21 Cdo 358/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v
právní věci žalobce AZUGA, v.o.s. se sídlem v Praze 2, Slezská č. 13, IČO
26692813, jako správce konkursní podstaty úpadce Báňské stavby Most, a.s. se
sídlem v Brně, Kotlářská č. 902/53, IČO 44569858, proti žalovaným 1)
Be-komplex, s.r.o. se sídlem v Mostě, Báňská č. 286, IČO 25018183, zastoupenému
JUDr. Michalem Vihanem, advokátem se sídlem v Teplicích, Školní č. 2, 2)
GASPER-F.W. s.r.o. se sídlem v Mostě, Čepirohy č. 115, IČO 40233740,
zastoupenému Mgr. Oldřichem Barochem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2,
Římská č. 104/14, a 3) Hartman a spol, s.r.o. se sídlem v Mostě, Čepirohy,
areál BSM a.s. č. 115, IČO 40229050, zastoupenému JUDr. Dušanem Rendlem,
advokátem se sídlem v Mostě, SNP č. 1872, o určení vlastnictví k nemovitostem,
vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 15 C 378/2004, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. května 2010 č.j. 9
Co 377/2008-179 ve znění usnesení ze dne 9. června 2010 č.j. 9 Co 377/2008-186
a usnesení ze dne 27. října 2010 č.j. 9 Co 377/2008-201, takto:
Rozsudek krajského soudu (ve znění usnesení ze dne 9. června 2010 č.j. 9 Co
377/2008-186 a usnesení ze dne 27. října 2010 č.j. 9 Co 377/2008-201) se - s
výjimkou výroků, kterými byl potvrzen rozsudek okresního soudu a kterými bylo
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztazích mezi žalobcem a žalovanými 1) a
3) - zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k
dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne 15.4.2004 domáhal, aby
bylo určeno, že úpadce Báňské stavby Most, a.s. se sídlem v Brně, Kotlářská č.
53, IČO 44569858, je vlastníkem nemovitostí, a to "pozemků parc. č. 4496/30 o
výměře 43 m2 zastavěná plocha, parc. č. 4496/31 o výměře 517 m2 zastavěná
plocha a nádvoří, parc. č. 4496/45 o výměře 470 m2 ostatní plocha, parc. č.
4496/394 o výměře 891 m2 ostatní plocha, domu č.p.286 na parc. č. 4496/31 a
budovy bez č.p./č.e. na pozemku parc. č. 4496/30, vše v k.ú. Most II, zapsané
na LV č. 15030 u Katastrálního úřadu Most", "pozemků st. parc. č. 266/1 o
výměře 563 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st. parc. č. 266/2 o výměře 1.167 m2
zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 276/40 o výměře 4.346 m2, ostatní plocha,
budovy bez č.p./č.e. na st. parc. č. 266/1 a budovy bez č.p./č.e. na st. parc.
č. 266/2, vše v k.ú. Čepirohy, zapsané na LV č. 4264 u Katastrálního úřadu
Most", a "pozemků st. parc. č. 325 o výměře 505 m2 zastavěná plocha a nádvoří,
st. parc. č. 326 o výměře 339 m3 zastavěná plocha a nádvoří, a parc. č. 276/134
o výměře 2.484 m2 ostatní plocha, vše v k.ú. Čepirohy, zapsané na LV č. 4149 u
Katastrálního úřadu Most". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaní uvedené
nemovitosti koupili od společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s. v likvidaci
(dříve HUDSON a.s.), která - byť evidovaná v katastru nemovitostí jako jejich
vlastník - jejich skutečným vlastníkem nebyla, neboť vlastnické právo na ni
bylo převedeno předchozí správkyní konkursní podstaty úpadce neplatnou smlouvou
o prodeji podniku uzavřenou dne 9.7.2002, a že požadované určení je potřebné k
provedení zápisu úpadce do katastru nemovitostí jako vlastníka předmětných
nemovitostí.
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 13.9.2007 č.j. 15 C 378/2004-104 žalobě
vyhověl a rozhodl, že žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě
nákladů řízení 1.082,20 Kč, že žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na
náhradě nákladů řízení 901,80 Kč, že žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobci na
náhradě nákladů řízení 541,- Kč a že povinnost k zaplacení soudního poplatku
"státu - České republice - se žádnému ze žalovaných nestanoví". Z výsledků
dokazování dovodil, že na majetek společnosti Báňské stavby Most, a.s. byl dne
12.2.2002 prohlášen konkurs, že bývalá správkyně konkursní podstaty úpadce
JUDr. Marta Čiháková smlouvou o prodeji podniku uzavřenou dne 9.7.2002 převedla
na společnost HUDSON a.s. (později Báňské stavby Mostecka, a.s. v likvidaci)
mimo jiné předmětné nemovitosti a že vlastnictví nabyvatelů bylo vloženo do
katastru nemovitostí dnem 12.7.2002. Společnost Báňské stavby Mostecka, a.s.
převedla kupní smlouvou ze dne 19.12.2002 na žalovaného 1) předmětné
nemovitosti v k.ú. Most II (vlastnictví na základě této smlouvy bylo vloženo do
katastru nemovitostí dne 30.12.2003) a kupní smlouvou ze dne 4.12.2003 na
žalovaného 3) část předmětných nemovitostí v k.ú. Čepirohy (vlastnictví na
základě této smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí dne 5.12.2002).
Veřejnou dobrovolnou dražbou uskutečněnou dne 12.8.2003 nabyla společnost
ALTAMEX a.s. z vlastnictví společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s. jako
navrhovatele dražby mimo jiné další část předmětných nemovitostí (v k.ú.
Čepirohy), které kupní smlouvou ze dne 19.9.2003 převedla na žalovaného 2);
vlastnické právo bylo vloženo do katastru nemovitostí dne 24.9.2003. Soud
prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002,
uzavřená mezi bývalou správkyní konkursní podstaty úpadce a společností HUDSON
a.s. (později Báňské stavby Mostecka, a.s. v likvidaci), je absolutně neplatná
(nebyla splněna podmínka prodeje se souhlasem věřitelského výboru), že
vlastnické právo k nemovitostem na společnost HUDSON a.s. nepřešlo a že je tato
společnost jako nevlastník nemohla platně převést na třetí osoby. Kupní smlouvy
jí uzavřené jsou proto neplatné a na žalovaného 1) a žalovaného 3) vlastnické
právo nepřešlo. Protože veřejná dobrovolná dražba byla navržena v rozporu se
zákonem o veřejných dražbách jinou osobou než vlastníkem, nejednalo se o dražbu
a příklep udělený společnosti ALTAMEX a.s. proto "nebyl příklepem s důsledky
přechodu vlastnického práva uhrazením ceny"; společnost ALTAMEX a.s.
nemovitosti nemohla jako nevlastník převést na žalovaného 2).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25.5.2010
č.j. 9 Co 377/2008-179 ve znění usnesení ze dne 9.6.2010 č.j. 9 Co 377/2008-186
a usnesení ze dne 27.10.2010 č.j. 9 Co 377/2008-201 rozsudek soudu prvního
stupně potvrdil ve výrocích o určení vlastnictví nemovitostí vůči žalovaným 1)
a 3) a změnil ve výrocích o určení vlastnictví vůči žalovanému 2) tak, že
žalobu zamítl; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2)
na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 29.289,- Kč k rukám advokáta
Mgr. Oldřicha Barocha a že žalobce a žalovaný 1) a žalobce a žalovaný 3) nemají
vzájemně právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem
prvního stupně v tom, že smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 je absolutně
neplatným právním úkonem a že na základě neplatné smlouvy nemohlo dojít k
převodu vlastnického práva na společnost HUDSON a.s. (později Báňské stavby
Mostecka, a.s. v likvidaci) a ani k převodu vlastnictví k nemovitostem na
žalovaného 1) a žalovaného 3) podle následně uzavřených kupních smluv. Za zcela
jinou pokládal odvolací soud situaci v případě žalovaného 2), jenž koupil
nemovitosti od společnosti ALTAMEX, a.s., která je získala ve veřejné dražbě
provedené podle zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Dospěl k
závěru, že "platnost dražby", která byla navržena společností HUDSON a.s.
(později Báňské stavby Mostecka, a.s. v likvidaci), "nelze zpochybnit", že
žalovaný 2) "nabyl své vlastnické právo legálně", a že žalobce "není k podání
žaloby, která má svůj základ v řešení otázky neplatné dražby, aktivně
legitimován".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu
prvního stupně změněn, podal žalobce dovolání. Namítl, že smlouva o prodeji
podniku uzavřená mezi správkyní konkursní podstaty úpadce JUDr. Martou
Čihákovou a společností HUDSON a.s. byla neplatná (tato společnost se proto
nestala vlastníkem žádné z nemovitostí patřících k tomuto podniku) a že jednání
dražebníka konané dne 12.8.2003, označené jako veřejná dobrovolná dražba, na
návrh společnosti Báňské stavby Mostecka, a.s. (dříve HUDSON a.s.) nebylo
veřejnou dražbou, neboť navrhovatel dražby nebyl vlastníkem ani jinou osobou,
která je oprávněna být navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby; jednání
dražebníka "bylo právním úkonem trpícím vadou takové intenzity, že k němu vůbec
nemůže být přihlíženo, a nelze jej považovat za veřejnou dražbu" a ani "udělený
příklep nebyl příklepem ve smyslu ustanovení § 23 odst. 9 zákona o veřejných
dražbách s důsledky přechodu vlastnictví". Proto se ani společnost ALTAMEX a.s.
nemohla stát vlastníkem a nemohla následně kupní smlouvou převést na žalovaného
2) vlastnictví k předmětným nemovitostem. Podle názoru žalobce "každé jednání,
které bylo navrženo neoprávněnou osobou, není veřejnou dražbou dobrovolnou".
Kdyby měl být správný názor odvolacího soudu, neměl by vlastník ochranu proti
zásahu do jeho vlastnických práv osobou, která k tomu nemá žádné oprávnění ani
zmocnění, a veřejná dražba dobrovolná "by se tak stala prostředkem pro
legalizaci výnosů z trestné činnosti". Žalobce navrhl, aby dovolací soud
rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a aby mu věc vrátil k
dalšímu řízení.
Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Uvedl, že
rozsudek odvolacího soudu vychází ze soudní judikatury a že, kdyby soud
přisvědčil argumentaci žalobce, došlo by ke zcela "zásadnímu nabourání
institutu dražby a k prolomení hlavních principů, na nichž je současná právní
úprava dražby založena".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a
že byl napaden výrok rozsudku, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v
napadeném výroku ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Právní otázku, zda se společnost ALTAMEX a.s. stala na základě veřejné
dobrovolné dražby vlastníkem pozemků, které posléze prodala žalovanému 2), je
třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že veřejná dobrovolná
dražba, při níž byly vydraženy předmětné nemovitosti, byla (měla být) provedena
dne 12.8.2003 - zejména podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve
znění zákona č. 120/2001 Sb. a č. 517/2002, tedy ve znění účinném do 30.4.2004
(dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí veřejné
jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu
dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na
předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou k
podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní
nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k
předmětu dražby, jakož i totéž veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu,
že nebylo učiněno ani nejnižší podání [§ 2 písm. a) zákona o veřejných
dražbách]. Navrhovatelem veřejné dražby se rozumí osoba, která za podmínek
stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§ 2 písm.
b) zákona o veřejných dražbách]. Dražebníkem se rozumí osoba, která organizuje
dražbu a má k tomu příslušné živnostenské oprávnění [§ 2 písm. e) část věty
před středníkem zákona o veřejných dražbách].
Veřejnou dobrovolnou dražbou je dražba prováděná na návrh vlastníka; vlastníkem
se rozumí též osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je
zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby
zcizit, likvidátor a správce konkursní podstaty (§ 17 odst.1 a 5 zákona o
veřejných dražbách). Konání veřejné dobrovolné dražby vyhlásí dražebník
dražební vyhláškou, kterou je povinen zákonem stanoveným způsobem uveřejnit a
vyvěsit a která musí být doručena osobám, o nichž to stanoví zákon (srov.
zejména § 20 zákona o veřejných dražbách). Bylo-li při veřejné dražbě učiněno
podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší
podání. Po ukončení dražby vyhotoví dražebník bez zbytečného odkladu protokol o
provedené dražbě, v němž mimo jiné uvede označení předmětu dražby a jeho
příslušenství, označení vydražitele a cenu dosaženou vydražením (§ 27 zákona o
veřejných dražbách).
Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přechází na
vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve
stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných
dražbách). Vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu dražby, dražebník
vydá bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o nabytí vlastnictví; potvrzení
obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a
vydražitele, jeho přílohou musí být doklad, z něhož je zřejmé datum a způsob
úhrady ceny dosažené vydražením, součástí potvrzení je stejnopis protokolu o
dražbě včetně podepsaného stejnopisu dražební vyhlášky a jedno vyhotovení
potvrzení, jde-li o nemovitost, která je předmětem evidence v katastru
nemovitostí, zašle dražebník příslušnému katastrálnímu úřadu (srov. § 31 zákona
o veřejných dražbách). Na základě písemného potvrzení o nabytí nemovitosti ve
veřejné dražbě zapíše příslušný katastrální úřad záznamem vlastnické právo pro
vydražitele [srov. § 7 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a
jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů a tehdy platné
ustanovení § 36 odst.2 písm.a) vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí
zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k
nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon
České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky
(katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů].
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve
stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak
k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č.
427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické
nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl
uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na
základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle, jak je nepochybné
ze znění ustanovení § 2 písm.a) zákona o veřejných dražbách, právní
skutečnosti, kterou je příklep licitátora. Z pohledu ustanovení § 132 odst.1
občanského zákona jde při veřejné dobrovolné dražbě o nabytí vlastnictví "na
základě jiné skutečnosti stanovené zákonem", které nemá povahu derivátní, ale
originární, při němž se věc nabývá do vlastnictví vydražitele i bez ohledu na
případné vlastnické právo navrhovatele dražby.
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené
lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné
dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila
ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její
neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v
jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných
dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.
I když byla zaplacena cena dosažená vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené
lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost dobrovolné veřejné
dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách buď vůbec
nebyla podána nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), výše
uvedené platí jen tehdy, je-li nepochybné, co bylo vydraženo a kdo učinil
nejvyšší podání. Kdyby nebylo možné spolehlivě (jednoznačně) - s přihlédnutím
ke všem okolnostem případu - dovodit, co bylo vydraženo (co vlastně tvořilo
předmět dražby) nebo kdo je vydražitelem, není s provedením takové dražby
spojeno nabytí vlastnictví nebo jiného práva (srov. například rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2009 sp. zn. 29 Cdo 1441/2007, které bylo
uveřejněno pod č. 107 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010).
Každé jednání prováděné dražebníkem (a jeho jménem a na jeho účet licitátorem)
nelze pokládat za veřejnou dražbu. Z ustanovení § 2 písm.a) zákona o veřejných
dražbách je nutné dovodit, že veřejnou dražbou je jen takové jednání, které je
veřejné, které se koná na základě návrhu navrhovatele (na podkladě smlouvy o
provedení dražby uzavřené mezi navrhovatelem a dražebníkem), které se
uskutečňuje na předem určeném místě, jehož smyslem (účelem) je přechod
vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, při němž se licitátor obrací
na předem neurčený okruh osob, které se dostavily za účelem činit podání, s
výzvou činit nabídky a které je ukončeno buď udělením příklepu tomu, kdo za
stanovených podmínek učinil nejvyšší podání, nebo tím, že nebylo učiněno ani
nejnižší podání, a jen jestliže bylo provedeno osobou, která má k provádění
dražeb příslušné živnostenské oprávnění. Jde-li o veřejnou dobrovolnou dražbu,
musí být rovněž řádně doloženo navrhovatelovo vlastnictví, popřípadě legitimace
osob, které se ve smyslu ustanovení § 17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách
považují za vlastníka; jinak by totiž smyslem (účelem) jednání prováděného
dražebníkem nebyl (nemohl být) přechod vlastnictví k předmětu dražby na
vydražitele, ale - objektivně vzato - jiný cíl, který by přechod vlastnictví na
základě dražby jen předstíral (fingoval). Jednání, které by neodpovídalo všem
uvedeným požadavkům, nelze považovat za veřejnou dobrovolnou dražbu; i kdyby
nebylo napadeno žalobou o neplatnost veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení
§ 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách nebo kdyby jí nebylo pravomocným
soudním rozhodnutím vyhověno, nepožívá jeho výsledek žádné právní ochrany
(srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky
ze dne 23.3.2011 sp.zn. 21 Cdo 1032/2010, který byl uveřejněn pod č. 148 v
časopise Soudní judikatura, roč. 2011). V občanském soudním řízení, v němž jeho
účastník uvádí, že své vlastnické nebo jiné právo získal vydražením ve veřejné
dobrovolné dražbě, vydražitel tvrdí a prokazuje všechny skutečnosti o tom, že
vskutku šlo o veřejnou dobrovolnou dražbu.
Je-li předmětem veřejné dobrovolné dražby nemovitost, doloží navrhovatel své
vlastnictví zejména tak, že v souvislosti s uzavřením smlouvy o provedení
dražby předloží dražebníkovi listiny o právním důvodu (titulu) a způsobu (modu)
nabytí vlastnického práva nebo pravomocná rozhodnutí, jimiž bylo jeho
vlastnictví určeno nebo z nichž se bez pochybností podává; osoby, které se ve
smyslu ustanovení § 17 odst.4 zákona o veřejných dražbách považují za
vlastníka, musí kromě vlastnictví doložit též svůj (z hlediska tohoto
ustanovení významný) právní vztah k předmětu dražby. V případě, že při
dokládání vlastnictví navrhovatele veřejné dobrovolné dražby byla zachována
běžná (obvyklá) opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu
požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby, je třeba
pokládat vlastnictví (pro účely navrhované veřejné dobrovolné dražby) vždy za
řádně doložené, i kdyby se (později) ukázalo, že vlastnictví svědčilo někomu
jinému; jen tehdy je také odůvodněn závěr, že vydražitel může nabýt vlastnické
právo k nemovitosti i bez ohledu na to, zda navrhovatel dražby byl jejím
vlastníkem nebo se za vlastníka pokládal ve smyslu ustanovení § 17 odst.4
zákona o veřejných dražbách.
V projednávané věci žalovaný 2) tvrdil, že své vlastnické právo k předmětným
nemovitostem nabyl od vlastníka - společnosti ALTAMEX a.s., která je nabyla
jako vydražitelka ve veřejné dobrovolné dražbě, která byla dne 12.8.2003
provedena na návrh obchodní společnosti Báňské stavby Mostecka a.s. dražebníkem
Koutník & Partner, a.s. Odvolací soud veden chybným právním názorem, podle
kterého žalobce není k podání žaloby, která má svůj základ v řešení otázky
neplatné dražby, aktivně věcně legitimován, se nezabýval tím, zda jednání
dražebníka ze dne 12.8.2003 naplnilo všechny požadavky kladené na veřejné
dobrovolné dražby. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž neúplné, a
proto i nesprávné.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku není
správný, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České
republiky jej proto, včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení mezi
žalobcem a žalovaným 2), podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za
středníkem o.s.ř. zrušil a věc v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 3
věty první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ústí nad Labem) k
dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá, § 226 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2012
JUDr. Ljubomír Drápal,
v. r.
předseda senátu