22 Cdo 1491/2023-159
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce: P. G., narozený XY, bytem v XY, zastoupený Mgr. Eliškou Barthelemy, advokátkou se sídlem v Praze, Národní 58/32, proti žalované: V. G., narozená XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, 28. října 184, o zrušení společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 59 C 252/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2023, č. j. 17 Co 367/2022-127, takto:
I. Dovolání se odmítá II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Elišky Barthelemy do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
manželů účastníků bylo zrušeno (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II).
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 1. 2023, č. j. 17 Co 367/2022-127, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že společné jmění manželů účastníků zrušil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je právně nesprávné a napadá právní hodnocení skutkového stavu odvolacím soudem. Odvolacímu soudu vytýká změnu rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by na základě stejně zjištěného skutkového stavu účastníky řízení se svým odlišným právním názorem seznámil a sám provedl dokazování. Dovolacímu soudu předkládá otázky dosud dovolacím soudem neřešené, a to zda „je dočasný pokles příjmů jednoho z manželů za trvání společného jmění manželů nutné považovat za natolik intenzivní zásah do poměrů manželského majetkového společenství, aby ovlivnil manželské majetkové společenství, a to jak do rozsahu tak i do hodnoty předmětného společného majetku manželů“ a zda „může být důvodem pro zrušení společného jmění manželů za trvání manželství, v pojetí společného majetku manželů příjmem každého z manželů v tom případě, kdy jeden z manželů za trvání společného jmění manželů změní zaměstnání, kdy zde dosahuje manžel přechodně s touto změnou zaměstnání nižších příjmů než dosahoval tento manžel na jiném zaměstnání před nástupem na rodičovskou a následně mateřskou dovolenou.“ Dovolatelka má za to, že dočasné snížení příjmů jednoho z manželů nemůže dosahovat takové intenzity, že by mohlo výrazným způsobem ohrozit majetkové manželské společenství. Namítá, že v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3575/2020, se měl manžel dovolat relativní neplatnosti jednotlivého právního jednání žalované, nikoliv chtít zrušit společný majetkový režim manželů jako celek. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalobce ve vyjádření k dovolání považuje výčet důvodů pro zrušení společného jmění manželů v § 724 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za demonstrativní a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 373/2015, ve kterém dovolací soud společné jmění manželů zrušil i z jiných závažných důvodů. Za takový závažný důvod považuje mimo jiné pozdní úhrady splátek hypotéky žalovanou ze společných finančních prostředků, které zasílá na účet žalované, ke kterému mu žalovaná nadto zrušila dispoziční právo. Navrhuje dovolání jako nedůvodné odmítnout, nebo zamítnout.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 8. Podle § 724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je-li pro to závažný důvod, soud na návrh manžela společné jmění zruší nebo zúží jeho stávající rozsah. Podle § 724 odst. 2 o. z. závažným důvodem je vždy skutečnost, že manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželu, že manžela lze považovat za marnotratného, jakož i to, že manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Jako závažný důvod může být shledáno také to, že manžel začal podnikat nebo že se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby. 9. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že zákonný výčet důvodů zrušení společného jmění manželů soudem je demonstrativní; soud může společné jmění manželů zrušit i z jiných důvodů. Stejně jako v jiných řízeních o vydání konstitutivního rozhodnutí, ve kterých hmotné právo upravuje podmínky pro vznik, změnu či zrušení práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, jsou v hraničních případech dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008, toto a dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz); dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1344/2012). 10. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na několika skutečnostech, které společně představují závažný důvod pro zrušení společného jmění manželů účastníků ve smyslu § 724 odst. 2 o. z. Jednak uvedl rizikové podnikání žalované, dále pak nemožnost žalobce ovlivnit nakládání s finančními prostředky, které zasílá na účet, z něhož je žalovanou placena hypotéka, neschopnost dohody o nakládání se společnými prostředky a aktuálně podprůměrný příjem žalované v důsledku vlastního rozhodnutí. Dovolací soud neshledává úvahu odvolacího soudu, že veškeré tyto skutečnosti společně představují závažný důvod pro zrušení společného jmění manželů účastníků, za zjevně nepřiměřenou. 11. Uvádí-li dovolatelka v dovolání s odkazem na § 237 o. s. ř. a zmiňovanou přípustnost dovolání, že v dané věci má jít o otázku, zda „je dočasný pokles příjmů jednoho z manželů za trvání společného jmění manželů nutné považovat za natolik intenzivní zásah do poměrů manželského majetkového společenství, aby ovlivnil manželské majetkové společenství, a to jak do rozsahu tak i do hodnoty předmětného společného majetku manželů“ a zda „může být důvodem pro zrušení společného jmění manželů za trvání manželství, v pojetí společného majetku manželů příjmem každého z manželů v tom případě, kdy jeden z manželů za trvání společného jmění manželů změní zaměstnání, kdy zde dosahuje manžel přechodně s touto změnou zaměstnání nižších příjmů než dosahoval tento manžel na jiném zaměstnání před nástupem na rodičovskou a následně mateřskou dovolenou“, pak na posouzení uvedených otázek (s přihlédnutím k výše uvedenému) není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. 12. Odvolací soud své rozhodnutí založil na několika důvodech společně vedoucích k vyhovění žalobě. Žalovaná by pro úspěch v dovolacím řízení musela úspěšně napadnout všechny tyto závěry, což neučinila. Otázka dočasného poklesu příjmů jednoho z manželů, popřípadě dočasné snížení příjmů při změně zaměstnání po rodičovské dovolené se váže pouze k jednomu z důvodů, které vedly odvolací soud k závěru, že je zde závažný důvod pro zrušení společného jmění manželů účastníků. Ve vztahu ke všem důvodům, které odvolací soud vedly k vyhovění žalobnímu nároku, žalovaná v dovolání nevymezuje přípustnost podle § 237 o. s. ř. Dovolací soud se proto nemohl ani věnovat posouzení jejich důvodnosti. 13. V podstatné části dovolání pak žalovaná polemizuje se zjištěným skutkovým stavem, kterým je však dovolací soud vázán; v dovolání nelze úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci - § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). 14. Námitka, že odvolací soud učinil odlišný závěr na podkladě skutečností zjištěných soudem prvního stupně, aniž by provedené důkazy zopakoval, nemůže být důvodná. Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (§ 213 odst. 2 o. s. ř.). Nicméně v projednávané věci odvolací soud vyšel ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, zaujal však odlišný právní názor na spornou otázku, zda je zde závažný důvod pro zrušení společného jmění manželů účastníků. V takovém případě není nutné dokazování opakovat. 15. Žalovaná směřuje dovolání výslovně do všech výroků napadeného rozhodnutí. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ale dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné. 16. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl. 17. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. 18. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2023
Mgr. David Havlík předseda senátu