22 Cdo 1960/2019-346
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala
Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve
věci žalobce R. T., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jitkou
Třeštíkovou, advokátkou se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 220, proti
žalovanému V. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému doc. JUDr. Jiřím
Jiráskem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 736/17, o zrušení a
vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Písku
pod sp. zn. 10 C 99/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 26. února 2019, č. j. 19 Co 313/2019-316, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2
176 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce
JUDr. Jitky Třeštíkové, advokátky se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 220.
Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017
Sb.
– dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto
nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede,
proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování
v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. 1.
2019, č. j. 10 C 99/2016-305, zastavil odvolací řízení (výrok I.) a rozhodl o
nákladech řízení (výrok II.) a vrácení soudního poplatku (výrok III.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací
soud“) usnesením ze dne 26. 2. 2019, č. j. 19 Co 313/2019-316, usnesení soudu
prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení
(výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za
přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního
práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Odvolací
soud chybně vyložil § 9 odst. 1 a 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, resp. použil znění zákona, které na daný případ nelze aplikovat.
Žalovaný je přesvědčen, že soudy neměly postupovat podle novelizovaného znění
zákona o soudních poplatcích provedeného zákonem č. 296/2017 Sb., který
stanoví, že na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti této novely se
použije zákon ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti novely, tedy ve
znění účinném přede dnem 1. 10. 2017. Toto řízení však bylo zahájeno žalobou
doručenou soudu dne 22. 4. 2016. Pokud přechodná ustanovení hovoří obecně o
řízení, aniž by blíže specifikovala typ řízení, je třeba slovní spojením „na
řízení zahájená“ vyložit tak, že zákon má na mysli zahájení řízení jako celku a
nikoli jednotlivé fáze (odvolacího řízení). Navrhuje, aby Nejvyšší soud
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření uvedl, že považuje dovolání do určité míry za zmatečné a
je otázkou, zda splňuje náležitosti předvídané v § 241a o. s. ř. Žalovaný
směšuje přípustnost dovolání a nesprávnost právního posouzení. Není pravdou, že
by se dovolací soud problematikou novelizace zákona o soudních poplatcích
účinnou od 1. 10. 2017 nezabýval. Stalo se tak v usnesení sp. zn. 22 Cdo
2827/2018. V tomto duchu postupovaly i soudy v této věci. Navrhuje odmítnutí
nebo zamítnutí dovolání.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V
dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti
kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení
důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá
za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Žalovaný pokládá otázku uplatnění novely zákona o soudních poplatcích provedené
zákonem č. 296/2017 Sb. v odvolacím řízení zahájeném po její účinnosti,
jestliže žaloba byla ve věci podána před účinností novely.
Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť již byla v judikatuře
Nejvyššího soudu vyřešena a odvolací soud se od přijatého řešení neodchýlil.
Žalovaný v tomto řízení zahájeném podáním žaloby dne 22. 4. 2016 podal proti
rozsudku soudu prvního stupně ze dne 28. 5. 2018, č. j. 10 C 99/2016-271, jímž
bylo zrušeno a vypořádáno spoluvlastnictví účastníků řízení ke sporným
pozemkům, odvolání. Následně byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za
odvolání, přičemž patnáctidenní lhůta k zaplacení uplynula dne 22. 10. 2018.
Žalovaný předložil výpis z internetového bankovnictví, z něhož vyplývá, že
příkaz k převodu částky za soudní poplatek za odvolání na účet soudu učinil dne
22. 10. 2018. Na účet soudu prvního stupně však byla částka připsána až 23. 10.
2018. Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení
odvolacího řízení, neboť z hlediska včasnosti je soudní poplatek zaplacen až
dnem, kdy je částka připsána na účet soudu; na místě tedy bylo zastavení
řízení, protože podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. se již k
zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží.
V dané věci jde o řešení otázky, zda poplatková povinnost v řízení zahájeném
žalobou podanou před nabytím účinnosti zákona č. 296/2017 Sb. a týkající se
odvolání podaného poté, co tento zákon nabyl účinnosti, se řídí zákonem č.
549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb. V usneseních Nejvyššího soudu ze
dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, a ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo
693/2019 (obě dostupná na www.nsoud.cz), se uvádí: „Zákon č. 549/1991 Sb., o
soudních poplatcích, v § 4 odst. 1 stanoví, kdy poplatková povinnost za řízení
vzniká: výslovně uvádí, že podle písm. a) vzniká podáním návrhu na zahájení
řízení, podle písm. b) podáním odvolání, podle písm. c) podáním dovolání, podle
písm. d) podáním kasační stížnosti. Vychází tedy mimo jiné z toho, že poplatek
za řízení je stanoven vždy podle toho, o jaké podání se jedná – zda jde o
podání, kterým se řízení zahajuje, nebo kterým se zahajuje řízení o opravném
prostředku, a to odvolání, dovolání či kasační stížnosti. Z toho se podává
závěr, že poplatková povinnost založená odvoláním [§ 4 odst. 1 písm. b) zákona
č. 549/1991 Sb.], které bylo podáno v době, kdy již byl účinný zákon č.
296/2017 Sb., se řídí zákonem č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb.“
Právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn.
22 Cdo 2827/2018, akceptoval i jiný senát Nejvyššího soudu – viz usnesení ze
dne 28. 11. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3550/2018. Touto otázkou se též zabýval
Ústavní soud ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 14. 6. 2018, č. j. 14 Co 204/2018-125. Ústavní soud v usnesení ze dne
18. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 2639/18 (dostupném na nalus.usoud.cz), popsal věc
takto: „Odvolací soud uvedl, že odvolání stěžovatelky proti rozsudku soudu
prvního stupně ze dne 7. 2. 2018, č. j. 14 C 113/2017-113 bylo podáno dne 19.
3. 2018, tedy již za účinnosti zákona o soudních poplatcích ve znění novely
provedené zákonem č. 296/2017 Sb. Podle čl. IV. zákona č. 296/2017 Sb se na
řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon o
soudních poplatcích ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Argumentem a contrario odvolací soud vyvodil, že na řízení zahájená po 30. 9.
2017, tj. po účinnosti zákona č. 296/2017 Sb., se soudní poplatky vyberou již
podle novelizovaného znění zákona o soudních poplatcích. Podle § 4 odst. 1
písm. b) zákona o soudních poplatcích v platném znění, jde-li o poplatek za
řízení, poplatková povinnost vzniká podáním odvolání. Odvolací soud uzavřel, že
z § 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že pro účely poplatkové
povinnosti jsou řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolací samostatná
řízení se samostatnou poplatkovou povinností. Na základě uvedeného není
relevantní argument stěžovatelky, že na její případ se nevztahuje poplatková
povinnost za odvolací řízení, když řízení před soudem prvního stupně bylo
zahájeno 19. 5. 2017. Naopak, vzhledem k tomu, že odvolací řízení bylo zahájeno
19. 3. 2018, tj. za účinnosti již novelizovaného zákona, vztahuje se na dané
odvolací řízení poplatková povinnost.“ Výhrady stěžovatelky Ústavní soud odmítl
a uvedl: „Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že
odvolací soud v dané věci vycházel ze zákonné procesní úpravy a jeho závěru
Ústavní soud nemá z hlediska ústavnosti co vytknout. Jde pouze o výklad a
aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Odvolací
soud své závěry srozumitelně a logicky odůvodnil, když s odkazem na ustanovení
§ 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích v platném znění objasnil, že na řízení
zahájená po účinnosti zákona č. 296/2107 Sb., se soudní poplatky vyberou již
podle novelizovaného znění zákona o soudních poplatcích.“
Lze proto uzavřít, že odvolací soud v dané věci postupoval podle judikatury
Nejvyššího soudu a jeho závěru nelze nic vytknout.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle § 243c
odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o
náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce
domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 31. 7. 2019
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu