U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně D. Č., zastoupené JUDr. Michalem Magliou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka č. 282/57, proti žalované Domu dětí a mládeže Karlovy Vary, Čankovská 9, příspěvkové organizaci, IČO 06133584, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská č. 2056/3, o 134 411 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 263/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. prosince 2016 č. j. 61 Co 205/2016-387, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 12. 2016 č. j. 61 Co 205/2016-387 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu o tom, že nedošlo k novému pracovnímu zařazení žalobkyně ve smyslu ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce tím, že žalobkyně pro žalovanou vykonávala od 1. 8. do 13. 8. 2012 (po jejím odvolání z funkce ředitelky žalované) dílčí pracovní činnosti, a proto byla žalobkyni dne 13. 8. 2012 dána žalovanou výpověď postupem podle ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce (nešlo o výpověď z nového pracovního poměru žalobkyně), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2006 sp. zn. 21 Cdo 811/2005). Dovolací soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu o tom, že v posuzovaném případě ze skutkových zjištění jednoznačně vyplývá, že žalovaná neprojevila vůli směřující ke změně dalšího pracovního zařazení žalobkyně (a tedy k dalšímu trvání pracovního poměru žalobkyně k žalované). Žalobkyně tedy činnosti v období od 1. 8. do 13. 8. 2012 vykonávala v rámci svého dosavadního pracovního poměru, neboť odvoláním z funkce pracovní poměr nekončí (srov. ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce). Dovolací soud zároveň neshledal důvod pro to, aby byla rozhodná právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nejsou způsobilé založit ani námitky, kterými žalobkyně uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterých nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. (vznáší-li dovolatelka výhrady proti správnosti skutkových zjištění soudů a proti jejich hodnocení důkazů).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2017 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu