22 Cdo 1472/2023-178
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,
a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce T.
P., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně,
Hajnova 40, proti žalované R. V., zastoupené Mgr. Jiřím Topkou, advokátem se
sídlem v Kladně, Gen. Klapálka 1345, o určení vlastnického práva, vedené u
Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 29/2021, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2023, č. j. 22 Co 219/2022-143,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve
výši 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího
Topky, advokáta se sídlem v Kladně, Gen. Klapálka 1345.
[1] Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání
odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně
uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
[2] Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne 12. 7. 2022, č. j. 8 C 29/2021-114, zamítl žalobu na určení, že je žalobce
vlastníkem části pozemku parc. č. XY o velikosti 349,78 m2, který se nachází
pod zemědělskými stavbami na něm částečně postavenými, jehož hranice je
vymezena původním a současně i stávajícím oplocením pozemku parc. č. XY přičemž
tato část pozemku je současně přímo přilehlá k pozemku parc. č. XY (výrok I).
Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
[3] K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“)
rozsudkem ze dne 17. 1. 2023, č. j. 22 Co 219/2022-143, rozsudek soudu prvního
stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok
II).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Uvedl, že
důvodem dovolání je skutečnost, že odvolací soud při řešení otázky vydržení
vlastnického práva zaujal nesprávný hmotněprávní názor o tom, že dovolatel
nebyl po celou dobu držby v dobré víře. Předložil dovolacímu soudu k řešení
následující právní otázky: 1) Lze v dobré víře vydržet pozemek, jehož výměra
činí téměř 1/3 rozlohy pozemku, ke kterému nabyl držitel vlastnické právo na
základě kupní smlouvy, když nabytý pozemek má pravidelný tvar a nenachází se ve
svažitém terénu? 2) Uvedou-li strany v kupní smlouvě, že se prodává hlavní
nemovitost „včetně vedlejších staveb a venkovních úprav“ a není-li jedna z
vedlejších staveb uvedena ve znaleckém posudku, na který strany odkáží jen ve
vztahu k ceně, přechází na kupujícího vlastnické právo k takové vedlejší
stavbě? 3) Má § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), ve spojení s § 3030 o. z. důsledek pro probíhající řízení o určení
vlastnického práva v té podobě, že se důkazní břemeno o dobré víře (jejím
nedostatku) přesouvá na knihovně zapsaného vlastníka? 4) Lze pro účely aplikace
§ 1095 o. z. učinit závěr, že držitel se ve skutečnosti držby sporné části
pozemku vůbec „řádně“ nechopil, ačkoliv bylo prokázáno, že spornou část pozemku
užíval v rozsahu jejího oplocení včetně staveb vystavěných před jeho držbou a
na sporné části pozemku vystavěl stavby nové? Navrhl, aby dovolací soud
rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání žalobce
nesplňuje zákonné náležitosti, neboť neobsahuje vymezení přípustnosti dovolání. Dovolání sice obsahuje právní otázky, není však patrné, jaké důvody
přípustnosti by se k nim měly vztahovat; nesplňuje tak podmínky pro jeho věcné
projednání. Dovolací soud by proto měl dovolání odmítnout. Nicméně i kdyby
podmínky pro věcné projednání dovolání splněny byly, je rozhodnutí odvolacího
soudu správné. Vyjadřuje se v této souvislosti k jednotlivým dovolacím
námitkám, které nepovažuje za důvodné. V takovém případě by pak měl dovolací
soud dovolání zamítnout. [6] Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení. [7] Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. [8] Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu,
že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V
dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst.
4) uvedeno, proti
kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení
důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá
za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
[9] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř.
(jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu
srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR
55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje
vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena
otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne
21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť
dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran
nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp.
zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp.
zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz)]. Otázku přípustnosti
dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil
zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu
rovnosti účastníků řízení.
[10] Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský
soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených
formálních náležitostí dovolání, nejde o přepjatý formalismus, ale o zákonem
stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I.
ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Uvedené potvrdilo i stanovisko
Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na
http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i
Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku
přípustnosti dovolání.
[11] V projednávané věci dovolatel v rozporu s právní úpravou, jakož i
judikaturou dovolacího soudu, v dovolání vůbec nevymezil, v čem spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolání žádnou zmínku o
přípustnosti dovolání vůbec neobsahuje, neodkazuje na § 237 o. s. ř. či jeho
obsah a obsahuje pouze vymezení dovolacích důvodů. To jasně vyplývá z části III
dovolání označené jako „vlastní dovolací argumentace“. Obsahuje-li bod II
dovolání, označený jako „podstata, rozsah a důvody dovolání“, jednověté
konstatování, že „odvolací soud nevzal důsledně v úvahu rozhodovací praxi
dovolacího soudu“, pak o řádné vymezení přípustnosti dovolání bez pochybností
nejde.
[12] Jelikož dovolání žalobce trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b
odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení,
Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
[13] V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná
domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 20. 12. 2023
Mgr. Michal Králík Ph.D.
předseda senátu