21 Cdo 5278/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobce ProGamers s. r. o. se sídlem v Praze 6-Dejvicích, Muchova č.
237/15, IČO 26448246, zastoupeného Mgr. Kateřinou Velkovou, advokátkou se
sídlem v Praze 5-Stodůlkách, Ovčí hájek č. 2347/54, proti žalovanému eD' system
Czech, a.s. se sídlem v Ostravě-Mariánských Horách, Novoveská č. 1262/95, IČO
47974516, zastoupenému Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem se sídlem v Ostravě-
Moravské Ostravě, Poděbradova č. 1243/7, o 622.556,- Kč s příslušenstvím, o
žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 18. července 2012, č. j. 4 Cmo 275/2012-84, vedené u Krajského soudu v
Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 171/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. července 2014, č. j. 4 Cmo 163/2014-204,
Usnesení vrchního soudu a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. února
2014, č. j. 4 Cm 171/2009-179, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v
Ostravě k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. 7. 2012, č. j. 4 Cmo 275/2012-84,
odmítl odvolání podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 24. 4. 2012, č.j. 4 Cm 171/2009-73, kterým byla žalovanému uložena
povinnost zaplatit žalobci 622.556,- Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení
a na náhradě nákladů řízení 86.772,- Kč k rukám advokátky Mgr. Kateřiny
Velkové, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že odvolání neobsahovalo zákonem stanovené
náležitosti (odvolací důvody) a že přes výzvu Krajského soudu v Ostravě
učiněnou v usnesení ze dne 7. 6. 2012, č. j. 4 Cm 171/2009-81, obsahující
poučení o následcích jejího nesplnění (§ 209, 43 občanského soudního řádu),
nebyla žalovaným zjednána náprava. Usnesení vrchního soudu bylo doručeno (podle
údajů uvedených na potvrzení o dodání a doručení do datové schránky) žalobci
(jeho zástupkyni advokátce Mgr. Kateřině Velkové) i žalovanému (jeho zástupci
advokátovi Mgr. Jakubu Vyroubalovi) dne 31. 7. 2012 a nabylo (podle potvrzení
ve spise) právní moci dnem 31. 7. 2012.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 8. 2012, č. j. 4 Cm 171/2009-102,
potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2012, č. j. 4 Cmo
361/2012-132, zamítl návrh žalovaného na vyslovení neúčinnosti doručení
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2012, č. j. 4 Cm 171/2009-81,
zástupci žalovaného Mgr. Jakubu Vyroubalovi. Soudy dospěly k závěru, že na
straně žalovaného (jeho zástupce advokáta Mgr. Jakuba Vyroubala) nebyl zjištěn
omluvitelný důvod, pro který se nemohl s doručovanou písemností seznámit (§ 50d
odst. 1 a 4, § 50a odst. 5 občanského soudního řádu). Vycházely přitom z toho,
že písemnost (usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2012, č. j. 4 Cm
171/2009-81, obsahující výzvu k odstranění vad odvolání), adresovaná zástupci
žalovaného Mgr. Jakubu Vyroubalovi, advokátovi, byla doručována prostřednictvím
doručujícího orgánu (provozovatele poštovních služeb), že za tohoto advokáta ji
převzala G. Š., která doručenku opatřila otiskem razítka obsahujícího její
jméno a příjmení, otiskem razítka tohoto advokáta a otiskem razítka „oprávněná
osoba“; obdobně podle obsahu spisu přebírala jako oprávněná osoba písemnosti
určené soudem tomuto advokátovi. Uvedené usnesení nabylo (podle potvrzení ve
spise) právní moci dnem 19. 12. 2012.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 7. 2012, č. j. 4 Cmo
275/2012-84, podal žalovaný žalobu pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst.
4 občanského soudního řádu. Žalobu zdůvodnil tím, že usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 7. 6. 2012, č. j. 4 Cm 171/2009-81, obsahující výzvu k
odstranění vad odvolání, nebylo žalovanému ani jeho tehdejšímu zástupci
advokátovi Mgr. Jakubu Vyroubalovi nikdy právně účinným způsobem doručeno, a že
proto nebyly splněny podmínky pro odmítnutí odvolání. Na doručence od uvedeného
usnesení je uvedeno, že písemnost za zástupce žalovaného advokáta Mgr. Jakuba
Vyroubala dne 12. 6. 2012 převzala G. Š., avšak tato osoba nebyla osobou
oprávněnou podle ustanovení § 50a občanského soudního řádu tuto písemnost za
něj převzít; G. Š. je zaměstnankyní advokáta JUDr. Radka Hudečka, nikoliv
společnosti Enenkl Vyroubal Brudný v. o. s., v níž advokát Mgr. Jakub Vyroubal
působí.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 2. 2014, č. j. 4 Cm 171/2009-179,
žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci
na náhradě nákladů řízení 40.365,- Kč „na účet“ advokátky Mgr. Kateřiny
Velkové. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že doručenka od usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2012, č. j. 4 Cm 171/2009-81
(obsahujícího výzvu soudu k odstranění vad odvolání), obsahuje všechny zákonné
náležitosti, a z toho, že G. Š. je asistentkou společnosti Enenkel Vyroubal
Brudný v. o. s. a přebírá pro jednotlivé advokáty i pro tuto společnost poštu
(což je soudu známo z jeho činnosti), a že svým podpisem a provedenými otisky
razítka advokáta Mgr. Jakuba Vyroubala potvrdila, že za adresáta advokáta Mgr.
Jakuba Vyroubala dne 12. 6. 2012 uvedenou písemnost převzala. Proto dospěl k
závěru, že „předmětná výzva soudu byla řádně zástupci žalovaného Mgr. Jakubovi
Vyroubalovi doručena, když za něj písemnost převzala asistentka uvedené v. o.
s. v sídle advokáta, jak z titulu zaměstnankyně v. o. s. či jiné osoby“; z
tohoto důvodu neprovedl důkaz výslechem Mgr. Jakuba Vyroubala.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 7. 2014, č.
j. 4 Cmo 163/2014-204 – aniž nařídil k projednání věci odvolací jednání -
usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poukázal na to, že soud prvního
stupně „neodůvodnil své rozhodnutí zcela přesně a přesvědčivě“, dovodil však,
že „tyto nepřesnosti nemají na věcnou správnost jeho rozhodnutí zásadní vliv“.
Za správná považoval odvolací soud zjištění soudu prvního stupně týkající se
obsahu doručenky, která prokazuje doručení výzvy k odstranění vad odvolání
zástupci žalovaného, vytkl mu však, že se dostatečně nezabýval otázkou, zda
paní G. Š. byla oprávněna tuto zásilku pro Mgr. Jakuba Vyroubala převzít. Podle
názoru odvolacího soudu nebylo nutno provádět důkazy navržené žalovaným, neboť
„již z webových stránek společnosti Enenkl Vyroubal Brudný v. o. s. je možno
zcela jednoznačně zjistit, v jakém postavení paní G. Š. v této společnosti
působí, a s odkazem na ust. § 50a odst. 4 a 5 o. s. ř. je pak možno dovodit
její oprávnění poštu pro Mgr. Jakuba Vyroubala převzít“. Z těchto stránek
považoval „za zřejmé, že Mgr. Jakub Vyroubal působí v této společnosti jako
advokát – společník, JUDr. Radek Hudeček jako spolupracující advokát a paní G.
Š. jako asistentka“. Vycházeje dále z tvrzení žalovaného, že G. Š. byla v
rozhodné době zaměstnankyní „spolupracujícího advokáta JUDr. Radka Hudečka“,
dovodil, že byla oprávněna též k převzetí zásilky pro Mgr. Jakuba Vyroubala a
že „za dané situace proto nebylo nutno prokazovat, čí zaměstnankyní G. Š. je,
neboť na otázku možnosti přebírat pro Mgr. Vyroubala poštu to nemá zásadní
vliv“. Dospěl proto k závěru, že „Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení ze
dne 18. 7. 2012, č. j. 4 Cmo 275/2012-84, kterým odmítl odvolání žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2012, č.j. 4 Cm
171/2009-73, postupoval zcela správně, když věc posoudil tak, že žalovaný přes
řádnou a řádně doručenou výzvu vady svého dovolání neodstranil“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Přípustnost
dovolání dovozuje z ustanovení § 237 občanského soudního řádu, neboť napadené
rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při
jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu a která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena,
přičemž právní otázky vymezuje takto: zda „může soud založit své rozhodnutí na
skutečnostech, které se dozví jinak, než provedením důkazu v rámci dokazování,
konkrétně na skutečnostech zjištěných pouhým nahlédnutím soudu v síti
Internet“, zda „může odvolací soud, rozhoduje-li na základě skutečností, které
v řízení před soudem prvního stupně nebyly součástí skutkových zjištění,
rozhodnout bez nařízení jednání a bez toho, aby dal účastníkům možnost se k
takto nově opatřeným skutečnostem vyjádřit“, zda „je osobou vykonávající
činnost společně s advokátem ve smyslu ust. § 50a odst. 4 občanského soudního
řádu též advokát, který má pouze sídlo ve stejných prostorách jako advokát,
jemuž je písemnost doručována“, zda „je přípustný extenzivní výklad ust. § 50a
odst. 4, resp. odst. 5 občanského soudního řádu, pokud se týče vymezení okruhu
osob oprávněných k převzetí písemnosti za advokáta“ a „co je třeba považovat za
předmět řízení pro účely stanovení tarifní hodnoty dle vyhlášky č. 177/1996
Sb., jde-li o výpočet odměny advokáta za zastupování v řízení o žalobě pro
zmatečnost“. Vytýká odvolacímu soudu, že k otázce doručení a tvrzenému převzetí
výzvy k doplnění odvolání dne 12. 6. 2012 G. Š. a k tomu, zda byla osobou
oprávněnou k převzetí této písemnosti neprovedl žádné dokazování, že vycházel
pouze z „internetových stránek“, které nijak nespecifikoval, a že tím, že ve
věci nenařídil jednání, nedal žalovanému možnost se k takovému „důkazu“
vyjádřit. Podle jeho názoru soud nemůže založit své rozhodnutí na
skutečnostech, které zjistil nebo si sám opatřil jinak než provedením důkazu v
rámci dokazování, v posuzovaném případě na skutečnostech zjištěných pouhým
nahlédnutím soudu v síti Internet, navíc pokud účastníky s těmito skutečnostmi
před vydáním rozhodnutí ani nesesznámil. Nesouhlasí s posouzením věci
provedeným odvolacím soudem, podle kterého G. Š. jako zaměstnankyně JUDr. Radka
Hudečka byla oprávněna převzít za Mgr. Jakuba Vyroubala výzvu k odstranění vad
odvolání, neboť spočívá v nesprávné aplikaci ustanovení § 50a odst. 4, resp. odst. 5 občanského soudního řádu; navíc toto ustanovení bylo aplikováno na
nesprávně a neúplně zjištěný skutkový stav. Nesprávný je podle dovolatele
výklad toho, kdo se rozumí „osobou, s kterou společně vykonává advokát svou
činnost“, neboť ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii, ve znění účinném ke dni 12. 6. 2012, kdy mělo dojít k doručení
předmětné písemnosti, advokát vykonává advokacii společně s jinými advokáty a)
jako účastník sdružení podle § 14 nebo b) jako společník společnosti anebo c)
jako společník zahraniční společnosti. Žádné z těchto postavení JUDr. Radek
Hudeček ve vztahu k Mgr.
Jakubu Vyroubalovi ani ke společnosti Enenkel Vyroubal
Brudný v. o. s. v posuzované době neměl. Skutečnost, že JUDr. Radek Hudeček má
sídlo na stejné adrese jako společnost Enenkel Vyroubal Brudný v. o. s. nezakládá závěr o tom, že tento advokát je spolupracujícím advokátem. Odkaz na
ustanovení § 50a odst. 5 občanského soudního řádu použitý odvolacím soudem
považuje za „zcela nepřiléhavý“. Má výhrady i ke způsobu doručování zvoleného
krajským soudem, když písemnost doručovaná advokátovi Mgr. Jakubu Vyroubalovi
obsahující výzvu k odstranění vad odvolání v rozporu s tím, co stanoví zákon,
byla doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, ačkoliv měla
být přednostně doručována do datové schránky advokáta. Nesprávný je podle
dovolatele též potvrzující výrok o náhradě nákladů řízení, kdy soudy považovaly
za předmět řízení pro účely stanovení tarifní hodnoty částku 622.556,- Kč. V
řízení o žalobě pro zmatečnost je třeba pro výpočet tarifní hodnoty sporu
postupovat podle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; řízení o
žalobě pro zmatečnost je samostatným řízením a nikoliv součástí původního
řízení. Navrhl, aby dovolací soud usnesení vrchního soudu a Krajského soudu v
Ostravě zrušil a aby věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu
bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení
§ 240 odst. 1 občanského soudního řádu, že dovolání je třeba i v současné době
projednat a rozhodnout - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bodu 2 zákona č.
293/2013 Sb. - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), když řízení ve věci bylo
zahájeno přede dnem 1. 1. 2014, a že jde o rozhodnutí, proti kterému je
dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení procesní otázky [výkladu ustanovení § 121 o. s. ř. ve vztahu
k pojmu „skutečnosti obecně známé“], při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené
usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst.
1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je
opodstatněné a že usnesení odvolacího soudu je navíc postiženo zmatečností
podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř.
Žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 18. července 2012, č. j. 4 Cmo 275/2012-84, je třeba i v
současné době projednat a rozhodnout o ní - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bod
6 zákona č. 404/2012 Sb. - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř. ve znění
účinném do 31. 12. 2012“).
Podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012
žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení
odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno
odvolací řízení.
Ze znění ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012 bez
pochybností vyplývá, že důvodem žaloby (zmatečností) v těchto případech je
skutkově nebo právně chybný a tedy v rozporu se zákonem učiněný závěr o tom, že
odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno.
Skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že byly splněny zákonem stanovené
předpoklady pro odmítnutí odvolání nebo pro zastavení odvolacího řízení, tu
představuje porušení základních principů ovládajících řízení před soudem a tedy
důvod ke zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu bez ohledu na to, zda je
či není věcně správné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997,
sp. zn. 2 Cdon 1635/97, které bylo uveřejněno pod č. 16/1998 v časopise Soudní
judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo
489/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo
783/2005, které bylo uveřejněno pod č. 147/2006 v časopise Soudní judikatura).
Otázku doručení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2012, č. j. 4
Cm 171/2009-81, zástupci žalovaného advokátovi Mgr. Jakubu Vyroubalovi je třeba
i v současné době posoudit podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění účinném ke dni doručování této písemnosti, tedy ve znění účinném do 30.
6. 2012 (dále jen „OSŘ“).
Písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu (§ 45 odst. 1
OSŘ). Nedošlo-li k doručení písemnosti při jednání nebo jiném soudním úkonu,
doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky; není-li
možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky,
soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu
(§ 45 odst. 2 OSŘ). Není-li možné doručit písemnost při jednání nebo jiném
soudním úkonu nebo prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky nebo
na elektronickou adresu, předseda senátu nařídí doručit ji prostřednictvím
doručujícího orgánu, nebo účastníka řízení či jeho zástupce (srov. § 45 odst. 3
OSŘ).
Při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky se
postupuje podle zvláštního právního předpisu (srov. § 47 odst. 1 OSŘ), a to
podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi
dokumentů, ve znění pozdějších předpisů účinném ke dni doručování předmětných
rozhodnutí.
Ustanovení § 45 OSŘ stanoví nejen možné způsoby doručování, ale také (závazným
způsobem) pořadí, v jakém má soud přistoupit k doručování listin. Listinu má
soud v první řadě doručit při jednání nebo jiném úkonu soudu. V případě, že
nedošlo k tomuto doručení, soud přistoupí k doručování prostřednictvím veřejné
datové sítě do datové schránky adresáta. Nemá-li adresát zřízenou a
zpřístupněnou datovou schránku, není-li datová schránka v provozu (nelze do ní
zasílat dokumenty) nebo nepodařilo-li se doručit do datové schránky, listiny se
doručují prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu. Jestliže
adresát soudu nesdělil svou elektronickou adresu, jestliže se nepodařilo
doručit na elektronickou adresu nebo jestliže doručení na elektronickou adresu
neumožňuje povaha doručované listiny, soud přistoupí k doručení prostřednictvím
doručujícího orgánu nebo účastníka řízení či jeho zástupce. Předseda senátu
(samosoudce), soudní komisař nebo jiná soudní osoba jsou stanoveným pořadím
vázáni. V případě, že je možné adresátu doručovat prostřednictvím veřejné
datové sítě do datové schránky, soud nesmí nařídit doručení prostřednictvím
doručujícího orgánu.
Z uvedeného lze dovodit, že každému, kdo má zpřístupněnou datovou schránku,
soud doručuje rozhodnutí, předvolání a další listiny do datové schránky, aniž
by adresát o takové doručení musel žádat nebo soudu sdělovat identifikátor své
datové schránky. Soud zjišťuje z úřední povinnosti, zda má adresát zřízenou a
zpřístupněnou datovou schránku. Ten, kdo má zřízenou a zpřístupněnou datovou
schránku, má právo očekávat, že mu soud bude veškerá rozhodnutí, předvolání a
jiné listiny doručovat v elektronické podobě do datové schránky. Tímto způsobem
se nedoručuje jen tehdy, byly-li listiny doručeny při jednání nebo při jiném
úkonu soudu nebo nedošlo-li k řádnému doručení listiny do datové schránky
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3489/2012,
uveřejněné pod číslem 37/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Judikatura dovolacího soudu však dospěla i k závěru (srov. právní názor
vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo
2425/2011, uveřejněném pod číslem 88/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek), že účinky řádného doručení písemnosti soudem nastávají i v
případě, kdy je písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních
služeb a adresát tuto písemnost převezme, ač správně má být písemnost
doručována do datové schránky adresáta.
Písemnost určenou advokátu mohou ve smyslu ustanovení § 50a odst. 4 OSŘ za něj
přijímat osoby, které k tomu byly zmocněny, nebo jejich zaměstnanci, přičemž
vykonává-li advokát svou činnost společně s jinými osobami, mohou ji přijmout i
tyto jiné osoby a jejich zaměstnanci. Písemnost určenou advokátu, který
vykonává advokacii jako společník obchodní společnosti, mohou ve smyslu
ustanovení § 50a odst. 5 OSŘ za něj přijmout statutární orgán, ostatní
společníci této společnosti nebo její zaměstnanci a osoby, které k tomu byly
zmocněny. Každý, kdo přebírá písemnosti podle hledisek uvedených v ustanovení §
50a odst. 2 až 5 OSŘ za adresáta písemnost, je povinen v případě potřeby
doložit (prokázat) své oprávnění, a to jak doručujícímu orgánu, účastníku
řízení nebo jeho zástupci, tak i soudu.
Doručuje-li se písemnost prostřednictvím doručujícího orgánu, vyznačí se
doručení písemnosti na doručence, která je veřejnou listinou. Není-li prokázán
opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé (srov. § 50f odst. 3
OSŘ).
V projednávané věci krajský soud doručoval usnesení ze dne 7. 6. 2012, č. j. 4
Cm 171/2009-81, obsahující výzvu k odstranění vad odvolání, zástupci žalovaného
advokátovi Mgr. Jakubu Vyroubalovi prostřednictvím provozovatele poštovních
služeb, ačkoliv tento advokát – jak sám tvrdí v dovolání - měl zřízenou a
zpřístupněnou datovou schránku. Je tedy nepochybné, že v takovém případě mělo
být předmětné rozhodnutí - jak dovolatel správně namítá - doručeno do datové
schránky advokáta Mgr. Jakuba Vyroubala. Krajskému soudu v Ostravě (který jako
soud prvního stupně vydal usnesení ze dne 7. 6. 2012, č. j. 4 Cm 171/2009-81)
je proto třeba vytknout, že nerespektoval zákonem stanovené závazné pořadí pro
doručování listin vyplývající z ustanovení § 45 OSŘ a § 17 zákona č. 300/2008
Sb.
Nerespektování zákonem stanovených pravidel pro doručování však nemá vždy za
následek neúčinnost doručení písemnosti soudem, neboť z platné právní úpravy
neúčinnost takového doručení nevyplývá. Jestliže by se účastník řízení s
obsahem doručované písemnosti seznámil, potom otázka, zda bylo doručeno
předepsaným způsobem, ztrácí význam. Nedodržení postupu při doručování tedy
samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující vždy je, zda
se předmětná písemnost dostala do rukou adresáta (srov. k tomu právní názor v
již zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo
2425/2011, uveřejněném pod číslem 88/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
V posuzované věci žalovaný zpochybňuje, že usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 7. 6. 2012, č. j. 4 Cm 171/2009-81, mu bylo (prostřednictvím jeho
zástupce advokáta Mgr. Jakuba Vyroubala) doručeno. Vytýká odvolacímu soudu, že
k otázce doručení a tvrzenému převzetí výzvy k doplnění odvolání dne 12. 6.
2012 G. Š. a k tomu, zda byla osobou oprávněnou k převzetí této písemnosti
neprovedl žádné dokazování, že vycházel pouze z „internetových stránek“, které
nijak nespecifikoval, a že tím, že ve věci nenařídil jednání, nedal žalovanému
možnost se k takovému „důkazu“ vyjádřit. V této souvislosti vymezuje řešení
otázky, zda „může soud založit své rozhodnutí na skutečnostech, které se dozví
jinak, než provedením důkazu v rámci dokazování, konkrétně na skutečnostech
zjištěných pouhým nahlédnutím soudu v síti Internet“, a zda „může odvolací
soud, rozhoduje-li na základě skutečností, které v řízení před soudem prvního
stupně nebyly součástí skutkových zjištění, rozhodnout bez nařízení jednání a
bez toho, aby dal účastníkům možnost se k takto nově opatřeným skutečnostem
vyjádřit“.
Závěr, že „nebylo nutno provádět důkazy navržené žalovaným“, neboť „již z
webových stránek společnosti Enenkl Vyroubal Brudný v. o. s. je možno zcela
jednoznačně zjistit, v jakém postavení paní G. Š. v této společnosti působí, a
s odkazem na ust. § 50a odst. 4 a 5 o. s. ř. je pak možno dovodit její
oprávnění poštu pro Mgr. Jakuba Vyroubala převzít“, když „z těchto stránek je
zřejmé, že Mgr. Jakub Vyroubal působí v této společnosti jako advokát –
společník, JUDr. Radek Hudeček jako spolupracující advokát a paní G. Š. jako
asistentka“, odvolací soud učinil – jak výslovně uvádí – pouze „z webových
stránek společnosti Enenkl Vyroubal Brudný v. o. s.“. Odvolací soud – jak je
nepochybné z obsahu spisu – neprováděl ve věci žádné dokazování a rozhodl o
odvolání žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně bez nařízení odvolacího
jednání.
Podle ustanovení § 121 o. s. ř. není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé
nebo známé soudu z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo
oznámené ve Sbírce zákonů České republiky.
V ustanovení § 121 o. s. ř. se vymezuje předmět důkazu (dokazování). Z
citovaného ustanovení vyplývá, že předmětem dokazování nejsou právní předpisy
(zásada iura novit curia) a dále takové skutečnosti vnějšího světa, které jsou
obecně známé (tzv. notoriety – skutečnosti známé širšímu okruhu osob včetně
soudu) nebo skutečnosti které jsou známy jen soudu, a to z jeho úřední
činnosti. Jak ke skutečnostem obecně známým, tak i ke skutečnostem soudu známým
z jeho úřední činnosti je soud povinen přihlížet bez ohledu na to, zda byly
účastníky tvrzeny (předneseny).
Uvedené ustanovení tedy umožňuje, aby určité skutečnosti vnějšího světa, které
jsou obecně známé (nebo skutečnosti známé soudu z jeho činnosti), byly pro
rozhodnutí ve věci použity bez dokazování (nestaly se tak předmětem
dokazování), a to právě na základě výjimky ze zásady dosahování zjišťování
skutkového stavu věci jako základu rozhodnutí (srov. § 153 odst. 1 o. s. ř.)
prováděním a volným hodnocením důkazů zakotvené v ustanoveních § 122 a násl. a
v § 132 o. s. ř. Avšak i v tomto případě je nutné, aby účastníci řízení byli s
takovými – soudem uvažovanými – skutečnostmi v řízení seznámeni, aby se k nim
mohli vyjádřit či případně předložit důkaz je vyvracející (srov. odůvodnění
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 7 2008, sp. zn. 28 Cdo 1885/2008,
uveřejněné pod č. 9/2009 v časopise Soudní judikatura).
V judikatuře soudů není pochyb o tom, že obsah webové stránky není ve smyslu §
121 o. s. ř. obecně známou skutečností. Možnost soudu rozhodnout o věci samé
bez nařízení jednání předpokládá, že všechny rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z
toho, co je obsahem spisu; jinak může soud činit skutková zjištění nebo mít
určité skutečnosti za osvědčeny jen na základě těch důkazů, které byly
provedeny při jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp.
zn. 29 Odo 164/2006, uveřejněné pod číslem 87/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
V posuzované věci však odvolací soud v souladu s výše uvedenými zásadami
nepostupoval. Vycházel nesprávně z toho, že skutečnosti, jež zjistil „z
webových stránek společnosti Enenkl Vyroubal Brudný v. o. s.“, jsou
skutečnostmi obecně známými (a proto „nebylo nutno provádět důkazy navržené
žalovaným“), účastníky řízení před rozhodnutím ve věci s takovými skutečnostmi
neseznámil ani je na ně jakkoliv neupozornil a použil je jako podklad pro
rozhodnutí ve věci (pro svůj závěr o „postavení G. Š. v této společnosti“ a o
„jejím oprávnění poštu pro Mgr. Jakuba Vyroubala převzít“); kromě toho rozhodl
o odvolání žalovaného, aniž by k projednání odvolání nařídil odvolací jednání.
Soud je povinen zkoumat, zda písemnost za adresáta opravdu převzal ten, kdo k
tomu byl ze zákona oprávněn, zda tedy v posuzovaném případě G. Š., která
písemnost za advokáta Mgr. Jakuba Vyroubala dne 12. 6. 2012 přijala, byla
oprávněným příjemcem. Jestliže by se zjistilo, že G. Š. nebyla oprávněna
písemnost převzít nebo že její oprávnění přijmout písemnost nelze v době
doručení doložit (prokázat), jde o neúčinné doručení písemnosti. Proto jedině
dostatečné skutkové zjištění (šetření) ve vztahu k doručení a tvrzenému
převzetí usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2012, č. j. 4 Cm
171/2009-81, G. Š., může být podkladem pro posouzení, zda předmětnou písemnost
převzala od doručujícího orgánu některá z (oprávněných) osob vyjmenovaných v
ustanoveních § 50a odst. 4, 5 OSŘ a zda tedy nastaly účinky řádného doručení
této písemnosti prostřednictvím doručujícího orgánu adresátovi - advokátu Mgr.
Jakubu Vyroubalovi.
Odvolací soud rovněž přehlédl, že podle ustálené judikatury o odvolání proti
usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost
podané z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., odvolací soud
rozhodne - s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 235f o. s. ř. - vždy po
jednání. Předpoklady k rozhodnutí o odvolání žalovaného proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2014, č. j. 4 Cm 171/2009-179, bez
nařízení jednání uvedené v ustanoveních § 214 odst. 2 a 3 o. s. ř. v posuzované
věci nebyly splněny. Usnesením soudu prvního stupně bylo rozhodnuto z pohledu
předmětu žaloby pro zmatečnost ve věci samé a - vzhledem k tomu, že jím nebylo
rozhodnuto způsobem uvedeným v ustanovení § 235f o. s. ř. - nebylo podle zákona
možné je vydat bez nařízení jednání (srov. právní názor uvedený v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2179/2002, uveřejněném pod
č. 73/2003 v časopise Soudní judikatura). Usnesení odvolacího soudu je tedy
postiženo také zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř., neboť
účastníkům byla postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné;
protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí
dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu,
Nejvyšší soud České republiky je zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k
tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno toto rozhodnutí odvolacího soudu, platí
i na usnesení soudu prvního stupně (usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
7. 2. 2014, č. j. 4 Cm 171/2009-179), zrušil dovolací soud i toto usnesení a
věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta
druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro odvolací soud i soud prvního
stupně závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů
nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§
226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2016
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu