22 Cdo 1280/2024-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové, ve věci žalobkyně A. B., zastoupené JUDr. Natálií Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Chropyni, Masarykova 12, proti žalovanému M. K., zastoupenému JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 3161, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 18 C 50/2022, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 29. 1. 2024, č. j. 60 Co 17/2024-89, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Nejvyšší soud se v projednávané věci zabýval otázkou existence překážky věci rozhodnuté (res iudicata).
I. Dosavadní průběh řízení
2. Okresní soud v Kroměříži (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. 11. 2023, č. j. 18 C 50/2022-79, zastavil řízení o žalobě na určení, že součástí společného jmění žalobkyně a zesnulého J. K. byly k okamžiku smrti J.
3. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne ze dne 29. 1. 2024, č. j. 60 Co 17/2024-89, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení se nezastavuje. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci.
5. Dovolatel je přesvědčen o tom, že základem projednávané věci a věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 6 C 85/2020 je snaha žalobkyně domoci se totožného výsledku, tedy určení, že nemovitosti darované smlouvou ze dne 30. 3. 2017 z důvodu absolutní neplatnosti této smlouvy nejsou ve vlastnictví žalovaného, ale jsou nevypořádanou součástí společného jmění manželů M. a J. K. Tvrdí, že řízení je založeno na totožných skutkových tvrzeních a důkazních návrzích, a že výsledek, jímž je rozhodnutí o platnosti či neplatnosti darovací smlouvy a na to navazující určení vlastnického práva žalovaného či jeho rodičů, by byl zcela stejný ke dni rozhodování soudu i ke dni úmrtí J. K. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1646/2000, 22 Cdo 347/2005, 22 Cdo 615/2020, s nimiž je dle jeho názoru rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu.
6. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se nijak nevypořádal s jeho námitkou týkající se aktivní legitimace žalobkyně, ani otázkou platnosti darovací smlouvy.
7. Navrhuje, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se řízení zastavuje, eventuálně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu zpět k dalšímu řízení.
8. Žalobkyně ve svém vyjádření považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. K dalším námitkám žalovaného uvádí, že otázkou procesního nástupnictví, a tedy aktivní legitimací žalobkyně se zabýval již soud prvního stupně v usnesení ze dne 26. 1. 2023, č. j. 18 C 50/2022-36, a k odvolání žalovaného i Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 21. 2. 2023, č. j. 60 Co 27/2023-47. Otázku platnosti darovací smlouvy soudy dosud neřešily, neboť posuzovaly otázku věci pravomocně rozsouzené, nikoli podstatu celého sporu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného zamítl. III. Přípustnost dovolání
9. Dovolání není přípustné.
10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
12. Žalovaný dovolacímu soudu předkládá otázku, zda je v projednávané věci dána překážka věci rozsouzené.
13. Tato otázka nezakládá přípustnost dovolání, neboť se odvolací soud při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
14. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
15. Dovolací soud se již opakovaně překážkou věci rozsouzené (§ 159a odst. 4 o. s. ř.), která brání opětovnému projednání totožné věci, zabýval. Setrvale dovozuje, že totožnost věci je dána totožností předmětu řízení a totožností účastníků. Předmětem občanského soudního řízení je žalobcem uplatněný procesní nárok, jenž je vymezen předmětem (žalobním petitem) a základem, který tvoří právně relevantní skutečnosti, na nichž žalobce svůj nárok zakládá. Jinak řečeno, totožnost předmětu řízení předpokládá jak totožná skutková tvrzení žalobce, tak i totožný žalobní petit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1646/2000, a ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 347/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 585/2012, či jeho usnesení ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 615/2020). Na závěry uvedených rozhodnutí poukazuje i dovolatel.
16. V projednávané věci soud prvního stupně řízení zastavil, neboť shledal, že rozhodnutí ve věci samé brání překážka věci rozsouzené, a to s ohledem na rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 13. 1. 2022, č. j. 58 Co 45/2021-153, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2022, ve věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 85/2020. Odvolací soud však jeho rozhodnutí změnil poté, co shledal, že v původním řízení a v nyní projednávané věci není dána totožnost žalobního petitu, totožnost předmětu řízení, ani totožnost účastníků řízení.
17. Co se týče totožnosti žalobního petitu, odvolací soud uvedl, že zatímco v projednávané věci se žalobkyně domáhá určení vlastnického práva ke dni smrti zůstavitele J. K., v původním řízení se domáhala určení vlastnického práva ke dni, kdy o věci bude rozhodovat soud. Dovodil, že v obou řízeních nebyl uplatněn totožný nárok, přičemž už z tohoto důvodu nemůže být v projednávané věci dána překážka věci rozsouzené.
18. S tímto závěrem odvolacího soudu se dovolací soud ztotožňuje a dodává následující. Předmětem procesního nároku je žalobní petit. Ten žalobkyně v původním řízení (proti žalovaným M. K., J. K., který v průběhu řízení zemřel, a M. K.) formulovala tak, že se domáhá určení, že sporné nemovitosti jsou součástí společného jmění manželů J. K., narozeného dne XY, zemřelého dne XY, a M. K.
19. Krajský soudu v Brně - pobočka ve Zlíně, v odůvodnění svého rozsudku ze dne 13. 1. 2022, č. j. 58 Co 45/2021-153, jímž tuto žalobu zamítl, zaujal právní názor, že s ohledem na zánik manželství a tím i zánik společného jmění manželů smrtí J. K., ke kterému došlo v průběhu řízení, měla žalobkyně provést změnu žalobního petitu (k níž však nepřistoupila) a přeformulovat žalobní petit tak, aby plně reflektoval nové skutečnosti, tedy aby bylo určeno, že předmětné nemovitosti byly součástí společného jmění manželů J. a M. K. ke dni úmrtí J. K.
20. V nyní projednávané věci žalobkyně právnímu názoru vyslovenému v původním řízení vyhověla a podala žalobu tak, jak to pro věcné zkoumání jejího nároku tento soud v předchozím řízení požadoval. Domáhá se určení, že sporné nemovitosti byly k okamžiku smrti J. K., narozeného dne XY, zemřelého dne XY, součástí společného jmění zesnulého J. K. a M. K.
21. Nelze souhlasit s tvrzením dovolatele, že v obou řízeních jde o totožný nárok. Předmět sporu vycházející ze stejného skutku je v návaznosti na žalobní petit rozdílný oproti předmětu sporu v návaznosti na žalobní petit ve věci pravomocně skončené rozsudkem Krajského soudu v Brně -pobočky ve Zlíně ze dne 13. 1. 2022, č. j. 58 Co 45/2021-153.
22. Závěr odvolacího soudu, podle kterého v obou řízeních nebyl uplatněn totožný nárok, přičemž už z tohoto důvodu nemůže být v projednávané věci dána překážka věci rozsouzené, je proto správný a byl učiněn v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
23. Přípustnost dovolání nemohou založit ani další námitky dovolatele, že se odvolací soudu nezabýval aktivní legitimací žalobkyně či otázkou platnosti darovací smlouvy. Dovolatel v této souvislosti nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Absence řádného vymezení přípustnosti dovolání je vadou, pro níž nelze v rozsahu předmětných námitek v dovolacím řízení pokračovat. Dovolací soud dodává, že usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, může podle § 212a odst. 6 o. s. ř. odvolací soud přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení (zde existenci překážky věci rozsouzené). IV. Závěr a náklady řízení
24. Proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
25. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení není skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, civilní část)]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 6. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu