21 Cdo 4184/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci
žalobce JUDr. O. J., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, o
neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Plzeň-
město pod sp. zn. 20 C 299/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 21. dubna 2008, č.j. 12 Co 207/2008-145, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10.
března 2008, č.j. 20 C 299/2003-134 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu
Plzeň-město k dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-město dne 25.8.2003 domáhal,
aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce, které učinila
žalovaná dopisem ze dne 29.7.2003 podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák.
práce, je neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že důvody uvedeného opatření
„považuje ze účelové a spekulativní“, neboť se vytčeného porušení pracovní
kázně spočívajícího v tom, že jako vedoucí právní a obchodní skupiny
všeobecného odboru „přijal v souvislosti s realizací prodeje nepotřebných
nemovitostí České republiky – Ministerstva vnitra prováděnou jeho podřízeným S.
Ch. výhodu od třetí osoby“, nedopustil. Jako žalovanou v žalobě označil
„Policii České republiky, S. z. k., P.“.
Okresní soud Plzeň-město (po přerušení řízení do pravomocného skončení
trestního řízení vedeného proti žalobci u téhož soudu pod sp. zn. 2 T 29/2004)
usnesením ze dne 10.3.2008, č.j. 20 C 299/2003-134 řízení zastavil a rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že „žalobci bude po
právní moci tohoto usnesení vrácen z účtu soudu zaplacený soudní poplatek ve
výši 1.000,- Kč“. Soud prvního stupně dovodil, že žalobcem označená žalovaná
nemá způsobilost být účastníkem řízení, neboť „není ani fyzickou ani právnickou
osobou, ani jiným subjektem, jemuž by způsobilost být účastníkem řízení
přiznával zákon“. Vzhledem k tomu, že nedostatek způsobilosti být účastníkem
řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, muselo být řízení
zastaveno (§ 103, § 104 odst. 1 o.s.ř.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21.4.2008, č.j. 12 Co
207/2008-145 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve
shodě se soudem prvního stupně dovodil, že žalobcem označená žalovaná („Policie
České republiky, S. z. k.“) „není fyzickou ani právnickou osobou ve smyslu ust.
§ 3 a 51 zákona č. 219/2000 Sb.“, a že z tohoto důvodu nemá způsobilost být
účastníkem řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce ve své žalobě podané dne
25.8.2003 označil žalovanou „natolik přesně a určitě, že nemohly vzniknout
žádné pochybnosti o tom, kdo měl podle vůle žalobce vystupovat jako žalovaný“,
nepřipadá podle názoru odvolacího soudu v úvahu postup podle ustanovení § 43
o.s.ř. a nemůže dojít ani k eventuelní záměně účastníka podle ustanovení § 92
o.s.ř. Protože – jak dále uvedl - „v řízení takto zahájeném nemůže vzniknout
procesněprávní vztah“ a „případný omyl žalobce a jeho tehdejší zástupkyně nemá
z tohoto hlediska žádný význam“, „nebyl uvedený nedostatek zhojen ani podáním
tehdejší zástupkyně žalobce ze dne 9.2.2004, jímž se snažila napravit označení
žalovaného“. Za tohoto stavu, kdy „nelze také pominout“, že žalobce pracoval
před podáním žaloby řadu let jako právník, že od účinnosti zákona č. 219/2000
Sb. uplynulo do podání žaloby více než dva a půl roku a že již před sepisem
žaloby byl žalobce navíc zastoupen advokátem, se odvolací soud ztotožnil se
závěrem soudu prvního stupně o tom, že v projednávané věci byly splněny
podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř.
V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu žalobce vyslovil nesouhlas s
názorem, že v daném případě je nesprávné označení žalovaného v žalobě -
„Policie České republiky“ vadou neodstranitelnou, která je důvodem pro
zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. S poukazem na „aktuální
judikaturu ústavního a nejvyššího soudu“ (zejména usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 26.1.2005, sp. zn. 28 Cdo 1757/2004 a nález Ústavního soudu ze dne
6.4.2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03) namítal, že ve věcech nesprávného označení
subjektu, který se podle zákona č. 219/2000 Sb. stal organizační složkou státu,
„nelze postupovat formalisticky a necitlivě“ a soud má v souladu s ustanovením
§ 103 o.s.ř. vyzvat účastníka k odstranění vad podání. V daném případě podle
názoru dovolatele bylo ze žaloby „jasně patrno“, že směřuje proti státu,
zastoupenému organizační složkou státu a odvolací soud měl při svém rozhodování
„přihlížet k obsahu podání, nikoliv formě“, nehledě k tomu, že – jak dovolatel
dále zdůraznil - nesprávné označení žalovaného bylo zástupcem žalobce dne
9.2.2004 opraveno, resp. doplněno bez výzvy soudu a soud prvního stupně tím,
jak v následujících procesních rozhodnutích označil žalovaného, „dal jasně a
srozumitelně najevo, že návrhu právního zástupce žalobce ze dne 9.2.2004
vyhověl“. Příliš formalistický přístup „bez ohledu na práva zajištěná žalobci
Listinou základních práv a svobod“ přitom dovolatel spatřoval v postupu
odvolacího soudu i z toho důvodu, že žalobce označil žalovaného tak, jak se sám
žalovaný označil v pracovní smlouvě a v předmětném okamžitém zrušení pracovního
poměru, a že jde o pracovněprávní spor, který má „nedozírné následky pro
budoucí a profesní život žalobce“. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené
usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o
usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2
písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.
bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že
dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má
způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a
povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení
má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti
(tzv. právní subjektivitu). Způsobilost být účastníkem řízení tedy mají fyzické
osoby (jejich způsobilost mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích
jako zaměstnanci vyplývá z ustanovení § 11 odst. 1 a 2 zák. práce ve znění do
31.12.2006 a jako zaměstnavatelé z ustanovení § 8a věty první zák. práce ve
znění do 31.12.2006), právnické osoby a stát (Česká republika); je-li stát
(Česká republika) účastníkem pracovněprávních vztahů, je právnickou osobou
(srov. § 8b odst. 1 zák. práce ve znění do 31.12.2006) a jedná za něj příslušná
organizační složka státu (srov. § 8b odst. 2 zák. práce ve znění do
31.12.2006). Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a
povinnosti (tzv. právní subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení, jen
jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává.
Policie České republiky jako ozbrojený bezpečnostní sbor podřízený Ministerstvu
vnitra České republiky (srov. § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nyní obdobně § 1 a § 5
odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb.) je - jak vyplývá z ustanovení § 3 odst. 1 a §
51 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím
vystupování v právních vztazích, který nabyl účinnosti dnem 1.1.2001 -
organizační složkou státu. Jako organizační složka státu není právnickou osobou
(srov. § 3 odst. 2 větu první zákona č. 219/2000 Sb.). Protože ani zákon
nepřiznává Policii České republiky (ani jejím organizačním složkám) způsobilost
být účastníkem řízení, není - a potud je třeba odvolacímu soudu přisvědčit -
způsobilým účastníkem občanského soudního řízení ve smyslu ustanovení § 19
o.s.ř. Způsobilost mít práva a povinnosti, jakož i způsobilost být účastníkem
řízení, má ve věcech týkajících se Policie České republiky stát, tj. Česká
republika, jejímž jménem jedná (činí právní úkony) v záležitostech týkajících
se policie zpravidla Ministerstvo vnitra (k tomu srov. též stanovisko
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.1.1997, sp. zn. Plsn 2/96,
zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 11, ročník
1997).
Podle ustanovení § 90 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Vymezení
účastníků řízení se v tomto případě zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem
je ten, kdo podal u soudu žalobu, a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za
tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil.
Z ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé a třetí o.s.ř. vyplývá, že žalobce musí v
žalobě označit účastníky řízení tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem
řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou), a aby s ním
soud mohl jednat. Ve vztahu ke státu se v ustanovení § 79 odst. 1 větě druhé
o.s.ř. uvádí, že jeho označení jako účastníka řízení obsahuje „označení státu a
příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje“. Z
uvedeného je nepochybné, že za stát může v právních vztazích (včetně
pracovněprávních vztahů) jednat a v řízení před soudem vystupovat jeho
organizační složka. Došlo-li v označení žalovaného v žalobě k chybě v psaní
nebo jiné zřejmé nesprávnosti nebo je-li údaj označující žalovaného v logickém
rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností nebo s údajem o tom, čeho se
žalobce domáhá, jde o vadné podání ve smyslu § 43 odst. 1 o.s.ř. O vadu žaloby
nejde teprve, vychází-li žalobce při podání žaloby z předpokladu (právního
názoru), že ten, koho označil jako žalovaného, je povinen jeho nárok uspokojit,
a tento předpoklad byl nesprávný (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 22.10.2002, sp. zn. 21 Cdo 366/2002, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura pod č. 211, ročník 2002).
Jestliže žaloba neobsahuje v označení účastníků řízení všechny údaje potřebné k
označení účastníků řízení nebo je-li žaloba v označení účastníků řízení
neurčitá nebo nesrozumitelná (tj. obsahuje-li takové označení účastníků řízení,
které neumožňuje jejich přesnou identifikaci nebo je-li zjevný logický rozpor
mezi označením účastníka řízení a jinými údaji o tomto účastníku obsaženými v
žalobě), jde o podání neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné a soud je povinen
pokusit se takovéto vady podání odstranit - neučinil-li tak žalobce dříve sám
(z vlastní iniciativy) - postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. Jen tehdy,
byl-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označen ten, kdo nemá
způsobilost být účastníkem řízení, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky
řízení a soud řízení podle ustanovení § 104 odst. 1, věty první o.s.ř. zastaví.
V posuzovaném případě se však o takový případ nejedná. Žalobce v žalobě -
vycházeje z označení v záhlaví pracovní smlouvy a okamžitého zrušení pracovního
poměru ze dne 29.7.2003 - označil za žalovanou „Policii České republiky, S. Z.
k.“, i když bylo jinak z obsahu žaloby zjevné, že svou žalobu směřuje proti
svému zaměstnavateli, který s ním okamžitě zrušil pracovní poměr. Tak ostatně
původně uvažoval i soud prvního stupně, když poté, co žalobce z vlastní
iniciativy podáním ze dne 9.2.2004 „v souladu se stanoviskem pod č.j. 11/97
platné judikatury opravil žalobní návrh v úplnosti označení žalovaného“ tak, že
za žalovaného označil „Českou republiku – Ministerstvo vnitra, Policie ČR, S.
z. k.“, nadále jako se žalovaným jednal, dokonce i po podání dovolání v této
věci (jak vyplývá kupř. ze záhlaví jeho usnesení ze dne 28.1.2008 č.j. 20 C
299/2003-75, ze dne 4.3.2008, č.j. 20 C 299/2003-129, ze dne 15.7.2008 č.j. 20
C 299/2003-159 a ze dne 5.9.2008, č.j. 20 C 299/2003-163) se státem označeným
jako „Česká republika – Ministerstvo vnitra“.
Tato reakce soudu prvního stupně na procesní úkon žalobce ze dne 9.2.2004, jímž
provedl „úpravu žaloby o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního
poměru“, se však v jeho usnesení ze dne 10.3.2008, č.j. 20 C 299/2003-134,
kterým (po předchozí výtce odvolacího soudu vyslovené v usnesení ze dne
28.2.2008, č.j. 12 Cdo 106/2008-126) rozhodl o zastavení řízení z důvodu
nedostatku způsobilosti žalovaného být účastníkem řízení, neprojevila, a ani
odvolací soud, který tuto okolnost ponechal bez povšimnutí, v tomto směru
nezjednal nápravu. Po formální stránce je mimo pochybnost, že původní označení
žalovaného, posuzováno výlučně samo o sobě, nebylo správné. Je-li však
posuzováno ve vzájemné souvislosti s ostatním obsahem žaloby směřujícímu proti
zaměstnavateli žalobce jako takovému, je zřejmé, že označení žalovaného tomuto
obsahu neodpovídá, a žalobci nelze upřít možnost učinit procesní podání, kterým
by označení žalovaného neodpovídající obsahu žaloby opravil. Označil-li tedy
jako žalovaného - a to ještě před rozhodnutím soudu prvního stupně - „Českou
republiku – Ministerstvo vnitra“, byla tím vada v označení žalovaného
napravena.
Z uvedeného vyplývá, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není
správné. Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení § 243b odst. 2
část věty za středníkem o.s.ř. zrušil, a protože důvody, pro které bylo zrušeno
usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil
Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1, § 243d odst. 1 část věty
za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2009
JUDr. Zdeněk Novotný,
v. r.
předseda senátu