21 Cdo 933/2025-364
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr.
Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého
v právní věci žalobkyně Selectra spol. s r. o., se sídlem v Děčíně, J. Š. Baara
č. 828/19, IČO 63145243, zastoupené Mgr. Janou Chotětickou, advokátkou se
sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. č. 193/20, proti žalované D. W., zastoupené
Mgr. Pavlem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Studentská č. 174/10,
o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v
Děčíně pod sp. zn. 19 C 327/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. října 2024, č. j. 8 Co 436/2024-322, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího
řízení 5 021,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla
Jiříčka, advokáta se sídlem v Poděbradech, Studentská č. 174/10
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 10. 2024, č. j. 8 Co 436/2024-322, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť
není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto
ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Námitky dovolatelky, že odvolací soud nesprávně právně posoudil platnost
právních jednání (pracovní smlouvy a okamžitého zrušení pracovního poměru),
čímž se měl odchýlit od judikatury Nejvyššího soudu, přípustnost dovolání
nezaloží. Uvádí-li dovolatelka, že předmětná pracovní smlouva byla uzavřena
pouze „na oko jako simulovaný právní úkon, kdy výplata mzdy ve prospěch
žalované měla být ve skutečnosti pouze formou dalšího benefitu ve prospěch
rodiny žalované,“ a že uvedená právní jednání představují dle jejího
přesvědčení zdánlivá právní jednání, která nevyvolala žádné právní následky,
pak tím dovolacímu soudu předkládá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje
vlastní, od odvolacího soudu odlišné, právní posouzení. Správnost skutkového
stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení
probíhajícím podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 nelze důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně
otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž
dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky
nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pro úplnost je nutné
připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem
správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího
soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých
právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003,
uveřejněného pod č. 19/2006 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne
10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne
18. 1. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3628/2021, proti němuž podaná ústavní stížnost byla
odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. II. ÚS 954/22). Odkazuje-li dovolatelka v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
31. 3. 2020, sp. zn.
21 Cdo 2862/2019, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že
účastníci smlouvy pouze předstírali vůli pracovní smlouvu uzavřít a
pracovněprávní poměr jí založit, a proto je za daných okolností nutno pracovní
smlouvu považovat za nicotné právní jednání, pak dovolací soud uvádí, že
odvolací soud se v napadeném rozhodnutí od citované judikatury neodchýlil,
neboť v projednávané věci vycházel z jiných skutkových zjištění. Odvolací soud
v řešené věci zopakoval účastnický výslech T. a výslechy svědků a vyšel (mimo
jiné) ze zjištění, že účastnice dne 29. 3. 2018 uzavřely pracovní smlouvu (ve
znění dodatku k pracovní smlouvě) na dobu neurčitou, na základě níž vykonávala
žalovaná pro žalobkyni práci na pozici asistentky, přidělovanou práci přebíral,
řídil a kontroloval W., žalovaná byla přihlášena „k zákonným odvodům“, byla jí
vyplácena mzda a čerpala zaměstnanecké benefity. Skutkový závěr o předstíraném
projevu vůle tak v nyní posuzované věci odvolací soud neučinil. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 9. 2025
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D.
předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 21 Cdo 933/2025
Datum rozhodnutí: 24.09.2025
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přípustnost dovolání, Právní jednání, Pracovní poměr
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
21 Cdo 933/2025-364
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr.
Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého
v právní věci žalobkyně Selectra spol. s r. o., se sídlem v Děčíně, J. Š. Baara
č. 828/19, IČO 63145243, zastoupené Mgr. Janou Chotětickou, advokátkou se
sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. č. 193/20, proti žalované D. W., zastoupené
Mgr. Pavlem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Studentská č. 174/10,
o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v
Děčíně pod sp. zn. 19 C 327/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. října 2024, č. j. 8 Co 436/2024-322, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího
řízení 5 021,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla
Jiříčka, advokáta se sídlem v Poděbradech, Studentská č. 174/10
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 10. 2024, č. j. 8 Co 436/2024-322, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť
není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto
ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Námitky dovolatelky, že odvolací soud nesprávně právně posoudil platnost
právních jednání (pracovní smlouvy a okamžitého zrušení pracovního poměru),
čímž se měl odchýlit od judikatury Nejvyššího soudu, přípustnost dovolání
nezaloží. Uvádí-li dovolatelka, že předmětná pracovní smlouva byla uzavřena
pouze „na oko jako simulovaný právní úkon, kdy výplata mzdy ve prospěch
žalované měla být ve skutečnosti pouze formou dalšího benefitu ve prospěch
rodiny žalované,“ a že uvedená právní jednání představují dle jejího
přesvědčení zdánlivá právní jednání, která nevyvolala žádné právní následky,
pak tím dovolacímu soudu předkládá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje
vlastní, od odvolacího soudu odlišné, právní posouzení. Správnost skutkového
stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení
probíhajícím podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 nelze důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně
otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž
dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky
nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pro úplnost je nutné
připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem
správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího
soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých
právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003,
uveřejněného pod č. 19/2006 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne
10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne
18. 1. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3628/2021, proti němuž podaná ústavní stížnost byla
odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. II. ÚS 954/22). Odkazuje-li dovolatelka v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
31. 3. 2020, sp. zn.
21 Cdo 2862/2019, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že
účastníci smlouvy pouze předstírali vůli pracovní smlouvu uzavřít a
pracovněprávní poměr jí založit, a proto je za daných okolností nutno pracovní
smlouvu považovat za nicotné právní jednání, pak dovolací soud uvádí, že
odvolací soud se v napadeném rozhodnutí od citované judikatury neodchýlil,
neboť v projednávané věci vycházel z jiných skutkových zjištění. Odvolací soud
v řešené věci zopakoval účastnický výslech T. a výslechy svědků a vyšel (mimo
jiné) ze zjištění, že účastnice dne 29. 3. 2018 uzavřely pracovní smlouvu (ve
znění dodatku k pracovní smlouvě) na dobu neurčitou, na základě níž vykonávala
žalovaná pro žalobkyni práci na pozici asistentky, přidělovanou práci přebíral,
řídil a kontroloval W., žalovaná byla přihlášena „k zákonným odvodům“, byla jí
vyplácena mzda a čerpala zaměstnanecké benefity. Skutkový závěr o předstíraném
projevu vůle tak v nyní posuzované věci odvolací soud neučinil. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.