USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. P., zastoupeného JUDr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Klatovech, Kpt. Jaroše 94, proti žalovanému městysu Stráž, se sídlem Stráž 1, IČO: 00260169, zastoupenému JUDr. Věrou Nenutilovou, advokátkou se sídlem ve Stříbře, Masarykovo náměstí 8, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 92/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2024, č.j. 13 Co 390/2023-270, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 4 114 Kč k rukám jeho zástupkyně, JUDr. Věry Nenutilové, advokátky se sídlem ve Stříbře, Masarykovo náměstí 8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Podle § 243f odst. 3, věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
2. Okresní soud v Tachově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 8. 2023, č. j. 4 C 92/2022-230, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. XY o výměře 3 363 m?, v katastrálním území XY, zapsaného na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
3. Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, č. j. 13 Co 219/2023-270, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále také „dovolatel“) dne 25. 6. 2024 dovolání; jeho přípustnost nijak nezdůvodnil a ani nijak nevymezil dovolací důvod. Navrhl, aby „dovolací soud připustil možnost tohoto dovolání (sic!) a poté aby rozhodl tak, že napadené usnesení (sic!) Krajského soudu v Plzni zruší“.
5. Žalovaný ve vyjádření označil dovolání za vadné, neboť nesplňuje obsahové náležitosti předepsané „příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu“, a za nedůvodné, neboť soudy obou stupňů žalobcem tvrzené vydržení, respektive mimořádné vydržení, vlastnického práva založily na spolehlivě
zjištěném skutkovém stavu věci a přijaté právní posouzení je správné a souladné s ustálenou - žalovaným připomenutou - rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jež obdobné věci již řešila.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se přednostně tím, zda dovolání obsahuje obligatorní náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 241a odst. 1 až 3 o. s. ř.).
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
8. Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
9. Dovozování otázky přípustnosti z obsahu dovolání má své meze, neboť není možné, aby si dovolací soud sám otázku přípustnosti dovolání vymezil namísto dovolatele. Takovým postupem by totiž porušil zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení; k tomu srovnej bod 39 odůvodnění stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, jež bylo publikováno pod číslem 460/2017 Sb. (toto stanovisko je - shodně jako dále označená rozhodnutí Ústavního soudu - přístupné na webových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz).
Z rozhodovací praxe Ústavního soudu vztahující se k otázkám obsahových náležitostí dovolání a procesních důsledků vadného dovolání a jejich promítnutí do roviny ústavněprávní pak srovnej např. i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14, ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. III.
ÚS 200/16, ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 200/17, nebo usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 14/18.
10. Současná právní úprava dovolacího řízení (již s účinností od 1. 1. 2013) nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o.
s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř. [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní (toto usnesení je - shodně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu - přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.
3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, uveřejněný pod číslem 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní]. Skutkové námitky pak nemohou naplnit žádný z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. Proto se dovolací soud nemůže zabývat námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu, ze kterého soudy v nalézacím, popřípadě odvolacím, řízení vycházely.
11. V dovolání datovaném dnem 25. 6. 2024, doručeném soudu prvního stupně téhož dne, dovolatel neoznačil žádný předpoklad přípustností dovolání uvedený v § 237 o. s. ř. a žádný takový předpoklad zřetelně nevyplývá ani z obsahu dovolání; tato vada nebyla ve lhůtě k podání dovolání odstraněna. Dovolání žalobce je tak neprojednatelné (vadné) a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat; Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Sluší se - již bez vlivu na učiněný závěr o vadném dovolání žalobce, pro něž muselo být odmítnuto – uvést následující: Nejvyšší soud nepřehlédl, že v této věci bylo soudu prvního stupně dne 28. 6. 2024 doručeno další dovolání podané advokátem JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., MBA, který zastupoval žalobce v řízení před soudy obou stupňů; k dovolání byla připojena plná moc, kterou žalobce udělil tomuto advokátovi dne 3. 6. 2024.
13. Podle § 241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy“ (§ 241 odst. 1 o. s. ř.).
14. Podle § 241 odst. 2 o. s. ř. odstavec 1 neplatí, a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání, b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která má právnické vzdělání (§ 241 odst. 2 o. s. ř.).
15. Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání (§ 241 odst. 4 o. s. ř.).
16. Podle § 28 odst. 2 o. s. ř. odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.
17. Podle § 28 odst. 3 o. s. ř. zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí, že tím také vypověděl plnou moc dosavadnímu zástupci (§ 28 odst. 3 o. s. ř.).
18. V této věci udělil žalobce JUDr. Ing. Pavlu Cinkovi, LL.M., MBA, plnou moc dne 3. 6. 2024; tuto plnou moc přiložil tento advokát k dovolání, které v (údajném) zastoupení žalobce podal dne 28. 6. 2024. Dne 24. 6. 2024 však žalobce udělil plnou moc advokátovi JUDr. Františku Steidlovi, který jeho jménem podal dne 25. 6. 2024 dovolání, ke kterému přiložil plnou moc; téhož dne byla plná moc spolu s dovoláním doručena soudu, a tím zanikla (byla vypovězena) plná moc udělená JUDr. Ing. Pavlu Cinkovi, LL.M., MBA. Dovolání sepsané a podané JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., MBA, tak nebylo podáno účastníkem řízení (jeho zástupcem v režimu povinného zastoupení); tento advokát k jeho podání již nebyl oprávněn (zmocněn) a nelze k němu přihlížet.
19. Protože dovolatel výslovně neuvedl, že by rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním jen v určitém rozsahu, zabýval se dovolací soud přípustností dovolání i ve vztahu k části výroku I, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku II o nákladech řízení, jakož i ve vztahu k výroku II o nákladech odvolacího řízení. Proti označeným výrokům rozsudku odvolacího soudu však není dovolání objektivně - ze zákona - přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017].
20. V souladu s ustanovením § 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 14. 10. 2024
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu