USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci oprávněného města Lomnice nad Popelkou, se sídlem v Lomnici nad Popelkou, Husovo náměstí 6, PSČ 512 51, identifikační číslo osoby 00275905, proti povinnému 1) J. H., a povinné 2) J. H., o zaplacení 99.139 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 25 Co 92/2016, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2022, č. j. 6 Cmo 310/2021-527, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
2. Vrchní soud v Praze k odvolání povinných rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze dne 2. 6. 2021, č. j. 3 Co 38/2021-480, potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok). Učinil tak proto, že povinní ani na výzvu neodstranili vytčené vady podané žaloby pro zmatečnost. Podání povinných bylo odmítnuto jako neprojednatelné s tím, že současně jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva.
3. Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze podali povinní dovolání, žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost s návrhem na jeho „neprodlené zrušení“ a odklad jeho „vykonatelnosti“ a vznesli námitku podjatosti soudců rozhodujícího senátu odvolacího soudu.
4. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 8. 2021, č. j. 25 Co 92/2016-505, vyzval povinné, aby ve k tomu stanovené lhůtě doplnili své dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021, č. j. 3 Co 38/2021-480, a poučil je o následcích nesplnění výzvy (výrok I.), řízení o žalobě na obnovu řízení ze dne 13. 7. 2021 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021, č. j. 3 Co 38/2021-480, přerušil (výrok II.) a zamítl návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021, č. j. 3 Co 38/2021-480 (výrok III.).
5. K odvolání povinných proti výroku III. rozhodnutí soudu prvního stupně, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 1. 2022, č. j. 6 Cmo 310/2021-527, usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. potvrdil.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, jež neobsahuje náležitosti vymezené v § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) [vymezení důvodu dovolání, vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ani dovolací návrh]. Dovolatelé nebyli při podání dovolání zastoupeni advokátem ani notářem a požádali o osvobození od soudního poplatku za dovolání a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
8. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
9. Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoli, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud (případně ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sb. rozh. obč.).
10. Vzhledem k tomu, že dovolatelé nejsou povinni uhradit soudní poplatek za (dříve) podané dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) o zamítnutí žádosti dovolatelů o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jejich žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
11. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sb. rozh. obč.).
12. V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolatelům ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatelé uplatňují zřejmě bezúspěšně právo.
13. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sb. rozh. obč.).
14. Dovolání povinných lze tudíž považovat za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť v projednávané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021, č. j. 3 Co 38/2021-480. Dovolání v tomto případě však není objektivně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].
15. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
16. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení zastavuje, nebo usnesení, jímž se dovolání odmítá – rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
17. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně žalované nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebudou-li v dovolacím řízení zastoupeni advokátem.
18. K ohrožení procesních práv dovolatelů však tímto postupem dojít nemohlo, neboť byli o následcích nesplnění podmínky povinného zastoupení poučeni soudem prvního stupně i v posuzované věci již dříve, nadto je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že se dovolatelé v minulosti na Nejvyšší soud s dovoláním obraceli mnohokrát a byli tak soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení vyzýváni opakovaně, opět včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016, či ze dne 29. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4528/2018).
19. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.
20. Jelikož dovolatelé neodstranili nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2 a § 241b odst. 2 o. s. ř. zastavil.
21. Nejvyšší soud přitom nepřehlédl, že dovolatelé podáním datovaným 15. 10. 2024 vznesli námitku podjatosti soudců soudního oddělení (senátu) 27 Cdo Nejvyššího soudu (kterému dle rozvrhu práce Nejvyššího soudu přísluší věc projednat a rozhodnout), s tím, že „bylo a je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly a jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny“.
22. Takto vznesená námitka podjatosti neobsahuje žádná tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudců soudního oddělení 27 Cdo Nejvyššího soudu (tvrzení o poměru soudců k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům).
23. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce (popřípadě neodůvodněná vůbec), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany [srov. v daných souvislostech obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč.]. Uvedené platí i s přihlédnutím k § 6 o. s. ř. a ke způsobu, jakým dovolatelé přistupují k využití svých procesních práv (viz dále odst. 24). Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tak dán není.
24. Nejvyššímu soudu je ze své činnosti známo a plyne to i z obsahu spisu, že dovolatelé dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají velké množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud, a to např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019.
25. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
26. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 12. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu