21 Cul 1/2022-339
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., o návrhu žalovaného I. V., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Karviné-Fryštátě, K. Sliwky č. 34, podaném proti Vrchnímu soudu v Olomouci, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 Cmo 55/2019, takto:
I. Návrh na určení lhůty Vrchnímu soudu v Olomouci k „nařízení jednání“ se zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021, č. j. 27 Cdo 1818/2020-305, byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 11. 2019, č. j. 5 Cmo 55/2019-273, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. V řízení se nyní rozhoduje o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2018, č. j. 24 Cm 169/2016-203. Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který byl Vrchnímu soudu v Olomouci doručen dne 13. 12. 2021, se navrhovatel domáhá, aby byla určena lhůta k „nařízení jednání“.
V návrhu poukázal na to, že poté, co došlo ke zrušení původního rozsudku Nejvyšším soudem, opakovaně žádal o to, aby bylo nařízeno jednání a ve věci rozhodnuto, odvolací soud zůstal ve věci nečinný. Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu (§ 174a odst. 4 část věty před středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 10. 1. 2022, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ustanovení § 1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení § 6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny.
Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§ 174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§ 174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).
V řízení o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo rozhodnuto – je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci musí být podle zákona učiněny. Při rozhodování o tomto návrhu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy; navrhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu však není vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
1. 2005, sp. zn. 21 Cul 3/2004, uveřejněné pod č. 80/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Návrhem podle ustanovení § 174a o soudech a soudcích se nelze domáhat určení lhůty k nařízení jednání, jestliže potřeba jeho provedení není s přihlédnutím k povaze věci nepochybná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2012, sp. zn. 21 Cul 5/2012, uveřejněné pod č. 2/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li být respektována nezávislost soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, pro řízení o návrhu na určení lhůty podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit, a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.
8. 2006, sp. zn. 21 Cul 4/2006). Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že poté, co bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto o zrušení výše uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, byl spis dne 17. 8. 2021 opětovně předložen Vrchnímu soudu v Olomouci, tento usnesením ze dne 9. 12. 2021, č. j. 5 Cmo 55/2019-329, přerušil řízení do „pravomocného skončení věci vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. 7 C 25/2021“. S ohledem na přerušení řízení tak není možno určit lhůtu k nařízení jednání; protože soud je zásadně vázán žalobou (návrhem) – srov. ustanovení § 153 odst. 2 o.
s. ř. a § 174a odst. 5 větu druhou zákona o soudech a soudcích, Nejvyšší soud České republiky návrh na určení lhůty podle ustanovení § 174a odst. 7 části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení § 174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2022
JUDr. Pavel Malý předseda senátu