21 Cdo 3145/2014
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v
právní věci žalobkyně J. U., zastoupené Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem se
sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Poříčí č. 1041/12, proti žalované Mateřské
škole Hlízov 101, příspěvkové organizaci se sídlem v Hlízově č. 101, IČO
75031167, zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v
Praze 2 – Novém Městě, Botičská č. 1936/4, o neplatnost výpovědi z pracovního
poměru, za účasti obce Hlízov se sídlem obecního úřadu v Hlízově č. 164, IČO
00640336, zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v
Praze 2 – Novém Městě, Botičská č. 1936/4, jako vedlejšího účastníka na straně
žalované, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 81/2012, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. března 2014
č. j. 23 Co 40/2014-194, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29.
října 2013 č. j. 8 C 81/2012-171 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v
Kutné Hoře k dalšímu řízení.
Dopisem ze dne 2. 10. 2012 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní rozvazuje
pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť
rozhodnutím ředitele Mateřské školy Hlízov ze dne 2. 10. 2012 byla přijata
organizační změna spočívající v „zachování systemizovaných pracovních míst na
pracovišti Mateřská škola Hlízov 101“, v důsledku níž se stala žalobkyně pro
zaměstnavatele nadbytečnou.
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Kutné Hoře dne 21. 11. 2012
domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná.
Žalobu zdůvodnila zejména tím, že byla na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7.
1981 a na základě jmenování ze dne 24. 6. 1997, které bylo „potvrzeno“ obcí
Hlízov dne 31. 10. 2002, zaměstnána u žalované jako ředitelka mateřské školy,
že dne 21. 6. 2011 jí bylo doručeno odvolání z této funkce, jež bylo rozsudkem
Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 5. 6. 2012 sp. zn. 8 C 73/2011, který nabyl
právní moci dne 27. 7. 2012, prohlášeno za neplatné, že nedošlo ke skončení
jejího funkčního období ke dni 31. 7. 2012 podle přechodných ustanovení zákona
č. 472/2011 Sb., kterým bylo s účinností od 1. 1. 2012 omezeno funkční období
ředitelů škol a školských zařízení na dobu šesti let, nýbrž k jeho prodloužení
do 31. 7. 2018, neboť konkurs na ředitele žalované jednak nebyl v souladu s
ustanovením § 166 zákona č. 561/2004 Sb. ve znění zákona č. 472/2011 Sb.
vyhlášen do 30. 4. 2012, jednak v něm nebyl vybrán žádný uchazeč, a že též
vyhlášení dalšího konkursu dne 13. 7. 2012 bylo v rozporu s ustanovením § 166
odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb. ve znění zákona č. 472/2011 Sb. Výpověď z
pracovního poměru, která byla žalobkyni doručena dne 4. 10. 2012, považuje za
neplatnou, neboť postrádá „konkrétní skutkový důvod“, není z ní „patrné, že by
byl snižován stav zaměstnanců“, a rozhodnutí o organizační změně měla učinit J.
M., která nebyla – vzhledem k tomu, že funkční období žalobkyně trvá - „platně
zvolenou ředitelkou“ žalované.
Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 29. 10. 2013 č. j. 8 C 81/2012-171
zamítl žalobu a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů
řízení žalované 22.124,- Kč a vedlejšímu účastníku 19.341,- Kč, oboje k rukám
advokáta prof. JUDr. A. G., CSc. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně pracovala u
žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 1981, že s účinností od 1.
7. 1997 byla jmenována do funkce ředitelky žalované, že v této funkci byla
zřizovatelem žalované (vedlejším účastníkem) „potvrzena“ listinou ze dne 31.
10. 2002, že první konkursní řízení na ředitele žalované bylo vyhlášeno v
období od 31. 1. 2012 do 30. 4. 2012 a „proběhlo (byť místo ředitele nebylo
obsazeno)“ a že ve druhém konkursním řízení vyhlášeném dne 13. 7. 2012 byla
vybrána J. M., která byla s účinností od 1. 10. 2012 jmenována ředitelkou
žalované a která dne 1. 10. 2012 rozhodla o tom, že s účinností od 2. 10. 2012
se zrušuje pracovní místo „učitelka na pracovišti MŠ Hlízov“ z důvodu
efektivního a hospodárného plnění úkolů, kdy snížení počtu pedagogických
pracovníků je „nezbytné z důvodu zachování systemizovaného počtu pracovních
míst na tomto pracovišti“. Dospěl k závěru, že „obě konkursní řízení proběhla v
souladu s platnou právní úpravou“, že vzhledem k prvnímu z nich došlo podle čl.
II. bodu 5 písm. a) zákona č. 472/2011 Sb. „ve spojení“ s ustanovením § 166
zákona č. 561/2004 Sb. v platném znění k ukončení funkčního období žalobkyně
jako ředitelky žalované, neboť žalobkyně byla „ve funkci vedoucího zaměstnance“
po dobu delší než 6 let, a že výpověď podle § 52 písm. c) zákoníku práce byla
žalobkyni dána platně, neboť žalovaná rozhodla o zrušení pracovního místa
učitelky, ve výpovědi je „citován zákonem předpokládaný výpovědní důvod“,
výpověď směřovala k „naplnění rozhodnutí zaměstnavatele“ a „nebylo tvrzeno, že
by na uvolněné (zrušené) místo po žalobkyni někdo nastoupil“.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 3. 2014 č. j. 23
Co 40/2014-194 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé,
změnil jej ve výrocích o nákladech řízení tak, že žalované a vedlejšímu
účastníku se náhrada nákladů řízení nepřiznává, a uložil žalobkyni povinnost
zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované 5.203,- Kč a vedlejšímu
účastníku 5.203,- Kč, oboje k rukám advokáta prof. JUDr. Aleše Gerlocha, CSc.
Shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že zřizovatel žalované v
souladu s ustanovením § 166 odst. 3 věty první školského zákona vyhlásil
počátkem dubna 2012 výběrové řízení na obsazení funkce ředitele žalované, neboť
žalobkyně měla v této funkci skončit dnem 31. 7. 2012, že z tohoto výběrového
řízení nebyl vybrán žádný vhodný uchazeč a že proto bylo v červenci 2012
vyhlášeno nové výběrové řízení, na základě něhož byla vybrána a posléze s
účinností od 1. 10. 2012 jmenována do funkce ředitelky žalované J. M. Souhlasil
se soudem prvního stupně i v tom, že v důsledku vyhlášení prvního výběrového
řízení v období šesti až tří měsíců před tím, než žalobkyni ze zákona skončilo
funkční období, skončila žalobkyně ve funkci ředitelky žalované dnem 31. 7.
2012 bez ohledu na to, že z tohoto výběrového řízení nový ředitel „ještě
nevzešel“. Uvedl, že ustanovení § 166 odst. 3 školského zákona je „třeba chápat
především jako opatření proti tomu, aby zřizovatel nemohl ředitele školského
zařízení, jehož funkční období se blíží ke konci, ponechávat do poslední chvíle
v nejistotě o jeho budoucnosti“, a že toto ustanovení „zajišťuje, že nejpozději
3 měsíce před koncem funkčního období je v tomto směru jasno a ředitel se může
buď věnovat přípravě koncepce na další funkční období či promýšlet a
připravovat se na svou další profesní kariéru“. Ztotožnil se proto se soudem
prvního stupně v závěru, že žalobkyně ve funkci ředitelky žalované skončila ke
dni 31. 7. 2012, že nadále působila „na pozici učitelky mateřské školy“ a že s
účinností od 1. 10. 2012 byla ředitelkou žalované platně jmenována J. M.
Dovodil, že jmenováním nové ředitelky došlo k navýšení počtu pedagogických
pracovníků žalované nad rámec systemizovaného počtu pracovních míst, od něhož
se odvíjí například i množství mzdových prostředků poskytovaných na provoz
školského zařízení, a že proto rozhodnutí o zrušení jednoho pracovního místa
učitelky tak, aby se „faktický počet“ pedagogických pracovníků dostal opět do
souladu s „tabulkami“, bylo „logickým krokem“, jehož „potřebnost musela být i
žalobkyni, jako bývalé ředitelce žalované, zřejmá“. Zdůraznil, že o výběru
zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel a že soud
není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat, a uzavřel,
že u žalované došlo k organizační změně, v důsledku níž se žalobkyně stala
nadbytečnou a jejíž účinnost nastala před uplynutím výpovědní doby.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Uvádí, že
jedním z hlavních účelů školského zákona je „zachování kontinuity ředitelské
funkce jako nezbytné podmínky řádného fungování školy či školského zařízení“ a
že proto v případě konkursního řízení, ve kterém nebyl uchazeč vybrán, trvá
funkce a pracovní poměr stávajícího ředitele. Tím, že v prvním konkursním
řízení konaném v červnu 2012 nebyl vybrán ředitel žalované, došlo podle názoru
dovolatelky k „obnovení“ její funkce, která trvala i po 31. 7. 2012, a další
konkursní řízení konané v srpnu 2012, na základě něhož měla být jmenována
ředitelkou žalované J. M., tak bylo provedeno v rozporu se zákonem. Dovolatelka
vytýká odvolacímu soudu, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, když „konstatoval“ údajnou důvodnost a „logičnost“ rozhodnutí
žalované o organizační změně, aniž by se však zabýval otázkou, zdali takové
rozhodnutí bylo vůbec přijato. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil
rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl, neboť soudy
správně a v souladu se zákonem posoudily „žalobkyní vznesený argument“, že jí
nemohla zaniknout funkce ředitelky žalované vyhlášením konkursního řízení na
výběr nového ředitele, neboť konkursní řízení neskončilo výběrem nového
ředitele. Zdůrazňuje, že právní skutečností vedoucí ke skončení funkčního
období dosavadního ředitele je „vyhlášení konkursu“ a nikoliv „vyhlášení
konkursu, ve kterém byl vybrán nový ředitel“. V otázce, zda bylo přijato
rozhodnutí o organizační změně, pokládá dovolání za nepřípustné, neboť se jedná
o skutkové zjištění.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení v projednávané věci
bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se
nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
V projednávané věci závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na
vyřešení otázky hmotného práva, za jakých podmínek může zaměstnavatel rozvázat
pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce se
zaměstnancem, který byl jmenován ředitelem školy a kterému skončil výkon práce
na tomto pracovním místě podle ustanovení čl. II. bodu 5 zákona č. 472/2011 Sb.
Protože tato právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena, je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o.
s. ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době – vzhledem k tomu, že se žalobkyně
domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která jí byla doručena
dne 4. 10. 2012 – posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve
znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb.
a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., a zákonů č. 121/2008
Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č.
382/2008 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009 Sb., č. 326/2009 Sb., č. 347/2010
Sb., č. 427/2010 Sb., č. 73/2011 Sb., č. 180/2011 Sb., č. 185/2011 Sb., č.
466/2011 Sb., č. 341/2011 Sb., č. 364/2011 Sb., č. 365/2011 Sb., č. 367/2011
Sb., č. 375/2011 Sb. a č. 167/2012 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění
účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zák. práce“).
Podle ustanovení § 33 odst. 3 zák. práce jmenováním na vedoucí pracovní místo
se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem;
nestanoví-li to zvláštní právní předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním
pouze u vedoucího
a) organizační složky státu,
b) organizačního útvaru organizační složky státu,
c) organizačního útvaru státního podniku,
d) organizačního útvaru státního fondu,
e) příspěvkové organizace,
f) organizačního útvaru příspěvkové organizace,
g) organizačního útvaru v Policii České republiky.
Podle ustanovení § 166 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním,
základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve
znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2011 [tedy před nabytím účinnosti
zákona č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním,
základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve
znění pozdějších předpisů], ředitele školské právnické osoby zřizované
ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace
a vedoucího organizační složky státu nebo její součásti jmenuje do funkce
zřizovatel na základě jím vyhlášeného konkursního řízení; zřizovatel podle věty
první plní funkci orgánu nadřízeného zaměstnavateli v oblasti pracovněprávních
vztahů.
Podle ustanovení § 166 odst. 2 školského zákona ve znění účinném od 1. 1. 2012
(tedy po nabytí účinnosti zákona č. 472/2011 Sb.) ředitele školské právnické
osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele
příspěvkové organizace nebo vedoucího organizační složky státu nebo její
součásti jmenuje na vedoucí pracovní místo zřizovatel na základě jím
vyhlášeného konkursního řízení na období 6 let.
Podle ustanovení § 166 odst. 3 školského zákona ve znění účinném od 1. 1. 2012
v průběhu posledních 6 měsíců pracovního poměru ředitele školy nebo školského
zařízení na dobu určitou, nejpozději však 3 měsíce před jeho skončením, může
zřizovatel vyhlásit konkurs na ředitele školy nebo ředitele školského zařízení
pro další období; zřizovatel vyhlásí konkurs vždy, navrhne-li to nejpozději 6
měsíců před koncem doby trvání pracovního poměru na dobu určitou Česká školní
inspekce nebo školská rada; nedojde-li k vyhlášení konkursu, prodlužuje se doba
trvání pracovního poměru na dobu určitou ředitele školy nebo školského zařízení
o dalších 6 let.
Podle ustanovení čl. II bodu 5. zákona č. 472/2011 Sb. řediteli školské
právnické osoby zřizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy,
krajem, obcí nebo svazkem obcí, řediteli příspěvkové organizace a vedoucímu
organizační složky státu nebo její součásti, který vykonává ke dni nabytí
účinnosti tohoto zákona činnosti ředitele v příslušné škole nebo školském
zařízení podle § 166 zákona č. 561/2004 Sb. nepřetržitě
a) po dobu delší než 6 let, končí výkon práce na daném pracovním místě
vedoucího zaměstnance dnem 31. července 2012,
b) v rozmezí 3 až 6 let, končí výkon práce na daném pracovním místě vedoucího
zaměstnance dnem 31. července 2013,
c) po dobu kratší než 3 roky, končí výkon práce na daném pracovním místě
vedoucího zaměstnance dnem 31. července 2014.
Toto ustanovení se nepoužije, pokud výkon práce na daném pracovním místě
vedoucího zaměstnance skončí dříve. Další pracovní zařazení zaměstnance se řídí
zákoníkem práce.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2012 se
pracovní poměr ředitele školy (včetně mateřské školy – srov. § 7 odst. 3
školského zákona) zakládá jmenováním na vedoucí pracovní místo zřizovatelem
školy na základě jím vyhlášeného konkursního řízení na dobu 6 let, která se
prodlužuje o dalších 6 let, nedojde-li v průběhu posledních 6 měsíců pracovního
poměru ředitele školy na dobu určitou, nejpozději však 3 měsíce před jeho
skončením, k vyhlášení konkursu na ředitele školy pro další období. Řediteli
školy, který byl na toto vedoucí pracovní místo jmenován podle ustanovení § 166
odst. 2 školského zákona ve znění účinném do 31. 12. 2011, popřípadě podle
dřívějších právních předpisů (srov. § 6 odst. 2 zákona 564/1990 Sb., o státní
správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31.
12. 2004), a tedy na dobu neurčitou, skončil výkon práce na tomto pracovním
místě dnem 31. 7. 2012 (vykonával-li ke dni 1. 1. 2012 činnost ředitele v
příslušné škole nepřetržitě po dobu delší než 6 let) nebo dnem 31. 7. 2013
(vykonával-li ke dni 1. 1. 2012 činnost ředitele v příslušné škole nepřetržitě
v rozmezí 3 až 6 let) anebo dnem 31. 7. 2014 (vykonával-li ke dni 1. 1. 2012
činnost ředitele v příslušné škole nepřetržitě po dobu kratší než 3 roky).
Skončení výkonu práce na pracovním místě ředitele školy jmenovaného na toto
vedoucí pracovní místo před 1. lednem 2012 nebylo závislé na tom, zda a
popřípadě kdy byl vyhlášen konkurs na ředitele školy pro další období, neboť
takovou podmínku ustanovení čl. II bodu 5. zákona č. 472/2011 Sb. (ani žádné
jiné ustanovení) nestanoví a ustanovení § 166 odst. 3 školského zákona ve znění
účinném od 1. 1. 2012, podle něhož se doba trvání pracovního poměru ředitele
školy (školského zařízení) prodlužuje o dalších 6 let, nedojde-li v průběhu
posledních 6 měsíců pracovního poměru ředitele školy na dobu určitou,
nejpozději však 3 měsíce před jeho skončením, k vyhlášení konkursu na ředitele
školy pro další období, se vztahuje jen na ředitele školy, který byl na toto
vedoucí pracovní místo jmenován - na dobu 6 let – po 31. 12. 2011.
Pracovní poměr ředitele školy jmenovaného na toto vedoucí pracovní místo před
1. lednem 2012 skončením výkonu práce na tomto pracovním místě dnem uvedeným v
ustanovení čl. II bodu 5. zákona č. 472/2011 Sb. nekončí a jeho další pracovní
zařazení se řídí – jak vyplývá z tohoto přechodného ustanovení - zákoníkem
práce. Protože právní postavení tohoto zaměstnance po skončení výkonu práce na
vedoucím pracovním místě ředitele školy na základě zákona je stejné jako právní
postavení zaměstnance, který byl z pracovního místa vedoucího zaměstnance
odvolán nebo který se tohoto místa vzdal [v obou případech povinnost
zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci a s ní korespondující povinnost
zaměstnance konat práci odpovídající vedoucímu pracovnímu místu, na něž byl
jmenován, zanikla, aniž by došlo ke skončení pracovního poměru mezi
zaměstnancem a zaměstnavatelem, a jiná práce, kterou by byl zaměstnavatel
povinen zaměstnanci přidělovat (a zaměstnanec by byl povinen ji konat), nebyla
určena], vztahuje se na jeho další pracovní zařazení ustanovení § 73a odst. 2
zák. práce. To platí i v případě zaměstnance, který byl na vedoucí pracovní
místo ředitele školy jmenován v době, kdy již u zaměstnavatele (na jiném
pracovním místě) pracoval, neboť původní pracovní poměr takového zaměstnance se
skončením výkonu práce na vedoucím pracovním místě ředitele školy neobnovuje
(srov. obdobně odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2003 sp. zn.
21 Cdo 581/2003).
Podle ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce odvoláním nebo vzdáním se pracovního
místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen
tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u
zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a
kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji
zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně
platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované
zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního
poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením
tohoto místa v důsledku organizační změny.
Ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce ukládá zaměstnavateli povinnost podat
zaměstnanci, který byl odvolán z vedoucího pracovního místa nebo který se
tohoto místa vzdal, návrh na změnu jeho dalšího pracovního zařazení u
zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a
kvalifikaci. Pro případ, že zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci
nebo že ji zaměstnanec odmítne (odmítne uzavření dohody o svém dalším pracovním
zařazení u zaměstnavatele), zákon stanoví (srov. § 73a odst. 2 větu druhou zák.
práce), že „je dán výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce“.
Zákon tu vytváří fikci nadbytečnosti zaměstnance, pro kterou je možné s ním
rozvázat pracovní poměr, aniž by bylo potřebné (možné) se při zkoumání
platnosti výpovědi zabývat tím, zda se zaměstnanec skutečně stal pro
zaměstnavatele nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo
příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu
zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních
změnách, jak to jinak ustanovení § 52 písm. c) zák. práce pro platné rozvázání
pracovního poměru výpovědí vyžaduje.
Ustanovení § 73a odst. 2 části první věty za středníkem zák. práce zakotvuje
tzv. nabídkovou povinnost zaměstnavatele, jejíž splnění je hmotněprávní
podmínkou platnosti výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 73a odst. 2
věty druhé a § 52 písm. c) zák. práce. Nabídková povinnost zaměstnavatele
představuje svou povahou „přímus“ zaměstnavatele učinit zaměstnanci ofertu
směřující k uzavření dohody o převedení na jinou práci (ke změně pracovního
poměru) ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 zák. práce. Právní úprava tím sleduje
cíl, aby zaměstnavatel před tím, než podá výpověď z pracovního poměru, nabídl
zaměstnanci jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci s
ohledem na to, že k výpovědi pracovního poměru má docházet z důvodů zpravidla
nezávislých na možnostech zaměstnance. Rozhodnutí, zda této nabídky bude
využito, závisí výlučně na zaměstnanci, který může tuto pracovní příležitost
odmítnout; přijme-li nabízenou práci, dojde tím ke změně pracovního poměru
ohledně dohodnutého druhu práce, popřípadě též místa výkonu práce, ve smyslu
ustanovení § 40 odst. 1 zák. práce a potřeba rozvázání pracovního poměru tím
odpadá. Výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 73a odst. 2 věty druhé a
§ 52 písm. c) zák. práce proto zaměstnavatel smí dát zaměstnanci jen tehdy,
nemá-li pro zaměstnance takovou práci nebo jestliže zaměstnanec nabídku odmítl.
Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že zaměstnanci, který byl
jmenován ředitelem školy a kterému skončil výkon práce na tomto pracovním místě
podle ustanovení čl. II. bodu 5 zákona č. 472/2011 Sb., může dát zaměstnavatel
výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 73a odst. 2 věty druhé a § 52
písm. c) zák. práce jen tehdy, jestliže nemá pro zaměstnance jinou práci
odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci nebo jestliže zaměstnanec
návrh zaměstnavatele na změnu jeho dalšího pracovního zařazení na takovou práci
odmítne.
V projednávané věci výkon práce žalobkyně na pracovním místě ředitelky Mateřské
školy Hlízov 101 skončil podle ustanovení čl. II bodu 5. písm. a) zákona č.
472/2011 Sb. dnem 31. 7. 2012, neboť žalobkyně byla podle zjištění soudů na
toto vedoucí pracovní místo jmenována před 1. lednem 2012 a činnost ředitelky
uvedené mateřské školy vykonávala nepřetržitě po dobu delší než 6 let. Protože
pracovní poměr žalobkyně a žalované tím neskončil a protože se ani neobnovil
(nemohl obnovit) její původní pracovní poměr založený (před jmenováním
žalobkyně na pracovní místo ředitelky Mateřské školy Hlízov 101) pracovní
smlouvou ze dne 1. 7. 1981, byla žalovaná povinna navrhnout žalobkyni změnu
jejího dalšího pracovního zařazení u žalované na jinou práci odpovídající
jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci; výpověď z pracovního poměru podle
ustanovení § 73a odst. 2 věty druhé a § 52 písm. c) zák. práce by jí mohla dát
– jak vyplývá z výše uvedeného - jen v případě, že by takovou práci pro
žalobkyni neměla nebo že by ji žalobkyně odmítla. Byly-li by tyto podmínky
splněny, byl by dán výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce,
aniž by bylo potřebné (možné) se zabývat tím, zda se žalobkyně skutečně stala
pro žalovanou nadbytečnou vzhledem k jejímu rozhodnutí o zrušení pracovního
místa učitelky Mateřské školy Hlízov 101 (jestliže by mezi účastnicemi nebyla
po skončení výkonu práce žalobkyně na pracovním místě ředitelky žalované
uzavřena dohoda o pracovním zařazení žalobkyně na jinou práci, nemohlo by se jí
ani rozhodnutí žalované o zrušení pracovního místa učitelky týkat, neboť by na
tomto pracovním místě nebyla zařazena).
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu, který se věcí z uvedeného
pohledu nezabýval, není správný. Protože nejsou podmínky pro zastavení
dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro
změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek
zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl
zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně,
zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu
prvního stupně (Okresnímu soudu v Kutné Hoře) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2
věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první
věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. července 2015
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu