21 Cdo 3105/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka
Novotného v právní věci žalobkyně Ing. H. H., zastoupené JUDr. Zdeňkou
Jedličkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská č. 21, proti žalované
Základní škole Žďár nad Sázavou, Švermova 4, příspěvkové organizaci se sídlem
ve Žďáře nad Sázavou, Švermova č. 1132/4, IČO 43380123, zastoupené Mgr.
Martinem Zobačem, advokátem se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Strojírenská č.
527/1, o určení trvání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad
Sázavou pod sp. zn. 14 C 175/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 22. března 2011, č. j. 15 Co 196/2008-111, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst.2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2011, č.
j. 15 Co 196/2008-111, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáře
nad Sázavou ze dne 19. 11. 2007, č. j. 14 C 175/2007-32, ve věci samé, není
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno
přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť závěr
odvolacího soudu, podle něhož zákon předpokládá podání jiné žaloby, než žaloby
na určení trvání pracovního poměru, a proto nelze dovodit, že by byl naléhavý
právní zájem na žalobě na určení trvání právního vztahu, je v souladu s
ustálenou judikaturou soudů [srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5008/2008, podle něhož, i
když zaměstnanec oznámil zaměstnavateli ještě před uplynutím sjednané doby
trvání pracovního poměru, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, skončil
pracovní poměr účastníků uplynutím sjednané doby vždy, nebylo-li pravomocným
rozhodnutím soudu určeno, že nebyly splněny podmínky pro sjednání doby trvání
pracovního poměru na dobu určitou delší než dva roky uvedené v ustanovení § 30
odst. 2 a 3 zákoníku práce (vydaným na základě žaloby zaměstnance), popř.
nebyla-li zamítnuta žaloba zaměstnavatele požadující určení, že takové podmínky
byly splněny] a nemá tedy po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení
§ 237 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto
dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c)
o. s. ř. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.
s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých
nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu