ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka, ve
věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Václavem Peňázem, advokátem se sídlem v
Brně, Pekařská 13, proti žalované ASPET-INVEST s. r. o., se sídlem v Ostravě -
Porubě, Jana Šoupala 1597/3, identifikační číslo osoby 268 60 848, zastoupené
Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova 2/1285, o
uložení povinnosti nabídnout k prodeji spoluvlastnický podíl, vedené u
Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 163/2006, o dovolání žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2010 č. j. 14 Co 340/2009-287,
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2010 č. j. 14 Co 340/2009-287,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce, jako spoluvlastník nemovitosti č. p. 436 na pozemku p. č. 44 v k. ú.
P., obec Pohořelice (dále „nemovitost“), se původní žalobou podanou 23. 6. 2006
u Okresního soudu v Břeclavi (dále soud prvního stupně) proti JUDr. B. V. jako
konkurznímu správci společnosti FORS a. s. a žalované domáhal určení, že
spoluvlastníkem ideální poloviny nemovitosti je JUDr. B. V. Žalobce tvrdil, že
veřejná dobrovolná dražba, ve které žalovaná 31. 1. 2006 nabyla spoluvlastnický
podíl k nemovitosti, náležející původně společnosti FORS a. s., je neplatná pro
rozpor s § 17 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. I kdyby
nešlo o neplatnou dražbu, dovolal se dopisem z 30. 6. 2006 vůči žalovaným jako
spoluvlastník nemovitosti relativní neplatnosti převodu spoluvlastnického
podílu na žalovanou z titulu porušení jeho předkupního práva.
Soud prvního usnesením ze dne 6. února 2009, č. j. 10 C 163/2006-229, řízení
vůči žalovanému JUDr. B. V. zastavil s odůvodněním, že konkurs na majetek
úpadkyně FORS a. s. byl ke dni 22. 9. 2008 zrušen a JUDr. B. V. byl 8. 11. 2008
zproštěn funkce konkurzního správce, čímž „ztratil způsobilost být účastníkem
řízení.“ Při jednání 28. 4. 2009 soud prvního stupně připustil změnu žaloby,
navrženou žalobcem podáním z 8. 12. 2008, aby žalované bylo uloženo, aby „mu
písemně učinila nabídku k prodeji spoluvlastnického podílu k nemovitosti za
kupní cenu 2.050.00, Kč.“
Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 28 dubna 2009, č. j. 10 C
163/2006-258, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že
účastníci jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako spoluvlastníci nemovitosti,
každý v rozsahu ideální ?. Nabývacím titulem žalobce je „kolaudační rozhodnutí“
z roku 26. 6. 1992 a kupní smlouva z 12. 10. 2005, žalovaná nabyla vlastnictví
podílu dražbou. Veřejná dobrovolná dražba proběhla 31. 1. 2006. Dražební
vyhláška z 22. 12. 2005 byla žalobci doručena 23. 12. 2005 a podle seznamu
účastníků dražby z 31. 1. 2006 se jí zúčastnil. Z protokolu o provedení dražby
vyplývá, že spoluvlastnický podíl k nemovitosti vydražila žalovaná za cenu
2.050.000 Kč, kterou zaplatila, a 18. 4. 2006 jí bylo vydáno potvrzení o nabytí
vlastnictví k tomuto podílu ve veřejné dražbě. Podle sdělení dražitele byl
spoluvlastnický podíl vydražen až ve třetím kole, přičemž 5. 10. 2005 se
žalobce zúčastnil dražby jako divák a 15. 11. 2005 byl jejím jediným
účastníkem. Mezi účastníky bylo nesporné, že žaloba o neplatnost dražby z 31.
1. 2006 nebyla podána. Před konáním dražby JUDr. B. V. nenabídl žalobci
spoluvlastnický podíl ke koupi.
Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná
nabyla ideální polovinu nemovitosti příklepem v dražbě konané podle zákona č.
26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Dražbě je platná. O její neplatnosti by mohl
rozhodnout jen soud k žalobě podané ve lhůtě tří měsíců podle § 24 odst. 3
tohoto zákona, žaloba však podána nebyla. Podle znění tohoto ustanovení
účinného teprve od 1. 9. 2006 je osobou oprávněnou k podání žaloby o neplatnost
dražby i spoluvlastník dražené věci. Vzhledem k tomu, že spoluvlastnický podíl
k nemovitosti nebyl žalobci nabídnut před dražbou ke koupi, došlo k porušení
jeho předkupního práva stanoveného § 140 občanského zákoníku (dále obč. zák.).
S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 21
Cdo 930/2007, soud prvního stupně uvedl, že spoluvlastník, jehož předkupní
právo bylo porušeno převodem spoluvlastnického podílu na jiného příklepem
licitátora ve veřejné dobrovolné dražbě, nebyl oprávněn domáhat se podle § 24
odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb. ve znění do 31. 8. 2006 její neplatnosti. I když
porušení zákonného předkupního práva nemělo za následek neplatnost dražby,
nebylo tím dotčeno právo spoluvlastníka podle § 603 odst. 3 obč. zák. domáhat
se, aby mu vydražitel nabídl spoluvlastnický podíl ke koupi. V tomto
rozhodnutí Nejvyšší soud dále uvedl, že spoluvlastník se nemůže dovolat
neplatnosti dražby jako neplatného úkonu podle § 40a obč. zák., neboť
vlastnictví nepřechází na základě právního úkonu, ale jiné právní skutečnosti
(příklepem licitátora). Soud prvního stupně uzavřel, že v daném případě sice
došlo k porušení předkupního práva žalobce tím, že mu spoluvlastnický podíl k
nemovitosti nebyl před dražbou nabídnut ke koupi, avšak uplatnění tohoto práva
je v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. To proto, že žalobce
byl 31. 1. 2006 účastníkem dražby a mohl podat žalobu na neplatnost dražby jako
její účastník, což neučinil. Kromě toho mu nic nebránilo, aby vydražil
spoluvlastnický podíl k nemovitosti za stejnou cenu, za kterou mu jí má
žalovaná nabídnout nyní ke koupi.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. října 2010, č. j.
14 Co 340/2009-287, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě
vyhověl. Ztotožnil se soudem prvního stupně, že spoluvlastnický podíl nabyla
žalovaná příklepem v dražbě a neplatnost dražby nelze již posuzovat, neboť by
ji mohl vyslovit jen soud k žalobě o její neplatnost; ta však nebyla podána.
Souhlasil také se soudem prvního stupně, že žalobce jako účastník dražby mohl
takovou žalobu podat i před 1. 9. 2006, a že nabytí vlastnictví v dražbě
příklepem licitátora není právním úkonem, jehož neplatnosti by se mohl žalobce
dovolat podle § 40a obč. zák. Oproti soudu prvního stupně však neshledal, že
uplatnění předkupního práva žalobce podle § 603 odst. 3 obč. zák. z titulu jeho
porušení je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Ten nelze spatřovat v tom,
že nepodal žalobu o neplatnost dražby podle § 24 odst. 3 zákona č. 20/2009 Sb.
(v řízení by např. musel prokazovat, že provedením dražby bylo podstatně
zasaženo do jeho práv). Nelze klást k jeho tíži, že zvolil jako prostředek
ochrany svého spoluvlastnického práva k nemovitosti žalobu na nahrazení projevu
vůle podle § 603 odst. 3 obč. zák. Za nepřípadný považoval odvolací soud odkaz
na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 364/2007, v němž uplatnění
předkupního práva u soudu bylo shledáno v rozporu s dobrými mravy z toho
důvodu, že bylo reakcí na spory spoluvlastníků ohledně správy společné věci s
časovým odstupem více jak roku a půl ode dne, kdy se spoluvlastník dozvěděl o
porušení předkupního práva. V dané věci mezi účastníky došlo ke sporům o
užívání nemovitosti v roce 2006, ve kterém bylo předkupní právo žalobce
porušeno, a žalovaná od června 2006 věděla o úmyslu žalobce domáhat se
předkupního práva.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost
opírá o § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody podle §
241a odst. písm. b) a odst. 3 o. s. ř., a to, že rozhodnutí vychází ze
skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování
a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud učinil zjištění,
že žaloba nebyla podána v důsledku sporů mezi účastníky. Avšak sám žalobce v
odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně výslovně uvedl, že „právě
stupňující chování žalované mě vedlo k rozhodnutí uplatnit nároky z mého
předkupního práva.“ Odvolací soud tak nesprávně vyhodnotil motiv, který vedl
žalobce k podání žaloby. Neměl proto jako nepřiléhavou odmítnout argumentaci,
která poukazovala na závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku sp. zn. 22
Cdo 364/2007.
Neobstojí také názor, že žalobci nelze klást k tíži, že při dražbě 31. 1. 2006
neučinil nejvyšší podání, které by mu umožnilo získat spoluvlastnický podíl k
nemovitosti. Už tím, že se zúčastnil dražby, nemohlo být jeho předkupní právo
porušeno. Podle zákona o veřejných dražbách lze kupní cenu doplatit do tří
měsíců, jde tedy o lhůtu delší než je stanovena v § 605 obč. zák. při uplatnění
předkupního práva. Je zřejmé, že žalobce nebyl v lednu 2006 schopen částku
2.050.000,- Kč zaplatit a byl srozuměn s tím, že nabyvatelem podílu se stává
vydražitel. Jednoznačně dal najevo svoji vůli, že se předkupního práva
vzdává. Žalovaná připomíná také průběh dražebních jednání 5. 10. 2005 a 15.
11. 2005 a poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009, sp.
zn. 22 Cdo 4441/2007, který dovodil, že předkupní právo spoluvlastníka zaniká i
v případě, že spoluvlastník se o zamýšleném prodeji druhým spoluvlastníkem
třetí osobě dozví, dá však nepochybně najevo, že o věc nemá zájem a že s
prodejem souhlasí. Předkupní právo tak může zaniknout „zřeknutím, jež může
nastat i mlčky.“ Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen
a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že skutkové a právní posouzení
věci odvolacím soudem je správné. Připomíná, že nárok z porušení jeho
předkupního práva uplatnil žalobou z 23. 6. 2006, kterou změnil v roce 2008
vzhledem ke skončení konkurzního řízení společnosti FORS a. s. Při dražbě 31.
1. 2006 mohl pouze dorovnávat nejvyšší podání, což několikrát učinil, žalovaná
však vždy podání navýšila. Částku 2.050.000,- Kč již nedorovnal, neboť „by jen
navyšoval cenu, kterou bude třeba zaplatit při uplatnění předkupního práva.“
Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12.
2012, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 1. 1. 2013 (čl. II.
bod 7 a čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
účinný od 1. ledna 2013). Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije
ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm
a) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího
řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal
a zjistil, že dovolání je důvodné.
Převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo,
ledaže jde o převod osobě blízké (§ 140 obč. zák., věta první). Bylo-li
předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu
věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno (§ 603 odst. 3
obč. zák.). Kdo je oprávněn koupit věc, musí zaplatit cenu nabídnutou někým
jiným, není-li dohodnuto jinak. Nemůže-li věc koupit nebo nemůže-li splnit
podmínky nabídnuté vedle ceny a nelze-li je vyrovnat ani odhadní cenou,
předkupní právo zanikne (§ 606 obč. zák.).
V dobrovolné dražbě udělí licitátor příklep tomu účastníkovi, který učiní
nejvyšší podání (§ 23 odst. 9 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách – vše
citováno podle stavu do novely č. 315/2006 Sb.). Učiní-li několik účastníků
dražby současně podání a nebylo-li učiněno podání vyšší, rozhodne licitátor
losem o tom, komu z nich příklep udělí (§ 23 odst. 10 zákona o veřejných
dražbách).
Má-li některý z účastníků dražby předkupní právo vůči předmětu dražby a doloží-
li to dražebníkovi před zahájením dražby, není tento účastník stanoveným
příhozem vázán; učiní-li podání ve stejné výši jako nejvyšší podání, udělí
licitátor příklep účastníkovi dražby oprávněnému z předkupního práva (§ 23
odst. 11 zákona o veřejných dražbách).
Je třeba řešit otázku, jaký význam má skutečnost, že veřejné dražby prováděné
podle zákona o veřejných dražbách ve znění před novelou č. 315/2006 Sb., ve
které byl dražen spoluvlastnický podíl, se zúčastnil spoluvlastník, který však
neučinil podání ve stejné výši jako nejvyšší podání.
Veřejná dražba je zvláště upraveným procesem uzavírání smlouvy a současně i
specifickým procesem uzavření smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.
července 1999, sp. zn. 2 Cdon 1034/97, publikovaný ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 25/2001, a literaturu tam uvedenou). I když
zákon o veřejných dražbách uvádí, že účelem dražby je přechod vlastnického nebo
jiného práva [§ 2 písm. a)], což vede někdy k závěru, že jde o nabytí na
základě jiné skutečnosti stanovené zákonem (tj. příklepem), není pochyb o tom,
že dobrovolná dražba vychází ze svobodné vůle jejich stran – navrhovatele a
účastníků dražby, a že je institutem soukromého práva (srov. nyní i § 1771
odst. 1 obč. zák. č. 89/2012 Sb., a tam deklarovanou smluvní povahu dražby). Z
tohoto důvodu se ta ustanovení zákona o veřejných dražbách, která chrání
předkupní právo spoluvlastníka, neuplatní, jestliže se spoluvlastník –
navrhovatel dražby, a jiný spoluvlastník – účastník dražby – dohodnou jinak.
Proto v případě, že před účinností novely č. 315/2006 Sb. se spoluvlastníci
domluvili, že spoluvlastnický podíl se stane předmětem dražby, které se
zúčastní ten spoluvlastník, kterému svědčí předkupní právo, nešlo o dražbu
neplatnou pro rozpor s § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách; šlo tu o
specifický případ uplatnění předkupního práva, při kterém bylo zajištěno jak
právo překupníka získat podíl za cenu nabídnutou někým jiným, tak i právo
převodce podílu dosáhnout nevyšší možné ceny ve veřejné dražbě.
Podle § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách ve znění před novelou č.
315/2006 Sb. (tedy ve znění platném v době konání dražby - 31. 1. 2006) nebylo
možno dražit věci, na nichž vázlo zákonné předkupní právo spoluvlastníků; po
uvedené novele je k dražbě takových věcí třeba kvalifikovaného souhlasu
spoluvlastníků. Ze shora uvedeného vyplývá, že ani před touto novelou zákaz
dražit spoluvlastnický podíl nebyl absolutní; jestliže spoluvlastník, který měl
předkupní právo k draženému podílu, vyslovil s dražbou souhlas (byť i
konkludentně) a dražby se zúčastnil (účast byla konkludentním vyjádřením
souhlasu s dražbou), bylo realizováno i jeho předkupní právo. Jestliže nemohl
vyrovnat nejvyšší podání, je to třeba vyložit tak, že nemohl zaplatit cenu
nabídnutou někým jiným a jeho předkupní právo zaniklo (§ 606 obč. zák.).
V dané věci se žalobce zúčastnil dražby konané 31. 1. 2006; měl tak možnost
podíl nabýt za cenu, nabídnutou třetí osobou. Žalobce však neučinil podání ve
stejné výši jako nejvyšší podání. Nenabídl tak cenu nabídnutou někým jiným, a
jeho předkupní právo zaniklo.
Za této situace by bylo nadbytečné zabývat se i s námitkou, že uplatnění
předkupního práva bylo v dané věci v rozporu s dobrými mravy. Dovolatelka
poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. 22 Cdo
364/2007. Šlo o posouzení konkrétní věci, ze které lze dovodit jen to
normativní pravidlo, že s ohledem na konkrétní skutkový stav lze uplatnění
předkupního práva považovat za úkon v rozporu s dobrými mravy. Ostatně ve
stejném rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl: že § 3 odst. 1 obč. zák. „patří k
normám s relativně neurčitou abstraktní hypotézou, které tak přenechávají
soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám
hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností.
Odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a
současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě
závěr, že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy.“ V tomto případě byly
skutkové okolnosti jiné, již proto – jak správně uvedl odvolací soud – nemůže
jít o stejný případ. Jestliže však žalobce uplatnil neexistující předkupní
právo, není již třeba řešit jeho rozpor s dobrými mravy.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí
odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 2, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu