22 Cdo 2102/2025-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce T. G., zastoupeného Mgr. Karlem Klimešem, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, proti žalovanému M. K., zastoupenému JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Ovesná 356/7, o nahrazení projevu vůle nabyvatele, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 155/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2025, č. j. 8 Co 243/2024-76, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 359,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaného.
1. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 9. 2024, č. j. 17 C 155/2023-48, zamítl žalobu, aby soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít kupní smlouvu na převod spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny na pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY, z vlastnictví žalovaného do vlastnictví žalobce (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 2. 2025, č. j. 8 Co 243/2024-76, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí 1) „na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené soudní praxe, a to od rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1611/2021, ze dne 20. 8. 2021“, jakož i 2) „na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to v naplnění jedné z kumulativních podmínek ustanovení § 1087 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o přestavku, spočívající ve výkladu pojmu malé části cizího pozemku za situace, kdy je zastavěna převážná část cizího pozemku, či dokonce cizí pozemek je zastavěn celý, ale cizí pozemek je sám o sobě rozlohou malý a samostatně neobchodovatelný, anebo je fakticky součástí funkčního celku tvořeného cizími pozemky, když v rámci tohoto funkčního celku však je sám pozemkem malým, nicotným či zanedbatelným.“ Ad 1) Vytkl odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil otázku týkající se absolutní neplatnosti darovací smlouvy ze dne 5. 9. 2022, na základě které nabyl žalovaný předmětný pozemek. Předmětná smlouva odporuje dobrým mravům i superficiální zásadě. Odkázal na výklad dobrých mravů v usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97. Ad 2) Namítl, že Krajský soud měl ve vztahu k předmětnému pozemku aplikovat ustanovení o přestavku ve smyslu § 1087 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), neboť právní hodnocení je čistě na úvaze soudů. Nejvyšší soud by měl zaujmout stanovisko k dosud neřešené otázce spočívající ve výkladu pojmu malé části cizího pozemku ve smyslu § 1087 o. z. za situace, kdy je zastavěna převážná část cizího pozemku, či dokonce cizí pozemek je zastavěn celý, ale cizí pozemek je sám o sobě rozlohou malý a samostatně neobchodovatelný, anebo je fakticky součástí funkčního celku tvořeného cizími pozemky, když v rámci tohoto funkčního celku však je sám pozemkem malým, nicotným či zanedbatelným.
4. Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo dovolání žalobce pro nepřípustnost odmítnuto.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Z judikatury Ústavního soudu se podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených obsahových náležitostí dovolání, nejde o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
9. Dovolání lze podle § 241a odst. 1 o. s. ř. podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a rozhodné právní posouzení také dovolatel v dovolání napadne. Vyloučen je tak a contrario přezkum věci po skutkové stránce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 297/2018, či unesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2296/2017 – rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).
10. Dovolací soud předesílá, že dovolání žalobce je na samé hraně projednatelnosti.
11. Žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít kupní smlouvu na prodej spoluvlastnického podílu k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY. Svůj nárok odůvodnil porušením zákonného předkupního práva. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně (viz bod 9 prvostupňového rozsudku) k závěru, že ve vztahu k pozemku parc. č. XY předkupní právo v souladu s § 3059 o. z. nevzniklo (bod 8 napadeného rozhodnutí). Tento klíčový závěr žalobce v dovolání nijak nenapadá.
12. Všechny dovolací námitky, které se míjí s touto klíčovou podstatou zamítnutí žaloby, jsou z pohledu dovolacího přezkumu bezvýznamné. Jinak řečeno, pouze ty části dovolání, které by s tímto klíčovým závěrem odvolacího soudu v právní rovině polemizovaly se splněním zákonných náležitostí dovolání, by mohly vést k založení jeho přípustnosti a věcnému přezkumu závěrů odvolacího soudu. Způsobilá dovolací argumentace žalobce se však s klíčovým právním závěrem a úvahami odvolacího soudu zcela míjí a závěr, který je pro posouzení věci zásadní a rozhodující, dovolání ve svém výsledku relevantním způsobem vůbec nenapadá.
13. Dovolatel nejprve napadl nesprávné posouzení (absolutní) neplatnosti darovací smlouvy (ad 1). Případnou neplatností darovací smlouvy se však odvolací soud vůbec nezabýval, přičemž pod bodem 10 napadeného rozhodnutí uvedl, že „tato skutečnost je rozhodná pro případné určení vlastnického práva k převáděnému pozemku, nikoliv však ve vztahu k tvrzenému nároku vyplývajícímu ze (zákonného) předkupního práva.“ Dále dovolatel vznesl otázku doposud rozhodovací praxí dovolacího soudu neřešenou týkající se výkladu § 1087 o. z. (ad 2). Ani touto otázkou se však odvolací soud nezabýval, k čemuž uvedl, že „vedení dokazování v tomto směru a zkoumání naplnění hypotézy této právní normy přesahuje předmět daného řízení“ (bod 9 napadeného rozhodnutí).
14. Přípustnost dovolání předestřené námitky dovolatele nemohou založit již proto, že se ani v jednom z uvedených případů (ad 1 ani ad 2) nejedná o řešení otázky, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí ve smyslu § 237 o. s. ř. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a současně se musí jednat o právní otázku, na jejímž vyřešení je napadené rozhodnutí založeno (§ 237 o. s. ř.).
15. Již jen pro úplnost dovolací soud poznamenává, že právní posouzení věci ze strany nalézacích soudů je správné. Soudy se zabývaly předmětem řízení tak, jak jej (vylíčením skutkových okolností) vymezil žalobce, přičemž otázky spojené s neplatností darovací smlouvy a aplikací institutu přestavku správně ponechaly stranou řízení (byť se soud prvního stupně pod bodem 9 rozsudku „pro úplnost“ k aplikaci institutu přestavku vyjádřil), neboť podle jeho názoru nebyly pro rozhodnutí věci (nahrazení projevu vůle z důvodu porušení zákonného předkupního práva) významné.
Pokud by snad žalobce spatřoval pochybení ze strany soudů v takovém procesním postupu, nutno konstatovat, že v tomto směru dovolání neobsahuje vůbec žádnou právně relevantní argumentaci stran splnění předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Rovněž není zřejmé (a dovolatel to ani neuvádí), jakým způsobem by vznesené námitky týkající se neplatnosti darovací smlouvy či výkladu institutu přestavku mohly dovolateli v nyní projednávané věci být ku prospěchu.
16. Směřovalo-li dovolání žalobce též proti nákladovému výroku odvolacího soudu (žalobce napadl rozhodnutí „v plném rozsahu“), není v tomto rozsahu dovolání v souladu s § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
17. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
18. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost tímto usnesením uložená, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. 8. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu