USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Marka Cigánka v právní
věci žalobkyně K. K., narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené JUDr. Danielou
Pitínovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Suppého č. 532/4, proti žalovaným 1)
Československé obchodní bance, a. s. se sídlem v Praze 5, Radlická č. 333/150,
IČO 00001350, a 2) VILA BELLA s. r. o. v likvidaci se sídlem v Praze 1, Na
Poříčí č. 1071/17, IČO 27441814, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy
zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 C
117/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne
15. března 2019 č. j. 10 C 117/2010-332 opravenému usnesením Okresního soudu v
Trutnově ze dne 9. dubna 2019 č. j. 10 C 117/2010-338 a rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 10. září 2019 č. j. 47 Co 123/2019-355, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne
15. března 2019 č. j. 10 C 117/2010-332 opravenému usnesením Okresního soudu v
Trutnově ze dne 9. dubna 2019 č. j. 10 C 117/2010-338 se zastavuje.
II. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 10. září 2019 č. j. 47 Co 123/2019-355 se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně
rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání
rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. § 201 o. s. ř.). Občanský
soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání
dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti
je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud
proto podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s
ustanovením § 243b o. s. ř. řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v
Trutnově ze dne 15. 3. 2019 č. j. 10 C 117/2010-332 opravenému usnesením
Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. 4. 2019 č. j. 10 C 117/2010-338 zastavil
(srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999 sp. zn. 20 Cdo
1574/99, uveřejněné pod č. 45 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000). Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2019 č. j. 47 Co 123/2019-355 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (z hlediska uplatněných dovolacích
důvodů) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod,
aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. Podstatou dovolání žalobkyně jsou námitky, kterými zpochybňuje správnost závěru
odvolacího soudu, že kupní smlouvu uzavřenou dne 27. 4. 2006 mezi žalobkyní
(jako prodávající) a žalovaným 2) [jako kupujícím] je třeba považovat „podle
nejnovější judikatury“ (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012 sp. zn. 31
Cdo 3986/2009 a ze dne 27. 1. 2009 sp. zn. 29 Cdo 1780/2008) za platnou, že
její neplatnost nezpůsobil nedostatek ocenění převáděných nemovitostí znaleckým
posudkem ani nedostatek souhlasu valné hromady s převodem nemovitostí za
zjištěných okolností (sjednaná kupní cena byla pro společnost výhodnější a
kupní smlouvu podepsaly obě společnice), že soud prvního stupně [který se v
tomto řízení po právu zabýval námitkami žalovaného 1) „proti vlastnictví
žalobkyně“, neboť žalovaný 1) se neúčastnil řízení vedeného u Okresního soudu v
Trutnově pod sp. zn. 8 C 32/2008, v němž byla žalobkyně určena vlastnicí
předmětných nemovitostí] správně dovodil, že vlastníkem nemovitostí se stal
žalovaný 2), který jako zástavní dlužník uzavřel dne 2. 6. 2006 zástavní
smlouvu s žalovaným 1) jako zástavním věřitelem, a že za těchto okolností
nebyla shledána neplatnost uvedené zástavní smlouvy. Dovolatelka konkrétně namítá, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a
žalovaným 2) „měla být posuzována podle zákona i judikatury, účinné ke dni
prodeje“, že „judikatorní výklad, vydaný až v roce 2012, nelze použít při
posuzování právních skutečností, které nastaly šest let před jeho vydáním“, že
„podle judikatury existující v době uzavírání předmětných smluv (2006) byla
rozhodovací praxe soudů ve vztahu k ust. § 196a obch. zák. sjednocená“, přičemž
soudy „dospěly k závěru, že ust. § 196a odst. 3 obch. zák. i ust. § 193 odst. 2
jsou kogentními normami a jakákoliv smlouva, uzavřená bez náležitostí v nich
uvedených, je absolutně neplatná podle ust. § 39 obč. zák.
pro rozpor se
zákonem“, a že je s podivem, proč soudy „v řízení o prodej zástavy i v tomto
řízení“, pouze z důvodu, že žalovaný 1) nebyl účastníkem řízení o určení
vlastnictví, zpochybňují ustálenou judikaturu závaznou v rozhodné době. Dovolatelka je přesvědčena o tom, že „v jejím případě mělo být rozhodnutí
Okresního soudu v Trutnově o určení vlastnictví závazné i pro další řízení,
pokud nebyly tvrzeny nové skutečnosti, a prokázán jiný skutkový stav“. Nejvyšší soud ve své judikatuře již dříve dovodil, že při výkladu časových
účinků judikatury je třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivity
nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající
řízení, jakož i na případy budoucí. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě
aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikaturních názorů může být
odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje
intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních
norem ve stabilitu právního řádu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 22. 8. 2011 sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016 sp. zn. 30 Cdo 2561/2014 anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012 sp. zn. 33 Cdo 199/2012). O takový výjimečný případ ovšem v
projednávané věci nejde. Vycházel-li proto odvolací soud při svých závěrech o
platnosti kupní smlouvy ze dne 27. 4. 2006 (a potažmo zástavní smlouvy ze dne
2. 6. 2006) z rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012 sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, který byl
uveřejněn pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012
[podle něhož byla-li ve smlouvě o převodu majetku podléhající ustanovení § 196a
odst. 3 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů) sjednána tržní (v daném místě a čase obvyklá) cena, popř. cena pro
společnost výhodnější, není tato smlouva neplatná jen proto, že tato cena
nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem], a (obdobně) z
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009 sp. zn. 29 Cdo 1780/2008, který
byl uveřejněn pod č. 118 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009 [podle něhož
jestliže osoby, které podepsaly smlouvu o půjčce (ať už jako její účastníci,
nebo v postavení statutárního orgánu), byly současně (ke dni uzavření smlouvy)
jedinými společníky společnosti s ručením omezeným, není tato smlouva neplatná
jen proto, že společníci neudělili souhlas k jejímu uzavření ve formě usnesení
valné hromady (§ 196a odst. 1 obchodního zákoníku)], je tento jeho postup zcela
v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. K otázce závaznosti pravomocného rozhodnutí o určení vlastnického práva pak
srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003 sp. zn. 21 Cdo
1724/2003, který byl uveřejněn pod č. 168 v časopise Soudní judikatura, roč.
2003, a v něm vyjádřený právní názor, že pravomocné rozhodnutí soudu o určení
vlastnického práva je závazné jen pro účastníky řízení, v němž bylo vydáno, a
že vůči tomu, kdo nebyl účastníkem tohoto řízení a kdo není ani jeho právním
nástupcem, nemůže soud, správní úřad nebo jiný orgán při posuzování jeho věci
vycházet ze závěru, že by o vlastnickém právu bylo v jiném řízení pravomocně
rozhodnuto. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2019 č. j. 47 Co 123/2019-355 podle
ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.