21 Cdo 814/2025-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. H., zastoupeného Mgr. Vendulou Krumlovou, advokátkou se sídlem ve Varnsdorfu, Strakonická č. 3242, proti žalovaným 1) A. K., a 2) Vesta realitní kancelář, s. r. o., se sídlem v Děčíně I, Pohraniční č. 463/5, IČO 28735013, oběma zastoupeným Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem v Děčíně, Na Vinici č. 1227/32, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 1. 2022, č. j. 8 Co 227/2021-214, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 19 C 173/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. ledna 2023, č. j. 8 Co 9/2023-127, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2023, č. j. 8 Co 9/2023-127, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 11. 2022, č. j. 19 C 173/2022-111, jímž soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 1. 2022, č. j. 8 Co 227/2021-214, pro nezaplacení soudního poplatku, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
2. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč., nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3409/2023, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2613/2024).
3. V projednávané věci podal žalobce žalobu na obnovu řízení proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 1. 2022, č. j. 8 Co 227/2021-214, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 10. 2021, č. j. 19 C 340/2018-197, jímž soud prvního stupně změnil usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 7. 2020, č. j. 19 C 340/2018-164, tak, že zrušil ustanovení advokátky Mgr. Dagmar Fejfarové opatrovníkem žalobce v tomto řízení. Vzhledem k tomu, že v případě žalobce jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť žalobce napadá žalobou na obnovu řízení usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání žalobce pro jeho vady, proti němuž žalobu na obnovu řízení podat nelze (podle ustanovení § 228 odst. 1 a 2 o. s. ř. může účastník žalobou na obnovu řízení napadnout pouze pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, nebo pravomocný platební rozkaz), je závěr soudů obou stupňů, že žalobci není možné (ani na jeho opakovanou žádost podanou poté, co jeho předchozí žádost o osvobození od soudních poplatků byla pravomocně zamítnuta) přiznat osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. a že nezaplatil-li žalobce soudní poplatek za žalobu na obnovu řízení poté, co jej k tomu soud prvního stupně vyzval, je třeba řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavit, zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
4. V souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu je i postup soudu prvního stupně, pokud o opakované žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků podané po pravomocném zamítnutí předchozí žádosti znovu nerozhodoval a vypořádal se s ní v odůvodnění svého usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, v němž poukázal na zřejmou bezúspěšnost žaloby na obnovu řízení uplatněné žalobcem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. 24 Cdo 221/2024).
5. Na otázce (podle dovolatele dosud neřešené), „zda je možné přiznat osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, když dovolání směřuje proti usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku z důvodu, že žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku, o které žádal“, kterou žalobce ve své podstatě zpochybňuje správnost usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 5. 2023, č. j. 19 C 173/2022-139, jímž bylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí, a proto tato otázka přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit.
6. V části, ve které směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
7. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
8. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť náklady vynaložené v dovolacím řízení žalovanými, kteří by jinak měli právo na jejich náhradu (§ 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.), v souvislosti s jimi podaným vyjádřením k dovolání žalobce sepsaným advokátem nelze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. vzhledem k tomu, že toto vyjádření nereaguje na obsah dovolání žalobce a omezuje se na sdělení, že žalovaní považují dovolání za „zcela nedůvodné“ a obstrukční a dosavadní postup soudů za správný. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2025
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu