21 Cdo 4853/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci žalobkyně Z. P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Ž. G.
a.s., o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v
Karviné pod sp. zn. 24 C 4/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 20. března 2008, č. j. 16 Co 262/2007-32, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.
3. 2008, č. j. 16 Co 262/2007-32, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu
v Karviné ze dne 19. 9. 2007, č. j. 24 C 4/2007-14, ve věci samé (ve výroku,
jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru
ze dne 29. 10. 2001), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b)
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen
„o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo
vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související
zákony], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno
rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť z hlediska právního
posouzení věci [aplikace a výkladu ustanovení § 64 a § 261 odst. 4 zákoníku
práce (ve znění účinném do 31. 12. 2006)] vychází rozsudek odvolacího soudu z
ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR
ze dne 19. 3. 1971, sp. zn. 3 Cz 4/71, uveřejněný pod č. 14 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972, rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne
22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 5/68, uveřejněný pod č. 40 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne
28. 5. 1980, sp. zn. 6 Cz 8/80, uveřejněný pod č. 43 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, roč. 1982, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 3. 1997, sp.
zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč.
1997); rozsudek odvolacího soudu tedy nemůže mít po právní stránce zásadní
význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.
Žalobkyně však ve svém dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. § 41 odst. 2
o. s. ř.) – podrobuje kritice skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž
napadený rozsudek vychází, a vytýká soudům neúplně a nesprávně zjištěný
skutkový stav; uplatňuje tedy dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 3 a
§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody
podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady
procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů)
nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle
ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je
dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.,
přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu
ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č.
132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze
dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní
judikatura, roč. 2006).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí
dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.
s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.
s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých
nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2009
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu