22 Cdo 1738/2024-1045
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně EFES, spol. s r.o., se sídlem v Praze 5, K Betonárně, Třebonice č. ev. 110, IČO: 41189710, zastoupené Mgr. Ivo Kroužkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kroftova 3370/20, proti žalované SALIA, s.r.o., se sídlem v Praze 3, Olšanská 2898/4d, IČO: 25541382, zastoupené JUDr. Martinou Mervartovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 837/11, o opravě rozsudku ve věci odstranění stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 413/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2023, č. j. 68 Co 353/2023-981, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2023, č. j. 68 Co 353/2023-981, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů od doručení tohoto usnesení k rukám její zástupkyně.
1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) na návrh žalované usnesením ze dne 19. 9. 2023, č. j. 18 C 413/2013-967, opravil výrok II svého rozsudku ze dne 12. 11. 2021, č. j. 18 C 413/2013-852 tak, že správně zní: „Žalobce je povinen odstranit část stavby č. ev. 110 umístěné na pozemcích parc. č. 609/58, 609/77, 609/78, 609/79, k. ú. Třebonice, obec Praha, a to konkrétně část stavby na pozemku parc. č. 609/79, k. ú. Třebonice, ve lhůtě 9 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.“ Soud uvedeným rozsudkem uložil odstranit část stavby mj. na pozemku „parc. č. 309/77“, k. ú. Třebonice, ačkoliv se mělo správně jednat o pozemek parc. č. 609/77.
2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 10. 2023, č. j. 68 Co 353/2023-981, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Odvolací soud považoval usnesení soudu prvního stupně za správné. Z obsahu spisu bylo již od počátku řízení jasné, že šlo o pozemek parc. č. 609/77 a že jde o písařskou chybu. Z usnesení je pak patrné, jak a proč bylo rozhodnuto.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla v něm, že se odvolací soud nevypořádal dostatečným způsobem s odvolacími námitkami, pročež je jeho usnesení nepřezkoumatelné (zejm. že není dán důvod k opravě, neboť v řešené věci nešlo o chybu v psaní). Soudy se pak odchýlily od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 700/2001, neboť v opravném usnesení uvedly celý opravovaný výrok. Navrhla zrušení usnesení soudu prvního stupně a odvolacího soudu. Zároveň navrhla i odklad vykonatelnosti.
4. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že je zřejmé, že o chybu v psaní šlo. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 310/2002 a uvedla, že z dovolání není zřejmé, o jaký konkrétní dovolací důvod má jít. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dál jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Žalobkyně namítla, že podle rozhodovací praxe dovolacího soudu by opravným usnesením měla být opravena pouze ta část výroku opravovaného rozhodnutí, která je postižena vadou.
9. Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá.
10. Dovolatelka spatřuje rozpor s judikaturou dovolacího soudu v odchýlení se od závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 700/2001, uveřejněného pod č. 6/2003 Sbírky soudních rozhodnutí.
11. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí primárně řešil právní otázku včasnosti odvolání v návaznosti na vydání opravného usnesení s nedostatečným poučením, tj. jinou otázku, než je podstatná v dané věci. Postup odvolacího soudu však není v rozporu ani s tou částí odůvodnění uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, kde dovolací soud uvedl, že „týká-li se oprava výroku rozhodnutí, má být opravným usnesením ve smyslu § 164, věty druhé, o. s. ř. zhojena pouze ta část výroku opravovaného rozhodnutí, která je postižena chybou v psaní, v počtech nebo jinou zřejmou nesprávností. V případech chyb v psaní by z výroku opravného usnesení mělo být zřejmé, která ze zkomolených, zaměněných nebo vynechaných částí textu se jím opravuje. Smyslu zákona odporuje, jestliže soud pro chybu v psaní, která se týká jen části výroku opravovaného rozhodnutí, ve výroku opravného usnesení uvede celý opravovaný výrok rozhodnutí, aniž by bylo zřejmé, čeho se oprava týká.“
12. Soud prvního stupně ve výroku opravného usnesení opravil výrok II jeho rozsudku ze dne 12. 11. 2021, č. j. 18 C 413/2013-852 uvedením, jakou stavbu a na jakých pozemcích a v jaké lhůtě je žalobkyně povinna odstranit; dovolací soud však nemá pochybnost o tom, že tak učinil především pro přehlednost a srozumitelnost opravovaného výroku, přičemž samotná oprava se týkala pouze jednoho z pozemků opravovaného z nesprávně uvedeného označení parc. č. 309/77 na správné označení parc. č. 609/77. To zcela jednoznačně vyplývá z toho, že tento jediný pozemek je odlišen tučným zvýrazněním jak ve výroku, tak i v odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, přičemž tento postup také soud prvního stupně jednoznačně v odůvodnění vysvětlil.
13. Proto také odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné k odvolání žalobkyně potvrdil. Jednoznačně uvedl (bod 6 odůvodnění usnesení odvolacího soudu), že v posuzované věci chyba v psaní spočívala v užití číslice 3 namísto správné číslice 6 v označení jednoho z pozemků. Zdůraznil (bod 7 odůvodnění usnesení odvolacího soudu), že v dané věci je nepochybné od samotného počátku, že jde o řešení majetkových vztahů účastnic k budově č. ev. 110 umístěné na pozemcích parc. č. 69/58, 609/77, 609/78, 609/79 v k.
ú. Třebonice, obec Praha; takové označení se objevuje ve všech rozhodnutích obecných soudů i Nejvyššího soudu (v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu konkrétně specifikovaných). Pouze v opravovaném rozhodnutí soudu prvního stupně došlo k písařské chybě, záměně dvou číslic, v označení jednoho z pozemků, a to pouze v jednom z výroků, přičemž v zamítavém výroku I bylo číslo daného pozemku uvedeno správně. Odvolací soud následně uzavřel, že v rozhodnutí soudu prvního stupně byla opravena pouze ta část výroku opravovaného rozhodnutí, která byla postižena chybou, přičemž v zájmu srozumitelnosti napadeného usnesení a správného znění opravovaného výroku soud prvního stupně zformuloval opravu tak, aby nezavdávala pochybnosti o správném znění výroku rozsudku soudu prvního stupně.
14. Těmto závěrům nemá dovolací soud co vytknout a postup soudů není s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 700/2000 v rozporu, neboť z opravného usnesení je patrné, která z částí výroku původního rozsudku soudu prvního stupně je opravena a jakým způsobem.
15. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
16. Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
17. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 31. 7. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu