21 Cdo 3645/2021-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce B. P., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Rybářem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Fügnerova č. 651/39, proti žalované ACEMA Credit Czech, a. s., se sídlem v Praze 8 – Libni, U libeňského pivovaru č. 63/2, IČO 26158761, zastoupené Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem se sídlem Ve Vraňanech č. 233, o určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem, a o zrušení zákazu zatížení a zcizení nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 10 C 76/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. června 2021, č. j. 26 Co 104/2021-209, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, č. j. 26 Co 104/2021-209, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Napadený rozsudek odvolacího soudu je (v závěru, že výše poplatku za předčasné splacení úvěru není v rozporu s dobrými mravy) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4356/2008, uveřejněném pod č. 24/2011 Sb. rozh. obč., uzavřel, že sjednají-li si leasingová společnost (pronajímatel) ve smlouvě s leasingovým nájemcem pro případ předčasného ukončení leasingové smlouvy z důvodů na straně nájemce právo na úhradu všech dlužných splátek, tedy i splátek splatných po odstoupení od smlouvy, není výkon tohoto práva v rozporu s poctivým obchodním stykem jen proto, že jde o splátky splatné po odstoupení od smlouvy.
V leasingových smlouvách, resp. v obchodních podmínkách obsažená dohoda stran, že leasingový pronajímatel má právo na úhradu všech sjednaných leasingových splátek, proto není v rozporu s dobrými mravy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. Cpjn 204/2007, uveřejněné pod č. 25/2011 Sb. rozh. obč.). Tyto závěry jsou aplikovatelné i u poplatku v případě předčasného ukončení smlouvy o úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 32 Cdo 572/2016), a to i u smluv o úvěru uzavřených v době od 1.
1. 2014 [srov. obsahově shodné ustanovení § 1967 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) s ustanovením § 343 obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb.), účinného do 31. 12. 2013]. Nesouhlasí-li dovolatel „se závěrem odvolacího soudu, že obchodní podmínky byly standardního vyhotovení a že výpočet poplatku za předčasné splacení úvěru je zcela srozumitelný“, pak zde dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o.
s. ř. [může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
8. 2013, sen. zn.
29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)]. Stejně tak chybí náležité uvedení toho, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, u dovolacího důvodu vymezeného pod bodem 2/ dovolání a spočívajícího v nesouhlasu s posouzením otázky „tísně žalobce při podpisu listin“. V případech, v nichž dovolání může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel podle ustanovení § 241a odst. 2 o.
s. ř. povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek přípustnosti považuje za splněné, tj. od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně (a z jakých rozhodnutí dovolacího soudu se případná rozdílná rozhodovací praxe podává), případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (kterou konkrétní otázku hmotného či procesního práva má posoudit „jinak“ než v některém ze svých dřívějších rozhodnutí).
Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo
1389/2013, nebo již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto. Zástupce žalované sice učinil jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření k dovolání, avšak náklady na něj vynaložené nelze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. (jak z hlediska rozsahu, tak i z hlediska obsahu tohoto vyjádření).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.