22 Azs 84/2025- 32 - text
22 Azs 84/2025 - 33 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: V. T. B., zastoupený Mgr. Ing. Tomášem Tillmannem, advokátem se sídlem Vrázova 1324/40, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2025, čj. OAM 1530/BA
BA07
HA06
2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2025, čj. 19 Az 2/2025 34,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ing. Tomáši Tillmannovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 5 070 Kč, která je splatná do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
[1] Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jako zjevně nedůvodnou. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl.
[2] Krajský soud nejprve citoval rozhodnou právní úpravu, to § 16 odst. 1 písm. a) a odst. 4 větu první zákona o azylu. Dále uvedl, že žalovaný podle krajského soudu dostatečně zjistil skutkový stav v rozsahu odpovídajícím informacím uvedeným žalobcem v průběhu správního řízení. Žalobce uváděl, že žádost o mezinárodní ochranu podal z ekonomických důvodů (získání finančních prostředků na úhradu dluhu v zemi původu a k uživení rodiny). Ekonomické důvody nejsou podle ustálené judikatury relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, pokud k nim nepřistoupí další okolnosti hodné zvláštního zřetele, k čemuž v případě žalobce nedošlo. Žalobce neuvedl okolnosti svědčící pronásledování v zemi původu z důvodu dle § 12 zákona o azylu, ani že mu v zemi původu hrozí vážná újma podle § 14a stejného zákona. Smyslem azylového práva není podle krajského soudu poskytnout ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu.
[3] Námitku, že rozhodnutí žalovaného mělo být žalobci doručeno do pěti dnů od vydání rozhodnutí, shledal krajský soud nedůvodnou. Zákon o azylu neupravuje povinnost doručit rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany v žalobcem tvrzené lhůtě.
[4] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Podle stěžovatele jsou v jeho případě naplněny důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 1 zákona o azylu. V případě vycestování do země původu mu totiž hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy dle odst. 2 zmíněného ustanovení. Dále se stěžovatel domnívá, že splňuje podmínky humanitárního azylu.
[5] Stěžovatel dále namítá, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav. Spokojil se s krátkou výpovědí stěžovatele bez snahy jeho situaci více pochopit. Nezohlednil problémy v zemi původu. Ve Vietnamu dochází k násilnému vymáhání dluhů ze strany věřitelů, kteří v extrémních případech fyzicky napadají dlužníky a jejich rodiny. Zároveň bude situace stěžovatele při návratu do země původu složitá, neboť je ve Vietnamu špatný sociální systém a vysoká nezaměstnanost. Žalovaný proto vycházel ze skutkového stavu, jež nemá oporu ve spisu. Žalovaný taktéž nedostatečně odůvodnil zjevnou nedůvodnost žádosti žalobce. Nepřezkoumatelností z téhož důvodu trpí i napadený rozsudek.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s napadeným rozsudkem. II. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud se dále zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[8] Kasační stížnost není přijatelná.
[9] Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku, kterou stěžovatel odvinul pouze od toho, že nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů je již rozhodnutí žalovaného. Podle ustálené judikatury platí, že přezkoumá li krajský soud správní rozhodnutí, které pro chybějící odůvodnění není přezkoumání vůbec způsobilé, zatíží nepřezkoumatelností i svůj vlastní rozsudek (rozsudek NSS z 13. 6. 2007, čj. 5 Afs 115/2006
91). Ustálená judikatura také již zodpověděla na otázku, za jakých okolností je třeba považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů správní rozhodnutí. Je tomu tak v situaci, kdy není zřejmé, z jakých skutkových závěrů žalovaný vycházel, z jakých podkladů rozhodnutí tyto závěry učinil a jakými úvahami se řídil při hodnocení podkladů (rozsudek NSS z 28. 8. 2007, čj. 6 Ads 87/2006 36). Takovými deficity rozhodnutí žalovaného netrpí.
[10] Stěžovatel dále namítá, že žalovaný skutkový stav zjistil nedostatečně. Podle konstantní judikatury je to žadatel o mezinárodní ochranu, kdo představuje primární zdroj informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany (usnesení NSS ze 4. 11. 2024, čj. 7 Azs 128/2024
58, bod 10 a tam citovaná judikatura). Správní orgán zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, jež vycházejí ze žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní ochraně. Rozsah a obsah informací zjišťovaných o zemi původu se odvíjí od sdělení žadatele o mezinárodní ochranu (usnesení NSS z 16. 12. 2021, čj. 3 Azs 118/2021
39, bod 11 a tam citovaná judikatura). V kontextu toho, že stěžovatel ve správním řízení uvedl pouze ekonomické důvody (získání finančních prostředků na úhradu dluhu v zemi původu a k uživení rodiny), které jej vedly k odchodu ze země původu, bez toho, aby zmínil jakékoli problémy, lze konstatovat, že požadavkům výše uvedené judikatury stran zjišťování skutkového stavu žalovaný dostál.
[11] Ekonomické důvody odchodu ze země původu dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu nepředstavují hrozbu pronásledování či vážné újmy ve smyslu § 12 či § 14a zákona o azylu (usnesení NSS z 18. 7. 2024, čj. 5 Azs 26/2024
15, bod 13 a tam citovaná judikatura). Stěžovatel ve správním řízení žádné jiné důvody pro opuštění vlasti ve správním řízení netvrdil. Teprve v žalobě uvedl, že mu v případě návratu do země původu hrozí újma, a to z důvodu špatného sociálního systému, vysoké nezaměstnanosti a hrozby násilného vymáhání dluhů ze strany věřitelů. Tato tvrzení však žalovaný logicky zohledňovat nemohl. Postup krajského soudu ve vztahu k tvrzením uvedeným až v žalobě stěžovatel v kasační stížnosti nesporoval.
[12] K námitce dovolávající se udělení humanitárního azylu soud poukazuje na judikaturu, která učinila právní závěr (plynoucí z § 16 odst. 4 zákona o azylu, který citoval již krajský soud), že jsou li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení humanitárního azylu dle § 14 (usnesení NSS z 31. 1. 2025, čj. 4 Azs 257/2024 26, bod 13).
III. Závěr a náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS z 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, a usnesení NSS z 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021
28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[15] Krajský soud ustanovil usnesením z 13. 2. 2025, čj. 19 Az 2/2025
14, zástupcem stěžovatele Mgr. Ing. Tomáše Tillmanna, advokáta. Náklady v podobě odměny ustanoveného zástupce a náhrady hotových výdajů platí stát. Zástupce, ustanovený v řízení před krajským soudem, zastupuje stěžovatele i v řízení o kasační stížnosti (§ 35 odst. 10 s. ř. s.). Odměna stěžovatelova zástupce byla stanovena za jeden úkon právní služby spočívající v podání kasační stížnosti podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
Zástupci stěžovatele tak náleží odměna ve výši 4 620 Kč (§ 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu). Vedle toho má zástupce stěžovatele též právo na náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce stěžovatele není plátcem DPH. Celkově tedy ustanovenému zástupci přísluší odměna za zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve výši 5 070 Kč. Tuto částku mu Nejvyšší správní soud vyplatí do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 19. června 2025
Jitka Zavřelová předsedkyně senátu