21 Cdo 4979/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D.
v právní věci zástavní věřitelky VEKOBS s.r.o. se sídlem v Praze 10, U Plynárny
č. 1290/99, IČO 27168255, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem se
sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 449/11, proti zástavní dlužnici O. S.,
zastoupené JUDr. Ilonou Mirvaldovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo
náměstí č. 287/18, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 10 C 20/2014, o dovolání zástavní dlužnice proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2015 č. j. 58 Co 85/2015-65,
I. Dovolání zástavní dlužnice se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Zástavní věřitelka se žalobou podanou dne 26.5.2014 u Obvodního soudu pro Prahu
10 domáhala, aby soud nařídil k uspokojení její pohledávky ve výši 3.093.500,-
Kč soudní prodej zástavy, a to "pozemku parc. č. st. 31 (zastavěná plocha a
nádvoří), jehož součástí je budova, zapsaného na listu vlastnictví č. 617 pro
obec H. P. a k.ú. K., vedeném u katastrálního úřadu pro Středočeský kraj,
katastrální pracoviště M.". Žalobu odůvodnila zejména tím, že poskytla podle
smlouvy ze dne 12.11.2008 společnosti Expres Hypotéka s.r.o. půjčku ve výši
2.300.000,- Kč", kterou se dlužnice zavázala "vrátit jistinu půjčky do 60
měsíců a splácet dohodnuté úroky v měsíčních splátkách, přičemž jistina včetně
úroku měla být uhrazena nejpozději do 30.10.2013", že pohledávka byla zajištěna
zástavním právem na předmětné nemovitosti zřízeným na základě zástavní smlouvy
ze dne 12.11.2008, kterou uzavřela se společností Expres Hypotéka s.r.o., a že
dlužnice uhradila toliko "první splátku jistiny poskytnuté půjčky" ve výši
460.000,- Kč. Dlužnice uznala do notářského zápisu sepsaného dne 21.3.2014
notářem JUDr. Radimem Drášilem (pod č. NZ 84/2014, N 94/2014) svůj dluh co do
důvodu a výše 3.093.500,- Kč a zavázala se dluh uhradit do 31.3.2014, avšak
svůj závazek nesplnila ani na dodatečnou výzvu ze dne 10.4.2014; zástavní
věřitel se proto domáhá uspokojení ze zástavy.
Zástavní dlužnice namítala, že si od společnosti Expres Hypotéka s.r.o. podle
smlouvy ze dne 9.7.2008 (správně ze dne 7.7.2008) půjčila 365.000,- Kč s
příslušenstvím a že k zajištění této pohledávky převedla podle smlouvy o
zajišťovacím převodu práva ze dne 7.7.2008 předmětné nemovitosti na společnost
Expres Hypotéka s.r.o. Protože se společnost Expres Hypotéka s.r.o. stala
"pouze podmíněným vlastníkem" předmětné nemovitosti, nemohla ji platně zastavit
ve prospěch třetího; o tom, že společnost Expres Hypotéka s.r.o. byla zapsána
do katastru nemovitostí pouze na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva,
zástavní věřitelka věděla. Zástavní dlužnice svůj dluh u společnosti Expres
Hypotéka s.r.o. předčasně zaplatila dne 20.2.2013 a splněním rozvazovací
podmínky ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 7.7.2008 se stala
opětovně vlastníkem předmětných nemovitostí ještě před podáním žaloby na
nařízení soudního prodeje zástavy.
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 17.9.2014 č. j. 10 C 20/2014-40
žalobě vyhověl a rozhodl, že zástavní dlužnice je povinna z výtěžku zpeněžení
zástavy zaplatit zástavní věřitelce na náhradě nákladů řízení 12.200,- Kč k
rukám advokáta JUDr. Jiřího Jaroše, Ph.D. Poté, co dovodil, že v řízení o
soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá
pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k
zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, že jiné (další)
skutečnosti nejsou v souladu s ustanovením § 358 odst. 1 zákona o zvláštních
řízeních soudních rozhodné a že tyto skutečnosti navíc nemusí být v řízení o
prodeji soudní zástavy prokázány (postaveny najisto), ale že postačí, budou-li
listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin
nebo jiných důkazů alespoň pravděpodobné, soud prvního stupně dospěl k závěru,
že zástavní věřitelka "stejnopisem notářského zápisu NZ 84/2014 ze dne
21.3.2014" doložila zajištěnou pohledávku, že zástavní smlouvou ze dne
12.11.2008 doložila zástavní právo k předmětné nemovitosti a že výpisem z
katastru nemovitostí doložila vlastnictví zástavní dlužnice k předmětné
nemovitosti. Zástavní právo k předmětné nemovitosti vzniklo, i když zástavce
(společnost Expres Hypotéka s.r.o.) byl jejím vlastníkem "pouze" na základě
smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 7.7.2008, neboť i takovéto
vlastnické právo je právním důvodem k zastavení; okolnost, zda nastala
rozvazovací podmínka, s níž spojovala smlouva o zajišťovacím převodu práva
obnovení vlastnického práva k zástavě zástavní dlužnice, byla pro rozhodnutí o
žalobě na soudní prodej zástavy bezvýznamná.
K odvolání zástavní dlužnice Městský soud v Praze usnesením ze dne 16.4.2015
č.j. 58 Co 85/2015-65 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že
zástavní dlužnice je povinna z výtěžku zpeněžení zástavy zaplatit zástavní
věřitelce na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.600,- Kč k rukám advokáta
JUDr. Jiřího Jaroše, Ph.D. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního
stupně v tom, že "vlastnické právo vyplývající ze smlouvy o zajišťovacím
převodu práva opravňuje tohoto vlastníka i k uzavření zástavní smlouvy", a
zdůraznil, že mezi základní oprávnění vlastníka podle ustanovení § 123 obč.
zák. patří s věcí nakládat, tedy k ní také zřídit zástavní právo; připouští-li
judikatura v případě vlastnictví nabytého na základě smlouvy o zajišťovacím
převodu práva další převod tohoto práva, není "důvodu k vyloučení zřízení
zástavního práva, i když nepochybně rovněž s rozvazovací podmínkou". Protože
byly osvědčeny zajištěná pohledávka, zástavní právo (zástavní smlouva ze dne
12.11.2008 nebyla shledána neplatnou) a vlastnictví zástavní dlužnice k
zástavě, vyhověl soud prvního stupně žalobě v souladu se zákonem.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala zástavní dlužnice dovolání.
Namítá v první řadě, že v odvolacím řízení předložila listiny zpochybňující
pohledávku zástavní věřitelky a že se jimi odvolací soud nezabýval, i když v
řízení jsou podle ustanovení § 28 zákona o zvláštních řízeních soudních
přípustné nové skutečnosti a důkazy. Zástavní dlužnice současně dospívá k
závěru, že společnost Expres Hypotéka, s.r.o. byla v době zahájení řízení jen
"podmíněným vlastníkem" zástavy, a že proto nemohla předmětné nemovitosti
platně zastavit ve prospěch třetího, zejména když také z výpisu z katastru
nemovitostí vyplývalo, že se "jedná o dočasný a nikoliv trvalý převod práva".
Zástavní dlužnice odmítá názor soudů, podle kterého otázka nastoupení
rozvazovací podmínky spadá až do druhé fáze soudního prodeje zástavy, a
dovozuje, že se jí soud má zabývat již v rámci první fáze. Zástavní dlužnice
navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení, případně i usnesení soudu prvního
stupně, zrušil a aby věc vrátil těmto soudům k dalšímu řízení, případně aby
dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil a návrh zástavní věřitelky
zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné vyřešení právních
otázek, zda vznikne zástavní právo k nemovitosti tehdy, dá-li věc do zástavy
vlastník, který získal vlastnické právo na základě smlouvy o zajišťovacím
převodu práva, jestliže v době zastavení ještě neuplynula doba, v níž se mohla
splnit rozvazovací podmínka převodu vlastnictví spočívající v zániku zajištěné
pohledávky, a zda v řízení o soudním prodeji zástavy, zahájeném po 1.1.2014,
lze před odvolacím soudem uplatit ve smyslu ustanovení § 28 odst.1 zákona o
zvláštních řízeních soudních nové skutečnosti a důkazy. Vzhledem k tomu, že
tyto otázky hmotného a procesního práva v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyly vyřešeny, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání zástavní dlužnice
proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba v současné době posuzovat v otázkách vlastnictví,
zástavního práva a zajišťovacího převodu práva - vzhledem k tomu, že k
rozhodným skutečnostem došlo v době do 31.12.2013 - podle zákona č. 40/1964
Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinném v době do
31.12.2003 (dále jen "obč. zák."). Protože řízení o soudním prodeji zástavy
bylo zahájeno žalobou podanou u soudu po 1.1.2014, postupuje se v něm podle
zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z.ř.s.").
Podle ustanovení § 358 odst.1 věty první z.ř.s. soud nařídí prodej zástavy,
doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a
kdo je zástavním dlužníkem.
Podle ustanovení § 356 z.ř.s. ve věci není třeba nařizovat jednání jen za
podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných
důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím
věci bez nařízení jednání souhlasí, nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v
ustanovení § 358 odst.1 větě první z.ř.s. doloženy listinami vydanými nebo
ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.
Podle ustanovení § 358 odst.1 věty druhé z.ř.s. je rozhodnutí o nařízení
prodeje zástavy vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.
Podle ustanovení § 358 odst. 3 z.ř.s. podle vykonatelného usnesení o nařízení
prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí
prodejem zástavy.
Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění
pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že
v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. §
152 obč. zák.); zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky
(srov. § 155 odst.1 větu druhou obč. zák.), kterým jsou úroky, úroky z
prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním (srov. § 121
odst.3 obč. zák.). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna
nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li splněno
příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své
pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy
(srov. § 165 odst. 1 obč. zák.). Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního
věřitele buď ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (srov. § 165a
odst. 1 obč. zák.).
Soudní prodej zástavy se - stejně jako za předchozí právní úpravy účinné do
31.12.2013 - uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním
prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel
domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž
bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy,
přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na
nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Soudní prodej zástavy není
"sporem" či "nesporem" a nejde ani o řízení nalézací, ani o řízení vykonávací
(exekuční). Jde o zvláštní typ řízení před soudem, jehož smyslem je - jak bez
pochybnosti vyplývá z ustanovení § 165a odst.1 obč. zák. - dosáhnout zpeněžení
zástavy a tím získat výtěžek, z něhož se může (by se mohl) uspokojit zástavní
věřitel.
V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy
soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku,
zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem.
Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 358 odst.1 věty
první z.ř.s. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se
současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje
zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby
se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné.
Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo
ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního
stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení
zástavního dlužníka, a s tím, že žalobu doručí zástavnímu dlužníku až spolu s
usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. též právní názor vyjádřený v
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.12.2003 sp. zn. 23 Co
672/2003, které bylo uveřejněno pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2005).
Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy
(jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení
posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst.1 větě první z.ř.s., u
nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění
dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v
ustanovení § 358 odst.1 větě první z.ř.s., jednak ani neumožňuje soudu provádět
dokazování ke sporným tvrzení účastníků. Řízení o soudním prodeji zástavy je
tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením
účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v
ustanovení § 358 odst.1 větě první z.ř.s., nemůže být žalobě vyhověno, i kdyby
ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, budou-li tyto okolnosti
řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění žalobě, i kdyby
rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v
řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v
úvahu použití ustanovení § 357 z.ř.s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou
legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení § 28 odst.1 z.ř.s.
(neprovádí-li se dokazování před soudem prvního stupně, nemůže být prováděno
ani v odvolacím řízení).
To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené
v ustanovení § 358 odst.1 větě první z.ř.s. a že pro nařízení prodeje zástavy
se vyžaduje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním
prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by
jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v
řízení o soudním prodeji zástavy, ale teprve ve druhé fázi soudního prodeje
zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh
na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména
prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například § 268
odst. 3 o.s.ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu
rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst.1 o.s.ř.; právem, které nepřipouští
výkon rozhodnutí prodejem zástavy (§ 267 odst.1 o.s.ř.), se rozumí jakékoliv
právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně
vzniknout) zástavní právo (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 2.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo
uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005).
Podle ustanovení § 553 odst.1 obč. zák. splnění závazku může být zajištěno
převodem práva ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Podle
ustanovení § 553 odst.2 obč. zák. smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být
uzavřena písemně.
Předmětem zajišťovacího převodu práva může být též vlastnické právo dlužníka,
včetně vlastnictví k nemovitosti. Okolnost, že jde o "zajišťovací" převod
vlastnického práva, se projevuje (i bez výslovného zakotvení ve smlouvě) v tom,
že jde o převod vlastnictví na věřitele s rozvazovací podmínkou splnění
(zániku) dluhu, jejímž splněním se vlastníkem opět stává původní dlužník, který
zajištění poskytl (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu
ze dne 15.10.2008 sp. zn. 31 Odo 495/2006, který byl uveřejněn pod č. 45 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009). V případě, že je převedeno
na věřitele vlastnické právo dlužníka za účelem zajištění závazku, nabývá
věřitel sice k předmětu převodu "plné" vlastnictví, avšak jen "podmínečně", a
to do doby, než bude zřejmé, zda se splní rozvazovací podmínka zániku
zajištěného dluhu; "nepodmínečným" se stane převod vlastnictví na věřitele až
poté, co bude jasné, že se rozvazovací podmínka zániku zajištěného dluhu
nenaplní.
Protože věřitel nabývá na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva "plné"
vlastnictví, je (mimo jiné) bez dalšího oprávněn převést nabyté vlastnictví na
jiného; převede-li vlastnictví, aniž by (dosud) nastoupila uhrazovací funkce
zajišťovacího převodu práva, neboť zatím nenastal stav, že by zajištěná
pohledávka nebyla řádně a včas splněna, přejímá nabyvatel spolu s vlastnictvím
také rozvazovací podmínku ze zajišťovacího převodu práva, a dlužník se (znovu)
stane ze zákona vlastníkem nemovitosti rovněž tehdy, splní-li se rozvazovací
podmínka ze zajišťovacího převodu práva až poté, co nemovitost (nebo jinou věc)
nabyla do vlastnictví třetí osoba (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2011 sp. zn. 21 Cdo 3766/2010, který byl uveřejněn
pod č. 44 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012).
Vlastnictví nabyté věřitelem na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva
opravňuje takového vlastníka též k tomu, aby nemovitost (nebo jinou věc) dal do
zástavy, aniž by k tomu potřeboval souhlas dlužníka (osoby, která na něj
převedla vlastnictví za účelem zajištění závazku). Soudy obou stupňů tedy
dospěly ke správnému závěru, že společnost Expres Hypotéka s.r.o. postupovala v
souladu s oprávněními vlastníka (příkladmo vypočtenými v ustanovení § 123 obč.
zák.), když k předmětné nemovitosti zřídila na základě zástavní smlouvy ze dne
12.11.2008 zástavní právo, že zástavní smlouva ze dne 12.11.2008 je platným
právním úkonem a že zástavní věřitelka ve smyslu ustanovení § 358 odst.1 věty
první z.ř.s. řádně doložila zástavní právo k zástavě.
Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že zástavní právo zřízené tím, kdo nabyl
vlastnictví na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, nepůsobí vůči
tomu, kdo se v důsledku splnění rozvazovací podmínky zániku zajištěného dluhu
stal opět vlastníkem věci (proti dlužníku).
Podle ustanovení § 164 odst.1 obč. zák. zástavní právo působí vůči každému
pozdějšímu vlastníku zastavené věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému
prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, nestanoví-li zákon jinak;
totéž platí, jde-li o každého pozdějšího věřitele zastavené pohledávky, o
každého pozdějšího oprávněného ze zastaveného jiného majetkového práva nebo
předmětu průmyslového vlastnictví a o každého pozdějšího majitele zastaveného
obchodního podílu nebo cenného papíru. Podle ustanovení § 164 odst.2 obč. zák.
ten, vůči němuž působí zástavní právo, má postavení zástavního dlužníka.
Ten, kdo je vlastníkem zastavené věci, aniž by vůči němu působilo zástavní
právo, nemá postavení zástavního dlužníka a věc tudíž není zatížena zástavním
právem (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
26.1.2010 sp. zn. 21 Cdo 5061/2008, který byl uveřejněn pod č. 109 v časopise
Soudní judikatura, roč. 2011).
Splnila-li se podle zajišťovacího převodu práva rozvazovací podmínka splnění
(nebo jiného zániku) zajištěného dluhu, stává se ten, kdo zajištění poskytl,
znovu vlastníkem nemovitosti nebo jiné věci s účinky od počátku ("ex tunc"), a
není ho proto možné pokládat z pohledu ustanovení § 164 odst.1 za "pozdějšího
vlastníka zastavené věci". K tomu, že v projednávané věci (případně) nepůsobí
zástavní právo zřízené podle zástavní smlouvy ze dne 12.11.2008, však soudy
nemohly v projednávané věci přihlédnout, neboť jde o okolnost, která může být
zohledněna až v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) prodejem zástavy (ve druhé
fázi soudního prodeje zástavy).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo
některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2
písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České
republiky dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř.
zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c
odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť zástavní
dlužnice, jejíž dovolání bylo zamítnuto, na náhradu nákladů dovolacího řízení
nemá právo a zástavní věřitelce v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu