliže se u zaměstnance jedná o dlouhodobý stav. Zákoník práce
výslovně neuvádí, kdy zaměstnanec pozbyl způsobilost konat práci dlouhodobě; s
přihlédnutím k tomu, jak je vymezen pojem "dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav" zaměstnance pro účely zákona o zaměstnanosti (srov. § 67 odst. 4 zákona
č. 435/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů) nebo zákona o důchodovém
pojištění (srov. § 26 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů), lze
podle názoru dovolacího soudu považovat nezpůsobilost zaměstnance konat dále
dosavadní práci za dlouhodobou zpravidla tehdy, má-li trvat podle poznatků
lékařské vědy déle než rok.
Dlouhodobá nezpůsobilost zaměstnance konat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu
dále dosavadní práci ovšem není důvodem pro výpověď sama o sobě, ale jen tehdy,
byla-li zjištěna lékařským posudkem, který je platný nebo který byl potvrzen
rozhodnutím příslušného správního úřadu [srov. zejména dikci ustanovení § 52
písm.e) zák. práce "pozbyl-li zaměstnanec ... podle lékařského posudku ...
dlouhodobě konat dále dosavadní práci"]. Dokud tedy nepříznivý zdravotní stav
zaměstnance nebyl posouzen ve vydaném lékařském posudku nebo rozhodnutí
příslušného správního úřadu, nesmí zaměstnavatel přistoupit k rozvázání
pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm.e) zák. práce, i kdyby
zaměstnanec vskutku nebyl schopen vzhledem ke svému zdravotnímu stavu
dlouhodobě konat dále dosavadní práci.
Závěr o tom, že zaměstnanec není vzhledem ke svému zdravotnímu stavu způsobilý
dále konat dosavadní práci a že tuto způsobilost pozbyl dlouhodobě, musí být
výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vyjádřen v lékařském
posudku [v jeho posudkovém závěru - srov. též bod 8 C. Přílohy č. 1 vyhlášky č.
385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění vyhlášek č. 479/2006 Sb., č.
64/2007 Sb. a č. 187/2008 Sb., podle něhož musí být z posudkového závěru
lékařského posudku vydaného za účelem posouzení zdravotní způsobilosti zřejmé,
zda posuzovaná osoba je a) zdravotně způsobilá nebo b) je zdravotně způsobilá
"s podmínkou" nebo c) je zdravotně nezpůsobilá nebo d) pozbyla dlouhodobě
zdravotní způsobilost]. Jedině v tomto případě lze totiž uzavřít, že byl splněn
předpoklad pro podání platné výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52
písm.e) zák. práce, který vyžaduje, aby byl vztah práce, kterou je zaměstnanec
povinen konat pro zaměstnavatele, k jeho zdravotnímu stavu vždy objektivizován
odborným posouzením ve formě lékařského posudku, popřípadě rozhodnutí
příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává.
V projednávané věci je z obsahu lékařského posudku ze dne 8.12.2008 nepochybné,
že byl vydán v rámci tzv. řadové prohlídky žalobce (ve smyslu ustanovení § 15
směrnice ministerstva zdravotnictví ze dne 16.12.1967 o posuzování zdravotní
způsobilosti k práci č. 49/1967 Věstníku ministerstva zdravotnictví ve znění
směrnice ministerstva zdravotnictví ze dne 21.5.1970 č. 17/1970 Věstníku
ministerstva zdravotnictví, vyhlášek č. 487/1991 Sb. a č. 31/1993 Sb. a zákona
č. 61/2000 Sb.) a že žalobce byl v posudkovém závěru tohoto lékařského posudku
označen za "nezpůsobilého" k dalšímu výkonu práce kontrolora s tím, že "není
toho času schopen ani jiného pracovního zařazení". V lékařském posudku ze dne
8.12.2008 tedy nebylo výslovně a ani jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti
vyjádřeno, že by žalobce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl způsobilost
konat dále dosavadní práci dlouhodobě, a ani to v něm - jak vyplývá z výpovědi
svědkyně MUDr. Al. J. - uvedeno být nemělo, jestliže se lékařka domnívala, že -
jak uvedla ve své výpovědi - "při onemocnění žalobce nelze stanovit délku
onemocnění nebo neschopnosti vykonávat práci". Soudy za této situace správně
dovodily, že lékařský posudek ze dne 8.12.2008 s ohledem na svůj obsah není
způsobilým předpokladem pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52
písm. e) zák. práce.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího
soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř.,
§ 229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou,
která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud
České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty
před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci náklady, které spočívají v odměně za
zastupování advokátem ve výši 3.750,- Kč [srov. § 7 písm.c), § 10 odst.3 a § 18
odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004
Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za
jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003
Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši
4.050,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát Mgr. Jiří Zbořil
osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které
žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a
paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této
odměny a náhrad ve výši 810,- Kč (srov. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Protože dovolání
žalované bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobci náklady v
celkové výši 4.860,- Kč nahradila. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu
nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení
zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§
160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. října 2011
JUDr.Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu