21 Cdo 3649/2018-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Pavla Malého v právní
věci zástavního věřitele M. K., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného
JUDr. Radkem Machem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova č. 1008/69, proti
zástavním dlužníkům 1) M. S., narozenému dne XY, bytem v XY, a 2) T. U.,
narozenému dne XY, bytem v XY, o soudní prodej zástavy, vedené u Městského
soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 223/2016, o dovolání zástavního věřitele proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. ledna 2018 č. j. 19 Co 211/2017-31,
Usnesení krajského soudu se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. srpna 2017 č. j. 30 C 223/2016-19 se
mění tak, že řízení se nepřerušuje.
Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 23. 9. 2016 se zástavní věřitel
domáhal nařízení soudního prodeje zástavy ve vlastnictví zástavních dlužníků -
„spoluvlastnického podílu o velikosti ? na pozemku parc. č. XY, zastavěná
plocha a nádvoří, o výměře 420 m2, jehož součástí je budova č. p. XY v obci XY,
část obce XY, to vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem
pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, na LV č. XY pro obec XY a
katastrální území XY“ - k uspokojení pohledávky zástavního věřitele za M. R.,
bytem v XY, „skládající se z jistiny ve výši 2 859 346 Kč, úroku ve výši 18 %
ročně z částky 2 859 346 Kč od 16. 10. 2012 do zaplacení, úroku z prodlení ve
výši 7,05 % ročně z částky 2 859 346 Kč od 1. 1. 2013 do zaplacení, a k
uspokojení nákladů rozhodčího řízení ve výši 283 050,40 Kč, vedeného rozhodcem
JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem pod sp. zn. 68701/15, jakož i k uspokojení nákladů
tohoto řízení a nákladů, které prodejem zástavy vzniknou“. Žalobu zdůvodnil
zejména tím, že dne 22. 8. 2011 uzavřel s M. R., bytem v XY (dále jen
„obligační dlužnice“) smlouvu o půjčce, na jejímž podkladě poskytl obligační
dlužnici 2 508 000 Kč, že k zajištění této pohledávky uzavřel s obligační
dlužnicí dne 22. 8. 2011 zástavní smlouvu, na základě které bylo zřízeno ve
prospěch zástavního věřitele zástavní právo ke spoluvlastnickému podílu na
předmětné nemovitosti o velikosti ?, že obligační dlužnice ani v náhradní lhůtě
svůj dluh vůči zástavnímu věřiteli neuhradila, a proto strany uzavřely dne 15.
10. 2012 dohodu o úhradě závazku, jejímž obsahem bylo výslovné potvrzení
obligační dlužnice ohledně přijetí finančních prostředků a uznání závazku
obligační dlužnice co do důvodu i výše, přičemž ke dni 12. 10. 2012 tento
závazek činil 2 859 346 Kč, a že obligační dlužnice svůj spoluvlastnický podíl
na předmětné nemovitosti převedla kupní smlouvou ze dne 13. 5. 2016 do
podílového spoluvlastnictví zástavních dlužníků, každému spoluvlastnický podíl
o velikosti ?. Dodal, že rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem JUDr. Bc. Martinem
Kulhánkem, Ph.D., dne 26. 5. 2016 pod sp. zn. 68701/15 bylo obligační dlužnici
uloženo, aby zástavnímu věřiteli zaplatila 2 859 346 Kč spolu se smluvními
úroky ve výši 18 % ročně z částky 2 859 346 Kč ode dne 16. 10. 2012 do
zaplacení, zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 2 859 346
Kč od 1. 1. 2013 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1 476 852,21 Kč spolu se
zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 476 852,21 Kč od 31.
10. 2015 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 283 050,40 Kč.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 3. 8. 2017 č. j. 30 C 223/2016-19 rozhodl,
že řízení se podle § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu přerušuje do
pravomocného skončení řízení vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. 116 C
200/2016, neboť je v něm řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v
této věci, když předmětem uvedeného řízení je zrušení rozhodčího nálezu, o
který „žalobce“ opírá svůj návrh na prodej zastavené nemovitosti v tomto řízení.
K odvolání zástavního věřitele Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 1. 2018
č. j. 19 Co 211/2017-31 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že
pohledávka žalobce vychází z rozhodčího nálezu JUDr. Kulhánka, že byl-li by
tento rozhodčí nález v řízení sp. zn. 116 C 200/2016 zrušen, neměl by žalobce
pravomocnou a vykonatelnou pohledávku, a nemohl by proto ani chtít uspokojit
tuto pohledávku z uvedené zástavy – „nemohl by v této věci chtít nařízení
prodeje podílu na jím vymezených nemovitostech“, a že věc projednávaná u
Městského soudu v Brně pod sp. n. 116 C 200/2016 má proto zásadní význam pro
rozhodnutí v projednávané věci.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní věřitel dovolání. Namítá,
že odvolací soud nesprávně právně posoudil dopad ustanovení § 109 odst. 2 písm.
c) občanského soudního řádu v návaznosti na ustanovení § 358 odst. 1 zákona o
zvláštních řízeních soudních, že v dané věci se žalobou domáhal prodeje
zástavy, že k žalobě přiložil smlouvu o půjčce ze dne 22. 8. 2011, smlouvu o
zřízení zástavního práva ze dne 22. 8. 2011, výpis z katastru nemovitostí a
dohodu o úhradě závazku ze dne 15. 10. 2012, jejíž součástí je uznání závazku
obligační dlužnicí, že tímto splnil veškeré zákonem předvídané podmínky pro
nařízení prodeje zástavy ve smyslu ustanovení § 358 odst. 1 zákona o zvláštních
řízeních soudních, neboť doložil existenci zajištěné pohledávky, zástavního
práva a uvedl, kdo je zástavním dlužníkem, a že soudy přerušily řízení s
poukazem na probíhající řízení o zrušení rozhodčího nálezu i přes to, že toto
řízení ani rozhodnutí v něm vydané nemůže mít žádný význam pro dané řízení o
soudním prodeji zástavy. Zástavní věřitel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí
odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu
bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení
§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od
30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení
odvolacího soudu, které bylo vydáno po 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona
č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a že jde o
rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s.
ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva [zda
soud může podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit řízení o
soudním prodeji zástavy z toho důvodu, že probíhá řízení o zrušení rozhodčího
nálezu, kterým byla pohledávka zajištěná zástavním právem přiznána zástavnímu
věřiteli], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242
o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k
závěru, že dovolání zástavního věřitele je opodstatněné.
Podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná
opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena
otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k
takovému řízení podnět.
Důvody k přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v
němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o
otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje
k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle ustanovení §
135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti
řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát. Soud přitom
bere v úvahu i stav (pokročilost) obou řízení, tak, aby eventuální přerušení
mělo vůbec praktický smysl s ohledem na předpokládanou délku řízení, na jehož
skončení hodlá soud vyčkat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015
sp. zn. 22 Cdo 1868/2014).
Podle ustanovení § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“) soud nařídí prodej
zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k
zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je
vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.
Soudní prodej zástavy jako právní prostředek zpeněžení zástavy, předvídaný v
ustanovení § 165a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění
pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, podle něhož je třeba při
realizaci zástavního práva – vzhledem k tomu, že předmětná zástavní smlouva
byla uzavřena dne 22. 8. 2011 – postupovat v projednávané věci i v současné
době, se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi, upravené v ustanoveních §
353a až § 358 z. ř. s., jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je
zahájeno podáním návrhu, jímž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního
prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o tomto návrhu
rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází
soudní prodej zástavy do druhé fáze (prodeje zástavy soudem), která začíná
podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle ustanovení
§ 251 a násl. o. s. ř., popřípadě podáním návrhu na nařízení exekuce
(exekučního návrhu) podle ustanovení § 37 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), která smí být
provedena jen prodejem zástavy; je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí
se na prodej zástavy soudem ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem
nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. § 338a odst. 1 o. s. ř., § 52
exekučního řádu).
V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy
soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku,
zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem.
Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 věty
první z. ř. s. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se
současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje
zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby
se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné
(srov. při obdobné právní úpravě v ustanoveních § 200y až 200za občanského
soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 například usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 2. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č.
37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, nebo ve vztahu k
právní úpravě obsažené v ustanoveních § 353a až § 358 z. ř. s. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2155/2016). K vyhovění
návrhu zástavního věřitele na nařízení soudního prodeje zástavy není třeba, aby
měl zástavní věřitel proti zástavnímu dlužníkovi nebo proti dlužníkovi ze
zajištěné pohledávky exekuční titul (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.
10. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1871/2017).
To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené
v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje
zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním
prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by
jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v
řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje
zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem
zástavy [bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavním
věřitelem podán], a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu
rozhodnutí nebo exekuce (srov. například § 268 odst. 3 o. s. ř. a § 55
exekučního řádu) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu
rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř.; právem, které nepřipouští výkon
rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k
prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov.
též právní názor vyjádřený v již zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.
12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004 nebo v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, které bylo uveřejněno pod č. 67 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011).
V projednávané věci odvolací soud nepostupoval v souladu s výše uvedenými
závěry, potvrdil-li usnesením ze dne 15. 1. 2018 č. j. 19 Co 211/2017-31
usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně přerušil řízení o
soudním prodeji zástavy do pravomocného skončení řízení vedeného Městským
soudem v Brně pod sp. zn. 116 C 200/2016 z důvodu, že byl-li by rozhodčí nález,
kterým byla zástavnímu věřiteli přiznána pohledávka zajištěná zástavní smlouvou
ze dne 22. 8. 2011, v uvedeném řízení zrušen, neměl by zástavní věřitel
pravomocnou a vykonatelnou pohledávku a nemohl by se proto v této věci domáhat
nařízení prodeje zastaveného spoluvlastnického podílu na předmětné nemovitosti.
Osvědčil-li totiž zástavní věřitel v řízení o soudním prodeji zástavy listinami
nebo jinými důkazy zajištěnou pohledávku (není třeba, aby doložil i její
vykonatelnost, neboť k vyhovění návrhu zástavního věřitele na nařízení soudního
prodeje zástavy se – jak plyne z výše uvedeného - nevyžaduje, aby měl zástavní
věřitel proti zástavnímu dlužníkovi nebo proti dlužníkovi ze zajištěné
pohledávky exekuční titul), zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a
kdo je zástavním dlužníkem, byly splněny všechny podmínky pro nařízení prodeje
zástavy. Protože další skutečnosti, a tedy ani okolnost, zda bude případně
zrušen rozhodčí nález, kterým byla zajištěná pohledávka přiznána zástavnímu
věřiteli, nejsou pro řízení o soudním prodeji zástavy významné, nemohly být
splněny podmínky pro jeho přerušení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.
s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné.
Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout,
Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu změnil tak, že řízení
se nepřerušuje [§ 243d písm. b) o. s. ř.].
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b,
§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 12. 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu