I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
JUDr. Jiřího Kovandy, advokáta se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 28.
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 29. 6. 2006, č. j.
22 Co 135/2006-90, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 1.
2006, č. j. 28 C 73/2003-72, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 6.685,-
Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 1. 9. 2001 do zaplacení a
rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
řízení 7.497,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Kovandy; zároveň rozhodl, že
žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení
7.318,50 Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Kovandy.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně žalobu pro zmatečnost z
důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. Odnětí možnosti jednat
před soudem spatřuje zejména v tom, že při odvolacím jednání dne 29. 6. 2006
bylo zástupci žalobkyně „znemožněno při přednesu odvolání doplnit je o další
tvrzení významná pro rozhodnutí ve věci a o připomínky k nesprávnému právnímu
názoru soudu prvního stupně“, že odvolací soud nepřipustil, aby zástupce
žalobkyně shrnul své návrhy, vyjádřil se k dokazování a ke skutkové a právní
stránce věci, že „předsedkyně senátu nedala zástupci žalobkyně možnost, aby
dodatečně doložil podklady, že u žalobkyně jsou důvody zvláštního zřetele hodné
umožňující její částečné nebo úplné osvobození od nákladů řízení ve smyslu ust.
§ 150 o. s. ř.“, a že „ani jednu námitku ke znění protokolu nebo návrh na
doplnění protokolu neřešila předsedkyně senátu odvolacího soudu způsobem
popsaným v Komentáři k OSŘ – 6. vydání 2003 k § 40 o. s. ř.“.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 4. 2007, č. j. 66 C 22/2006-27,
žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit
žalovanému na nákladech řízení 10.234,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího
Kovandy. Dovodil, že žaloba pro zmatečnost není důvodná, neboť „z obsahu celé
žaloby pro zmatečnost vyplývá, že žalobkyně není srozuměna se skutkovými a
právními závěry soudů obou stupňů“, přičemž „námitky žalobkyně ve skutečnosti
představují dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.
s. ř., nikoli důvod žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 3 o. s. ř.“.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2008, č. j. 11
Cmo 302/2007-73, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně
je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 10.234,- Kč k
rukám advokáta JUDr. Jiřího Kovandy. Poté, co neshledal za opodstatněnou
námitku podjatosti soudkyně JUDr. Jany Šrédlové, která projednávala a
rozhodovala věc u soudu prvního stupně, dospěl shodně se soudem prvního stupně
k závěru, že žalobkyni nebyla v řízení před Městským soudem v Praze jako soudem
odvolacím odňata možnost jednat před soudem a že tedy podmínky ustanovení § 229
odst. 3 o. s. ř. nebyly splněny.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V písemném
podání, sepsaném dne 8. 10. 2008 a doručeném Městskému soudu v Praze dne 9.
10. 2008, žalobkyně uvedla: „Dovolávám se (blanketně) proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 25. 6. 2008, doručeného obecnému zmocněnci žalobkyně dne
14. 8. 2008, č. j. 11 Cmo 302/2007-73“.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně pro nepřípustnost odmítl;
dovolání navíc považuje za neurčité.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno
usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod
12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění
pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání
trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání
do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které
důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel
domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o
tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu
napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k
dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v
ustanovení § 241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla
dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před
uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty
první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Je-li dovolání přípustné
podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného
užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.), lze dovolání podat také z
důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu
spisu oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích
důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (například tím, že
odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu).
V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá,
jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje,
že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí
okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak
naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §
241a odst.2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž
dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem
k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah
přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené
rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti
přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí
odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu
dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů -
jak vyplývá z ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. - jen do uplynutí dovolací
lhůty, tj. do uplynutí lhůty určené k podání dovolání v ustanovení § 240 o. s.
ř. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení
(tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §
241 o. s. ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 o.
s. ř. soudem řádně vyzván (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.) k odstranění
uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne,
kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného
zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě
před uplynutím lhůty k podání dovolání, popřípadě před uplynutím uvedené
prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání (srov. § 30
o. s. ř.), běží lhůta (zásadně v trvání dvou měsíců) k doplnění dovolání znovu
ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. se původně
odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl
uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po
uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení § 241b
odst.1, § 209 a § 43 o. s. ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího
důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto
náležitost nemůže přihlédnout. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen
obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze
pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto
náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst.3 o. s. ř.
doplněno, podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto
(srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6.
2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu
ČR ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné pod č. 31 v
časopise Soudní judikatura, ročník 2005, anebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze
dne ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 25/2005, uveřejněné pod č. 91 v časopise
Soudní judikatura, ročník 2005).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala proti
usnesení odvolacího soudu včas dovolání, aniž by v něm uvedla, v jakých
okolnostech spatřuje naplnění dovolacích důvodů (uvedla pouze „dovolávám se
blanketně“), a že při podání dovolání nebyla splněna podmínka dovolacího řízení
uvedená v ustanovení § 241 o. s. ř. (žalobkyně nebyla zastoupena advokátem a
nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by měla právnické vzdělání).
K odstranění nedostatku podmínky dovolacího řízení nejdříve soud prvního stupně
usnesením ze dne 26. 11. 2008, č. j. 66 C 20/2005-64, a poté znovu Nejvyšší
soud České republiky usnesením ze dne 28. 11. 2008, č. j. 21 Cdo
4901/2008-84, žalobkyni vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila
zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2008, č. j. 11 Cmo 302/2007-73, s
poučením, že „nebude-li u Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 21 Cdo 4901/2008)
předložena plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání do 20 dnů od
doručení tohoto usnesení, bude dovolací řízení zastaveno“; usnesení Nejvyššího
soudu ČR bylo žalobkyni doručeno dne 12. 12. 2008 (náhradním způsobem ve smyslu
§ 46 odst. 3 a 6 o. s. ř.). Podáním ze dne 19. 11. 2008, doručeným Městskému
soudu v Praze dne 24. 11. 2008, a znovu podáním ze dne 29. 12. 2008, doručeným
Nejvyššímu soudu ČR dne 30. 12. 2008, žalobkyně požádala o osvobození od
soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro podání dovolání.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 1. 2009, č. j. 66 C 22/2006-98,
rozhodl, že žalobkyni se pro dovolací řízení přiznává osvobození od soudních
poplatků (výrok I.) a že se jí pro dovolací řízení ustanovuje zástupcem advokát
JUDr. Miroslav Pavlas se sídlem v Ostravě 1, Fügnerova č. 12 (výrok II.);
zároveň ji znovu vyzval, aby „do 10 dnů od právní moci výroku II. tohoto
usnesení prostřednictvím ustanoveného advokáta doplnila podání (dovolání) ze
dne 18. 10. 2008 o náležitosti uvedené v § 241a o. s. ř.“, které specifikoval,
s poučením, že „pokud nebude dovolání řádně a včas doplněno, dovolací soud
dovolání odmítne“. Uvedené usnesení bylo doručeno žalobkyni i ustanovenému
advokátovi JUDr. Miroslavu Pavlasovi dne 23. 1. 2009 a nabylo právní moci dne
10. 2. 2009. Od tohoto dne začala žalobkyni běžet dvouměsíční lhůta k doplnění
(odstranění vad) dovolání (srov. § 241b odst. 3 část druhé věty za středníkem a
§ 240 odst. 2 větu první o. s. ř.), která uplynula dnem 10. 4. 2009.
Do uplynutí této lhůty (tj. do dne 10. 4. 2009) však žalobkyně dovolání o
uvedení dovolacích důvodů nedoplnila; stalo se tak až písemným podáním jejího
zástupce advokáta JUDr. Miroslava Pavlase ze dne 30. 4. 2009, které bylo
odevzdáno na provozovně držitele poštovní licence v Bohumíně 1 jako doporučená
zásilka pod č. R 047015 dne 12. 5. 2009 a doručeno Městskému soudu v Praze dne
14. 5. 2009, tedy po marném uplynutí lhůty, během níž bylo možno vady dovolání
odstranit. Protože k opožděně provedenému doplnění dovolání o údaj, z jakých
důvodů se usnesení odvolacího soudu napadá, nelze přihlédnout, žalobkyně tak
dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými
dovolacími důvody, zabránila, aby mohl napadené usnesení odvolacího soudu po
stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, že žalobkyně podáním ze dne
24. 2. 2009 prostřednictvím svého zástupce požádala „o prodloužení lhůty pro
podání doplnění dovolání do 30. 4. 2009“ a že Městský soud v Praze přípisem ze
dne 25. 3. 2009 (doručeným dne 30. 3. 2009) zástupci žalobkyně advokátovi JUDr.
Miroslavu Pavlasovi v souvislosti se sdělením, že „žádá o urychlené předložení
doplnění dovolání“, stanovil k doplnění dovolání lhůtu „15 dnů od doručení této
výzvy“, neboť lhůta určená v § 241b odst. 3 o. s. ř. k doplnění dovolání o
dovolací důvody je lhůtou zákonnou a soud ji (za stavu, kdy žalobkyni již byl
ustanoven zástupce) v žádném případě nemůže prodloužit (srov. § 240 odst. 2
větu první o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl zabývat dalšími
okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o. s. ř.
odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem
náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 2.000,- Kč (srov. § 10 odst.
2, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst.1, a § 18 odst. 1 vyhlášky č.
484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb.
a č. 277/2006 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní
služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění
vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č.
276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokát JUDr.
Jiří Kovanda osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, patří k nákladům
řízení podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3, § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř.
vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž
náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z
jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. § 47
odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy
částka 460,- Kč (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu
ČR ze dne 15. 12. 2004, sp.zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). Protože dovolání
žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalovanému náklady
dovolacího řízení v celkové výši 2.760,- Kč nahradila. Žalobkyně je povinna
přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v
tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu