22 Cdo 1132/2024-259
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 101/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, č. j. 4 Co 322/2020-175, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2020, č. j. 58 Co 101/2019-164, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, č. j. 4 Co 332/2020-175, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 9. 2020, č. j. 58 Co 101/2019-164, rozhodl, že žalobci se nepřiznává osvobození od soudních poplatků.
2. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. 2. 2021, č. j. 4 Co 322/2020-175, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
3. Proti usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
4. Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští [srovnej § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)]. Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud za použití § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně podle § 243b ve spojení s § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení žalobce v dovolacím řízení (srovnej § 241b odst. 2 o. s. ř., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3711/2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).
5. Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
6. V posuzované věci odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku. Dovolání proti tomuto rozhodnutí není podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. objektivně přípustné (srovnej také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 239/2019).
7. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se v souladu s § 241b odst. 2 částí věty za středníkem o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatele.
8. Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že zastavení dovolacího řízení zpravidla předchází výzva k zaplacení soudního poplatku, případně zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, v intencích projednávané věci k zaplacení soudního poplatku dovolatele znovu nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků.
9. K tomu je nezbytné podotknout, že Nejvyšší soud eviduje více než 200 řízení o dovoláních žalobce, z nichž drtivá většina je zastavována nebo je dovolání žalobce odmítáno (jen v roce 2021 se jednalo například o řízení vedená pod sp. zn. 20 Cdo 2026/2021, 30 Cdo 2002/2021, 30 Cdo 1881/2021, 27 Cdo 914/2021, 30 Cdo 753/2021, 27 Cdo 677/2021, 30 Cdo 655/2021, 30 Cdo 527/2021, 27 Cdo 432/2021, 30 Cdo 205/2021). V mnohých z těchto řízení se žalobce opakovaně neúspěšně domáhal též osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů (např. sp. zn. 27 Cdo 432/2021).
10. I z obsahu procesního spisu v tomto řízení se podává, že dovolatel opakovaně soudům předkládá své žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Tyto žádosti jsou zamítány nebo jsou řízení o těchto žádostech zastavována. Takové jednání lze označit za obstrukční a sudičské (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, dostupné na nalus.usoud.cz, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).
11. Nejvyšší soud považuje v intencích projednávané věci za důležité také poznamenat, že návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18).
12. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 5. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu