USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně J. K., zastoupené JUDr. Bc. Robertem Naxerou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jeseniova 1164/47, proti žalovaným 1) EAST MOP spol. s r.o., IČO 45539189, se sídlem v Praze 9, Nad Smetankou 222/1, zastoupené Mgr. Martinem Janečkem, advokátem se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Josefa Hory 33, a 2) Lesům České republiky, s. p., IČO 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 C 324/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2024, č. j. 19 Co 197/2024-157, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 5 2024, č. j. 10 C 324/2023-121, zamítl žalobu na určení, že budova č. p. XY a pozemky parc. č. XY, XY, XY, XY, XY a XY v katastrálním území XY jsou ve vlastnictví státu (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II, III).
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 11. 2024, č. j. 19 Co 197/2024-157, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
3. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalobkyni nesvědčí k užívání bytu v domě, kterého se řízení týká, žádné věcné ani závazkové právo. Výpověď z nájmu bytu byla předmětem řízení u okresního, krajského i Nejvyššího soudu, neplatnost výpovědi nebyla shledána. Žalobkyně se v domě zdržuje bez právního důvodu, v současnosti je vedeno řízení o vyklizení. Na požadovaném určení proto žalobkyně nemá naléhavý právní zájem, neboť na jejím postavení by se ani požadovaným určením nic nezměnilo.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.
5. Dovolacímu soudu vytýká, že nerespektoval judikaturu dovolacího soudu, podle které má nájemce naléhavý právní zájem na určení, kdo je vlastníkem jím užívaných pozemků (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 1723/2015). Domnívá se, že pokud by nedošlo k nezákonné restituci, nemohla by jí žalovaná 1) dát výpověď. Pokud by bylo zjištěno, že žalovaná 1) není vlastníkem nemovitostí, byla by výpověď z nájmu nicotná, a její nájemní vztah by tak pokračoval. Popsala dále okolnosti restitucí uplatněných šlechtickým rodem M. a okolnosti nabytí vlastnictví žalovanou 1). Namítá rovněž, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a soudní ochranu, neboť soudy se její žalobou řádně nezabývaly. Dodala, že ochranou lidských práv se musejí zabývat všechny soudy, nemohou tedy rozhodovat formalisticky a hledat záminku, aby nemusely věc řešit meritorně. Přestože žaloba byla podána na ochranu ústavně zaručeného práva na bydlení, dovolání podstatně převyšuje její vlastní zájmy.
6. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
7. Žalované se k dovolání nevyjádřily.
8. Dovolání není přípustné.
9. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací
návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
11. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
12. Určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a předejít tak budoucím sporům (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2468/2012, nebo ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3097/2024, dostupná, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).
13. Dovolatelka má za to, že se odvolací soud při řešení otázky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1723/2015. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dovodil, že naléhavý právní zájem nájemce na určení vlastnictví jím užívané nemovitosti nezaniká ani v případě, že v jiném řízení mezi týmiž účastníky je řešena otázka vlastnického práva ke sporné věci jako předběžná. Šlo tedy o situaci, kdy žalobce měl naléhavý právní zájem na požadovaném určení i z jiného důvodu, než pro vyřešení předběžné otázky v jiném řízení.
V řešené věci je však situace odlišná. Žalobkyně svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení dovozuje pouze z potřeby řešit otázku nicotnosti výpovědi, tedy otázku, které by mohla být podstatná i pro řízení o vyklizení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017, uveřejněný pod č. 112/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), avšak mohla by být v tomto řízení posouzena jako otázka předběžná. Dovolatelka sice podrobně uvádí důvody, ze kterých podle jejího názoru plyne, že vlastníkem domu a přilehlých pozemků je stát, neuvádí však, v čem kromě závěru o nicotnosti výpovědi, by se v případě určení vlastnictví žalovaného 2) její právní postavení zlepšilo.
Závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení proto není v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu, na které žalobkyně odkazuje.
14. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu