21 Cdo 4629/2018-574
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobkyně J. S., narozené dne XY, bytem XY, proti žalované EKOSPOL a. s.
se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů č. 747/19, IČO 63999854, zastoupené Mgr.
Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č.
2116/15, o náhradu mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C
370/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
15. září 2017 č. j. 62 Co 347/2017-385, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2017 č. j. 62 Co 347/2017-385 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť
rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o tom, že „usnesení soudu I. stupně s
výzvou k odstranění vad odvolání bylo žalobkyni řádně a účinně doručeno“ a že
„návrh žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty je zcela bezpředmětný“) je v
souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby
rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. K otázce splnění předpokladů pro vyslovení neúčinnosti doručení odesílajícím
soudem podle ustanovení § 50d o. s. ř. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
14. 9. 2015 sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod č. 63 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016, a v něm vyslovený závěr, že o neúčinnosti
doručení rozhoduje odesílající soud podle § 50d o. s. ř. jen pro účely řízení,
které u něho (ještě) probíhá, a vydal-li rozhodnutí, kterým se řízení u něho
končí, je vyloučeno, aby odesílající soud poté posuzoval podle § 50d o. s. ř. neúčinnost jeho doručení [v posuzovaném případě se návrh žalobkyně na vyslovení
neúčinnosti doručení týkal usnesení, kterým ji soud prvního stupně vyzval k
odstranění vad odvolání, o kterém již v době návrhu bylo rozhodnuto (odvolání
bylo pro vady odmítnuto)]. Závěr odvolacího soudu o účinném doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7
ze dne 3. 5. 2017 č. j. 29 C 370/2010-338 žalobkyni je navíc v souladu s
ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. např. odůvodnění usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012 sp. zn. 32 Cdo 3981/2011, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013 sp. zn. 21 Cdo 93/2012, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2014 sp. zn. 28 Cdo 1344/2014 nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017 sp. zn. 20 Cdo 3000/2017, z jejichž
odůvodnění vyplývá, že subjektivní důvody na straně uživatele datové schránky
nemohou zpochybnit zákonem stanovenou fikci doručení podle ustanovení § 17
odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. (na účinnost doručení neměla tedy vliv
skutečnost, že žalobkyně se z důvodu „setrvání s vážně nemocnou, umírající
osobou blízkou“ zdržovala v zahraničí „v místě bez připojení k internetu a
funkčního technického zařízení“, a neměla proto přístup do své datové
schránky)]. K otázce splnění předpokladů pro prominutí zmeškání lhůty podle ustanovení § 58
odst. 1 o. s. ř. stanovené k opravě nebo doplnění podání srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002 sp. zn. 29 Odo 544/2001 a v něm vyslovený
závěr, že postupem podle § 58 odst. 1 o. s. ř. nelze prominout zmeškání
soudcovské lhůty [lhůta stanovená podle ustanovení § 43 odst. 1 věty druhé o. s. ř. předsedou senátu (samosoudcem) k opravě nebo doplnění podání (tedy i k
odstranění vad odvolání) je lhůtou soudcovskou]. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c
odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243c
odst. 3, § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.