21 Cdo 3863/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. F.,
zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti odvolání z funkce, vedené u
Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 52/2005, o dovolání žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2007, č.j. 16 Co
24/2007-133, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30.
října 2006, č.j. 6 C 52/2005-85 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v
Novém Jičíně k dalšímu řízení.
Dopisem ze dne 31.1.2005 žalovaný sdělil žalobkyni, že ji Rada města F. na svém
47. zasedání dne 28.1.2005 usnesením č.j. G/1/47 odvolala z funkce ředitelky
příspěvkové organizace Mateřská škola F. Důvodem k odvolání byly
- \"závažné nedostatky\", jež byly zjištěny na základě \"mimořádného
auditorského dohledu zpracovaného Ing. S. H., H. audit, s.r.o.\",
- nedostatky zjištěné kontrolou Krajské hygienické stanice MSK ze dne 4.11.2004
na pracovišti školní kuchyně, která byla provedena \"z důvodu vzniklého
hromadného onemocnění strávníků\",
- \"nesamostatnost při řešení vzniklých situací z titulu ředitele školy,
předkládání materiálů ke schvalování do Rady města F., zabezpečení financování
a hospodaření s rozpočtem zřizovatele\",
- zpráva auditora k zabezpečení financování a hospodaření s rozpočtem
zřizovatele a vyjádření ke stížnosti rodičů zaslanou k 14.12.2004 týkající se
financování školy,
- \"stížnosti rodičů - připomínka rodičů dětí navštěvujících Mateřskou školu ve
S. k organizačnímu zabezpečení chodu školy - uzavření o prázdninách - stížnost
rodičů navštěvujících Mateřskou školu ve F. k organizačnímu zabezpečení chodu
školy a zabezpečení vybavení tříd\",
- porušování povinností \"pečovat o vytváření a rozvíjení pracovně právních
vztahů v souladu s § 8 odst. 3 zákoníku práce, důsledkem čehož jsou neřešené
pracovní vztahy na pracovišti, které vytvářejí prostředí zaměstnancům, což se
negativně odráží na podmínkách pro vzdělávání dětí\".
Žalobkyně se domáhala určení, že uvedené odvolání z funkce je neplatné. Žalobu
zdůvodnila zejména tím, že v dopise popsané důvody k odvolání z funkce jsou
\"nekonkrétní\", bez \"uvedení toho, které ustanovení kterého právního předpisu
měla porušit nebo neplnit\", a jsou \"nepravdivé a účelové\". K jednotlivým
důvodům žalobkyně uvedla, že auditor doporučil zastupitelstvu města F. schválit
roční závěrku za rok 2004, že v souvislosti s \"epidemickým výskytem průjmového
onemocnění\" nebyly zjištěny žádné nedostatky, že vytýkaná \"nesamostatnost při
řešení vzniklých situací\" je jen \"obecnými frázemi formulovaný důvod\" a že
stížnosti rodičů jsou nedůvodné a nekonkrétní, a zdůraznila, že žalovaný
\"neuvedl žádnou právní povinnost, která by byla důvodem k odvolání z funkce\"
podle ustanovení § 166 odst. 5 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb.
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 30.10.2006, č.j. 6 C 52/2005-85
žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě
nákladů řízení 13.593,- Kč k rukám advokáta a že žalovaný je povinen zaplatit
České republice \"na účet Okresního soudu v Novém Jičíně\" na náhradě nákladů
řízení 3.066,- Kč. Po provedení důkazů soud prvního stupně dospěl k závěru, že
\"vytýkané důvody k odvolání pokud byly konkrétního charakteru\" nebyly
žalobkyni prokázány \"jako závažné porušení a neplnění právních povinností\" a
že \"zbývající vytýkané důvody\" jsou \"naprosto nekonkrétní, neodůvodněné\".
Protože žalovaný v rozporu s ustanovením § 166 odst. 6 zákona č. 561/2004 Sb.
\"neuvedl řádným způsobem důvody k odvolání\", je odvolání žalobkyně z funkce
ředitelky mateřské školy neplatné.
K odvolání účastníků (odvolání žalobkyně směřovalo pouze do výroku o náhradě
nákladů řízení) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6.3.2007, č.j. 16 Co
24/2007-133 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů
řízení tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni na náhradě nákladů
řízení 22.971,40 Kč k rukám advokáta; v ostatních výrocích jej potvrdil a
rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
odvolacího řízení 8.700,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud nejprve dovodil,
že pracovní poměr ředitele mateřské školy a dalších ředitelů školských
právnických osob se zakládá jmenováním do funkce podle zvláštních předpisů, že
zaměstnance jmenované do funkce lze odvolat, přičemž odvolání musí být písemné
a doručené druhému účastníku, jinak je neplatné, a že odvoláním z funkce
pracovní poměr zaměstnance nekončí. Zřídí-li obec školskou právnickou osobu,
může ředitele této právnické osoby odvolat; odvolání ředitele představuje
\"úkon učiněný jménem obce\" a vztah mezi ředitelem školské právnické osoby a
zřizovatelem (obcí) je vztahem pracovněprávním. Odvolaný ředitel školské
právnické osoby se může domáhat u soudu určení, že odvolání z funkce je
neplatné; i když nejde o žalobu, s níž by zákon \"jako s právním prostředkem a
s jeho právními účinky počítal\", je na takovém určení naléhavý právní zájem [§
80 písm. c) o.s.ř.], neboť určením se \"vytvoří pevný právní základ pro právní
vztahy mezi účastníky sporu a předejde se tak případným dalším žalobám na plnění
\". V odvolání ředitele školské právnické osoby z funkce musí být uvedeny
důvody odvolání, jinak je neplatné; důvody musí být - obdobně jako je tomu v
případě výpovědi nebo okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany
zaměstnavatele - skutkově vymezeny tak, aby je nebylo možné zaměnit s jinými
důvody, přičemž skutečnosti, které byly důvodem k odvolání z funkce, není třeba
rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost nebo nesrozumitelnost
projevu vůle je odvolání z funkce neplatné jen tehdy, kdyby se ani výkladem
projevu vůle nedalo zjistit, proč byl ředitel odvolán z funkce. Podle
ustanovení § 166 odst. 5 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb. může být ředitel
školské právnické osoby odvolán \"pouze v případě závažného porušení nebo
neplnění právních povinností, které bylo zjištěno zejména inspekční činností
České školní inspekce, zřizovatelem nebo jinými kontrolními orgány\"; protože
pracovněprávní předpisy pojem \"porušení nebo neplnění právních povinností\"
nedefinují a protože není stanoveno ani to, z jakých hledisek má soud vycházet
při zkoumání, zda šlo o \"závažné porušení\", je třeba - obdobně jako v jiných
pracovněprávních vztazích - vycházet z toho, že jde o \"zaviněné porušení nebo
neplnění povinností, které jsou uloženy řediteli školské právnické osoby
zejména právními předpisy (např. § 164 a 165 zákona č. 561/2004 Sb., § 35 odst. 1 písm.
b), § 73 a § 74 zákoníku práce apod.) a závaznými pokyny zřizovatele\",
a že rozhodná hlediska soud vymezuje v každém jednotlivém případě tak, aby
rozhodnutí o platnosti odvolání z funkce odpovídalo tomu, zda lze po
zřizovateli \"spravedlivě požadovat, aby zaměstnanec nadále pokračoval ve
výkonu funkce ředitele\". Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl
k závěru, že nedostatky zjištěné hygienickou stanicí nepředstavují porušení
nebo neplnění povinností vyplývajících z funkce ředitelky mateřské školy
(nedostatky způsobili zaměstnanci školní jídelny), že přijetím Ing. A. Š. do
funkce ekonoma (samostatného účetního) a tím, že ho řádně neřídila a
nekontrolovala jeho práci, žalobkyně neporušila své povinnosti \"úmyslným
jednáním\" a následně došlo k odstranění nedostatků, a že tedy žalobkyně
neporušila nebo nesplnila své povinnosti závažně.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Trvá na tom, že
žalobkyně porušovala a neplnila povinnosti, které jí jsou uloženy jako
ředitelce mateřské školy školským zákonem, a vytýká soudům, že užití \"analogie
legis\" zákoníku práce \"ve vztahu k intenzitě porušení nebo neplnění právních
povinností vedlo ve svém důsledku k ignoraci faktické existence závažných
důvodů pro odvolání žalobkyně z funkce ředitelky Mateřské školy F.\". I když
účelem právní úpravy obsažené v ustanovení § 166 odst. 5 písm. a) zákona č.
561/2004 Sb. je \"posílit stabilitu funkce a omezit nežádoucí vnější vlivy\",
nemůže to \"učinit ředitele neodvolatelným\" a \"důvody jsou vymezeny tak, aby
umožňovaly ředitele odvolat, pokud nebude plnit povinnosti z dané funkce
vyplývající\". Vymezení důvodů, pro které může být ředitel mateřské školy z
funkce odvolán, není \"nepřímou novelizací zákoníku práce\", neboť vztah mezi
zřizovatelem školy a ředitelem \"není vztahem pracovněprávním upraveným
zákoníkem práce\", protože \"ředitel je zaměstnancem dané právnické osoby,
nikoliv zřizovatele\". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek
odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl, popř. zamítl.
Uvedla, že školský zákon a ani jiné právní předpisy neuvádí, co se rozumí
\"závažným porušení nebo neplnění právních povinností\" při výkonu funkce
ředitele školy ve smyslu ustanovení § 166 odst. 5 písm. a) zákona č. 561/2004
Sb., a že tedy soudy \"musely najít způsob, jak se s tímto zákonným ustanovením
vypořádat\". I když účelem právní úpravy nebylo \"učinit ředitele školské
právnické osoby neodvolatelným\", nemůže být setrvání ředitelů školských
právnických osob ponecháno jen na prosté úvaze zřizovatelů; důvodem pro
odvolání ředitele je proto pouze \"závažné porušení nebo neplnění takových
povinností školské právnické osoby, které jsou povinnostmi právními\". Soudy
správně vyložily, co se rozumí závažné porušení nebo neplnění takových
povinností, a jeho závěry jsou správné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení
odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo
jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací
soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu
prvního stupně o věci samé potvrzen. Dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo
soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tedy může být
přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Odvolací soud v projednávané věci řešil právní otázku, za jakých předpokladů
může být určena neplatnost odvolání ředitele školské právnické osoby zřizované
ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace
a vedoucího organizační složky státu provedené zřizovatelem podle ustanovení §
166 odst. 5 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním,
středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Protože tuto
otázku zčásti posoudil v rozporu s judikaturou soudů a protože tato otázka ve
všech souvislostech dosud nebyla vyřešena, představuje rozsudek odvolacího
soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalovaného proti rozsudku
odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalovaný odvolal
žalobkyni z funkce ředitelky Mateřské školy F. dopisem ze dne 31.1.2005 - podle
zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č.
153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb.,
č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb.,
č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993
Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb., č. 138/1996 Sb., č.
167/1999 Sb., č. 225/1999 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 220/2000
Sb., č. 238/2000 Sb., č. 257/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 177/2001 Sb., č.
6/2002 Sb., č. 136/2002 Sb. č. 202/2002 Sb., č. 311/2002 Sb., č. 312/2002 Sb.,
č. 274/2003 Sb., č. 46/2004 Sb., č. 436/2004 Sb., č. 562/2004 Sb., č. 563/2004
Sb. a č. 628/2004 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.4.2005
(dále též jen \"zák. práce\"), a podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním,
základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve
znění účinném do 30.11.2005 (dále jen \"školského zákona\").
Podle ustanovení § 166 odst. 2 školského zákona ředitele školské právnické
osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele
příspěvkové organizace a vedoucího organizační složky státu jmenuje do funkce
zřizovatel na základě jím vyhlášeného konkursního řízení; zřizovatel plní
funkci orgánu nadřízeného zaměstnavateli v oblasti pracovněprávních vztahů.
Podle ustanovení § 166 odst. 4 školského zákona ředitele školské právnické
osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele
příspěvkové organizace a vedoucího organizační složky státu zřizovatel odvolá z
funkce v případě
a) pozbytí některého z předpokladů pro výkon funkce ředitele školy nebo
školského zařízení stanovených zvláštním zákonem,
b) nesplnění podmínky získání znalostí z oblasti řízení školství studiem pro
ředitele škol a školských zařízení podle zvláštního zákona,
c) organizačních změn, jejichž důsledkem je zrušení vykonávané funkce.
Podle ustanovení § 166 odst. 5 školského zákona ředitele školské právnické
osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele
příspěvkové organizace a vedoucího organizační složky státu může zřizovatel
dále odvolat z funkce pouze v případě
a) závažného porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z
vykonávané funkce, které bylo zjištěno zejména inspekční činností České školní
inspekce, zřizovatelem nebo jinými kontrolními orgány,
b) dosažení 65 let věku.
Podle ustanovení § 166 odst. 6 školského zákona odvolání z funkce je písemné,
doručuje se řediteli a vedoucímu do vlastních rukou a musí obsahovat důvody
odvolání podle odstavců 4 a 5, jinak je neplatné.
Zákoník práce umožňuje založit pracovní poměr smlouvou mezi zaměstnavatelem a
zaměstnancem nebo volbou anebo jmenováním (srov. § 27 odst. 2, 3 a 4 zák.
práce). Pracovní poměr nemůže vzniknout proti vůli zaměstnance; proto i v
případech, v nichž se pracovní poměr zakládá volbou nebo jmenováním, může být
fyzická osoba do funkce zvolena nebo jmenována (a pracovní poměr tím vzniknout)
jen se svým souhlasem (srov. § 7 odst. 1 zák. práce a v něm vyjádřenou smluvní
zásadu vzniku pracovněprávních vztahů). Do funkce může být zvolena nebo
jmenována nejen fyzická osoba, která u zaměstnavatele dosud nebyla zaměstnána;
zákon nevylučuje (nezakazuje) zvolit nebo jmenovat do funkce též fyzickou
osobu, která u zaměstnavatele již pracuje, např. v pracovním poměru vzniklém
pracovní smlouvou, popřípadě volbou nebo jmenováním do jiné funkce. V posléze
uvedeném případě dochází zvolením nebo jmenováním do funkce ke změně v obsahu
pracovního poměru; vždy se mění druh vykonávané práce a, má-li zaměstnanec
vykonávat funkci, do níž byl zvolen nebo jmenován jinde, než dosud pracoval,
dochází ke změně též v místě výkonu práce. Právní postavení zaměstnance, který
byl do funkce zvolen nebo jmenován v době, kdy již u zaměstnavatele z jiného
důvodu pracoval, se po provedené volbě nebo jmenování v dalším neliší od
postavení těch, jejichž pracovní poměr u zaměstnavatele volbou nebo jmenováním
podle ustanovení § 27 odst. 3, 4 zák. práce teprve vzniká.
Jmenováním se pracovní poměr zakládá u vedoucích zaměstnanců, jmenovaných do
funkce podle zvláštních předpisů, a u vedoucích zaměstnanců, které do funkce
jmenuje u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, statutární orgán a u
zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel (srov. § 27 odst. 4
zák. práce). Podle ustanovení § 27 odst. 4 zák. práce tedy pracovní poměr u
zaměstnavatele jednak vzniká na základě jmenování provedeného samotným
zaměstnavatelem (tzv. vnitřním jmenováním), jednak se zakládá tzv. vnějším
jmenováním podle zvláštních předpisů provedeným - přestože se jím zakládá
pracovní poměr u zaměstnavatele - orgánem odlišným od osoby zaměstnavatele, tj.
nadřízeným orgánem, který má podle zvláštních předpisů (srov. § 272 odst. 1
zák. práce) oprávnění vykonávat vůči zaměstnavateli řídící působnost při plnění
jeho úkolů (§ 272 odst. 3 zák. práce).
Zvláštním předpisem, podle něhož se ve smyslu ustanovení § 27 odst. 4 zák.
práce zakládá pracovní poměr zaměstnanců u zaměstnavatelů ve školství, je
ustanovení § 166 odst. 2 školského zákona. Zřizovateli, který jmenuje do funkce
na základě jím vyhlášeného konkursního řízení ředitele školské právnické osoby
zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové
organizace a vedoucího organizační složky státu, náleží jako orgánu nadřízenému
zaměstnavateli pouze práva a povinnosti, která mu zákon přiznává; kromě jiného
je povinen sledovat, jak zaměstnavatelé plní své povinnosti při vytváření
pracovněprávních vztahů a jejich rozvíjení (§ 8 odst. 3 zák. práce), zjišťovat
příčiny porušování pracovněprávních předpisů, vyvozovat z něho důsledky a
soustavně vytvářet podmínky pro jejich dodržování (srov. § 26 zák. práce), a je
oprávněn za podmínek uvedených v ustanoveních § 166 odst. 4, 5 a 6 školského
zákona ředitele (vedoucího) z funkce odvolat. Výkon práv a povinností
zřizovatele je třeba v pracovněprávních vztazích důsledně odlišovat od výkonu
práv a povinností zaměstnavatele; zřizovatel se ani v rozsahu svých zákonných
práv a povinností nestává zaměstnavatelem a ani v tomto rozsahu nevstupuje do
práv a povinností zaměstnavatele. Přestože na základě jím provedeného
\"vnějšího jmenování\" vzniká (popřípadě, byl-li již jmenovaný ředitel nebo
vedoucí u zaměstnavatele již zaměstnán, se mění) pracovní poměr mezi
zaměstnancem a školskou právnickou osobou (příspěvkovou organizací nebo státem)
a přestože odvoláním ředitele (vedoucího) těchto školských zařízení z funkce
dochází k suspenzi pracovního závazku ohledně uvedeného druhu práce (srov. § 65
odst. 3 zák. práce), nevzniká - jak správně namítá dovolatel - mezi
zřizovatelem a tímto zaměstnancem pracovněprávní vztah a zřizovatel se nestává
dalším (\"třetím\") účastníkem pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a
školskou právnickou osobou (příspěvkovou organizací nebo státem).
Důvodem pro odvolání z funkce ředitele školské právnické osoby zřizované
ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace
a vedoucího organizační složky státu je podle ustanovení § 166 odst. 5 písm. a)
školského zákona \"závažné porušení nebo neplnění právních povinností
vyplývajících z vykonávané funkce, které bylo zjištěno zejména inspekční
činností České školní inspekce, zřizovatelem nebo jinými kontrolními orgány\".
Ředitel (vedoucí) je jako zaměstnanec školské právnické osoby (příspěvkové
organizace nebo státu) povinen plnit povinnosti, které jsou stanoveny právními
předpisy (zejména ustanoveními § 73, § 74 a § 75 zák. práce), a pracovním
řádem, vydaným na základě zmocnění uvedeného v ustanovení § 82 odst. 1 a 3 zák.
práce, který je závazný pro zaměstnavatele a pro všechny jeho zaměstnance
(srov. § 82 odst. 4 zák. práce). Má-li být porušení nebo neplnění právních
povinností důvodem k odvolání z funkce, musí být ze strany ředitele (vedoucího)
zaviněno a musí - vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 166 odst. 5 písm. a)
školského zákona není důvodem k odvolání z funkce \"každé\", ale jen \"závažné
\" porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce
- dosahovat určité intenzity. Vzhledem k tomu, že školský zákon, zákoník práce
a ani jiné právní předpisy neuvádí, jaké porušení nebo neplnění právních
povinností vyplývajících z vykonávané funkce ředitele školské právnické osoby,
ředitele příspěvkové organizace nebo vedoucího organizační složky státu je
třeba považovat za \"závažné\", patří ustanovení § 166 odst. 5 písm. a)
školského zákona, jak správně dovodil odvolací soud, k právním normám s
relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž
hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu,
aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu
právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vyplývá z toho
mimo jiné, že soud při zkoumání, zda došlo k porušení nebo neplnění právních
povinností vyplývajících z vykonávané funkce ředitele (vedoucího) \"závažným
způsobem\", může přihlédnout k osobě ředitele (vedoucího), k jeho dosavadnímu
postoji k plnění právních povinností, k době a situaci, v níž došlo k porušení
nebo nesplnění právních povinností, k míře zavinění, ke způsobu a intenzitě
porušení konkrétních povinností, k důsledkům porušení právních povinností pro
zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním ředitel (vedoucí) způsobil
zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení,
aby rozhodnutí o odvolání z funkce odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze
spravedlivě požadovat, aby ředitel (vedoucí) u něho nadále vykonával svou
funkci.
Uvedené požadavky nemají (a nemohou) mít za cíl učinit ředitele (vedoucího) -
jak se mylně domnívá dovolatel - \"neodvolatelným\". Směřují v souladu se
smyslem a účelem ustanovení § 166 odst. 5 písm. a) školského zákona k tomu, aby
ředitel školské právnické osoby, ředitel příspěvkové organizace nebo vedoucí
organizační složky státu byl \"postižen\" ztrátou své funkce jen tehdy,
jestliže opravdu porušil (nesplnil) své právní povinnosti vyplývající z
vykonávané funkce a jestliže k porušení (nesplnění) těchto právních povinností
došlo \"závažným způsobem\". Odvolací soud tedy v souladu se zákonem v
projednávané věci zkoumal, zda žalobkyně své právní povinnosti porušila
(nesplnila) opravdu \"závažně\" nebo zda její jednání představuje nižší míru
intenzity porušení (nesplnění) právních povinností vyplývajících z vykonávané
funkce, které nemůže vést k odvolání z funkce.
Školský zákon, zákoník práce a ani jiné právní předpisy výslovně nepředepisují
postup, jakým se může odvolaný ředitel školské právnické osoby, ředitel
příspěvkové organizace nebo vedoucí organizační složky státu u soudu bránit, má-
li za to, že jeho odvolání z funkce je neplatné. Vzhledem k tomu, že určení
neplatnosti odvolání z funkce je objektivně způsobilé vytvořit pevný právní
základ pro právní vztahy účastníků sporu a že se tím předejde dalším žalobám,
dovolací soud souhlasí s odvolacím soudem v tom, že odvolaný ředitel (vedoucí)
má ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. naléhavý právní zájem na určení,
že jeho odvolání z funkce je neplatné, a to samozřejmě za předpokladu, že dosud
(platně) neskončil jeho pracovní poměr u školské právnické osoby, příspěvkové
organizace nebo státu a že otázka neplatnosti odvolání z funkce již nebyla
vyřešena v souvislosti se soudním rozhodnutím o neplatnosti rozvázání
pracovního poměru.
Úspěch žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací
žaloby), nepředpokládá, obecně vzato, jen to, aby na určení byl naléhavý právní
zájem, ale i skutečnost, že účastníci jsou ve vztahu k požadovanému určení
věcně legitimováni. Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo
je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení
jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká
(srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.4.2002 sp. zn. 21 Cdo 679/2001,
který byl uveřejněn pod č. 77 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002). Z
odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který se zabýval otázkou naléhavého
právního zájmu na požadovaném určení, implicitně vyplývá, že dospěl také k
závěru o tom, že jsou splněny všechny předpoklady úspěšnosti určovací žaloby,
tedy že žalovaný je podle hmotného práva pasivně věcně legitimován. S právním
názorem, podle kterého je v řízení o určení neplatnosti odvolání ředitele
školské právnické osoby, ředitele příspěvkové organizace nebo vedoucího
organizační složky státu pasivně věcně legitimován jen ten, kdo odvolání
provedl (tj. zřizovatel), dovolací soud nesouhlasí.
Z právního postavení zřizovatele a zaměstnavatele při vzniku (popřípadě, byl-li
již jmenovaný ředitel nebo vedoucí u zaměstnavatele již zaměstnán, při změně)
pracovního poměru a při odvolávání z funkce, do níž byl zaměstnanec jmenován,
je třeba dovodit, že, kromě jiného, se odvolání ředitele (vedoucího) z funkce
dotýká jak právní sféry zřizovatele, který k odvolání přistoupil, tak i práv a
povinností zaměstnavatele, jehož řediteli (vedoucímu) tím byl suspendován jeho
dosavadní pracovní závazek. Nejvyšší soud proto dovodil, že ve sporu o určení
neplatnosti odvolání ředitele (vedoucího) z funkce je splněn předpoklad pasivní
věcné legitimace, jen jestliže se řízení účastní zřizovatel a zaměstnavatel
(srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.4.2008,
sp. zn. 21 Cdo 854/2007, který byl uveřejněn pod č. 116 v časopise Soudní
judikatura, roč. 2008); ve sporu mají postavení nerozlučných společníků (§ 91
odst. 2 o.s.ř.).
Opačný názor vycházející ze skutečnosti, že jmenování a odvolání ředitele
školské právnické osoby z funkce se dotýká kromě zaměstnance pouze zřizovatele,
by ve svých důsledcích opomíjel, že výrok pravomocného rozsudku o určení
neplatnosti odvolání z této funkce je závazný pouze pro účastníky daného řízení
(srov. § 159 odst. 1 o.s.ř.). Případné určení neplatnosti odvolání ředitele
(vedoucího) z funkce by proto mohlo zavazovat jedině účastníky daného
občanského soudního řízení (žalobkyni a žalovaného zřizovatele), aniž by bylo
závazné také pro zaměstnavatele jako druhého účastníka pracovního poměru. K
žalobkyní požadovanému určení již z tohoto důvodu není možné přistoupit,
zaměstnavatel (Mateřská škola F.) by ze svého hlediska mohl i nadále vycházet z
toho, že je zde stále platný úkon, kterým byl zaměstnanec odvolán z funkce.
Obdobný závěr o subjektivní závaznosti rozsudku by pak bylo možné učinit i v
opačném případě, kdyby žaloba směřovala pouze proti zaměstnavateli, a
rozhodnutí soudu by naopak nezavazovalo zřizovatele. Z těchto důvodů je na
místě závěr, že žaloba podaná jen proti jednomu z obou společně pasivně věcně
legitimovaných subjektů nemůže být úspěšná.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá
na nesprávném právním posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky jej proto
podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Protože
důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek
soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto
rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. září 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v.
r.