21 Cdo 44/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného J. Š., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Láníkem, advokátem se sídlem v Brně, Květná č. 171/11, proti povinnému L. Š., zastoupenému Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 388/8, pro 5 000 000 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o určení ceny nemovitých věcí, vedené u soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Pražákova č. 1024/66a, pod sp. zn. 159 EX 00937/20, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. srpna 2024, č. j. 40 Co 251/2022-119, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
1. Usnesením ze dne 9. 8. 2024, č. j. 40 Co 251/2022-119, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Pražákova č. 1024/66a (dále jen „soudní exekutor“ nebo „exekutor“) ze dne 25. 5. 2022, č. j. 159 EX 00937/20-070, kterým exekutor určil výslednou cenu nemovitých věcí a jejich příslušenství, které ve výroku specifikoval částkou 6 680 000 Kč. Odvolací soud shledal, že výsledná cena stanovená exekutorem podle závěrů znaleckého posudku znalecké společnosti STATIKUM s. r. o. je odpovídající s tím, že znalecký posudek je zpracován řádně. Námitky povinného proti závěrům tohoto posudku odvolací soud neshledal důvodnými.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání povinný. Přípustnost a důvodnost dovolání odvozuje od skutečnosti, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, a jednak jde o otázky, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Podle dovolatele jde o otázky, 1) zda je exekutor „povinen v usnesení o ustanovení znalce … rozlišovat, zda ustanovuje znalce jakožto fyzickou osobu … nebo znaleckou kancelář“, 2) „… zda pokud ustanoví namísto znalce jakožto fyzickou osobu znaleckou kancelář … má tato skutečnost dopad na znalecký posudek …“, a 3) zda exekutor může ustanovit znaleckou kancelář, aniž by se jednalo o zvlášť obtížný případ. Dále namítl nesprávnost postupu odvolacího soudu spočívající v neprovedení navržených důkazů (nájemních smluv). Navrhl, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Navrhl odklad právní moci napadeného usnesení odvolacího soudu.
3. Oprávněný navrhl zamítnutí dovolání s tím, že usnesení odvolacího soudu je správné.
4. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Dovolání povinného neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
8. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
9. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.); má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
10. Povinný v kontextu shora uvedeného rozboru nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání.
11. Otázky, tak jak je v dovolaní povinný vymezuje, mají spíše akademický charakter bez vlivu na správnost usnesení odvolacího soudu.
12. K dovolatelem předneseným námitkám lze uvést následující.
13. Pakliže zákon (občanský soudní řád) v ustanovení § 336 odst. 1 stanoví, že po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví znalce, kterému uloží, aby ocenil nemovitou věc a její příslušenství cenou obvyklou, je zřejmé, že pod pojmem „znalec“ se rozumí každý, kdo je oprávněn vykonávat znaleckou činnost, tedy znalci (jako fyzické osoby), znalecké kanceláře a znalecké ústavy [srov. ustanovení § 1 odst. 1 a 2, § 2 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o znalcích“)].
14. Z uvedeného vyplývá, že odpověď na otázky dovolatele pod body 1) a 2) obsahu dovolání (viz jeho reprodukce v bodě 2 tohoto odůvodnění) vyplývá přímo ze zákona, resp. její řešení je zcela zjevné a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti, a dovolání je zjevně bezdůvodné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014, nebo z recentních rozhodnutí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. 21 Cdo 170/2024).
15. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka pod bodem 3) obsahu dovolání, neboť úvahu soudního exekutora o tom, kterého konkrétního znalce ustanoví, není možno přezkoumat, aniž by zároveň nebyly tvrzeny věcné důvody, které by příslušného znalce z podání znaleckého posudku diskvalifikovaly (podjatost znalce, nesprávná specializace apod. – srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013, který byl uveřejněn pod č. 109/2014 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 29 Cdo 558/2017).
16. Ostatně úvaha exekutora, zda ustanovit znalcem znaleckou kancelář, není z hlediska ustanovení § 25 odst. 2 zákona o znalcích zcela zjevně nepřiměřená, neboť předmětem ocenění byla poměrně atypická nemovitost, a navíc se oceňoval pouze spoluvlastnický podíl.
17. Pakliže dovolatel v části dovolání (srovnej bod IV obsahu dovolání, ve kterém dovolatel poukázal na skutečnost, že „… povinný předložil nájemní smlouvy a fotografie faktických vad …“) uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterého nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., jde o námitku, která přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nezakládá. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
18. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
19. Dovolatel navrhl odklad právní moci usnesení odvolacího soudu; Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Uvedené závěry je možno analogicky uplatnit i ve vztahu k návrhu na odklad právní moci. Návrhem dovolatele na odklad právní moci se proto Nejvyšší soud nezabýval.
15. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 2. 2025
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu