21 Cdo 3566/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně L. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému H. B. CS s... s r.o., zastoupenému advokátem, o náhradu mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 8 C 222/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2006, č.j. 55 Co 199/2006-207, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.410,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2006, č.j. 55 Co 199/2006-207, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 12. 2005, č.j 8 C 222/2003-189, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. [soud prvního stupně rozhodl ohledně částky 53.703,- Kč s úrokem z prodlení ve svém dřívějším rozsudku ze dne 19. 1. 2005, č. j. 8 C 222/2003-148, který byl odvolacím soudem (jeho usnesením ze dne 17. 5. 2005, č.j. 55 Co 104/2005-160) zrušen, stejně jako rozsudkem ze dne 9. 12. 2005, č.j 8 C 222/2003-189, který byl napadeným rozsudkem odvolacího soudu potvrzen] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) - odvolací soud posoudil otázku výkladu projevu vůle a otázku, kdy byl nárok žalobou u soudu uplatněn v případě, že byly dodatečně odstraňovány vady žaloby, konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 1996, sp. zn. 3 Cdon 946/96, uveřejněný pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997 a ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2369/2000) a dovolací soud nemá žádný důvod uvedené právní názory, které považuje za správné, měnit.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejího práva, spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 4.110,- Kč [srov. § 3 odst. 1 bod 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), tedy celkem 4.410,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalobkyni nahradil; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu