21 Cdo
4198/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobkyně Městské části Praha 13 se sídlem Úřadu městské části v Praze 5,
Sluneční náměstí č. 2580/13, IČ 00241687, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou,
advokátkou se sídlem v Praze 4, Medkova č. 913/48, proti žalovanému Ing. J. P.,
zastoupenému Mgr. Petrem Pleštilem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ovčí hájek
č. 2172/42, o 20.637,- Kč s příslušenstvím, o žalobách pro zmatečnost a na
obnovu řízení, podaných žalovaným proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
11. září 2006, č. j. 25 Co 416/2006-128, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5
pod sp. zn. 28 C 73/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 25. března 2008, č. j. 25 Co 25/2008-47 takto:
Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Městský soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 11. 9. 2006, č. j.
25 Co 416/2006-128, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 1.
2006, č. j. 4 C 379/2001-109, jímž bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání
žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2005, č. j.
4 C 379/2001-105, kterým bylo rovněž pro opožděnost odmítnuto odvolání
žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 10. 2005, č. j.
4 C 379/2001-102; posledně uvedeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo
pro opožděnost odmítnuto odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro
Prahu 5 ze dne 7. 6. 2004, č. j. 4 C 379/2001-82.
Podáním ze dne 22. 12. 2006 (doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 27. 12.
2006), doplněným podáními ze dne 31. 1. 2007 a ze dne 1. 2. 2007, žalovaný
sdělil soudu, že podává žalobu pro zmatečnost a na obnovu řízení „vůči usnesení
MS Praha ze dne 11. září 2006 (viz OS pro P-5 č. j. 4 C 379/2001)“ a proti
„všem rozhodnutím obou soudů (OS pro P-5 a MS Praha), vedených pod spisovou
značkou OS pro P-5 č. j. 4 C 379/2001“.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 27. 7. 2007, č. j. 28 C 73/2007-17,
podání žalovaného ze dne 22. 12. 2006 odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalovaný přes výzvu
soudu obsaženou v usnesení ze dne 10. 1. 2007, č. j. 0 Nc 1195/2007-13, ani
dalším podáním ze dne 31. 1. 2007 žalobu pro zmatečnost a na obnovu řízení
řádně nedoplnil, takže není dostatečně zřejmé, které rozhodnutí a kterého soudu
napadá, zda žaloby byly podány včas a jak navrhuje, aby soud ve věci rozhodl.
Protože podání žalovaného nadále trpí vadami, které brání projednání věci,
muselo být podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 3. 2008, č. j.
25 Co 25/2008-47, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný
je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 654,50 Kč k
rukám advokátky JUDr. Ivany Sittkové. Odvolací soud, vycházeje ze zjištění, že
žalovaný ani v rámci odvolání (které bylo doplněno dvěma podáními – ze dne 31.
10. 2007 a 6. 11. 2007) „neuvedl jasně, určitě a především srozumitelně důvody,
pro které podal žalobu, přičemž stále setrvává na tom, že se současně jednou
žalobou domáhá jak žaloby pro zmatečnost, tak i pro obnovu řízení“, a že ve
svých podáních neuvedl ani konečný návrh (čeho se v řízení domáhá), dospěl
shodně se soudem prvního stupně (a s poukazem na ustálenou judikaturu – nález
Ústavního soudu ČR ze dne 1. 9. 1998, sp. zn. I. ÚS 233/97, a rozhodnutí
Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002) k závěru, že
žaloba podaná žalovaným dne 27. 12. 2006 ani ve znění jejích doplnění nesplňuje
základní náležitosti, které na ni klade zákon, především s ohledem na chybějící
žalobní petit; podání žalobce bylo proto správně soudem prvního stupně
odmítnuto (§ 43 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Je přesvědčen,
že „evidentně nekonkretizované a naprosto formální poučení Obvodního soudu
pro P-5 („OS“) v jeho implicitním č. j. 0 Nc 1195/2007-13 (dne 10. 1. 2007),
směřovaném jako výzva k doplnění podané žaloby pro zmatečnost a obnovu řízení
(dne 27. 12. 2006) je v rozporu s ustanovením § 43 odst. 1 poslední věta o. s.
ř.“, že „všechny podmínky § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. zcela
využitelným způsobem v podané žalobě splnil“ a že „z obsahu (včetně příloh)
žaloby, resp. dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (dne 16. 6. 2008) je zcela
evidentní, vůči čemu inkriminovaná žaloba směřuje a čeho se dlouhodobě a
opakovaně domáhá (viz. v příl. některé relevantní žalobní výpisy ze spisu
dovolání k NS ČR)“. Navrhl, aby dovolací soud „vydal zrušující rozhodnutí k
usnesením soudu 1. a 2. stupně v projednávaných věcech: usnesení MS Praha č. j.
25 Co 25/2008-47 ze dne 25. března 2008, usnesení OS pro P-5 č. j. 28 C
73/2007-17, 27. července 2007, rozsudek OS pro P-5 č. j. 4 C 379/2001-82 ze dne
7. června 2004 a popřípadě vrátil věc k novému projednání v duchu petitu
uvedeného na str. 6 a zdůvodnění na str. 5 (včetně důkazní námitky pro
nedodržení základních podmínek řízení ze strany OS pro P-5 v důsledku chybějící
plné moci zástupce žalobce) uvedeného v dovolání k NS ČR (dne 16. 6.
2008)“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno
usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod
12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění
pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že
jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 239
odst. 3 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s.
ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru,
že dovolání žalovaného sice není opodstatněné, že však usnesení odvolacího
soudu je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s.
ř.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). Proto napadené
usnesení odvolacího soudu přezkoumal jen z důvodů, které dovolatel v dovolání
označil.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat
obecné náležitosti podání uvedené v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. a mimo
jiné z ní musí být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. § 79 odst. 1 větu
druhou o. s. ř.).
Žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost musí vedle obecných náležitostí
uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. obsahovat označení rozhodnutí,
proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (zmatečnosti),
vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení
důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo
podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst. 1 o. s. ř.). Rozsah, v jakém se
rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti) mohou
být měněny jen po dobu trvání lhůt k žalobě (srov. § 232 odst. 2 o. s. ř.).
Neobsahuje-li žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost všechny stanovené
náležitosti nebo je-li nesrozumitelná nebo neurčitá, předseda senátu vyzve
usnesením toho, kdo ji podal, aby žalobu opravil nebo doplnil; k opravě nebo
doplnění žaloby určí lhůtu a toho, kdo podal žalobu, poučí o tom, jak je třeba
opravu nebo doplnění provést (srov. § 235a odst. 2, § 43 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li žaloba pro zmatečnost přes výzvu předsedy senátu řádně opravena nebo
doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením
žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. § 235a
odst. 2 a § 43 odst. 2 větu první o. s. ř.).
S tvrzením žalobce v dovolání, že „evidentně nekonkretizované a naprosto
formální poučení Obvodního soudu pro P-5 („OS“) v jeho implicitním č. j. 0 Nc
1195/2007-13 (dne 10. 1. 2007), směřovaném jako výzva k doplnění podané žaloby
pro zmatečnost a obnovu řízení (dne 27. 12. 2006) je v rozporu s ustanovením §
43 odst. 1 poslední věta o. s. ř.“, neboť „všechny podmínky § 42 odst. 4 a § 79
odst. 1 o. s. ř. zcela využitelným způsobem v podané žalobě splnil“, a že „z
obsahu (včetně příloh) žaloby, resp. dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (dne 16. 6.
2008) je zcela evidentní, vůči čemu inkriminovaná žaloba směřuje a čeho se
dlouhodobě a opakovaně domáhá“, dovolací soud nesouhlasí.
Cílem úpravy postupu soudu při odstraňování vad podání postupem podle
ustanovení § 43 o. s. ř. je dát účastníku možnost, aby, i když je jeho podání
(žaloba) nezpůsobilé projednání, tento nedostatek napravil a soud mohl k (po
opravě již projednatelnému) podání přihlédnout. Je-li podání, kterým se
zahajuje řízení (žaloba), soudem prvního stupně pro nedostatky, jež brání
pokračovat v řízení, odmítnuto, účastník podá odvolání a před rozhodnutím
odvolacího soudu tyto nedostatky podání (žaloby) odstraní, považuje se podání
(žaloba) za bezvadné od počátku a odvolací soud usnesení o odmítnutí podání
(žaloby) zruší.
V posuzovaném případě žalovaný své podání ze dne 22. 12. 2006 (doručené
Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 27. 12. 2006) označil jako „žaloba pro
zmatečnost a obnovu řízení vůči usnesení MS Praha – č. j. 25 Co 416/2006-128 ze
dne 11. září 2006 (viz OS P-5 č. j. 4 C 379/2001)“. Uvedl v něm zejména, že „ve
smyslu zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle § 233 odst. 1, § 232 odst.
1, § 234 odst. 1, § 235e se domáhá přijetí této žaloby, projednání odvolání a
zrušení rozsudku OS pro P-5 č. j. 4 C 379/2001-92 ze strany senátu Městského
soudu Praha, který ve svém výše cit. usnesení zcela ignoroval procesní
nezákonnost uvedenou v jeho původním odvolání k č.j. 379/2001-92 ze dne 2.
července 2005“, že „žádá anulovat dosavadní řízení pro zřetelnou zmatečnost
řízení ze strany OS pro P-5 v této kauze“, neboť „za žalující právnickou osobu
po celou dobu nezákonně jednala (zastupovala) zcela nepříslušná osoba (sc.
JUDr. Sittková)“, že „dle o. s. ř. § 32 odst. 1, § 28 odst. 1, § 21b odst. 2 a
§ 21 odst. 5 bylo soudní jednání v této kauze od počátku zmatečné“, že „dále se
vztahuje zmatečnost soudního řízení dle o. s. ř. § 229 odst. 3 a odst. 4“,
přičemž uvádí, že „obviňuje OS P-5, že opakovaným odmítáním povoleného odvolání
na základě odmítnutého odvolání předchozího povoleného odvolání jej senát chtěl
pravděpodobně utahat, až udělá chybu v nedodržení odvolacích lhůt“ a že „navíc
na základě o. s. ř. § 219a je inkriminovaný rozsudek (vydaná rozhodnutí) ze
strany OS P-5 nepřezkoumatelný“, z čehož dovozuje, že „žalobce snad po celou
dobu soudního řízení byl zastupován samotným OS pro P-13)“. Ve vztahu k žalobě
na obnovu řízení „žádá posoudit důkazy vedoucí k příznivějšímu rozhodnutí ve
věci“ ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., které nemohl
předložit, neboť „před soudem prvního stupně je v plném rozsahu neznal, před
odvolací soud nebyl připuštěn a takto mu nebylo zákonně umožněno je obhájit
(vysvětlit, doplnit), byť některé do soudního spisu již uvedl, inkriminované
odvolací jednání u MS Praha bylo neveřejné a senát si patrně nepovšiml
přiloženého validního dokumentu doručovatelské organizace ze dne 20. 2. 2006,
kde odpovědná vedoucí vlastní rukou dokládá (si vzpomíná), že byla na konci
roku 2005 jím upozorněna, že poštovní zásilku mu doručili opožděně (patrně tzv.
I. výzvu provedli jeho jmenovci), a navíc jako už několikrát předtím soudní
zásilku evidentně chtěl převzít, ihned reagoval na ni v přiměřené době dané
zákonem a doložil potíže s jejím přebíráním“; v této souvislosti namítá
porušení zákona č. 29/2000 Sb. o poštovních službách a prováděcího předpisu
Poštovní podmínky České pošty, zejména čl. 26-29 a 43. Konečně žalovaný požádal
„ve smyslu o. s. ř. § 58 odst. 1 a 2 o prominutí zmeškání lhůty z omluvitelného
důvodu“ a „ve smyslu § 235c a § 235g o. s. ř. navrhl odklad vykonatelnosti
napadeného rozhodnutí ve věci“.
Jestliže za tohoto stavu soud prvního stupně - jak vyplývá z obsahu spisu -
žalovaného v usnesení ze dne 10. 1. 2007, č. j. 0 Nc 1195/2007-13 (které mu
bylo doručeno dne 19. 1. 2007), vyzval, aby ve lhůtě do 14 dnů ode dne doručení
tohoto usnesení doplnil náležitosti svého podání tak, aby: 1) uvedl přesná
označení účastníků - jméno, příjmení a adresu, na kterou mohou být obesláni,
včetně jejich procesního postavení v původním řízení, 2) vylíčil úplně, určitě
a ve srozumitelné formě rozhodné skutečnosti - vymezil přesný rozsah, v jakém
rozhodnutí soudu napadá - uvedl konkrétní rozhodnutí soudu, vůči němuž je
podávána žaloba pro zmatečnost (zda navrhovatel žalobou napadá rozhodnutí soudu
prvního stupně nebo rozhodnutí odvolacího soudu) a žaloba na obnovu řízení,
vylíčil skutečnosti, které svědčí o tom, že žaloba pro zmatečnost a žaloba na
obnovu řízení byla podána včas (ve smyslu § 233 a § 234 o. s. ř.), 3) konkrétně
označil důkazy na podporu svých tvrzení, aby mohly být provedeny, a 4) uvedl,
čeho se tímto návrhem domáhá (žalobní petit) – aby bylo zcela zřejmé, čeho se
navrhovatel domáhá, co přesně požaduje a výrok byl určitý a srozumitelný“, a
jestliže ho poučil o tom, že jeho podání odmítne, neodstraní-li vady podání
uvedeným způsobem a ve stanovené lhůtě, lze takový postup soudu považovat za
odpovídající požadavku ustanovení § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť žalovanému
byla poskytnuta srozumitelná a dostatečná informace o tom, jak má žalobu
doplnit, jakož i o následcích neodstranění vytýkaných vad žaloby na obnovu
řízení a žaloby pro zmatečnost. Nejde proto o situaci, že by žalovaný nevěděl,
jakou vadu podání má odstranit a do kdy, a že tedy nebyl soudem řádně poučen,
jak je třeba doplnění provést § 43 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). I když žalovaný v podání ze dne 31. 1. 2007 (označeném jako „žaloba doplnění
pro zmatečnost a obnovu řízení“) uvedl, že napadá „všechna rozhodnutí obou
soudů (OS pro P-5 a MS Praha) vedených pod spisovou značkou OS pro P – 5 č. j. 4 C 379/2001 (resp. MS Praha č. j. 25 Co 416/2006-128)“, že žalobu pro
zmatečnost podává „dle o. s. ř. § 229 odst. b) a c), když účastník řízení
(žalobce) nebyl řádně zastoupen“, že „žaloba na obnovu řízení je založena na
důvodech uvedených v podání žaloby na zmatečnost a obnovu řízení ze dne 22. prosince 2006, skutečnostech, které jsou přesně rozvedeny v poř. č. 2, kdy
objektivně nemohl převzít včas soudní zásilky“, a že „byla zcela dodržena
zákonná (tříměsíční) lhůta k jejímu podání“, a v dalším podání ze dne 1. 2. 2007 řádně označil účastníky řízení, žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu
řízení zůstala i po jejím „doplnění“ neurčitá a nesrozumitelná zejména v údaji
o tom, z jakého důvodu je žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení
podána (nestačí pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod
zmatečnosti nebo obnovy řízení obsažen), a čeho se žalobce domáhá; nedostatek
těchto údajů přitom brání pokračování v řízení o žalobě pro zmatečnost a na
obnovu řízení.
Uvedené nedostatky žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu
řízení žalovaný neodstranil ani v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně
o odmítnutí žaloby; přitom celková obsahová nesrozumitelnost všech - byť
obsáhlých - podání žalovaného neumožňuje soudu učinit jednoznačný závěr, o čem
má jednat.
Vzhledem k tomu, že žalovaný vady žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost
neodstranil a v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat, je závěr soudů
obou stupňů o odmítnutí žaloby správný (srov. § 43 odst. 2 o. s. ř.).
Při přezkoumávání dovoláním napadeného usnesení ve smyslu ustanovení § 242
odst. 1 a 3 o. s. ř. však dovolací soud zjistil, že usnesení odvolacího soudu
je postiženo zmatečnostní vadou podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s.
ř.; k vadám řízení uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a)
a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, i když nebyly v dovolání uplatněny
(§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Podle ustanovení § 229 odst.1 písm. e) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník
může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího
soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo
přísedící.
Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se
zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (srov. § 14 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 14 odst. 3 o. s. ř. z projednávání a rozhodnutí žaloby pro
zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali
nebo věc projednávali.
Úprava obsažená v ustanovení § 14 odst. 3 o. s. ř., která z rozhodování věci
vylučuje soudce, který vydal rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost nebo
věc, jež vyústila v rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost, projednával, je
odůvodněna poměrem soudce k věci. Důvod vyloučení soudce uvedený v ustanovení §
14 odst. 3 o. s. ř. je založen na úvaze, podle které posouzení přípustnosti a
důvodnosti žaloby pro zmatečnost vyžaduje přezkoumání řízení, které předcházelo
vydání rozhodnutí napadeného žalobou pro zmatečnost (a tudíž samotného
rozhodnutí) se zřetelem k tomu, zda trpí hrubými vadami (zmatečnostmi). Zákon
vychází z toho, že takové posouzení by měl učinit soudce jiný, a proto vylučuje
toho soudce, který žalobou pro zmatečnost napadené rozhodnutí vydal nebo tuto
věc projednával; soudce však není vyloučen z projednávání a rozhodování věci po
kasačním výsledku řízení o této žalobě (srov. též usnesení Ústavního soudu ČR
ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 174/06, které bylo uveřejněno pod č. 73 v
časopise Soudní judikatura, roč. 2007).
Z obsahu spisu v posuzované věci je zřejmé, že odvolání žalovaného proti
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 7. 2007, č. j. 28 C 73/2007-17
(jímž bylo odmítnuto podání žalovaného ze dne 22. 12. 2006 označené jako žaloba
pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení) projednal a o něm rozhodl Městský
soud v Praze v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Nováka a
soudců Mgr. Michaela Nipperta a JUDr. Evy Škultétyové. Předseda senátu JUDr.
Jaroslav Novák a soudce Mgr. Michael Nippert přitom v řízení vedeném u
Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 379/2001 – jak vyplývá z obsahu
spisu zn. 4 C 379/2001 - vydali rovněž usnesení Městského soudu v Praze ze dne
11. 9. 2006, č. j. 25 Co 416/2006-128, jímž bylo k odvolání žalovaného
potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 1. 2006, č. j. 4 C
379/2001-109, proti nimž byla podána žaloba pro zmatečnost.
Z uvedeného je nepochybné, že předseda senátu JUDr. Jaroslav Novák a soudce
Mgr. Michael Nippert, kteří žalobou pro zmatečnost napadené usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 11. 9. 2006, č. j. 25 Co 416/2006-128, vydali, byli bez
dalšího z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost vyloučeni. Dovolací
soud proto k uvedené zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s.
ř. ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédl.
Protože usnesení odvolacího soudu je postiženo zmatečností podle ustanovení §
229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky je zrušil (§ 243b
odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc vrátil Městskému soudu v Praze
k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1, § 243d odst. 1 část věty
první za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2010
JUDr.
Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu