22 Cdo 122/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie
Rezkové ve věci žalobce L. H., zastoupeného advokátem, proti žalované Z. nad
M., s. r. o., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního
soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 35/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. října 2007, č. j. 20 Co
574/2007-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 6 307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
obci N. M. nad M., se zamítá“. Pod bodem II. výroku rozhodl o náhradě nákladů
řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobce
rozsudkem ze dne 4. října 2007, č. j. 20 Co 574/2007-122, pod bodem I. výroku
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v upřesněném znění tak, že „žaloba na
určení, že žalobce je vlastníkem budovy malé vodní elektrárny stojící na
stavební parcele č. 416 v obci a katastrálním území N. M. nad M., se zamítá“.
Pod bodem II. výroku rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a pod bodem
III. nevyhověl návrhu na přerušení řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („OSŘ“) a
uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Navrhuje, aby
dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a pro stejné důvody i rozsudek
soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou
účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází
přitom z § 243c OSŘ, který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání
odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně
vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné
nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které
muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Dovolání není přípustné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ). V
dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1
písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo
řeší-li právní otázku v rozporu
s hmotným právem (§ 237 odst. 3 OSŘ).
Protože dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné jen pro řešení
právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu,
proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení,
toliko
z dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ; v dovolání proto
nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které
nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 OSŘ).
Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím
řízení. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam, lze výjimečně zvažovat i z hlediska námitky, že řízení
je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
[dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ], jestliže posouzení, zda
řízení je postiženo procesní vadou, vychází z nesprávného výkladu procesního
předpisu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo
1591/2004, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 3339). Napadené
rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
V dané věci dovolatel nijak nevymezuje právní otázku, která z napadeného
rozsudku podle jeho názoru činí rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní
význam; pouze uvádí, že soudy nevzaly v potaz „specifický předmět sporu, kterým
je vodní dílo“, aniž by však tuto specifiku z hlediska soukromého práva nějak
vymezil. Jen z kontextu dovolání a z dodatečného odkazu na judikaturu
Nejvyššího soudu lze usuzovat, že dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že
nesprávně posoudil otázku, zda tzv. vrchní stavba nebyla součástí jiné stavby,
kterou žalobce vlastní. K tomu je třeba uvést, že odvolací soud se touto
otázkou vůbec nezabýval, a to zjevně proto, že v odvolání proti rozsudku soudu
prvního stupně žalobce takovou námitku neuplatnil. I když v odvolacím řízení
lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v
odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 OSŘ), samotná skutečnost, že odvolací soud
se nezabýval otázkou v odvolání neuplatněnou, o jejíž posouzení navíc soud
prvního stupně rozhodnutí neopřel, nezakládá dovolací důvod uvedený v § 241a
odst. 2 písm. b) OSŘ a nečiní z napadeného rozsudku rozhodnutí po právní
stránce zásadní.
Úvahy soudů o tom, že smlouva o převodu nemovitostí musí výslovně zahrnovat
převáděné nemovitosti je v souladu s konstantní judikaturou dovolacího soudu.
Individualizace nemovitosti v písemném právním úkonu musí být u nemovitostí
zapsaných v katastru nemovitostí provedena uvedením obce, parcelního čísla
a katastrálního území, v němž nemovitosti leží. Budovy, které v katastru
nejsou zapsány, musí být popsány natolik určitě, že i třetím osobám muselo být
zřejmé, o jaké budovy jde (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.
listopadu 2001, sp. zn. 22 Cdo 1236/2001, Soubor civilních rozhodnutí
Nejvyššího soudu č. C 837).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151
odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ, s tím, že náklady vzniklé žalované představují
odměnu advokátovi za zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k
dovolání. Tyto náklady činí podle § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s
§ 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, částku 5 000,- Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů 300,- Kč
podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění
pozdějších předpisů, a jsou zvýšeny o daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3
OSŘ tj. o 1.007,- Kč. Platební míto a lhůta k plnění vyplývají
z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná
podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 1. července 2009
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu