U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobce P. N., zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v
Ostravě-Porubě, Josefa Skupy č. 1639/21, proti žalované České republice – Úřadu
pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo
nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, Územnímu pracovišti v Ostravě-Radvanicích,
Lihovarská č. 1335/9, jako právnímu nástupci po PhMr. I. J., zemřelé dne 22.
července 2009, o 650.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané
žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 14. října 2008,
č. j. 8 Co 379/2008-182, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C
19/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17.
května 2012, č. j. 85 C 19/2012-56, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 10. prosince 2012, č. j. 8 Co 755/2012-87, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze
dne 17. května 2012, č. j. 85 C 19/2012-56, se zastavuje.
II. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.
prosince 2012, č. j. 8 Co 755/2012-87, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2012,
č. j. 8 Co 755/2012-87, není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm.
b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť
dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1.
2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony)], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno
usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by odvolací soud zrušil, a nebylo
shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst.
2, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu
nemá po právní stránce – vzhledem k tomu, že odvolací soud posoudil řešenou
právní otázku [přípustnosti žaloby pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v
ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) a § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. proti
výroku usnesení krajského soudu, kterým byl zrušen rozsudek okresního soudu a
věc mu byla vrácena k dalšímu řízení] v souladu s ustálenou judikaturou soudů -
zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.
V posuzované věci podal žalobce žalobu pro zmatečnost podle ustanovení § 229
odst. 1 písm. e) a § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne ze dne 14. 10. 2008, č. j. 8 Co 379/2008-182, jímž byl
rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2007, č. j. 54 C 156/2005-111
[kterým byla právní předchůdkyni žalované (PhMr. I. J., zemřelé dne 22. 7.
2009) uložena povinnost zaplatit žalobci 650.000,- Kč s úrokem z prodlení ve
výši 2% z částky 650.000,- Kč od 22. 4. 2005 do zaplacení a na nákladech řízení
77.705,50 Kč (výrok I.) a dále zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve
výši 2% z žalované částky za dobu od 1. 10. 2004 do 21. 4. 2005 (výrok II.)], v
napadené části, tj. „v odstavci I. výroku“ (tj. v přisuzujícím výroku I.),
zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost jsou rozhodnutí, kterými bylo řízení
před soudy skončeno, a to buď jakýmkoliv způsobem, jímž se podle zákona řízení
končí (u žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř.),
nebo rozhodnutím o věci samé (u žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §
229 odst. 2 a 3 o. s. ř.) anebo jen určitým způsobem (u žaloby pro zmatečnost
podané podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř.), a která jsou pravomocná; není
přitom samo o sobě významné, zda soud v původním řízení rozhodl rozsudkem
(částečným, mezitímním, konečným, pro uznání nebo pro zmeškání), usnesením,
platebním rozkazem, popřípadě směnečným nebo šekovým platebním rozkazem.
Za rozhodnutí, kterým bylo řízení před soudy skončeno, nelze považovat
usnesení, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Jde o rozhodnutí výlučně procesní povahy, které věcně
neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy ani
rozhodnutím o věci samé (srov. např. právní názor vyjádřený v odůvodnění
usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2437/2005, nebo
obdobně - ve vztahu k přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu,
jímž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu
řízení - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. 21 Cdo
1800/2006, které bylo uveřejněno pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč.
2008).
Žaloba pro zmatečnost proti výroku usnesení krajského soudu, jímž byl rozsudek
okresního soudu v odvoláním napadené části zrušen a věc vrácena v tomto rozsahu
okresnímu soudu k dalšímu řízení, tedy musela být - jak správně dovodil
odvolací soud i soud prvního stupně - pro nepřípustnost zamítnuta; usnesení
odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby
pro zmatečnost potvrzeno, již z tohoto důvodu nemá (nemůže mít) po právní
stránce zásadní význam.
Otázkou, zda byly naplněny žalobcem tvrzené zmatečnostní důvody, se odvolací
soud za této situace nemohl (a nemůže ani dovolací soud) zabývat.
Protože dovolání žalobce směřuje proti potvrzujícímu výroku usnesení
odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat
- podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Řízení o dovolání žalobce podanému proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze
dne 17. 5. 2012, č. j. 85 C 19/2012-56, Nejvyšší soud České republiky pro
nedostatek funkční příslušnosti podle ustanovení § 243c odst. 1, § 104 odst. 1
věty první o. s. ř. zastavil (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněném pod č.
47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.
s. ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu
svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu