22 Cdo 1767/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Pavla Vrchy a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,
v právní věci žalobců a) J. Z., a b) B. Z., zastoupených JUDr. Ondřejem
Veselým, advokátem se sídlem v Písku, Hradební 134/II, proti žalované M. S.,
zastoupené JUDr. Milanem Frišmanem, advokátem se sídlem v Písku, Budovcova
2530, o určení vydržení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Písku pod
sp. zn. 9 C 349/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 18. listopadu 2010, č. j. 6 Co 2349/2010-209, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. listopadu 2010, č.
j. 6 Co 2349/2010-209, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Českých
Budějovicích k dalšímu řízení.
Okresní soud v Písku (dále již „soud prvního stupně“) (v pořadí druhým)
rozsudkem ze dne 24. června 2010, č. j. 9 C 349/2008-183, zamítl žalobu „o
určení, že žalobci vydrželi věcné břemeno práva chůze a jízdy po pozemkových
parcelách č. 910/1, 910/7 a 910/10 vedených v katastru nemovitostí u
Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Písek, na listu
vlastnictví č. 2989 pro k. ú. P. k pozemkové parcele č. 908/2 vedené v katastru
nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště
Písek, na listu vlastnictví č. 5830 pro k. ú. P. v rozsahu zakresleném
geometrickým plánem č. 1881-348/94.“ Navazujícím výrokem pak (s ohledem na
procesní úspěch žalované) zavázal žalobce povinností, aby zaplatili žalované na
náhradě nákladů řízení částku 80.015,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k
rukám advokáta žalované. Soud prvního stupně po provedeném řízení při rozhodování vycházel mj. ze
zásadně významného skutkového zjištění, že na základě kupní smlouvy ze dne 16. března 1995, č. 1 P 95/06, Pozemkový fond ČR prodal manželům V. a M. S. pozemky
p. č. 910/1 a 908/1 v katastrálním území (dále již „k. ú.“) P., přičemž „V
článku IV. bylo ujednáno, že účastníci smlouvy se dohodli na zřízení věcného
břemene – práva jízdy a chůze ke skladu na parc. č. 908/2 přes parcelu č. 910/1, 910/7 a 910/10 tak, jak je zakresleno v přiloženém geometrickém plánu ve
prospěch a. s. Jitex Písek…Podle smlouvy byl proveden vklad práva vlastnického
a práva z věcného břemene rozhodnutí Katastrálního úřadu v Písku č. j. V 11,
3-474/95, s tím, že právní účinky vkladu vznikly dnem 31. 3. 1995…Z
geometrického plánu č. 1881-348/94 bylo zjištěno, že v tomto geometrickém
plánu, který byl vyhotoven pro zaměření skutečného oplocení areálu zahradnictví
a zřízení věcného břemene, je zakreslen rozsah věcného břemene chůze a jízdy
přes pozemky parc. č. 910/7, 910/10 a 910/1.“ Soud dále vycházel ze zjištění,
že „Kupní smlouvou ze dne 28. 11. 2000 bylo prokázáno, že Jitex Písek a. s. jako prodávající a manželé J. a B. Z. a J. a J. L. uzavřeli uvedeného dne kupní
smlouvu, na základě které prodávající prodal kupujícím pozemek ostatní plocha –
staveniště parc. č. 908/2 za kupní cenu uvedenou v čl. IV s tím, že v čl. V. je
uveden text: prodávající seznámili kupující se stavem převáděné nemovitosti a
prohlašují, že na ní neváznou žádné dluhy ani jiné právní závady. Pro pozemek
parc. č. 908/2 jako pozemek panující je zřízeno věcné břemeno práva chůze a
jízdy přes povinné pozemky parc. č. 910/1, 910/7 a 910/10. Toto stávající věcné
břemeno je zapsáno ve výpisu z katastru nemovitostí číslo listu vlastnictví
5279 pro obec a k. ú. P. ve smyslu smlouvy o věcném břemeni č.j. V 3 474/95,
PolVZ 223/95 s právními účinky vkladu ze dne 31. 3. 1995.“ Soud prvního stupně
pak ze zpráv Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště
Písek zjistil, že „v průběhu doby od prvního zápisu věcného břemene na základě
kupní smlouvy…ze dne 16. 3. 1995 vložené do katastru pod č.j.
V 11, V 3-474/95
byl několikrát měněn způsob zápisu věcného břemene, a to jak zápis oprávnění z
věcného břemene, tak i zápis povinnosti vyplývající z věcného břemene…k datu
11. 10. 2006, kdy byla uzavřena kupní smlouva mezi manželi L. jako
prodávajícími a manželi Z. jako kupujícími o převode do spoluvlastnického
podílu v rozsahu jedné poloviny pozemku parc. č. 908/2 v k. ú. P., bylo
oprávnění z věcného břemene zřízené kupní smlouvou 1 P 95/06 ze dne 16. 3. 1995
zapsáno jako věcné břemeno ve prospěch parcely č. 908/2.“ Vzal dále za
prokázané, že žalovaná je vlastnicí pozemků p. č. 910/1, 910/7 a p. č. 910/10 v
k. ú. P. Poté dospěl k závěru, že v žalobě tvrzené podmínky pro vydržení shora
uvedeného věcného břemene splněny nebyly, neboť právnímu předchůdci předmětných
pozemků (JITEX Písek a. s.) „muselo být známo, že věcné břemeno bylo zřízeno
»pro osobu« a nikoli »ve prospěch pozemku«, přičemž „Subjektivní názor svědků
(účastníků smlouvy o zřízení věcného břemene) o povaze oprávnění z věcného
břemene je nerozhodný a navíc je – v případě statutárních zástupců společnosti
Jitex Písek a. s. – zcela v rozporu s obsahem písemných projevů vůle účastníků
smlouvy.“
K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví citovaným
rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že podané žalobě (ve shora
uvedeném rozsahu) zcela vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy
obou stupňů. Odvolací soud vycházel „z týchž skutkových zjištění, která byla
podkladem pro rozhodnutí okresního soudu“, vyslovil však na věc odlišný právní
názor. „Dle názoru odvolacího soudu závěr okresního soudu o tom, že JITEX Písek
nemohl být v dobré víře, že věcné břemeno bylo zřízeno ve prospěch pozemku, ale
ve prospěch osoby(,) je nesprávný…. Jak již odvolací soud uvedl ve svém
předchozím rozhodnutí, právnická osoba samozřejmě nemá psychiku, a proto je
třeba dobrou víru právnických osob posuzovat ve vztahu ke statutárnímu orgánu
právnické osoby. K této otázce byli vyslechnuti…bývalí statutární zástupci
JITEX Písek a. s. i pracovník Pozemkového fondu ČR. Z jejich výpovědi
vyplynulo, že měli za to, že věcné břemeno je zřízeno ve prospěch pozemku,
nikoliv ve prospěch osoby…Statutární orgány právnické osoby byly se zřetelem ke
všem okolnostem v dobré víře, že věcné břemeno je zřizováno ve prospěch
pozemku. Z uvedeného vyplývá, že v době od 3. 4. 1995 (kdy bylo věcné břemeno
poprvé zapsáno do katastru nemovitostí) do 28. 11. 2000 (kdy JITEX Písek a. s.
prodal manželům L. a žalobcům pozemek parc. č. 908/2) společnost JITEX Písek a.
s. byla v dobré víře, že oprávnění z věcného břemene bylo zřízeno ve prospěch
parc. č. 908/2, a to zejména za situace, kdy od 25. 11. 1996 do 8. 7. 2008 bylo
v katastru nemovitostí oprávnění z věcného břemene zapsáno na LV tak, že se
jedná o právo chůze a jízdy na prc. č. 901/1, 910/7 a 910/10 pro parc. č.
908/2, odkaz na listinu: smlouva o věcném břemeni V 3 474/95, Pol VZ 223/95.
Dle názoru odvolacího soudu pro existenci dobré víry je rozhodující právě tento
zápis v katastru nemovitostí…Vzhledem k tomu si žalobci mohou započítat
vydržecí dobu svého právního předchůdce v období od 25. 11. 1996 do 27. 11.
2000.“ Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě byly naplněny podmínky
pro vydržení věcného břemene a proto změnil napadený rozsudek soudu prvního
stupně a podané žalobě zcela vyhověl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále již „dovolatelka“)
prostřednictvím svého advokáta včasné (a z hlediska zákonem stanovených
náležitostí) řádné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z § 237 odst. 1 písm.
a) o. s. ř. a uplatňuje v něm (vycházeje z obsahu dovolání) dovolací důvody ve
smyslu § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. Předně vytýká odvolacímu
soudu, že v naprostém rozporu s tím co svědci uváděli v řízení před soudem
prvního stupně, aniž by je odvolací soud znovu vyslechl, učinil závěr, že „z
jejich výpovědí vyplynulo, že měli za to, že věcné břemeno je zřízeno ve
prospěch pozemku, nikoliv ve prospěch osoby.“ Dovolatelka dále zpochybňuje
právní posouzení věci odvolacím soudem, který se v (odůvodnění) rozsudku vůbec
nezabýval výkladem kupní smlouvy ze dne 16. 3. 1995, zejména jejího čl. IV.,
aby vyvrátil výklad tohoto právního úkonu, provedený soudem prvního stupně. V
další části pak dovolatelka argumentuje ve prospěch závěru, že v daném případě
nebyly splněny podmínky pro vydržení uvedeného věcného břemene. Závěrem
dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší
soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu
a vrátil tomuto soudu věc k dalšímu řízení. Žalobci v písemném vyjádření k dovolání (učiněném prostřednictvím jejich
advokáta) se naopak ztotožnili s právním posouzením věci odvolacím soudem a
navrhli, aby Nejvyšší soud podané dovolání zamítl a žalobcům přiznal právo na
náhradu nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.,
dále jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o
rozsudek, proti kterému je podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání
přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že napadený rozsudek je třeba (z
níže rozvedeného důvodu) zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení. I když dovolatelka správně namítá, že odvolací soud pochybil, pokud
nepřistoupil k zopakování výslechů svědků, kteří byli vyslechnuti soudem
prvního stupně a z jejich výpovědí činil (dílčí) skutková zjištění soud prvního
stupně (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2010,
sp. zn. 30 Cdo 1802/2010, který – stejně jako další jeho rozhodnutí – je
veřejnosti k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu
http://www.nsoud.cz), nenaplnila tato procesní vada (sama o sobě) důvod ke
kasaci rozhodnutí odvolacího soudu, neboť soud prvního stupně z těchto zjištění
(ač je přesto a navíc co do zjištění z jednotlivých výslechů svědků rozporně
učinil – srov. odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně –
str. 6 – výslech svědka JUDr. J. S. – arg.: „Článek IV. smlouvy je formulován
jako oprávnění z věcného břemene in personam“, výslech svědka Ing. J. P. –
arg.: „věcné břemeno bylo zřizováno za účelem přístupu pro Jitex nebo kohokoli,
kdo ten pozemek bude vlastnit“, výslech svědka Ing. J. T. – arg.: „věcné
břemeno bylo ve prospěch toho, ve prospěch koho bylo zřízeno“, výslech svědka
V. S. – arg.: „předmětnou smlouvou bylo zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy ve
prospěch Jitex Písek“) nevycházel [srov. str. 9 odůvodnění rozsudku – arg.:
„Subjektivní názor svědků (účastníků smlouvy o zřízení věcného břemene) o
povaze oprávnění z věcného břemene je nerozhodný a navíc je – v případě
statutárních zástupců společnosti Jitex Písek a. s.
– zcela v rozporu s obsahem
písemných projevů vůle účastníků smlouvy“], přičemž právní závěr odvolacího
soudu je neudržitelný již vzhledem k obsahu samotné předmětné smlouvy (viz
ještě níže). Nejvyšší soud již dříve ve své judikatuře vyslovil, že „posouzení toho, zda
držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo
náleží (§ 130 odst. 1 obč. zák. ) nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních
představ držitele. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za
nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu),
který by mohl mít za následek vznik práva“ (rozsudek ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96, Právní rozhledy 11/1997). Podle dalšího rozsudku, který jen
opakuje již konstantní judikaturu, „dobrá víra musí být podložena konkrétními
okolnostmi, z nichž lze soudit, že toto přesvědčení držitele je opodstatněné. Okolnostmi, které mohou svědčit pro závěr o existenci dobré víry, jsou
zpravidla okolnosti týkající se právního důvodu nabytí práva a svědčící o
poctivosti nabytí, tedy tzv. titul uchopení se držby (objektivně oprávněný
důvod nabytí držby, např. existence smlouvy, která je pro určitou vadu
neplatná). Povinnost tvrdit a prokázat tyto okolnosti přitom tíží toho, kdo
tvrdí, že došlo k nabytí vlastnického práva vydržením" (rozsudek ze dne 31. března 1998, sp. zn. 3 Cdon 395/96). Tato rozhodnutí nelze interpretovat tak,
že k nabytí oprávněné držby se vyžaduje existující, byť neplatný právní titul,
nebo dokonce platný právní titul. Platné právo nevyžaduje k oprávněné držbě
žádný titul, pouze mu jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem
v dobré víře, že mu věc patří, resp. že je subjektem drženého práva. Držitel
musí být v dobré víře, že je tu takový právní titul, který podle platného práva
má za následek převod vlastnictví. Zpravidla bude jednat ve skutkovém omylu,
výjimečně může jít i o omyl právní. Proto judikatura žádá, aby držitel byl
objektivně v dobré víře, že tu takový titul je, i když ve skutečnosti zde žádný
titul není. Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod;
postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus), tedy jde o to,
aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový
právní titul svědčí (k titulu držby viz též rozsudek Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. 22 Cdo 417/98, publikovaný v Soudních
rozhledech č. 8/2001, dále viz též rozsudky publikované pod č. C 283 a C 631
Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Oprávněná držba (nejde-li o držbu vlastnickou, příp. držbu práva jeho
subjektem) se tedy opírá o omyl držitele, který se domnívá, že je subjektem
drženého práva. Ze zákona vyplývá, že držitel musí být v dobré víře o existenci
drženého práva „se zřetelem ke všem okolnostem“.
Je-li držitel v dobré víře či
nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního
hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, a je třeba vždy brát v
úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na
okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít
po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Oprávněná držba tak spočívá na objektivně omluvitelném důvodu. Omyl může být
skutkový anebo právní. Právní omyl spočívá v neznalosti anebo v neúplné znalosti obecně závazných
právních předpisů a z toho vyplývajícího nesprávného posouzení právních
důsledků právních skutečností. Občanský zákoník oproti obecnému zákoníku
občanskému ani nedeklaruje zásadu, že neznalost zákona neomlouvá, ani nestanoví
pro oprávněného držitele výjimky z této zásady, pokud jde o omluvitelný omyl. Zásada, že neznalost zákona neomlouvá, se prosazuje i nadále, i když to
občanský zákoník výslovně neuvádí; přesto právní omyl nemusí vyloučit
oprávněnou držbu, pokud držitel je „se zřetelem ke všem okolnostem v dobré
víře“, že mu vykonávané právo náleží. Jinak řečeno, jde o případ, kdy se
držitel omylu nemusel vyhnout ani při vynaložení obvyklé opatrnosti, kterou lze
s ohledem na okolnosti případu po každém požadovat. Může jít o případ nejasného
znění zákona. Za neoprávněného držitele nelze považovat toho, kdo se držby
uchopí na základě jednoho z možných výkladů zákona, bylo-li k tomuto výkladu
možno dojít při zachování obvyklé opatrnosti. Pokud ovšem držitel vykonává
domnělé právo, jehož samotná existence by byla v rozporu s veřejnoprávním
předpisem, nemůže být oprávněným držitelem tohoto práva (rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 22. října 2002, sp. zn. 22 Cdo 929/2001). V posuzovaném případě článek IV předmětné kupní smlouvy ze dne 16. 3. 1995, v
rámci kterého původní vlastník pozemku p. č. 908/2 v k. ú. Písek – JITEX Písek
a. s. uzavřel s kupujícími předmětných pozemků V. S. a M. S. právo odpovídající
věcnému břemeni, je (opětovně citováno) formulován takto: „účastníci smlouvy se
dohodli na zřízení věcného břemene – práva jízdy a chůze ke skladu na parc. č. 908/2 přes parcelu č. 910/1, 910/7 a 910/10 tak, jak je zakresleno v přiloženém
geometrickém plánu ve prospěch a. s. Jitex Písek…“ Ze smlouvy je tak bez
jakýchkoliv pochybností zřejmé, že věcné břemeno bylo (v souladu s § 151n odst. 1 obč. zák. zřízeno ve prospěch právnické osoby – JITEX Písek a. s., přičemž
sama okolnost, že podle zjištění soudu prvního stupně v katastru nemovitostí
„byl několikrát měněn způsob zápisu věcného břemene, a to jak zápis oprávnění z
věcného břemene, tak i zápis povinnosti vyplývající z věcného břemene“, nemohla
nic změnit na závěru, že (z objektivního hlediska) tehdy (z věcného břemene)
oprávněná osoba (JITEX Písek a. s.) již z takto formulované věcné smlouvy
věděla, resp. vědět mohla, že v daném případě se jednalo zřízení věcného
břemene in personam, nikoliv in rem (tj., že by bylo spojeno s vlastnictvím
pozemku p. č. 908/2 v k. ú. Písek).
Z vyloženého je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší
soud jej proto podle § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a
věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).