USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce K. K., zastoupeného Mgr. Janem Poláčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, nám. Republiky 53, proti žalovanému XY městu XY, IČO XY, se sídlem v XY, o zdržení se zásahů do stavby hrobky a o zaplacení 129 371,99 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 305/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 12. 2024, č. j. 18 Co 262/2024-339, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 12. 2023, č.j. 11 C 305/2020-270, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 5. 2024, č.j. 11 C 305/2020-299, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti zdržet se zásahu kořenového systému vzrostlého jilmu do vlastnických práv žalobce k hrobce specifikované ve výroku I, zamítl žalobu o zaplacení 129 337,99 Kč (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 12. 2024, č. j. 18 Co 262/2024-339, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání.
4. V dovolání předkládá k řešení otázky, zda je žalovaný pasivně věcně legitimován, zda se v daném případě jedná o běžnou imisi, zda lze dovodit škodu, která vznikla na hrobce a zda závěry znaleckého posudku ustanoveného znalce jsou takového charakteru, že by vylučovaly odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou zborcením hrobky. S právním posouzením těchto otázek v dovolání polemizuje. K přípustnosti dovolání odkazuje na § 237 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uvádí, že „dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacímu soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“
5. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl svůj názor na otázku pasivní legitimace, odmítl tvrzení žalobce, že je do jisté míry iluzorní, že by společnost Služby města XY a.s. a žalovaný vedly spor o náhradu škody, a dodal, že hlavním důvodem pádu hrobky byla nedostatečná údržba, nikoli kořenový systém jilmu. Vyjádřil se dále k závěrům znaleckých posudků a tvrzení žalobce „ohledně K. H.“ označil za irelevantní. Navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.
7. Dovolání má vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. Uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).
K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na nalus.usoud.cz), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
11. Posouzení formálních náležitostí dovolání stanovených občanským soudním řádem, a to včetně řádného vymezení otázky přípustnosti dovolání, není ze strany Nejvyššího soudu přepjatým formalismem, ale zákonem stanoveným postupem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, či stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS- st. 45/16).
12. Žalobce v dovolání neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, u žádné z formulovaných právních otázek. Neodkazuje ani na žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by vyjadřovalo rozhodovací praxi dovolacího soudu, od které se odvolací soud odchýlil nebo která by dle dovolatele měla být překonána. Právní otázky navíc dovolatel nepřípustně formuluje jako otázky specifické jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah.
13. Dovolání žalobce postrádá řádné vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.). Vady dovolání nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 23. 9. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu