22 Cdo 2052/2024-405
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobců a) F. M. a b) M. M., zastoupených Mgr. Martinou Urbanovou, advokátkou se sídlem v Praze, Poděbradská 88/55, proti žalované I. P., zastoupené Mgr. Kateřinou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Ostrovní 126/30, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované J. B., o určení vlastnictví a nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 28/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2024, č. j. 35 Co 279/2023-373, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 10. 2023, č. j. 16 C 28/2020-351, zamítl žalobu na určení, že žalobce a) je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 203/11285 na jednotce č. XY, na jednotce č. XY, na jednotce č. XY a na jednotce č. XY, všechny vymezeny podle občanského zákoníku v pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v k. ú. XY (dále jen „předmětné nemovitosti“) – (výrok I). Stejně tak zamítl žalobu na určení, že žalobce b) je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 126/11285 na předmětných nemovitostech (výrok II). Dále zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci kupní smlouvu blíže specifikovanou ve výroku III tohoto rozhodnutí a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV–VI).
2. K odvolání žalobců Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 2. 2024, č. j. 35 Co 279/2023-373, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil (výrok I) a ve výroku III změnil tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci kupní smlouvu ve znění blíže specifikovaném ve výroku II. Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III–V).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Přípustnost spatřovala v tom, že část rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která by měla být dovolacím soudem – na rozdíl od odvolacího soudu – posouzena jinak. Byla přesvědčena, že při správné aplikaci § 2141 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) by měla být otázka hmotného práva, a to zda žalobcům přirostly spoluvlastnické podíly těch předkupníků, kteří své předkupní právo nejprve řádně a včas uplatnili, ale následně nerealizovali, vyřešena dovolacím soudem jinak, a to tak, že tyto vlastnické podíly žalobců nepřirostly. Stejně tak by podle dovolatelky měla být dovolacím soudem jinak vyřešena i otázka, zda žalobcům vůbec vzniklo právo podle § 2141 o. z. domáhat se samostatně předkupního práva k předmětným nemovitostem ve vlastnictví žalované, protože pokud tak činili samostatně, nikoli v celku s ostatními oprávněnými předkupníky, jak zákon vyžaduje, toto právo jim – oproti názoru odvolacího soudu – nevzniklo. Navrhla, aby dovolací soud zrušil výrok II rozsudku odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, jakož i k rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení.
4. Žalobci se k dovolání žalované nevyjádřili.
5. Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
6. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8.
2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
9. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených obsahových náležitostí dovolání, nejde o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
10. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23 (dostupném na http://nalus.usoud.cz), zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn.
11. V projednávané věci dovolatelka v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatelka sice předložila dvě právní otázky, avšak tyto nespojila s žádným předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. K oběma otázkám uvedla toliko to, že mají být vyřešeny dovolacím soudem jinak, přičemž v úvodu dovolání specifikovala, že tím má na mysli jiné posouzení, než řešení odvolacího soudu. Dovolací soud však podotýká, že existencí právní otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak ve smyslu § 237 o. s. ř. in fine, je třeba rozumět otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu již vyřešená byla a dovolatel se domáhá jejího přehodnocení. Tato dovolací námitka tedy nemůže spočívat v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak, čehož se zjevně dovolatelka domáhá.
12. Lze uzavřít, že dovolatelka řádně nevymezila přípustnost dovolání, pročež se dovolací soud nemohl předloženým dovoláním po věcné stránce vůbec zabývat.
13. Jelikož dovolání žalované trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu