21 Cdo 562/2024-440
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce OYSTER Invest a. s. se sídlem v Pavlově, Okružní č. 71, IČO 25792369, zastoupeného Mgr. Radkou Vajbarovou, advokátkou se sídlem v Praze 4 – Braníku, Na Mlejnku č. 764/18, proti žalovaným 1) Ing. Evě Mikulčákové se sídlem v Praze 9 – Čakovicích, Oderská č. 333, jako správkyni konkursní podstaty úpadce NAP a. s. se sídlem v Praze 4 – Krči, Na Strži č. 35, IČO 25054686, zastoupené JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Národní č. 340/21, 2) GAVLAS, spol. s r. o., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Politických vězňů č. 1272/21, IČO 60472049, zastoupenému JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Francouzská č. 171/28, 3) VELSKA ASSET MANAGEMENT s. r. o. se sídlem v Praze 4 – Michli, Budějovická č. 1550/15a, IČO 06522220, zastoupenému Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4 – Krči, Milevská č. 2094/3, a 4) NEMOKREDIT a. s. se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Malešická č. 2679/49, IČO 25057111, zastoupenému Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4 – Podolí, Kaplická č. 1037/12, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 214/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2023, č. j. 15 Co 165/2023-358, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Zoufalého, advokáta se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Národní č. 340/21. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Viktora Paka, advokáta se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Francouzská č. 171/28. IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Hanzlíka, advokáta se sídlem v Praze 4 – Krči, Milevská č. 2094/3. V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 4) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Štuksy, advokáta se sídlem v Praze 4 – Podolí, Kaplická č. 1037/12.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, č. j. 15 Co 165/2023-358, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Napadený rozsudek odvolacího soudu je (v závěru, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby na neplatnost veřejné dobrovolné dražby konané ve dnech 11. 8. 2020 a 12. 8. 2020, neboť „není ani jednou z aktivně legitimovaných osob vyjmenovaných v § 24 odst. 3“ zákona o veřejných dražbách, ani „osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby“ podle § 3056 odst. 1 o. z.) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Nejvyšší soud již dříve ve své judikatuře dospěl k závěru, že jestliže osoba, která tvrdí, že její vlastnické právo k majetku sepsanému do konkursní podstaty úpadce vylučuje příslušnost tohoto majetku ke konkursní podstatě, v hmotněprávní lhůtě určené soudem ve výzvě podle ustanovení § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání nepodala vylučovací žalobu nebo jestliže o vylučovací žalobě této osoby soud pravomocně rozhodl jinak než tak, že by žalobě vyhověl (že by příslušný majetek z konkursní podstaty úpadce vyloučil), pak platí, že z titulu tohoto svého práva již nemůže vznášet žádné nároky (prosadit své vlastnické právo k dotčenému majetku) vůči osobě, která následně tento majetek nabyla od správce konkursní podstaty v důsledku jeho zpeněžení podle ustanovení § 27 zákona o konkursu a vyrovnání (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.
6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 180/2010). Zapsané věci, pohledávky a další práva, o nichž jsou pochybnosti, zda do podstaty skutečně patří, mohou být ze soupisu konkursní podstaty vyloučeny – nedošlo-li k vyřešení sporné otázky mimosoudní dohodou uzavřenou se správcem konkursní podstaty nebo nevyhověl-li správce konkursní podstaty dobrovolně námitkám osoby, která u něj uplatnila svá práva k věci – jen na základě rozhodnutí soudu, kterým bylo vyhověno žalobě o vyloučení věci (pohledávky nebo práva) ze soupisu podstaty podané proti správci konkursní podstaty (srov. bod XXIX stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.
6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněného pod č. 52/1998 Sb. rozh. obč.). V rozsudku ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014, uveřejněném pod č. 48/2015 Sb. rozh.
obč., pak Nejvyšší soud vysvětlil, že otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor; jiný než insolvenční soud nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a to ani jako otázku předběžnou. Jakkoli šlo o závěry, jež se pojily s vylučovací žalobou podle § 225 insolvenčního zákona, v rozsudku ze dne 31.
7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 533/2017, se k nim Nejvyšší soud přihlásil (měl je za uplatnitelné) i pro poměry upravené zákonem o konkursu a vyrovnání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 29 Cdo 168/2019, uveřejněný pod č. 69/2021 Sb. rozh. obč.). Z uvedeného plyne, že v řízení o určení neplatnosti veřejné dražby, v níž došlo ke zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty, se soud nemůže (nezávisle na konkursním soudu rozhodujícím příslušný incidenční spor) zabývat příslušností zpeněženého majetku ke konkursní podstatě úpadce (srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
11. 2020, sp. zn. 29 Cdo 4397/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 29 Cdo 2999/2019) a nemůže ani přezkoumávat činnost správce konkursní podstaty a konkursního soudu v tom smyslu, zda správce konkursní podstaty či konkursní soud při výkonu své dohlédací činnosti dbali o to, aby – bez ohledu na výsledek řízení o vylučovací žalobě – do soupisu konkursní podstaty nebyl zapsán majetek, u něhož k tomu nejsou splněny zákonné podmínky. K otázce věcné legitimace žalobce jako vlastníka předmětu dražby domáhat se žalobou vyslovení neplatnosti veřejné dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách byl v judikatuře soudů přijat závěr, že není-li osoba, jejíž majetek správce konkursní podstaty sepsal do konkursní podstaty úpadce a následně zpeněžil formou veřejné dražby dobrovolné, současně některou z osob vypočtených v ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, není aktivně věcně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti této dražby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.
6. 2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, publikovaný pod č. 25/2007 Sb. rozh. obč.). V projednávané věci se žalobce bránil sepsání svého spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech, které byly předmětem veřejné dobrovolné dražby konané ve dnech 11. 8. 2020 a 12. 8. 2020, do konkursní podstaty úpadce NAP a. s. vylučovacími žalobami, které byly soudy [stejně jako vylučovací žaloby podané žalovaným 4), který byl druhým spoluvlastníkem nemovitých věcí] zamítnuty, a k vyloučení předmětu dražby z konkursní podstaty tedy nedošlo; žalovaná 1) proto byla oprávněna přistoupit k jeho zpeněžení ve veřejné dobrovolné dražbě.
Protože žalobce nebyl žádnou z osob vypočtených v ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, nebyl aktivně věcně legitimován k podání žaloby o určení neplatnosti této dražby.
Dovozuje-li žalobce svou aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby o určení neplatnosti dražby ze svého postavení spoluvlastníka předmětu dražby a analogického použití § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014, a ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1506/2014 [v jejichž odůvodnění dovolací soud uvedl, že vlastník předmětu dražby je oprávněn (věcně legitimován) – analogicky podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách – navrhnout soudu určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby provedené na návrh insolvenčního správce, který byl podán v době, kdy ještě nenastala nevyvratitelná právní domněnka, že předmět dražby byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, nebo kdy ještě nebylo skončeno řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty], pak přehlíží, že v projednávané věci žalovaná 1) přistoupila ke zpeněžení nemovitých věcí ve spoluvlastnictví žalobce a žalovaného 4) ve veřejné dobrovolné dražbě až poté, co byly všechny vylučovací žaloby podané žalobcem a žalovaným 4) soudy pravomocně zamítnuty, a kdy tedy již se má za to, že předmět dražby byl pojat do soupisu konkursní podstaty oprávněně (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.
12. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2302/2014). Aktivní věcná legitimace k podání žaloby o určení neplatnosti dražby žalobci nesvědčí ani na základě předkupního práva k předmětu dražby ve smyslu ustanovení § 3056 odst. 1 věty první o. z., podle něhož vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku. Uvedené ustanovení se vztahuje na převod spoluvlastnického podílu jen v případě, že se převádí spoluvlastnický podíl ke stavbě nebo k pozemku, a bude-li úspěšně uplatněno předkupní právo, dojde ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby na něm zřízené (srov. odůvodnění rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 27.
3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2979/2018, a ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 462/2022, na které poukazuje sám dovolatel). V projednávané věci by však uplatnění předkupního práva žalobcem ke spoluvlastnickému podílu žalovaného 4) na pozemku parc. č. 1052/3 v katastrálním území Krč a stavbě na něm zřízené nemohlo vést ke sjednocení vlastnictví uvedeného pozemku a stavby v osobě žalobce, neboť předmětem dražby nebyl jen spoluvlastnický podíl žalovaného 4) na těchto nemovitých věcech, nýbrž i spoluvlastnický podíl žalobce (uvedené nemovité věci byly draženy jako celek).
V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení, a proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňují (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.