Nejvyšší soud Usnesení občanské

28 Cdo 2402/2007

ze dne 2008-09-25
ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2402.2007.1

28 Cdo 2402/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa

Rakovského v právní věci žalobců a) J. D., zastoupeného advokátem, a b) E. M.,

zastoupené advokátem, proti žalované M. L., zastoupené advokátem, o zaplacení

částky 2.670.842,58 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových

Varech pod sp. zn. 11 C 259/99, o dovolání žalobců a/, b/ proti rozsudku

Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2005, č. j. 18 Co 337/2004-182, takto:

I. Dovolání obou žalobců se odmítají.

II. Žalobci a/, b/ jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované

na nákladech dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k

rukám jejího zástupce částku Kč 14.182,-.

Potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Plzni výše označeným byl

dvakrát odmítnut návrh žalobců, a to jednak o zaplacení částky 72.544,66 Kč a

dále o zaplacení 1.589.250,46 Kč. V dalším výroku odvolací instance byl zbylý

výrok soudu prvního stupně zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena k dalšímu

řízení; stalo se tak v rámci odmítnutí návrhu žalobců na zaplacení částky

187.500,- Kč.

Proti nepříznivým dvěma výrokům ve věci, v níž bylo vůči žalobcům

postupováno podle § 43 o. s. ř., podali oba žalobci dovolání. Stalo se tak

podáním ze dne 15.3.2006, které došlo soudu ve lhůtě a v němž je uvedeno, že

oba žalobce zastupuje advokát JUDr. J. S. Soudu došlo ještě dne 14.6.2007 další

stručné podání, v němž po lhůtě sděluje žalobce a/, zastoupený tentokrát JUDr.

J. J., své stanovisko k věci.

V prvním z uvedených podání je proveden pod písmeny a/ až ch/

podrobný rozbor v rámci dovolacích tvrzení, obsahující skutkové i právní

argumenty. Závěrem označení žalobci žádají, aby Nejvyšší soud dovoláním

napadený rozsudek příslušném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k

dalšímu řízení.

Strana žalovaná se k dovolání vyjádřila prostřednictvím advokáta tak, že mu

nepřičítá ve vztahu k napadenému rozsudku zásadní právní význam a žádá, aby

bylo dovolání odmítnuto či zamítnuto.

Dovolání není přípustné.

Ve věci (její relevantní části) bylo rozhodnuto odvolacím soudem tak, že byl

rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Stalo se tak bez toho, že by zde došlo

ke zrušení rozsudku předchozího a k vrácení věci soudu prvního stupně odvolacím

soudem se závazným a odlišným právním názorem. V úvahu tedy připadala pouze

přípustnost dovolání podle 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy pro zásadní

právní význam rozsudku odvolacího soudu. Výčet předpokladů této přípustnosti

dovolání pak stanoví odst. 3 §237 o. s. ř.

Judikatura Nejvyššího soudu je k této variantě přípustnosti dovolání zcela

konstantní. Poněvadž jde o přípustnost za účelem sjednocení rozhodovací praxe k

určité právní otázce, vyžaduje se, aby tato právní otázka byla dovolatelem

zcela konkrétně a jednoznačně formulována. Tento požadavek zdůraznil dovolací

soud v rozhodnutích sp. zn. 21 Cdo 541/2004, 29 Odo 751/2003 a dalších.

Ústavní soud tomuto výkladu nijak nebrání, jak je patrno například z jeho

nálezu sp. zn. IV. ÚS 414/01.

Podmínce formulovat konkrétní právní otázku však ani jeden z dovolatelů

nedostál. V dovolání je proveden rozsáhlý rozbor věci, který by však znamenal

nepřípustný bezbřehý přezkum relevantní části napadeného rozsudku.

Proto bylo dovolání obou žalobců podle §243b odst. 5 věty první a §218 c/ o. s.

ř. jako nepřípustné odmítnuto.

Straně žalované náleží podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na

náhradu nákladů řízení. Tyto náklady vznikly za jeden úkon zástupce žalované -

vyjádření k dovolání. Tedy sazba podle § 3 odst. 1, § 17 odst. 1 písm. a/, § 16

odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění před novelou č. 277/2006 Sb.) při

předmětu řízení (dílčím) 1.661.795,- Kč činí za úkon 56.430,- Kč. Tuto částku

však bylo nutné krátit dvakrát o polovinu, neboť bylo dovolání odmítnuto a v

řízení byl proveden pouze jediný úkon protistrany (§ 14 odst. 1, § 15, § 18

odst. 1 cit. vyhl.). Tedy po krácení 14.107,- Kč. S přičtením 75,- Kč režijního

paušálu (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) představovala výsledná částka

přiznaných nákladů řízení 14.182,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle

občanského soudního řádu.

V Brně dne 25. září 2008

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu