KSBR 28 INS 11584/2010
27 ICm 1969/2013
21 ICdo 6/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra
Putny v insolvenční věci dlužníka RE 100 D s.r.o. se sídlem v Brně, Příkop č.
843/4, IČO 27189481, zastoupeného Mgr. Radkou Dlabalovou, advokátkou se sídlem
v Praze 5, Drtinova č. 372/24, za účasti insolvenčních navrhovatelů a)
MEDICONTAX s.r.o. se sídlem v Praze 6, Bachmačské náměstí č. 334/6, IČO
24668397, zastoupeného Mgr. Danielou Rybkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3,
Jana Želivského č. 2385/11, a b) PP/ARCHITECTS&ENGINEERS s.r.o. se sídlem v
Praze 1, Jánský Vršek č. 311/6, IČO 27864553, vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. KSBR 28 INS 11584/2010, v řízení o žalobě pro zmatečnost podané
insolvenčním věřitelem PERSIMMON SOLUTIONS INC. se sídlem Suite 13, First Floor
Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street Victoria, Mahe, Seychely, reg. č.
134320 (právního nástupce společnosti ARBEGE HOLDING LIMITED se sídlem v
Nicosii, Diagorou 4, KERMIA BUILDING, Flat/Office 601, Kyperská republika, reg.
č. 96918), zastoupeným JUDr. Martinem Buriánem, advokátem se sídlem v Brně,
Veselá č. 164/14, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.2.2013
č.j. 40 ICm 1595/2011, 12 VSOL 49/2012-208 (KSBR 28 INS 11584/2010), vedeném u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 ICm 1969/2013, o dovolání insolvenčního
věřitele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. srpna 2014 č.j. 27
ICm 1969/2013, 11 VSOL 102/2013-47 (KSBR 28 INS 11584/2010), takto:
Dovolání insolvenčního věřitele se zamítá.
U Krajského soudu v Brně bylo dne 7.10.2010 na návrh společnosti PXP
GROUP a.s. se sídlem v Praze 6, Bachmačské náměstí č. 334/6, IČO 22881788,
zahájeno insolvenční řízení u dlužníka RE 100 D s.r.o. Dnem 26.11.2010 do
insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 107 insolvenčního zákona přistoupil
insolvenční navrhovatel b). Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24.3.2011 č.j. KSBR 24 (28) INS
11584/2010-A-34 zjistil úpadek dlužníka RE 100 D s.r.o., ustanovil insolvenční
správcem Ing. Miloše Bačíka, vyzval věřitele dlužníka, aby přihlásili své
pohledávky, a kromě dalších opatření nařídil přezkumné jednání na den 23.5.2011
v 9.30 hod. Dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a
není schopen plnit své peněžité závazky po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě
splatnosti. K žalobě pro zmatečnost podané společností PXP GROUP a.s. se sídlem v
Praze 6, Bachmačské náměstí č. 334/6, IČO 22881788, Krajský soud v Brně
usnesením ze dne 14.3.2012 č.j. 40 ICm 1595/2011-144 napadené usnesení
insolvenčního soudu ze dne 24.3.2011 č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34
zrušil. Poté, co dovodil, že proti usnesení isolvenčního soudu o zjištění
úpadku je žaloba pro zmatečnost přípustná (jde o usnesení, které "má povahu
usnesení, jímž se řízení končí") a že společnost PXP GROUP a.s. (jako
insolvenční navrhovatel) je k žalobě pro zmatečnost "aktivně legitimována",
neboť se dovolává "svého práva na zákonného soudce", soud prvního stupně dospěl
k závěru, že insolvenční soud byl při vydání usnesení o úpadku nesprávně
obsazen, a že proto napadené usnesení trpí vadou uvedenou v ustanovení § 229
odst.1 písm.f) občanského soudního řádu. K odvolání dlužníka, insolvenčního správce Ing. Miloše Bačíka, který v
řízení vystupoval jako "vedlejší účastník" na straně dlužníka, a insolvenčního
věřitele ARBEGE HOLDING LIMITED Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne
20.2.2013 č.j. 40 ICm 1595/2011, 12 VSOL 49/2012-208 (KSBR 28 INS 11584/2010)
odvolání insolvenčního věřitele ARBEGE HOLDING LIMITED podle ustanovení § 218
písm.b) občanského soudního řádu odmítl, rozhodl, že "mezi věřitelem ARBEGE
HOLDING LIMITED a ostatními účastníky tohoto řízení není právo na náhradu
nákladů řízení" a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení. Dovodil, že v insolvenčním řízení zahájeném na návrh věřitele
jsou "v době od podání insolvenčního návrhu do vydání usnesení, jímž byl
zjištěn úpadek, účastníky řízení pouze navrhující věřitel(é), ti z věřitelů,
kteří k insolvenčnímu návrhu přistoupili do rozhodnutí o úpadku, a dlužník", a
že proto jen tyto subjekty jsou také účastníky v řízení o žalobě pro zmatečnost
podané proti usnesení o zjištění úpadku. Protože se insolvenční věřitel "nestal
účastníkem fáze insolvenčního řízení, která byla završena usnesením o zjištění
úpadku dlužníka", není oprávněn ani podat odvolání, kterým bylo rozhodnuto o
žalobě pro zmatečnost podané společností PXP GROUP a.s. proti usnesení
insolvenčního soudu ze dne 24.3.2011 č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34.
Proti tomuto usnesení vrchního soudu (ve výroku o odmítnutí odvolání)
podal insolvenční věřitel ARBEGE HOLDING LIMITED u Krajského soudu v Brně dne
30.5.2013 žalobu pro zmatečnost. Dovozuje, že se podle ustanovení § 14 odst.1
insolvenčního zákona stal účastníkem insolvenčního řízení a účastníkem řízení o
žalobě pro zmatečnost, kterou společnost PXP GROUP a.s. podala proti usnesení
insolvenčního soudu ze dne 24.3.2011 č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34, a
že byl proto oprávněn podat odvolání proti usnesení, kterým krajský soud
rozhodl o této žalobě pro zmatečnost. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2.7.2013 č.j. 27 ICm
1969/2013-12, KSBR 28 INS 11584/2010-C4-2, žalobu pro zmatečnost zamítl. Dospěl
k závěru, že insolvenční věřitel žalobou pro zmatečnost napadá usnesení soudu,
kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, a že proto tato žaloba pro
zmatečnost není podle ustanovení § 230 odst.3 občanského soudního řádu
přípustná. K odvolání insolvenčního věřitele ARBEGE HOLDING LIMITED Vrchní soud v
Olomouci usnesením ze dne 27.8.2014 č.j. 27 ICm 1969/2013, 11 VSOL 102/2013-47
(KSBR 28 INS 11584/2010) potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dovodil
nejprve, že na místě společnosti PXP GROUP a.s. je třeba jednat jako s
insolvenčním navrhovatelem se společností MEDICONTAX s.r.o., o níž bylo
usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.8.2013 č.j. KSBR 28 INS
11584/2010-P1-4 rozhodnuto, že nastupuje na místo "původního věřitele" PXP
GROUP a.s. do řízení "jako nabyvatel jeho pohledávky", a že místo společnosti
ARBEGE HOLDING LIMITED je třeba jednat jako s insolvenčním věřitelem se
společností PERSIMMON SOLUTIONS INC. se sídlem Suite 13, First Floor Oliaji
Trade Centre, Francis Rachel Street Victoria, Mahe, Seychely, reg. č. 134320,
na niž byla přihlášená pohledávka převedena. Odvolací soud se ztotožnil se
soudem prvního stupně v tom, že žaloba pro zmatečnost není proti napadenému
usnesení přípustná; ustanovení § 230 odst.3 občanského soudního řádu je podle
jeho názoru třeba "aplikovat i na rozhodnutí odvolacího soudu, kterým rozhodl o
odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o (předchozí) žalobě pro
zmatečnost", neboť "by jinak postrádalo smysl". Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal insolvenční věřitel
dovolání. Namítá, že ustanovením § 230 odst.3 občanského soudního řádu je
přípustnost žaloby pro zmatečnost "vyloučena pouze ve vztahu přímo k
prvoinstančnímu rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, nikoliv však ve vztahu k
procesním rozhodnutím, k nimž dochází v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost,
kterými však o samotné žalobě pro zmatečnost rozhodováno není", a vytýká
odvolacímu soudu, že nenapravil vadu usnesení soudu prvního stupně spočívající
v tom, že je nepřezkoumatelné. Insolvenční věřitel navrhl, aby dovolací soud
zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1.1.2014 (dále též jen
"o.s.ř."), neboť - i když usnesení odvolacího soudu bylo vydáno v této
insolvenční věci v řízení zahájeném v době do 31.12.2013 - řídí se projednání
dovolání a rozhodnutí o něm právní úpravou účinnou od 1.1.2014 (srov. též
právní názor obsažený například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2014
sp. zn. 29 NSČR 45/2014, které bylo uveřejněno pod č. 80 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014). Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo uplatněno osobou, jejíž odvolání
bylo usnesením odmítnuto, a která proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala
žalobu pro zmatečnost, a jež má proto obdobné postavení jako účastník řízení,
ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů o žalobě pro zmatečnost
podané insolvenčním věřitelem významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky, zda
je přípustná žaloba pro zmatečnost proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
odmítnuto odvolání podané proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo
vyhověno žalobě pro zmatečnost podané jinou osobou než odvolatelem.
Vzhledem k
tomu, že posouzení této otázky procesního práva bylo pro rozhodnutí v
projednávané věci významné (určující) a že tato otázka dosud nebyla v
rozhodování dovolacího soudu vyřešena, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že
dovolání insolvenčního věřitele je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné. Účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost jsou - jak dovodila již
ustálená judikatura soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne
23.10.2003 sp. zn. 29 Odo 558/2001, které bylo uveřejněno pod č. 43 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 23.11.2010 sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, které bylo uveřejněno pod č. 15 v
časopise Soudní judikatura, roč. 2012) - ze zákona (ex lege) ti, kdo byli
účastníky původního řízení, v němž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí,
popřípadě jejich právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese;
účastníci řízení si v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku zachovávají
stejné procesní postavení, jaké měli v původním řízení. V případě, že žalobou
pro zmatečnost bylo napadeno rozhodnutí, které bylo vydáno v (jiném) řízení
vedeném o žalobě pro zmatečnost, řídí se účastenství v (tomto pozdějším) řízení
o žalobě pro zmatečnost okolnostmi, které byly o okruhu účastníků rozhodné v
(dřívějším) řízení o žalobě pro zmatečnost. Žalobou napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.2.2013
č.j. 40 ICm 1595/2011, 12 VSOL 49/2012-208 (KSBR 28 INS 11584/2010) [ve výroku
o odmítnutí odvolání] bylo rozhodnuto o odvolání podaném proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 14.3.2012 č.j. 40 ICm 1595/2011-144, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost podané proti usnesení Krajského soudu v Brně
(jako insolvenčního soudu) ze dne 24.3.2011 č.j. KSBR 24 (28) INS
11584/2010-A-34. S přihlédnutím k okruhu účastníků (původního) řízení o žalobě
pro zmatečnost (k němu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2015
č.j. KSBR 28 INS 11584/2010, 40 ICm 1595/2011, 21 ICdo 17/2015-476) platí, že
rovněž účastníky řízení v projednávané věci jsou - vedle insolvenčního věřitele
- (pouze) dlužník a insolvenční navrhovatelé a) a b). Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné
usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (srov. § 229 odst.4
občanského soudního řádu). Žaloba pro zmatečnost není přípustná proti usnesení,
jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost (§ 230 odst.3 občanského soudního
řádu). Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který
slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí
takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících
řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání
rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale
i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez
ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Povaha věci (vyplývající z
uvedeného smyslu žaloby pro zmatečnost jakožto mimořádného opravného
prostředku) vylučuje, aby žalobou pro zmatečnost bylo napadáno usnesení, jímž
bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost; náprava chybného ("nesprávného")
rozhodnutí tu může být zjednána cestou odvolání nebo dovolání. Rozhodnutím o žalobě pro zmatečnost je třeba - zejména s přihlédnutím
ke smyslu (účelu) žaloby pro zmatečnost jakožto mimořádného opravného
prostředku - rozumět ve smyslu ustanovení § 230 odst.3 občanského soudního řádu
nejen závěr o tom, zda žaloba je či není důvodná, ale také (pouhé) procesní
rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí (odmítnutí žaloby pro zmatečnost
nebo zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost). O žalobě pro zmatečnost se
rozhoduje nejen u soudu prvního stupně (soudu příslušného podle ustanovení §
235a odst.1 občanského soudního řádu), ale také v odvolacím řízení; rozhodnutím
o žalobě pro zmatečnost je proto usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení
soudu prvního stupně potvrzeno, změněno nebo zrušeno, a samozřejmě také
usnesení, kterým bylo odmítnuto odvolání podané proti usnesení soudu prvního
stupně, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, nebo kterým bylo řízení o
tomto odvolání zastaveno. V projednávané věci insolvenční věřitel napadl žalobou pro zmatečnost
usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení
soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Odvolací
soud tedy dospěl ke správnému (v souladu se zákonem) závěru, že proti tomuto
rozhodnutí není podle ustanovení § 230 odst.3 občanského soudního řádu
přípustná žaloba pro zmatečnost. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska
uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení
odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou,
která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud
České republiky dovolání insolvenčního věřitele podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.