21 Cdo 3396/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci žalobkyně J. Č., zastoupené JUDr. Lubomírem Švábem, advokátem se
sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám. č. 2/2, proti žalovanému Městu Varnsdorf se
sídlem městského úřadu ve Varnsdorfu, nám. E. Beneše č. 470, o 1.022.360,- Kč s
přísl., vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 25 C 41/2012, o dovolání
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. července
2014, č. j. 11 Co 401/2014-30, takto:
Dovolání žalobkyně se zamítá.
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne 22. 3. 2012, aby jí žalovaný zaplatil
z titulu nároku na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru částku
1.022.360,- Kč spolu s úrokem z prodlení. Spolu s žalobou požádala o osvobození
od placení soudního poplatku, neboť „je v pracovní neschopnosti a pobírá jen
nemocenské dávky, které jsou jediným zdrojem k zajištění jejich potřeb“.
Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 21. 10. 2013, č. j. 25 C 41/2012-25,
návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků zamítl. Dovodil, že z
předloženého potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalobkyně
vyplývá, že žalobkyně má průměrný měsíční příjem 13.611,- Kč, nemá žádné
měsíční závazky, na nákladech domácnosti se podílí i její manžel, který má
nemalý příjem (za poslední zdaňovací období 1.573.096,- Kč), a spolu s manželem
vlastní rodinný dům s pozemkem, který může učinit předmětem prodeje, a že nelze
učinit závěr, že by jí nepřiznání osvobození od soudních poplatků znemožnilo
uplatnit své právo u soudu. Žalobkyně je tedy schopna zaplatit soudní poplatek
jakož i nést další výdaje spojené s řízením.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. 7.
2014, č. j. 11 Co 401/2014-30, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že důvody pro osvobození
žalobkyně od soudních poplatků nejsou dány. Dovodil, že osvobození od soudních
poplatků zcela nepřipadá v úvahu, neboť nejde o žádný výjimečný případ a
existenci zvlášť závažných důvodů, a poměry žalobkyně neodůvodňují ani částečné
osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně má pravidelný příjem (částečný
invalidní důchod, nemocenské dávky), nemá žádné dluhy, dcera žalobkyně je již
zletilá (28 let) a žalobkyně nedoložila, že je na ni závislá, a nelze souhlasit
s žalobkyní v tom, že předmětná věc je pouze její osobní záležitostí a nelze na
manželovi požadovat, aby se na této záležitosti podílel, neboť celkové
majetkové poměry účastníka nelze upínat pouze ve vztahu k účastníkovi, jenž se
domáhá osvobození, nýbrž i k poměrům v jeho rodině, tedy i k příjmům manžela. V
daném případě je měsíční příjem manžela žalobkyně tak vysoký, že několikrát
převyšuje částku rovnající se soudnímu poplatku. Celkové majetkové poměry
žalobkyně nejsou tedy takové, aby jí znemožňovaly uplatnit své právo u soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se
závěrem odvolacího soudu, že osobní a majetkové poměry žalobkyně nenaplňují
zákonem vyžadované podmínky pro osvobození od poplatkové povinnosti a to ani
částečně, s odkazem na celkové majetkové poměry v rodině žalobkyně, zejména na
příjem manžela. Namítla, že „nebyly zkoumány a hodnoceny poměry za rok 2012 a
2013, že v těchto obdobích činil čistý roční příjem jejího manžela 88.276,- Kč,
resp. 101.523,- Kč a jejím jediným příjmem byl částečný invalidní důchod ve
výši 4.646,- Kč“. Domnívá se, že „při hodnocení jejich poměrů odvolací soud
přecenil příjem manžela, nevzal dostatečně v úvahu objektivně známé náklady
přímo související se standardním užíváním domu (10.000,- Kč měsíčně) a že
předmět sporu je její osobní záležitostí a nelze proto spravedlivě požadovat,
aby se manžel podílel na nákladech se soudním řízením spojených“. „Žalobkyně
není schopna plnit svou poplatkovou povinnost a v případě uložení povinnosti k
zaplacení soudního poplatku 51.120,- Kč a dalších nákladů řízení by jí bylo
zcela znemožněno domáhat se soudní cestou jejích odůvodněných práv.“ Navrhla,
aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil k dalšímu
řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl. Ztotožnil se se
závěrem odvolacího soudu a uvedl, že žalobkyně se za celé období více než
pětiletého soudního sporu ani nepokusila zařadit do práce u jiného
zaměstnavatele a své jednání odůvodňovala vysokými příjmy manžela, které jí
nenutily pracovat. Po pravomocném skončení pracovněprávního sporu, po výzvě
žalovaného, nastoupila žalobkyně dne 1. 3. 2012 do práce, ale již 8. 3. 2012
byla v pracovní neschopnosti, která trvala celý rok, a posléze ke dni 23. 3.
2013 požádala o ukončení pracovního poměru dohodou, a její pracovní poměr tak
skončil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede
dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení
odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné
lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání
přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky procesního práva (výkladu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř.),
která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud ve všech souvislostech
vyřešena, přezkoumal dovoláním napadený výrok usnesení ve smyslu ustanovení §
242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl
k závěru, že dovolání žalobkyně není opodstatněné.
Otázku, zda žalobkyni lze přiznat osvobození od soudních poplatků, je třeba i v
současné době - vzhledem k tomu, že žalobkyně požádala o osvobození od soudních
poplatků spolu s žalobou, podanou u soudu dne 22. 3. 2012 - posoudit podle
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
účinném do 30. 6. 2012 (dále jen "občanský soudní řád"); o žádosti o přiznání
osvobození od soudních poplatků je třeba vždy rozhodnout podle právní úpravy,
která byla účinná v době, kdy byla žádost podána u soudu.
Podle ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu na návrh může předseda
senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-
li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování
nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela
lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí
musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se
osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před
rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Osvobození od soudních poplatků může být přiznáno na jejich žádost fyzickým
osobám, právnickým osobám, obcím nebo krajům. Účastníku řízení nesmí být jen
pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své
právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od
počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží
k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům,
které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k
dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální
poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství
disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto
prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít
zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení
předpokládaných). Osvobození od soudních poplatků odůvodňují poměry žadatele
zpravidla tehdy, nemohl-li by platit náklady bez ohrožení výživy vlastní a
výživy osob, k nimž má podle zákona vyživovací povinnost. U právnických osob a
u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich
podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební
(ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně
nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud
tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí
zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání
neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech
okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do
závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen
zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů
spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho
poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od
soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro
některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem
své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013,
uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněné pod
číslem 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013).
V projednávané věci žalobkyně nesouhlasila s tím, že odvolací soud (i soud
prvního stupně) při rozhodování o osvobození žalobkyně od soudních poplatků
zohlednil při posuzování jejích celkových majetkových poměrů také příjem jejího
manžela a namítla, že „předmět sporu, je její osobní záležitostí a nelze proto
spravedlivě požadovat, aby se její manžel podílel na nákladech se soudním
řízením spojených“.
Podle soudní judikatury při rozhodování o osvobození od soudních poplatků – jak
uvedeno výše – soud přihlíží (mimo jiné) k celkovým majetkovým poměrům
žadatele. Takové (celkové) majetkové poměry přitom nelze – jak správně dovodil
odvolací soud – zkoumat (pouze) ve vztahu k účastníku, jenž se domáhá
osvobození od soudních poplatků, ale i s přihlédnutím k poměrům v jeho rodině,
např. k příjmům a majetku jeho manžela (manželky), žijí-li ve společné
domácnosti, neboť i tyto (ostatní) poměry ovlivňují závěr, zda účastník je či
není schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením,
včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Správně
proto soudy v projednávané věci přihlédly též k tomu, jaké byly v době rozhodné
pro posouzení důvodnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků příjmy
manžela žalobkyně.
Důvodná není ani námitka žalobkyně, že odvolacím soudem „nebyly zkoumány a tedy
hodnoceny poměry za rok 2012 a 2013, že v těchto obdobích činil čistý roční
příjem jejího manžela 88.276,- Kč, resp. 101.523,- Kč“, neboť soud zkoumá
poměry žadatele v době podání žádosti.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo
některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2
písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která
by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České
republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude
rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném
rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu