22 Cdo 1133/2024-261
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, návrhu na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 101/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2021, č. j. 4 Co 205/2021-194, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 58 Co 101/2019-183, se zastavuje. II. Dovolání se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti výroku I usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2021, č. j. 4 Co 205/2021-194, v části, v níž byl potvrzen výrok I, II a IV usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 58 Co 101/2019-183, a proti výroku II usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2021, č. j. 4 Co 205//2021-194. III. Řízení o dovolání se zastavuje v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výroku I usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2021, č. j. 4 Co 205/2021-194, v části, v níž byl potvrzen výrok III usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 58 Co 101/2019-183. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. 4. 2021, č. j. 58 Co 101/2019-183, zastavil ve výroku I řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků a rozhodl, že žalobci se zástupce pro toto řízení neustanovuje (výrok II). Ve výroku III zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2019, č. j.
2. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. 8. 2021, č. j. 4 Co 205/2021-194, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně podává žalobce dovolání.
4. Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští [srovnej § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)]. Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud za použití § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně podle § 243b ve spojení s § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení žalobce v dovolacím řízení (srovnej § 241b odst. 2 o. s. ř., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3711/2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).
5. Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
6. Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
7. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
8. Dovolání proti části výroku I usnesení odvolacího soudu, v níž odvolací soud potvrdil výrok I usnesení soudu prvního stupně (kterým soud prvního stupně zastavil řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků), není objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.
9. Dovolání proti části výroku I usnesení odvolacího soudu, v níž odvolací soud potvrdil výrok II usnesení soudu prvního stupně (kterým soud prvního stupně rozhodl, že žalobci se neustanovuje zástupce pro toto řízení), není objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.
10. Dovolání proti části výroku I usnesení odvolacího soudu, v níž odvolací soud potvrdil výrok IV usnesení soudu prvního stupně (kterým soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení), a proti výroku II usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení není objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
11. Proto dovolací soud v tomto rozsahu dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se v souladu s § 241b odst. 2 částí věty za středníkem o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatele.
12. Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že zastavení dovolacího řízení zásadně předchází výzva k zaplacení soudního poplatku, případně zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, v intencích projednávané věci k zaplacení soudního poplatku dovolatele znovu nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků.
13. K tomu je nezbytné podotknout, že Nejvyšší soud eviduje více než 200 řízení o dovoláních žalobce, z nichž drtivá většina je zastavována nebo je dovolání žalobce odmítáno (jen v roce 2021 se jedná například o řízení vedená pod sp. zn. 20 Cdo 2026/2021, 30 Cdo 2002/2021, 30 Cdo 1881/2021, 27 Cdo 914/2021, 30 Cdo 753/2021, 27 Cdo 677/2021, 30 Cdo 655/2021, 30 Cdo 527/2021, 27 Cdo 432/2021, 30 Cdo 205/2021). V mnohých z těchto řízení se žalobce opakovaně neúspěšně domáhal též osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů (např. sp. zn. 27 Cdo 432/2021).
14. I z obsahu procesního spisu v tomto řízení se podává, že dovolatel opakovaně soudům předkládá své žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Tyto žádosti jsou zamítány nebo jsou řízení o těchto žádostech zastavována. Takové jednání lze označit za obstrukční a sudičské (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, dostupná na nalus.usoud.cz, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).
15. Nejvyšší soud považuje v intencích projednávané věci za důležité také poznamenat, že návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18).
16. K dovolání žalobce proti části výroku I usnesení odvolacího soudu, v níž odvolací soud potvrdil výrok III usnesení soudu prvního stupně (kterým soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2019, č. j. 58 Co 101/2019-76), Nejvyšší soud uvádí, že z obsahu dovolání (ani z obsahu spisu soudu prvního stupně) nevyplývá, že by byl žalobce řádně zastoupen.
17. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o tomto dovolání.
18. Žalobce v průběhu řízení před soudy nižších stupňů (a to jak v řízení ve věci samé, tak i v řízení o žalobě pro zmatečnost) opakovaně žádal o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce z řad advokátů, aniž by dokládal dostatečně své majetkové poměry (případně nebylo žádosti žalobce vyhověno z toho důvodu, že zřejmě bezúspěšně uplatňuje či brání své právo). Z tohoto důvodu nebylo jeho žádostem vyhověno.
19. K výše uvedenému má Nejvyšší soud rovněž za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podávání žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle § 41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
20. V situaci, kdy Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalobce nesplnil podmínky pro to, aby mu byl ustanoven advokát pro řízení o dovolání, a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o dovolání v rozsahu směřujícímu proti té části výroku I usnesení odvolacího soudu, v níž odvolací soud potvrdil výrok III usnesení soudu prvního stupně, podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
21. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 5. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu